Tam a z5 za jeden den.

 Intro :

našem časovém harmonogramu (mimochodem chtěli jsme ze Strážného odjíždět v 07:00, takže na danou chvílí byla z 2ou hodinové rezervy polovička). Je 08:00 a ještě těsně před tím než palce naší pravé ruky zmáčknou to nejbáječnější tlačítko jaké znám, přehodnotil jsem situaci a přes hranici vysílám do čela našeho minikonvoje Martinův stroj. Později se toto řešení ukázalo jako zcela neocenitelné.

Předmluva :

   Není smyslem tomto článku popisovat cestu - jako takovou, neboť toto  (velice pěkně včetně itineráře) již udělal Medvěd ve svém článku (klikni).Chtěl bych vám tímto článkem přiblížit některé momenty, rozhodnete-li se pro stejnou fantasmagorii jako mi : jet v jednom dni 460 km dopředu 2.000 metrů nahoru / potom zase 2.000 metrů dolu a 460 km dozadu. 

Úvod :

   Myslím si, že by se hledal jen těžko někdo, kdo by neslyšel o Grossglockneru. Zdolat tento ledovec je mezi motorkáři považováno za takřka kultovní jízdu. Příběhy, těch kteří mají Glok již zdolaný bývají tak barvité a pořízené fotky natolik vypovídající, že není snad nikdo, kdo by si tuto cestu chtěl odříct. Samozřejmě i ke mně se dostalo

vyprávění kamarádů, jenž tuto Rakouskou horu již "zdolali" (Vladimír každoročně - klikni ) a měl jsem možnost prohlédnout si snad stovky velmi pěkných fotografií. Slyšel jsem o možných úskalích, ale také krásách, které tento výlet provázejí. Z vyprávění a z toho co jsem se dočetl klady tak drtivě převažovali možná proti, že prostě nešlo nenaplánovat si cestu k ověření mýtu. Začal jsem tedy "zpřádat" plány. Měl bych však říci, že cestu, kterou jsem zrealizoval 20.09.2003 jsem chtěl uskutečnit již v roce 2001. Z nejrůznějších příčin se to však nepovedlo. To samé platí i o roku 2002.

Motivace :

   Když jsem si v zimě 02/03 prohlížel celoroční CD -2002 z jízd K 1400 uvědomil jsem si, že jsem opět tento ledovec nezdolal. Při rozboru příčin proč jsem se opětovně na tak lákavý výlet nevydal jsem musel konstatovat, že to nebylo (ani náhodou) proto, že by se mi nechtělo - naopak chtělo se a moc. Jenže vždy bylo tak nějak hluboko do kapsy. Znáte to : "U Shellu stojím - na prázdnou nádrž hledím - - - - och ty pětko milá, kéž bys porodila".

   Vzhledem k tomu, že mě osobně nelákali přírodní krásy, kterých je v tomto regionu

nespočet a rovněž mne nenaplňovalo štěstím utrácet jura za Německou pryčnu - dostal jsem při meditaci nad fotografiemi nápad, který se mi čím dál víc zamlouval : prubnout "Glok" tam a z5 za jeden den - k čertu to není zas tak bl..... řekl jsem si a otvírám v PS program Route66. Zadávám adresu : Bechyně - Grossglockner - Bechyně. Po několikerém "zachroupání" vyplivl harddisk cifru 920 km - kterážto se mi velmi zamlouvala.

To před čím jsem byl varován :

   Při dalším "rozkladu" itineráře mne kamarádi varovali : asfalt je sice fajn, ale vzhledem k tomu, že se jede "bočními" uličkami (tedy přes veškeré města a městečka kde nejsou obchvaty), střídá jedno omezení rychlosti druhé, takže udělat nějaký solidní rychlostní průměr bez porušování tamních předpisů je prakticky nemožné. Navíc je prý poslední úsek tak úzký a zatáčky tak nepřehledné, že jet rychleji jak padesát snad ani nejde. Toliko tedy informace které jsem shromáždil

k vlastní jízdě. Další a to dost důrazné varování bylo na účet mích Maxcalibrů. Ostatně každý z vás (stejně jako já) jistě slyšel naprosto proti-řečící si informace. Abych se přiznal na rozdíl od prvního (ohledně rychlostního průměru) mne toto přeci jenom tak trochu leželo v hlavě. Nu což - zastřelit mne snad nemůžou a pokud mne otočí na hranicích tak zkusím štěstí o přechod vedle. Shrnuto a podtrženo - zbývalo stanovit vhodný termín, vyhoupnout se do sedla - vzít koně řádně do slabin a vyrazit - nikoli k Neuhnětelům nýbrž na Grossglockner.

Asi nejdůležitější :

   Moje velká výhoda je v tom, že nejsem časově vázaný, takže vlastní termín jízdy byla věc velmi flexibilní. Později, když se přiblížil první termín jízdy jsem musel uznat, že i když jsem pánem svého času mé zadní gumě to bylo úplně fuk, neboť její čas se nachýlil dříve než bylo záhodno. Takže místo na zasněžené vrcholky ledovce hledím na to jak mi ze zadní gumy lezou hadry (viz. snímek vlevo dole). Nu - což, vždyť je teprve konec července. Za penízky, které jsem měl nachystané na tento výlet, kupuji na zadek fungl navou dvoustovku (6.150,- Kč

včetně DPH) a slibuji si, že k té se budu již chovat šetrněji (dlouho mi toto předsevzetí nevydrželo - viz snímek vpravo).

   Chtěl jsem těmito řády pouze připomenout, že mimo "laďáků" může výjezd za hranice znepříjemnit i neuspokojivý stav pneu. Avšak v tomto sloupci nebo chcete-li v této kapitole jsem chtěl zdůraznit hlavně to, že pokud se chystáte na výjezd "Gloku" nestanovte si příliš stroze termín v kterém tuto jízdu podniknete, neboť pokud chytíte na "kopci"

mizerné počasí - bude to o ničem. Tohoto jsem si byl dost dobře vědom neboť vedle zážitků z vlastní jízdy jsem si chtěl domů přivést i nějakou tu príma fotečku.

Jízda v nedohlednu :

   Protože a nebo právě proto, že v srpnu byl každý den jako "malovaný" uskutečňovala se každý víkend nějaká velmi lákavá akce K 1400 a svůj do nekonečna plánovaný výlet jsem odkládal týden po týdnu. Ani jsem se nenadál a doba prázdnin a dovolených skončil. I když jsem se plánu na výjezd "Gloku" nevzdal, bylo již velice těžké sehnat parťáka, který by se

mnou mohl jet. V původních plánech jsem počítal se skupinkou tří až pěti strojů. Mé rozhodnutí však bylo pevné. Pojedu i kdybych měl jet sám.

Konečně   j e d é é é m .....

   Hlavně díky předpovědi počasí jsem začal věřit, že sobota 20.09. je tím dnem "D", který si již nemůžu dovolit prošvihnout. Přesto jsem ještě celý týden vyčkával (nechtělo se mi již potřetí vyhlásit termín, který nakonec jako dva předešlé z nějakého důvodu neklapne), než jsem v pátek od rána začal obvolávat potencionální zájemce o tento "úlet". Ale ještě v pátek v podvečer to vypadalo, že pojedu skutečně sám. Se samým večerem, kdy jsem byl již smířen s tím, že jedu sám mi zvoní mobil a ozve se Martin se slovy : "Neplánuje se něco na sobotu"?  Ani ne po pětiminutovém rozhovoru uvádím Martina do "obrazu" a mohu konstatovat : je fajn, pokud je velká part - vždy se najde někdo, komu není váš střeštěný nápad cizí. Náš krátký rozhovor končil slovy : ahoj v 07:00 na benzínové pumě ve Strážném.

Pro pokračování článku klikni na knihu :