Úvod
     Na úplném konci léta 2003 se povedlo zrealizovat vcelku dobrý "úlet" : Grossglockner tam a z5 od svítání do soumraku. Tato cesta je na našich stránkách dostatečně popsána v samostatném článku a zmiňuji se o ní zde jen proto, že to byl vlastně jakýsi první impuls pro naplánování ještě větší fantasmagorie. Neboť po celodenní jízdě a při večerním návratu domu jsem zjistil - že bych někam jel. A protože, jak jsem uvedl i v konci zmíněného článku ......  mne láká spíš to, co jsem ještě neudělal nežli to, co mám již za zády.... začal jsem po realizaci této akce intenzivně přemýšlet co napřesrok.
   Dá se říci, že loni touto dobou jsem tedy začal přemýšlet nad něčím co by naplnilo můj záměr - tedy vracet se s mášou ke stáji a když sesedám říci si - konečně.  Bylo mi jasné že nebude lehké ani nenáročné takovouto akci připravit, ale vidina pořádného flámu v sedle byla velice lákavá, tak proč tomu něco neobětovat.
   Příprava    

   Když jsem měl již reálnou představu a zjistil jsem, že by se teoreticky nechala naše krásná otčina objet kolem  hranic za 24 hodin bylo již skoro rozhodnuto. Ano - 24hoďin v sedle tak to je ten správný úlet. Od nápadu neuplynulo mnoho času a měl jsem vše v obrysech připravené tak - abych mohl informaci o této zatím zvažované akci pustit na NETu. První reakce byli dosti protichůdné a proto, že jsem chtěl aby se této akce zúčastnilo co nejvíce jezdců rozhodl jsem se pojmou celou akci jako štafetu. Jak se celá akce "formovala" a
"dopilovávala" do konečné podoby by bylo vcelku zbytečné popisovat neboť toto je popsané v původní pozvánce

ilustrační foto
   To co bylo důležité pro zdar akce byl fakt, že při štafetovém pojetí měl tento "úlet" podstatně větší odezvu a již bylo vcelku jasné, že o účast nemísí být obava. Zbývalo tedy určit pro jednotlivé etapy vedoucí jezdce. Pro mne coby organizátora byl tento ne příliš vděčný úkol do značné míry usnadněn tím, že do konkrétních etap se již jezdci hlásili a tak rozhodování nebylo těžké. Každý vedoucí jezdec jednotlivé etapy (klikni na číslované - "živé" odkazy v úvodní mapce. Při kliknutí na Prahu se zvětší celá mapa) dostal ještě před akcí poměrně dost úkolů a jedním z nich bylo projet si "nanečisto" svou etapu a zmapovat potřebné - tedy odbočky, možnost tankování, předávací místa atd. (ukázka : 1.etapa ..... 7.etapa) Později se tento "befel" ukázal jako velice praktický neřkuli - klíčový pro úspěch  akce, neboť při tomto "cvičném" průjezdu a rekognoskaci terénu :-) se odhalilo několik objížděk a uzávěrek, které by při vlastní akci mohli její úspěch ohrozit. Díky velice konstruktivnímu přístupu všech vedoucích jezdců byli tyto úseky předem známé a mohli jsme je v časovém plánu zohlednit. Dá se říct, že v relativně krátkém čase (také díky akční komunikaci přes SKYPE) bylo vše potřebné připraveno a když i Franta Kovář nahlásil : hotovo zbývalo poslední,  ale snad nejdůležitější - vyhlásit konkrétní termín.
   Bylo mne úplně jasné, že pokud nám nebude přát počasí tak se plánovaná trasa za  24hodin ujet nedá. I takto mnoho skeptiků prohlašovalo, že jsme se zbláznili neb plánovaný rychlostní průměr celé akce - tedy včetně zastávek na tankování, předávání symbolu, zaplnění Zlaté buly chopprácké ..... byl více jak 60km/hoď a průměr v jízdě jako takové přesahoval 72km/hoď. Abych tak trochu zklidnil obavy bylo řečeno - no tak to pojedeme 30hodin a příští rok se pokusíme tento čas zkrátit. Pravdu povědíc já osobně jsem každý čas nad 24hoďin považoval za nezdar akce ovšem pro jistotu jsem toto moc hlasitě neprezentoval

   Počasí

bula a symbol 147kB
   na začátku tohoto léta - vlastně již od samého jara, bylo počasí více nežli nestálé a dá se říci, že pokud jste si vyjeli byť na krátkou vyjížďku měli jste takřka jisté, že někde projedete pěknou sprškou. Tento fakt mne znepokojoval daleko více nežli to, že jsem tedy z důvodu čekání na počasí nemohl závazně zablokovat (v cílové etapě) ubytování pro účastníky akce. No ale znáte to - správně "nabuzené" koně na startovní čáře dlouho neudržíte. A tak bylo po upřesnění aktuálního počasí v jednotlivých částech ČR při konferenci na FÓ-RUM rozhodnuto : do sedeéé...l
   Na startu první etapy
   Vzhledem k tomu, že se rozhodlo o startu již v půl druhé měl jsem spoustu času dostavit se na start první etapy do Třeboně. Z Bechyně jsme vyrazili společně s Romanem (který měl v případě potřeby dělat s jeho XJR1300 rychlou motospojku) s tím, že Formulá přijede pravděpodobně až na samotný start. Cesta do Třeboně ve zvolna usínajícím pátečním podvečeru byla nádherná a vše zatím nasvědčovalo tomu, že přinejmenším po první polovinu akce bude počasí přát. V Třeboni na Shellu kde byl oficiální start a také cíl celé akce jsme natankovali plnou (samozřejmě Shell V-Power) i když mne osobně bylo jasné, že cestou budu muset tankovat ještě jednou neboť má etapa měřila takřka 210 km. Je natankováno po okraj a já nuluji denní počítadlo (vzhledem k tomu, že mám US model tak je celý tachometr v mílích) neboť cesta z Bechyně do Třeboně se samozřejmě nepočítá.
   První etapa
   Velká ručička hodinek již atakuje nejvyšší post ciferníku a vzhledem k tomu, že Formulák stále není - tak raději prověřujeme čas u náhodných návštěvníku pumpy (na fotu za mými zády). 18:00 - od Shellu je to v našem směru ke

kruháči ještě cca 200m, které projíždíme volněji a na samotném kruháči ještě "šmíruji" do směru odkud jsem předpokládal příjezd Formuláka - nic. Nu což - pravidla jsou dost tvrdá - ale předem stanovená ostatně při takovéto akci to jinak ani nejde. Konec konců trasa je na Internetu a do cíle etapy není nikterak nutné dojet v jednom "balíku". Nejdůležitější je aby se symbol nezastavil. Po projetí kruháče zvolna dotahujeme do plných, ale již při výjezdu z Třeboně je E55 (tedy kousíček který měl být jedním z nejrychlejších) úplně ucpaná a to v obou směrech. Šňůra vozidel se táhne do nekonečna. A tak s Romanem za zády (vědom si časového limitu) začínám dost adrenalinový slalom v nekonečné koloně plechovkářů.

na startu v Třeboni
   Protože si vcelku živě dovedu představit vystresované plechovkáře stojící v nehybné koloně kterou míjím - musím se maximálně soustředit hlavně na situaci před sebou (z obou stran) neboť není nemožné že by některý z těch kteří již neudrželi nervy například mohl otevřít dveře. Za maximálního soustředění v poměrně svižném tempu nechávám 10km kolona za zády, ale bohužel kdesi vzadu zůstal i Roman. Málo naplat - jsem na forontu a symbol musí pokračovat. Beru Introše do slabin v naději, že Roman cestu zná a časem se na mne dotáhne. Po dalších 10km (tedy cca 20km od Třeboně) v Lásenici již sjíždím z E55 na okresku která je sice úzká a plná zatáček ovšem asfalt je na silnici tohoto typu až nečekaně kvalitní.
   Na okresce je plechovkářů minimum a tak se konečně mohu soustředit již jen na vlastní jízdu - kterou si v tomto zatáčkovitém terénu až nehanebně užívám. Asfalt je skvělý a počítadlo ujetých mil se zcela  synchronizovalo s hodinkami neboli : co minuta to míle. Není proto divu že již za necelých 45 minut od startu z Třeboně vjíždím do Jemnice kde se má připojit Arči s Míšou. Přijíždíme na smluvené místo takřka současně - nesesedáme - jenom krátká zdravice a z mé strany vyslovení naděje, že nás opozdilci doženou. Valíme dál. Ještě notnou dávku dalších mil udržuji nasazené průměrné tempo na přímé úměře 1min/1mil takže okolní zajímavosti vnímám pouze jako místa jimiž jsem projel při "mapování" trasy. Na tachometru naskočilo devadesát mil a je mi více nežli jasné že každým okamžikem budou chtít mé koně napojit. Přesně - 92mil a ozval se nepravidelný chod motoru - neklamná známka docházející potravy. Vlastně již setrvačností sjíždím s Arčim v těsném závěsu k vytypované pumě. Tak to klaplo na chlup. V rychlosti natankujeme a já posílám Vladimírovy předem připravenou SMS v níž avizuji náš příjezd do 40minut.
   Těsně před odjezdem Arči navrhuje mírné slevení z tempa - bez problémů souhlasím neb za A) máme docela najeto a za B) s ohledem na chudáka Míšu která na "kozlíku" za Arčim (při našem jízdním režimu - jedna k jedné) místy (na nekvalitním asfaltu) až "skotačila " a za C) také proto, že se již blížíme do míst kde je reálné potkat nějakého "soudruha". V Mikulově jsme byli během okamžiku a objezd města byl naprosto bez problémů. Větší obavu jsem měl z průjezdu přes Břeclav, ale také díky správné strategii při sestavování časového harmonogramu byl provoz v městě velmi klidný, takže ani zde ke zdržení nedošlo. Zakrátko tedy již jedeme finální rovinku k pumpě v Hruškách.
   Samozřejmě si neodpustím před odbočením z hlavní na úrovni benzínky čekající kamarády ve stoje pozdravit
 zasalutováním což protijedoucí plechovkáři zjevně nechápou.

   Druhá etapa
    V rychlosti si dotankuji a jdu předat bulu se symbolem Vladimírovi. Je zapsán náš čas příjezdu ve 20:18 doplněna jména startujících do další etapy. Pomalu budeme vyrážet. Arči s Míšou se s námi sice loučí ale do druhé etapy nás ve 20:30 nastupuje pod Vladimírovým vedením celkem šest - což je na takovouto akci již poměrně solidní "grupa". Cesta z Břeclavi
do Uherského Hradiště v nádherném podvečeru byla opravdovým balzámem. Když u odbočky na Zlín v UH Vladimír zajel ke kraji - zprvu jsem nechápal, ale když se společně s

Zleva : Hans, Leoš, já, Vladimír a Arči.
Frantou s námi přišli rozloučit a vzpomněl jsem si jak nás v Hruškách Leoš pozorně sleduje při zaplňování buly - bylo mi již jasné, že na zbytek druhé etapy máme nového vedoucího jezdce. Ani tato druhá etapa se neobešla bez nutného doplnění PHM. Při této krátké zastávce Leoš navrhl abychom se vyhnuli hlavní - neb jsme v časové normě a cesta kterou má projetou je o moc zajímavější. Nikdo nebyl proti - proč taky navíc to byla Leošova část a bylo na něm aby nás dovedl na čas k třetímu předávacímu místu. Opravdu nevím přesně kudy jsme jeli neboť byla již prakticky tma, ale díky krásnému asfaltu s táhlými zatáčkami byl tento úsek skvostný. Zcela kouzelný byl pak průjezd Frýdkem, který jsme opět jeli mimo hlavní tah. Je sice pravda, že v úzkých, ale příjemně osvětlených uličkách zvolna usínajícího města musel koncert našich laďáků v přízemních bytech působit přinejmenším jako invaze spojeneckých vojsk - avšak etapa pod Leošovou taktovkou úspěšně, bez zdržení a dle časového plánu pokračovala až do jejího cíle v Českém Těšíně, kde nás již očekával Radim s Rendisem. Do cíle druhé cca 210km dlouhé etapy jsme dorazili krátce před půlnocí, přesněji ve 23:30. Což znamenalo, že jsme půlhodinu (oproti itineráři) nadehnanou v první etapě udrželi.
   Etapa třetí - noční střelby
   Zastávka v Těšíně se trochu protáhla neboť Radim avizoval v "opičích horách - kosu" a tak část pokračujících raději v předstihu šáhla do brašen pro "Jégerovo prádlo". Přestože jsem se zatím nepřioblékl - moc času mi nezbylo neboť na mne připadla funkce dokumentaristy a již tak krátká přestávka měla pro mne tedy "pracovní" náplň.
   Hodina duchů - 23:55 je ten správný čas ke startu do další etapy. Po zvládnutí ceremonií, rozloučení se s Leošm a Ivet jsme v pěti (Radim který byl vedoucím jezdcem této etapy, Rendis a z dřívějška - já, Hans a Milan) vyrazili vstříc nočnímu dobrodružství. Dle itineráře bylo na tuto náročnou 260 km dlouhou noční etapu původně naplánováno čtyři a půl hodiny. Poté co si jí však Radim s partou projel zjistil, že je na této trase poměrně velká objížďka a za světla tento úsek zvládli právě za zmíněné 4,5 hodiny. Proto mne dost naléhavě žádal aby pro jeho etapu bylo vyčleněno v celkovém itineráři o hodinu navíc. Přestože jsem ubral co se dalo

víc jak 45minut oproti původnímu jsem mu slíbit nemohl - uvidíme. Na druhou stranu se do

Leoš, Radim a Milan
této etapy odjíždělo s již zmíněnou půlhodinkou k dobru. Cesta nočním Těšínem ve směru na Ostravu je v noci nádherně osvětlená a tak ani nevíte jestli jste ještě v Těšíně nebo již v Ostravě. Noční koncert laďáků nesoucí se krajinou ukrajoval kilometry s železnou pravidelností a tak jsme ve velmi krátkém čase stáli na Shellu v Šumperku. Dlužno však říci, že to bylo též velkou zásluhou Radima který nás zcela neomylně vedl i po velmi špatně značené objížďce.
   Při dotankování v Šumperku se s námi rozloučil Hans s Milanem a já jsem využil krátké přestávky k oblečení teplejších doplňků, které později nejen v opičích horách přišli skutečně vhod.
   Dokončení třetí etapy zbylo tedy na nás třech. Noční jízda má své skutečné kouzlo a pokud je jasná noc - pak to nemá chybu. Jedna rada : pokud někdy pojedete v partě - noční střelbu, netlačte se příliš blízko na toho před vámi. Může se vám totiž při delší jízdě v náročném terénu stát to, že najednou pojedete na jeho přední světlo - což je docela průšvih. Daleko lepší je nechat si přirozený odstup - tak aby jste mohli zatáčku jet ve svém kuželu světla a od světla toho před vámi si pouze odhadujte rádius jím projížděné zatáčky. Jakmile začnete jet na kužel světla jezdce před vámi - kouká s toho pořádný průšvih.
   Znáte tu písničku od Laufra v níž zpívá : už svítá a čaj bych si dal ..... Ano začíná již pomalu svítat a nejen k mému velkému překvapení vjíždíme do Rychnova nad Kněžnou. Zajíždíme ke smluvené pumpě a vidím Radima jak nevěřícně hledí na své hodinky. Jeho slova mluví za vše : "to jsem blázen. Ve dne jsem to jeli jak utržený vagónu za 4,5 hodiny a v noci celkem v pohodě - čtyři hodiny deset minut". Je to skutečně tak - je právě 04:05 a mi stojíme na benzínce v Rychnově. Bylo by to skvělé - ovšem ..... stávající koně jsou již utahaní a čerství koně v nedohlednu. Natankuji, dám kávu a netrpělivě vyhlížím čerstvé koně. Nevěřili by jste jak dlouhá může být půlhodina čekání, ale vzhledem k tomu, že nikdo z těch kteří mají ve čtvrté etapě sehrát nelehkou úlohu čerstvých koní - nezvedá mobil - usuzuji, že jsou na cestě. Moc mě to však neuklidnilo a nejraděj bych vykřikl : koně - království za koně .............. stále netrpělivěji vyhlížím ale hlavně naslouchám do ztichlé ulice...... daleko lépe jak rajská hudba mi proto zní již z dálky a dlouho před příjezdem
slyšitelné Medvědovi laďáky. 

   Čtvrtá etapa
   Je teda fakt, že se přihnali spíše jako velká voda neboť ve chvilce byli nejen u stojanů ale též uvnitř u velmi sympatické paní "pumpařky". Opět se ujímám funkce dokumentaristy zatímco Medvěd (který si kvůli účasti v této akci dokonce nechal předčasně sundat  škrobák z hokejem pošramocené nohy) přebírá a zaplňuje vše pro další etapu. Je právě 04:52 a zatímco Radim s Rendisem otáčejí k domovu nás šest se vydává pokořit další etapu.
   Čtvrté etapě, která vedla z Rychnova do Děčína a byla dlouhá cca 225 km bych mohl dát podtitul - listopadová. Nikoli však proto, že by snad padalo listí, ale od této etapy začali

Mirek Sekáč Radim Polis Rendis Sláva Medvěd
některým jezdcům odpadá nejrůznější části jejich strojů. Začal to vlastně Polis kterému za jízdy upadla levá brašna a samozřejmě tak šikovně, že Mirkovi jedoucímu za nám přímo pod přední kolo. Z pozice zadního jezdce jsem viděl, že Mirek zareagoval snad ještě dříve nežli se brašna začala kutálet po asfaltu. Obě brzdy do plných - Introš ve smyku trochu neposedně vrtí zadkem - ale drží se ve směru. Nic naplat - drnclo přední a poté i zadní kolo. Naštěstí nic víc. Bereme z upadlé brašny symbol a Polis nás posílá dál - s tím že nás dožene. Skutečně nás v Harachově na pumpě dojel. Jeho láteření, že cestou ještě musel sbírat polovinu rampy s přídavným světlem nikdo - kdo Polise trochu zná nevěřil - ale bylo to tak. Nu což při každé velké akci se musí se ztrátami počítat a pokud jsou to jen lehké materiálové tak se tomu člověk s odstupem času většinou jen usměje. Začíná se mi zdát, že jsme na této zastávce nějak dlouho a proto se již poněkolikáté pokouším urychlit odjezd. Docela neúspěšně, až když jsem řekl : "jedem - ať najedeme něco kamarádům pro další etapu - co kdyby jim pršelo, budou mít od nás něco k dobru...." na toto již slyšel každý. Za krátko jsme opět v sedlech a již bez další zastávky pokračujeme až do Děčína.
   Sice se tato etapa do časového itineráře "s odřenýma ušima" vešla, ale bylo to na úkor rozpuštění časové rezervy z dřívějších etap - což mne dost mrzelo. Ne že by se jelo pomalu, ale "prošustrovaný" čas měla na svědomí již zmíněná zbytečně dlouhá zastávka u Harachovské pumpy.
   Již na vjezdu do Děčína cca v 08:40 nás ale čekalo příjemné překvapení, neboť Václav si na nás počkal ještě před městem abychom po Děčínu zbytečně nebloudili.

klikni pro pokračování článku :

 
   

zpět na úplný začátek WEBu
   
    Chopper a cruiser