Jízda po horských silnicích byla náročná především na dobré brzdy. Nejlépe zde dopadla Victory. Její brzdy dostály svému sportovnímu označení, poskytujíce mohutný záběr s pouhými dvěma prsty na páčce. Ačkoli žádný z těchto motocyklů neztratí trakci dříve, než zavadí o vozovku, jen dobré pneumatiky mohou poskytnout dostatek trakce, aby byly brzdy využity naplno. I zde měla navrch Victory s radiálními pneumatikami Dunlop, jež měly nejlepší přilnavost oproti pneumatikám na ostatních strojích. Excelsior měl druhou nejúčinnější přední brzdu, ale nejméně účinnou zadní brzdu. To však nemusí být nutně negativum, protože při příliš masivním brždění může u zadního kola dojít ke ztrátě kontaktu s vozovkou a následně ke smyku – obvyklé příčině ztráty kontroly nad motocyklem při náhlém stavění. Několik jezdců si stěžovalo na slabé brzdy na Drifteru, ale zbytek

s nejlepší konečnou rychlostí (ta se často považuje za skutečné měřítko výkonu) byl V92SC s 14,11 a 92,30 mil za hodinu. I tento stroj byl rychlejší v předchozím testu (duben 2000), v němž jsme testovali ten samý motocykl. Zdá se, že v letošním testu stroje zpomalil čelní vítr, s nímž musely bojovat. Nejpomalejší byl Excelsior za 15,08 sekundy a Kawasaki s karburátorem za 15,03 vteřiny.Tyto biky dopadly také nejhůře v testu zrychlení na nejvyšší rychlostní stupeň, čehož jsme si všimli i na dálnici, ještě před měřením na dráze. Akcelerace na nejvyšší stupeň zůstává doménou Suzuki 1400 Intruderu díky jeho převodové výhodě společně s Victory na druhém místě před Harleyi.

ukazatelů dalších parametrů motoru, elektrického napětí a množství paliva nabízela možnost nastavení podsvícení těchto ukazatelů. To vše  v jednom LCD displeji zobrazujícím navíc celkovou ujetou vzdálenost, dílčí denní vzdálenost

Během ježdění musíte taky občas natankovat. Victory byla nejžíznivější s průměrnou spotřebou přibližně 6,72 litru na sto kilometrů. To by mělo umožnit ujetí zhruba 240 kilomterů mezi zastávkami k doplnění paliva. Nejkratší dojezd měla Suzuki 1400 - hledat čerpací stanici jsme museli po každých 160 kilometrech. VL 1500 dojela jen o něco dále, protože navzdory zdání, její nádrž pobere pouze 15,5 litru. Skvělé reputaci Fat Boye v dojezdu a spotřebě se přiblížila Classic FI, jež se mu vyrovnala nejen ve spotřebě (oba stroje spotřebovaly zhruba 5,35 litru paliva na sto kilometrů)), tak i v dojezdu, protože oba stroje mají nádrže na 19 litrů. Nicméně téměř jedenadvacetilitrová nádrž na Excelsioru ho korunuje králem dojezdu, ačkoli

Mezi americkými a japonskými stroji je patrný rozdíl ve stylu a provedení. Americké stroje jsou znatelně měné kultivované, přičemž Victory je z nich nejhrubější a Excelsior na druhé straně osy za Harleyi. Japonské stroje se zdají být pečlivěji stavěné, jako by inženýři každou součástku vymýšleli s úzkostnou péčí a pilně ji vylepšovali. Některé díly, jako například kryt řemenového sekundárního převodu u Yamahy ve tvaru ozubeného kola, se zdají být obětmi přilišné pozornosti. Ačkoli jeho vzhled už není úplně moderní, množství pozornosti věnované pilování detailů na Intruderu zůstává vyjímečné a jeho cena 8300 dolarů je pakatel pokud vám vyhovuje tento styl. Naopak 1500 LC je poněkud proletářský v charakteru, detailům a

spojky stejně jako nedostatek potenciálu k nastavení dle osobních potřeb a všeobecně neslaný, nemastný výkon. Nicméně o mnohé z našich výtek by bylo možné polemizovat s vysokým jezdcem, jenž se chystá na dlouhé cesty po rovných silnicích.

   Ačkoli se v našich srdcích umístil výše než Intruder 1400, Harley Dyna Super Glide neoslovil mnoho jezdců s výjimkou jízdy na točitých cestách, kde naopak kraloval. Obyčejný vzhled FXD a nenápaditá ergonomie mu zabránila se umístit na špičce našich hodnocení. Nicméně má velký potenciál pro úpravy a je zábava ho řídit na točitých cestách. Navíc ho pořídíte za méně, než ostatní dvouválce od Harleye.

Naše zkušební pasažérka ocenila Kawasaki Drifter jako její nejoblíbenější stroj, který je dobrým strojem na dlouhé trasy i pro řidiče. Přesto jsme byli nespokojeni s odezvou plynu a

   Je dechberoucí, že American-X od Excelsior-Hendersonu, zelenáče mezi výrobci, jenž byl pouhým prototypem dokázal zaujmout pozici ve středu pole, mezi veterány ve stavění velkých biků. Myslíme si, že jeho pozice se může jen zlepšit, pokud se dočká seriové výroby. Výrazný styl, dobře zpracovaný podvozek, dobré přední brzdy, kvalitní součásti a zpracování a absence nedotažených drobností, které obyčejně kazí dojem z nového modelu, ho posouvají přímo do středu startovního pole.

   Původní Kawasaki Vulcan 1500, která si vysloužila mimořádnou chválu v našem prvním srovnávacím testu velkých dvouválců v roce 1997 zůstala v první polovině i letos díky stejným kvalitám, které jsme ocenili již tenkrát. Je pohodlná, důvěryhodná ať už se na ní valíte městem, cestujete po rovině nebo trháte asfalt na horské silnici. I tak ji před finále došly síly, protože jsou novější stroje, které dokážou tyto kvality dodat s větším výkonem, sníženou spotřebou a lehce vylepšeným podvozkem. Přesto zůstává strojem, jejž ve své garáži vždy rádi najdeme.

   Vítěz o špičku blatníku je Harley-Davidson Fat Boy, který se posunul z bezkonkurenčně nejhoršího místa v roce 1999 na vrchol letošního hodnocení. Harley-Davidson znovuvynalezený Fat Boy je lepší ve všech směrech než verze s motorem Evolution. Má lepší brzdy, jistotu v zatáčkách a více rychlosti. Je pohodlnější, uhlazenější a docela  jistě i  spolehlivější. A stále si uchovává svůj styl, jenž z něj učinil nejpopulárnější motocykl v Americe. Nyní spojuje FLSTF tento styl s materií, aby byl příjemný nejen na pohled ale i na posez.

Zpět na úvod článku :   

Zpět do sekce článků překlady :