| 21 |
 |
|
| 22 |
 |
|
| 23 |
 |
|
| 24 |
 |
|
| 25 |
 |
|
| 26 |
 |
|
|
|
3. etapa
: Děčín - Cheb 02:50 - 05:10 / 179km |
|
etapový
jezdci : Pavel XV, Charles,Chang, Vorel a Tomy |
|
|
Celá 24-hodinovka má pro mne velký význam a to nejen, že jsem se zúčastnil
všech jejích ročníků nebo, že to byla moje první jízda s K1400. Samozřejmě
si i uvědomuji a vážím nasazení všech jezdců v náročné koordinace celé
akce, která se zatím vždy podařila. |
|
Proto, když jsem se
dozvěděl, že Václav letos nejede a tudíž role vedoucího jezdce padá na
mne, byl jsem poctěn a zároveň mi bylo jasné, že to na naší etapě musí
klapnout i kdyby padali ne „howínka s háčkama“ (replika od Polise), ale
třeba i Tatrovky s tou nástavbou co se jí říká hovnocuc. |
|
Měl jsem
štěstí, do třetí etapy se hlásili i noví jezdci, takže od počátku jsem se
nebál, že bych jel sám. Naplánoval jsem časy a místa, kdy se s kým setkáme
na cestě do Děčína. Drobný problém nastal, když první etapa byla zkrácena
o 45 minut. Rozeslal jsem zprávy o časovém posunu, ale nikdo se neozval. A
tak se stalo, že jsme se s Changem minuli o cca 2-3 minuty a já čekal a
čekal na mostecké Shellce a on mi volal už z Teplic. Vzal jsem to o něco
rychleji a na místo dalšího srazu v Ústí nad Labem jsem se zpožděním
dorazil. Odtud jsme to, pod vedením Charlese, valili podél Labe do Děčína.
V Děčíně jsme čekali o mnoho déle než byl předpoklad, protože, většinu
toho, co jezdci v první etapě nahnali se v druhé, podle mého odhadu
nejnáročnější etapě (čas, trasa, délka, chlad, apod.), opět ztratili.
|
|
Přijeli tři, krátce jsme pokecali, převzali RABIJÁK No.1, udělali zápis do
BULY, vzali Zid@na mezi nás a vyrazili. S drobnou zajížďkou jsme se
projeli Děčínem a již jsme pokračovali přes Libouchec do Teplic, kde se
přidal Tomy. A poté se není již čím chlubit. Nebýt to v noci a pod časovým
limitem, nikdy bych takovou trasu na motorce nejel. Takže to bylo skoro 70
km většinou po čtyřproudovce až za Klášterec n.O.. Jediné vzrušení bylo,
když se před námi (na tlumená světla) vynořila (rychlost 100-110) ze tmy
ležící, již přejetá srna. Já ji minul o kousek, ale Chang si hupsnul přes
ní. Pak bylo pár nádherných zatáčel, ale co s nimi v té tmě. Pak už
jedinou třešničkou byl drobný déšť, který nás od Sokolova včetně docela
velkého provozu kamionů doprovázel až do Chebu, kde nás čekal Vendys a
Vogi. Chvilku jsme pokecali (vždyť jsem Vogiho neviděl od Anabáze 2004),
předali Rabiják, Bulu a Zid@na, poslali SMS zprávu Bobkovi a v klidu se
spoustou zastávek začali vracet k domovům. |
|
Můj názor a hodnocení: „Vyjížďka to byla na nic. Zodpovědnost, spěch,
nervy napnuté! Ale, …!!!!!!!!!! Jsem strašně rád, že jsem jel. Jsem rád,
že jsem měl roli vedoucího jezdce. |
|
Udělám vše proto, abych mohl jet i letech příštích.“ |
| |
Pavel XV |
|
Fota z etapy č.4 : |
|
|
21 - je mi tak
blbě že nemám ani tužku |
| 22
- a je to na nás - pánové...... |
| 23
až 25 - tak balíme, balíme |
| 26
- a popojedem |
| 27
- v Chebu. Již zvolna svítá |
|
 |
|
| 4. etapa
: Cheb - Klatovy 05:25 - 07:05 / 127km |
|
etapový
jezdci : Vendys, Vogi a
Zid@n |
|
|
Posílám hlášení o průběhu 4. etapy 24hodinovky: |
| Úvodem se nemůžu nezmínit o tom, za jak velkou čest považujeme (můj Introš a
já) to, že nám jako nováčkům v k1400 bylo svěřeno vedení jedné z etap tak
prestižní akce, jako je Zlatá bula čoprácká. Fakt si toho hodně cením a dlouho
na to nezapomenu. A nic na tom nemění skutečnost, že naštěstí pro mne nikdo jiný
neměl možnost projet si 4. etapu předem nanečisto a to mi tudíž asi dost
pomohlo. Trochu jsem měl výčitky před dlouholetým "káčkařem" Vogim, ale když
jsme se sešli, tak mi bylo jasný, že je to chlap, který tohle určitě neřeší.
|
|
|
| 27 |
 |
|
| 28 |
 |
|
| 29 |
 |
|
| 30 |
 |
|
| 31 |
 |
|
| 32 |
 |
|
|
| Přípravu den před odjezdem jsme provedli opravdu svědomitě, včetně přiměřeného
odpočinku. Vogi přijel k nám do Mariánek asi ve 22.30. Po tak náročném nočním
přesunu jsme ho museli nakrmit (bramboračka s chlebem) a napojit (dali jsme
každý po jedné Plzni), pak jsme probrali všechny důležité skutečnosti, takže do
horizontu jsme se dostali někdy po půl noci. Po půl třetí ráno mě vzbudila SMS o
startu 3. etapy, pak se mi podařilo ještě asi na hoďku usnout. Vogi na tom byl
ještě hůř, nějak se mu u nás nelíbilo a ráno mi říkal, že spal asi hodinu a půl.
Nicméně ráno jsme lehce posnídali a po té, když se Vogimu po chvíli usilovného
hledání podařilo najít klíče od Máši, jsme odjeli do Chebu na dohodnuté místo
předání. Asi za 15 minut prořízlo ranní ticho (cca 05.15) burácení 6ti
nadupaných strojů a účastníci 3. etapy dorazili. Předáno - převzato a spolu se
Zidanem, kterému byly málo 2 předchozí etapy, jme vyrazili. První necelá
půlhodinka proběhla za tmy v celkem svižném tempu. Pak se naneštěstí rozednilo a
když jsme uviděli po jakém povrchu jedeme, naše rychlost citelně poklesla. Bylo
totiž úplně mokro a to nás provázelo bez jediné výjimky až do cíle etapy. Když
pominu tyto podmínky, tak jediná kritická chvíle nastala asi 10 km před cílem,
už na hlavním tahu Plzeň - Klatovy. Po najetí na tuto rovněž úplně mokrou
silnici se mi po chvíli podařilo předjet dva kamiony (tu sprchu, kterou jsem od
nich dostal si každý umí představit). Avšak v zrcátku jsem uviděl jen jednu
motku a ta na mne ještě blikala. No hrklo ve mě dost. Hned jsem si vzpomněl na
pokyn, že vedoucí jezdec nic neřeší, ale vzhledem k tomu, že jsme byli jen 3,
zajel jsem ke kraji a sledoval, co se děje vzadu. Mezitím mě samozřejmě oba
kamiony zase předjely. Když už jsem se chtěl vracet, dojeli mě oba spolujezdci a
usoudil jsem tedy, že můžeme pokračovat. A to už se nám ty kamiony předjet
nepodařilo, ale po pár kilometrech jsme byli v cíli. Tam nám pak Zidan vylíčil
svůj "vodní balet", jak to nazval. Při předjíždění kamionu se mu rozvlnil zadek
motky tak, že byl přesvědčený o závažné závadě. Nakonec to opravdu bylo souběhem
podhuštěných gum (předek 1,1 - zadek 1,5), podélných kolejí od kamionů a
pořádnou vrstvou vody na silnici. Chvíli bylo vidět, že to s ním trochu
zamávalo, ale to mu vůbec nebránilo uskutečnit svůj okamžitý nápad a vydal se do
Břeclavi, aby se zúčastnil ještě i poslední etapy. Chvilku jsem o tom uvažoval
taky, nejsa ještě nabažen první pořádné jízdy na Introši, ale zdravý rozum
Vogiho nakonec zvítězil, za což jsem mu vděčný Z Přeštic jsme se tedy rozjeli
každý jinam do svých domovů. |
| |
Hlášení podává mjr.
Vendys |
|
|
Fota z etapy č.4 : |
| 28
až 30 - nezbytné formality |
| 31
- a foto při předávce z 3 na 4 etapu |
| 32
- a to jsme jíž v Klatovech. Noc svůj souboj se svítáním opět prohrála,
ale nechala po sobě mokrý asfalt což ovšem Šumavským Keltům ani trochu
neubírá na náladě....... |
|
|
|
