Moje první čtyřiadvacetihodinovka

   Na tuhle akci jsem se moc těšil. Chtěl jsem začít druhou etapou z Děčína do Chebu a pak jet další etapy dokud mne to bude bavit a bude to bezpečné...  No že projedu všechny noční etapy , to jsem před startem netušil. Trasu z Děčína do Chebu, tak jak byla navržená přes Krupku na Litvínov a pak dál do Chomutova, Ostrova Až do Chebu znám jak své boty, Dokázal bych jí jet snad i poslepu, ale  když jsem viděl první neupravený čas 2:15 tak jsem byl na vážkách jestli to s mým malým drakem 650 zvládnu. Přišel den „D“ termín byl potvrzen a na nočních etapách se přidalo něco času. Vyrážím z Kadaně do Děčína na start 2.etapy. Vyjel jsem poměrně brzy protože se začalo ukrutně mračit a to jsem ještě netušil co se přižene. Více jak půl etapy jsem si zajel za světla, trochu jsem si zkusil jak by to vypadalo na čas a

vycházelo mě, že i po tmě by to nemělo být až tak nemožné. Přijel jsem tedy do Děčína na Shellku krásně za sucha s dvouhodinovým předstihem před startem druhé etapy. Asi 10 minut po příjezdu najednou zčernalo nebe, přišla ukrutná průtrž s větrem. To jsem fakt prvně zapochyboval jestli nejsem blázen, odjet z domova na noc do takové sloty. Asi po hodině lijáku začalo nebe světlat a mě se začínal vracet optimismus. To jsem ještě netušil co provedl vichr po naší plánované trase .

   Od Krupky do Hrobu hasiči odstraňovali polámané větve a odklízeli popadané tašky ze střech. To už se pomalu začínali sjíždět jezdci do druhé etapy. Václav  dobře rozhodl jet náhradní cestu podél vody na Ústí, Teplice , Most a u Komořan se napojit na původní trasu. Bylo to sice o kousek delší ale za daných podmínek rychlejší. Přiblížil se čas předávky a jezdci z první etapy  nikde... No kluci v první etapě museli projet peklem a zpoždění za daného počasí cca 5-10minut bylo zanedbatelné. Pár fotek předání symbolu a do sedel !

   Vyrazili jsme do etapy, silnice začíná osychat a brzy se dostáváme do tempa. Při jízdě městy, kdy vozovku světluje pouliční osvětlení se snažím v záblescích přečíst čas z hodinek na řídítkách a porovnat ho s časy průjezdů co mám v hlavě. Vše vychází parádně, již v Bílině jsme dohnali ztrátu danou opožděným výjezdem z Děčína. Cestu z Klášterce na Cheb jedu letos aspoň po  dvacáté,  vím kde můžu zrychlit, jak se tahle zatáčka utahuje,  a tak i má 650 stíhá bez problémů. V Karlových Varech  chvilku Václav zaváhá, protože otevřeli nedávno obchvat,  a tak na chvilku přes nový úsek jdu do čela. Etapa do  Chebu je koncert, při kterém jsme dohnali prvotní ztrátu a ještě nahnali pomalu další půl hodinu. To mě tak nadchlo , že bez váhání chci pokračovat do další etapy, kterou povede Vendys. To ještě netuším, že chudák Vorel při téhle etapě se zranil a připravil se v sezóně o pár pěkných vyjížděk. Vyrážíme z Chebu směr Klatovy a začíná pršet. Tahle etapa je na můj vkus hodně mokrá, jedu tak někde uprostřed pole, jede se celkem pomalu a začínám přemýšlet že jestli počasí ještě přitvrdí, tak to v Klatovech otočím a jedu domů. Ale co nepromoky mám už od Děčína, tak je aspoň opláchnu. Jedu na světla přede mnou, je noc, déšť padá a  mě připadá, že mě to vůbec nesvítí, že ta silnice to světlo snad žere ! Nakonec se počasí umoudří a do Klatov stihnou nepromoky oschnout, je rozhodnuto , jedu dál! Etapu z Klatov do Horní Plané vede Bobek. Pověsím se hned za Bobka  a protože jsem už slušně rozjetý, tlačím na něj jak to jde. Chvilkami se utrháváme malinko od skupiny, ale ta nás vždy dojede. Silnici je pořád mokrá ,  místy cítím že to lehce občas klouzne. Asi v půlce etapy se přidává mlžný opar. Jedem fakt zostra když nám jdou přes cestu srnky, přední kolo řve jak se začíná smýkat, ale stíhám dobržďovat za Bobkem. Srnky jsou v trapu a tempo zase narůstá … Pak přichází zatáčka o který by vám mohli všichni co tuhle etapu jeli vyprávět. Jede se slušným tempem lesem, před světlometem se rýsuje zatáčka doleva skoro pravoúhlá , nic nesvítí proti a tak se najíždí hodně od středu. Najednou vidím jak se Bobkova motorka zavlní, ale to už jedu taky smykem, chytá se to skoro až u krajnice a k vyválení nám moc nechybí. Bylo to tak náhlé, že nikdo nestihl v koloně přibrzdit ani zazmatkovat,  teprve při zpáteční cestě za světla si tento úsek prohlížím a vidím co jsme projeli. Přes celou šířku silnice je asi 2,5-3m  souvislý pás písku a kamínků jak vyjíždí z lesa těžká technika. Cestou se odpojuje Zdes, který se mnou začínal v Děčíně, má toho už dost . Zdenku smekám před Tebou, že víš kdy to máš otočit a zbytečně neriskovat.Přijíždíme do Horní  Plané s takovým náskokem, že tam ještě nedorazili Jaki se Špionem. Tak tahle etapa byla ze všech co jsem jel jednoznačně nejlepší. Takovou radost z jízdy , občas adrenalin, no prostě VELKÁ KRÁSA.  Bobek klukům volá a vyrážíme jim pomalu naproti, aby se zbytečně neztrácelo co jsme za celou noc nahnali. Na místě nového srazu čekáme ještě nějakou dobu a po předávce již do páté etapy se vracím s Bobkem, Bubákem a ostatníma  pomalu domů. Do etapy tak pokračuje z původních jezdců jen Chrami, který jede zatím všechny etapy. Chrami příště jedu s Tebou  ! Domů přijíždím dopoledne a na tachometru mě přibylo přes 800 km a už vím že tohle pojedu příští rok zase . Tak to jsou mé zážitky z první čtyřiadvacetihodinovky a věřím, že né poslední, tuhle akci si zařadím do kalendáře vyjížděk i v dalších letech.

A jak akci viděli další účastníci ?