|
|
 |
II. část |
|
|
 |
|
|
|
| |
Pátá etapa |
| |
S Václavem na postu vedoucího jezdce
jsme vcelku bravurně prokličkovali Děčín i když v té době byl provoz poměrně
hustý neboť z okolních měst a městeček se začali lidé sjíždět na víkendový
nákup. |
| |
Poté co nás Václav zavedl na Shellku a mi
napojili své koně, proběhlo nezbytné předání. Loučíme se s Mirkem
(kterému ještě před Děčínem upadla krytka klaxonu a později i kompresor od
podtlaků) Sekáčem a Slávou. Václav měl zřejmě velice dobře "nastudované"
pravidla pro tuto akci a tak jakmile převzal symbol a zaplnil bulu
nepřipustil již žádné zdržování a v 09:05 velí : do
sedel. |
| |
Do této etapy tedy vyráží pouze jeden
čerstvý kůň, ale Václav již při zaplňování buly avizoval, že se k nám cestou
připojí ještě Pavel. |
| |
Dalo by se tedy říci, že jsme ve čtyřech
vyjeli do druhé - již menší poloviny čtyřiadvacetihodinovky ....... hrome -
to je ale dlouhé slovo a navíc v souvislosti s řečeným :do druhé - již
menší poloviny mne napadá jeden docela dobrý vtip : |
|
|
|
Pan učitel ve škole vysvětluje žákům : dvě poloviny
jsou dvě naprosto stejně veliké části určitého celku. Bohužel větší polovina
z vás to nechce pochopit
 .
|
|
Ale pojďme k samotné akci. Výjezd z Děčína díky Václavově znalost místních
komunikací snad ani lépe provést nešlo a tak za nedlouho již
nekličkujeme v městském provozu a otvírá se před námi - místy až nudná,
rovina. |
|
Co naplat z Děčína do Chebu si zatáček moc
neužiješ. Na této rovinaté etapě mi tedy |
 |
|
zlepšovalo náladu pouze to, že vedoucí jezdec nasadil
skvělé tempo, které dávalo tušit že opět nadeženeme tolik potřebný čas. Jen
jsem mněl obavu aby jsme o "nadehnané" nepřišli při "zapřahání" dalšího
čerstvého koně, které bylo cestou plánováno. Mé obavy byli však naprosto
plané neboť Pavel musel do našeho rozjetého rychlíku naskakovat za jízdy. Ze
začátku jsem to sice moc nechápal, protože Václav - Pavlovi
stojícímu na krajnici vedle svého Maraudra pouze pokynul a vlastně
snad ani neubral. Až když jsem v zrcátku viděl jak se na
|
|
nás dotahuje černý stroj, bylo mi jasné, že je vše pod
kontrolou. Takže v této etapě byla vlastně jediným zcela nepatrným zdržením
a zároveň zpestřením zastávka - kvůli Medvědově
|
Sekáč, Medvěd,
Václav a Polis |
|
upadlé stupačce.
Zde jsem si již neodpustil větu : hoši .... to je ta vzorná zimní příprava.
Po pravě řečeno - veše doposud "poztrácené" (a jestli jste četli
pozorně nebylo toho málo a ještě to nekončí) nebylo vinou špatné
přípravy strojů (neutažené díly a součástky), ale vyjma stupačky šlo
vše na vrub dlouhodobému provozu po nekvalitních vozovkách a potažmo
únavě materiálu. |
|
Odhad časové úspory se k mé spokojenosti
více nežli naplnil neboť již v 11:20 vjíždíme na Shell v
Chebu, kde nás již vyhlíží Jirka - W a Nikola. Etapa z Děčína do Chebu
byla vlastně první "kratší" etapou cca 179km v níž nebylo nutné tankovat.
O to dunivěji však zněla zcela prázdná nádrž při doplňování životodárné
tekutiny. |
 |
|
Na této zastávce se stala menší
nepříjemnost Medvědovi, který si nešetrně šlápl na |
| nedoléčenou nohu
což pro něho znamenalo ukončení akce. Na pumpě v Chebu jsem jej sice musel
podepírat - viz. snímek vpravo
,
ale na cestu k domovu se již vydal sám. |
| Poté
co Jirka - W přebral vše potřebné bylo na něm vidět, že by již nejraději
jel. Jenže v naší partě coby začínající si netroufl zavelet tak rázně
- jako tomu bylo v Děčíně a časová |
Pavel, Polis,Medvěd,
já, Nikola a Jirka-W |
| rezerva se začala tenčit. Nakonec opětovně
zabrala osvědčená hláška o úspoře která se kamarádům pro další etapu bude jistě hodit
a již zakrátko vyjíždíme. |
|
Etapa šestá |
|
Při sestavování jednotlivých úseků akce jsem již od začátku s dost těžkou
hlavou přemýšlel - koho zde nasadit neboť na našem WEBu byl ze západních
Čech pouze IceMan a ten již dopředu avizoval, že se zúčastnit nemůže. O to
větší pro mne bylo překvapení když mi e-mailem tato část přišla dopodrobna
zpracovaná a odesilatelem byl právě Jirka - W který v té době vlastně teprve
začínal. Nu což - řekl jsem si, důležité je že na to má chuť (což bylo z
připraveného více nežli jasné) a v případě nutnosti bylo dle propozic
připraveno několik dalších jezdců vypomoct. |
|
Do této 127km dlouhé šesté etapy nás
v 11:55 vyjíždí odpovídající počet - tedy šest. Z Chebu na Velkou
Hleďsebe je cesta opět až k unudění rovná. Příjemnější však bylo zjištění,
že Jirka nasadil až překvapivě
svižné temp. Vzhledem k tomu, že byla tato cesta plánovaná okolo hranic tak
naše "rovná" jízda neměla dlouhé trvání a po odbočení z Plzeňského tahu na
"okresku" začala jedna zatáčka střídat druhou ve stále kratším intervalu.
Vedoucí jezdec se v terénu orientuje jako "starý mazák" a tak bez jakéhokoli
bloudění (některé odbočky musel skutečně znát zpaměti neboť značení bylo
velice bídné) cesta rychle ubíhá. |
|
Přestože měl v době konání táto akce Jirka naježděno velice málo a profil tratě této etapy (po sjezdu z "Plzeňky")
byl náročný nejen na umění jezdců, blížíme se v solidním tempu ke
Klatovům. V Klatovech - kde samozřejmě již
|
|
nejsou dragouni nás očekává Vogi - který jako vedoucí
jezdec pro následující dějství přebírá v 13:45 nejen veškeré symboly
jenž za sebou mají již pořádný kus cesty, ale přebírá též zodpovědnost za
jejich další osud. |
 |
|
Sedmá etapa |
|
Všeobecně se sedmička uznává jako šťastné
číslo ovšem ocelové mraky ve směru kterým se máme vydat nevěstí nic dobrého.
Snad i proto nebylo tentokrát nikoho nutné pobízet a po jedné z nejkratších
zastávek a rozloučení se s Václavem a Pavlem ve 13:55 vyjíždíme. Směr |
| je
jasný, vedoucí etapy určen a to že zmokneme velmi reálné. První kapky
dopadající na asfalt |
Nikola. Vogi a
Jirka-W |
| ještě stačí pohltit všudypřítomný prach, ale čím více
se vzdalujeme od Klatov tím je jasnější že tato etapa bude klíčová. Původně
ocelové nebe se "ulízlo" jako kdyby mělo pršet týden. Hrozící prudká sprcha
se nekonala - nebo alespoň ne v našem směru, avšak jemné kapky deště stále
hostnou. Na asfaltu za našimi koly již zůstává "cestička". Sledujíc tuto Vogiho stopu
a začínám se zabývat myšlenkou, zda bychom neměli zastavit a
navléknout nepromoky. Ovšem vedoucí jezdec je Vogi a rozhodnutí může vzejít
pouze od něho. |
|
V houstnoucím dešti jsem z levé strany oproti mému rameni náhle zaznamenal
jakýsi pohyb a nežli jsem stačil cokoli udělat zmíněný poměrně veliký
předmět mi narazil do ramena od kterého velkým obloukem pokračoval za má
záda - tady směrem kde jsem tušil Nikolu jenž jel za mnou v "závěsu".
Absolutně jsem nechápal. V rychlosti jakou jedem (bylo to určitě
podstatně víc jak kilo) mně takto velký předmět (alespoň mně se velký
zdál - i když jsem jej zahlédl jen koutkem oka) při zásahu do ramene
musí srazit jak kocoura z pece. Přitom - nic. Cítil jsem jen slabý náraz.
Stále nechápu. Že by něco přilétlo z boku? Snad - to by již vysvětlovalo tak
slabý náraz, ale co??? Co to mohlo být??? Toto vše mi v milisekundách letělo
hlavou. Znovu jsem si vzpomněl na Nikolu jedoucího v mé stopě. Aby jej to
tak nedej bože zasáhlo. Jede vlastně ??? Moje oči bleskem přelétnou z
asfaltu na levé zrcátko a ..... zrcátko nikde. Opět mi prolétlo hlavou jak
zmíněný předmět mizel obloučkem za má záda a s hrůzou se otáčím. Nikola
jedééééé!!! Uf to je úleva. Zrcátko nelituji - ani na vteřinu mne nenapadlo
se pro něj vracet. |
|
Déšť stále houstne a když se přiblížila
Kubova Huť byl již tak hustý že i auta začala zpomalovat. Nikoli však náš
vedoucí jezdec. V momentě když pomalu jedoucí vozidla vytvořila kolonu Vogi
zapnul maják (všechny čtyři blinkry) šoupl se do levého pruhu a
naložil pod kotel. Páni to byla střelba. Přihrben za řidítky zírám na
gejzíry vody odlétající od zadního kola našeho vedoucího jezdce a snažím se
zachytit jeho nástup. Beru koně do slabin avšak v ten moment mne začíná
předjíždět zadní kolo a je mi z tohoto smyku docela smutno. Druhý pokus na
stažení Vogiho trháku již rozjíždím pozvolněji - přesto má ojetá dvoustovka
rajtuje v kolejích plné vody jako čamrda. A zase - zadní kolo mne začíná
předjíždět. Hrome trochu vzorku by neškodilo. Sleduji Vogiho záda s
neskrývaným obdivem a daří se mi ho držet jen s vynaložením všeho umu.
|
|
Blížíme se ke strategické odbočce na Lenoru
a já zjišťuji, že jedeme jenom dva. Zastavuje a Vogi věren prioritnímu
pravidlu této akce (symbol se nesmí zastavit) mi po chvilce mizí z
dohledu. Za krátko vedle mne zastavil Nikola a s malým odstupem si to
přihasil Polis. Stojíme ve třech na zmíněné odbočce - kterou pokud minete
tak jedete až do Strážného. Vyhlížíme Jirku a stále nic. Polis tvrdí, že
nějaké tři km před touto odbočkou jej ještě viděl v zrcátku a tak je nemožné
aby za takovouto dobu zmíněný úsek nepřejel. Co se děje nevíme. |
|
Začínám být nervózní neboť zdolání této
etapy tak abychom stihly odjezd do závěrečné osmé se mi začíná jevit jako
nereálné. Polis si toho všiml a trochu udiveně zato však důrazně se mne
zeptal : "co je .... své odjeto máme a přeci zde nenecháme kamaráda když to
tu nezná a zjevně zabloudil". Má pravdu - zastyděl jsem se. Symbol byl na
daný |
|
moment v těch nejlepších rukou a jistě na předávku
přijede včas. |
 |
|
Ať žije mobil. Nevím proč nás nenapadlo dřív
Jirku prozvonit. Po několikátém pokusu to zvedá a upřesňujeme si navzájem
pozice. Zakrátko jsme již ve čtyřech a já kontroluji čas. Možná - pokud by
byl asfalt suchý - možná. Vyrážíme. Za Leneorou - světe div se déšť začíná
ustávat a já beru zbytek naší mini kolony "na gumu". Jízda "na gumě" není žádný
odborný ani speciální motorkářský výraz. Oč se tedy jedná? Jezdce - kteří
jedou za vámi nechávat jet v tempu - které je pro ně zvládnutelné.
Poté lehce přidáte - popotáhnou je. Jakmile se vám ale |
|
začnou vzdalovat tak trochu slevíte a v momentě když
si již začínají myslet, že vás dojeli tak znovu zrychlíte. Nám to funguje
báječně a na již osychajícím asfaltu stále zrychlujeme. Je |
Vogi, Martin,
Kmotr, Nikola a Polis |
|
pravda, že s jedním zrcátkem, se mi ostatní za zády hlídá
dost špatně, ale na druhé straně - Polise by jste nepřehlédli ani v zubařském zrcátku
. |
|
Závěrečná ? osmá etapa |
|
Povedlo se to v co jsem již ani já nedoufal.
Je 16:05 vjíždíme do Horní Plané kam dlouho před námi již dorazil Vogi. Do místa předání jsme to sice zvládli - ovšem plánované
tankování, které mělo proběhnout před Planou (abychom do poslední etapy
měli dostatek benzínu) se již nestíhalo. Měl jsem však dostatek času při
naší stíhací jízdě vše promyslet a tak v rychlosti pouze zastavujeme u místa
předávání, zapisujeme se do další etapy a vyrážíme ještě dřív
|
|
 |
jak Martin -
vedoucí jezdec závěrečné etapy s tím, že si nezávisle (abychom nezdržely
jízdu symbolu) natankujeme cestou. Za Frymburkem zajíždíme k pumpě a
když tankujeme prořítí se kolem nejen ti, kteří oficiálně jedou osmou, ale
přijeli též jezdci - kteří jeli některou z prvních etap. Kdo konkrétně jsem
nestačil "odsledovat" neboť spěchám zaplatit. Bohužel na této pumpě
jsou jen dva stojany a tak natankovat čtyři stroje přece jenom chvilku
trvalo. Vedoucí skupina mezi tím již dávno zmizela z dohledu a přestože
se čas neúprosně naplňoval věděl jsem - hlavně díky již suchému
asfaltu, že není nereálné zvládnout i poslední etapu. |
|
|
Po natankování se opět ujímám role
vedoucího jezdce a ostatní mne velice ochotně následují. Zdá se že se jim
jízda "na gumě" začíná velice líbit a tak naše stíhací jízda každým
kilometrem přiostřuje. Netrvá dlouho a již se proplétáme Kaplicí. Na
poslední úsek z Nových Hradů do Třeboně máme víc než dobrou časovou rezervu,
ale protože nikdo ani náznakem neprotestuje i tento "asfaltový tankodrom"
prolétneme v hodně svižném tempu. |
|
Třeboň - naprosto skvělé ...... již úplně
volnou jízdou si vychutnáváme poslední kilometry městem k Shellu kde je
konec naší akce. Konec? Ale jak to - vždyť na pumě nikdo není a parta kterou
jsme stíhali na cestě předjetá nebyla. Nechápavě se na sebe koukáme a po
krátkém zmatku v mysli kdosi opět vyslovil spásné : mobil. Martin mi zvedl
sluchátko již po třetím zazvonění. Kde jste - táži se zděšeně. No přeci v
Třeboni odpovídá Martin s ledovým klidem. Právě parkujeme na náměstí. Má ty
prostoto ............ ale čas ještě je a tak bleskově vysvětluji že
cíl je na pumpě kam musejí dojet. |
 |
|
Neboj se to nekončí.... |
V cíli -štábní
kultura |
|
Je právě 17:50 a symbol který objel
za 23hodinách a 50minutách republiku projíždí po ujetí 1.450km
cílem. Nejen proto, že se na samí večer udělalo opravdu krásné počasí - ale
tak nějak ze všeho je mi najednou strašně fajn. Martin dělá poslední zápis
do buly a nastává ten správný čas pro závěrečné foto. Ten kdo by si snad
myslel, že je akce u konce byl by na velkém omylu - neboť bylo nutné ještě
vše probrat u dobré večeře. A tak se znovu stavím do čela kolony a celou
tentokrát již velice početnou skupinu vedu z Třeboně do Hluboké nad Vltavou.
|
|
Večeře byla skvělá a přede mnou poslední
úkol. Zavést účastníky akce k ubytování na Křivonosce. Brnkačka, říkám |
|
si neboť jsem v průběhu kratičkých zastávek stačil v
tomto velmi oblíbeném kempu zajistit dostatečný počet lůžek. |
 |
|
Když na recepci sděluji, kolik máme se
soboty na neděli zamluvených lůžek - mužík za stolkem nechápe. Jeho otázka
nebo spíše konstatování - a kdo vám to slíbil, vždyť máme plno mně
nevykolejila neboť jsem si zapamatoval jméno ženštiny s kterou jsem vše
mobilem
domlouval. Chvilku vrtí nechápavě hlavou, kamsi volá a pak nám naprosto
neochotně podává klíče od chatek. |
|
Nu což - pravil jsem když již byl nocleh
zajištěn - pojedu dom. Nyní zase nechápou všichni ostatní. A tak vysvětluji,
že to mám bratru 50km což je vzhledem k ujetému již naprosto nepodstatné. Po
krátkém rozloučení se vydávám nastávajícím večerem, ale ještě za světla k
Bechyni. Západ slunce je nádherný - spěchat již není kam a tak si v
závěrečných kilometrech ve své mysli znovu přehrávám události posledního
dne. |
|
Na vjezdu do rodného města nemůžu říct, že
by se mi kdoví jak chtělo jet ustájit - pravdu povědíc - nechce se. Jediné
co mne přece jenom láká jsou fotografie a ty bez PC z digitálu nevydoluji.
Sesedám se samým večerem a počítadlo se zastavilo (v přepočtu) na
1.624km |
|
Docela určitě by nemělo smysl abych na závěr
tohoto článku dělal jakoukoli statistiku - neboť tento článek je pouze
jakýmsi ohlédnutím za báječnou akcí. Konec konců pokud bude někdo chtít
bližší statistické informace pak veškeré údaje k libovolnému výpočtu nalezne
zvěčněné v bule. |
|
Co tedy
říci závěrem? |
|
|
Bylo by toho ještě určitě dost, avšak jedno
mi přece jenom utkvělo v mysli nejvíc. Již si nevzpomenu kdo se mne u večeře
na Hluboké zeptal : hele a když jsi projel všechny etapy tak která byla
nejhezčí? Zamyslel jsem se a musel přiznat - to která byla
opravdu nejhezčí nedokáži říct, neboť každá byla svým způsobem krásná. Pokud
by jsi se mne zeptal která byla nejtěžší - věděl bych. A která tedy - jsem
opět otázán. V ten moment již náš rozhovor sledovalo více účastníků akce a
byli vcelku zvědavý jak odpovím. Bez váhání jsem odpověděl - ta moje. Jedni
nechápou a druzí, kteří měli též některou z etap "na triku" naopak
souhlasně přikyvují neboť velice dobře vědí, že o mnoho těžší je zhostit se
v jedné etapě úlohy vedoucího jezdce - nežli jich odjet několik v závoji.
|
|
Poznámka pod čarou ___________ |
|
Je naprosto jasné, že pokud by psal tento
článek jiný účastník této akce byl by napsán zřejmě jinak neboť čím více
lidí se jakékoli akce účastní - tím více příběhů je možné vyprávět. Neberte
prosím toto vyprávění jen jako můj osobní |
|
|
|
A za rok? Vlastně již letos - konkrétně v
sezóně 2005. Akce již tradiční si většinou nikdo ujít nenechá. No a nějaký
ten "úlet"? Kdo mne zná docela určitě ani na vteřinu nezapochyboval, že zase
nějakou fantasmagorii vymyslím
|
|
|
|
další
zajímavé fotografie
|
