KAM? NA KORSIKU!

02.02.2009

   
     I když jsme ještě uprostřed zimy, přesto se čas dovolených a další motosezóna nezadržitelně blíží. V té loňské jsme s Hankou, mimo jiné, vyrazili na Korsiku. Ten ostrov mne nesmírně okouzlil a tak bych se rád v několika střípcích podělil o naše putování a snad i napověděl, kam se na motocyklu rozhodně jet podívat.
    Základní údaje
     Korsika je čtvrtý největší středomořský ostrov ležící asi 80 km od pobřeží Itálie a 180 km od pobřeží Francie. Na ostrově žije přibližně 250000 stálých obyvatel. Osídlení je převážně soustředěno do několika větších měst při pobřeží. Divoké vnitrozemí je pak osídleno velice řídce. Více jak 100000 obyvatel (40%) z celé populace ostrova pak žije ve dvou větších městech - Bastii (je největší) a
   
Ajacciu (je hlavním městem). Korsika není samostatnou zemí, ale patří pod správu Francie. Úřední řeč je francoužština, domluvíte se většinou italsky a samozřejmě, své místo má korsičtina (dialekt „u corsu“). S angličtinou  si moc nepomůžete, ani němčina není klíčem k dorozumění. Však dá se domluvit rukama nohama, tak jako všude.

   Korsika vystupuje z moře do výše více jak 2700 m. Protože pohoří vystupují prakticky z nulové nadmořské výšky, jsou korsické hory vskutku impozantní i když nedosahují nijak extrémních vrcholů a svojí výškou jsou srovnatelné přibližně s Vysokými Tatrami na Slovensku. Ostrov je dlouhý 183 km, široký 83 km a jeho tvar připomíná zaťatou pěst se vztyčeným palcem. Předpokládá se, že první osadníci (obyvatelé ostrova) přišli ze severní Itálie v 7. tisíciletí před naším letopočtem. První záznamy o osídlení pocházejí z dob antického Řecka a historie ostrova je historií neklidu, střídaní vládců a mocností. Napřed to byly Řekové, Etruskové, Kartaginci, pak Římané, Saracéni, Pisané, Janované, Francouzi a opět Janované a zase Francouzi a opět Italové a nakonec v průběhu 2. světové války spadla Korsika definitivně pod správu Francie (1943). V roce 1982 získala v rámci Francie autonomii s vlastní regionální vládou a parlamentem. Mnoho Korsičanů však, zejména ve vnitrozemí, usiluje o odtržení a založení vlastního, suverénního státu.

   Podnebí je velice rozdílné, na pobřeží vládnou tropické teploty, zatímco v horách leží zbytky sněhu. Přejezd přes hory znamená na vlastní kůži pocítit změny teplot a někdy i rozmary počasí. Není neobvyklé, že se sluníte u moře, zatímco v horách za vašimi hlavami zuří pořádná přeháňka s teplotami klesajícími hluboko pod normál. Říká se, že ani v létě není v horách vyloučeno sněžení (sněhová přeháňka). Příjemné bylo, že jsme mohli často sledovat mohutnou oblačnost, jež se přechodem horských štítů ihned rozplývala, takže pláže i pobřežní silnice  byly uchráněny nepohodě, dešti i chladu. A snad ještě poznámku. Přestože o prázdninách panují na ostrově teploty okolo

35 stupňů, pocitově vám to nepřijde, neboť od moře vane neustálý příjemně chladivý vánek. Jen pozor na slunce. Zdá se vám, že to „nepeče“ a je snadné podcenit ochranu pokožky před spálením. Stačí málo a máte doježděno. Takže tolik stručné informace na úvod a nyní k vlastnímu putování.
   Kudy na Korsiku                                        
   Uvažovali jsme, jak strávit část letní dovolené a tak na stole byly návrhy projezdit oblast Provance, nebo vyrazit do Pyrenejí, Andorry, či to vzít do Katalánska a skončit v Barceloně. Nakonec jsme se rozhodli pro Korsiku. Bylo to na poslední chvíli, prostě jsme si večer řekli: „jedeme na Korsiku“, oznámili termín dovolené v práci a měli necelý týden na to, zjistit si něco o ostrově, jak se tam dostat, promyslet ubytování, trajekt, atd. Vše nakonec dobře dopadlo, i když sehnat ubytování v doznívající, ale přeci jen letní sezóně, bylo hodně dobrodružné. Takže jsme měli zajištěn apartmán ve starobylém přístavním městečku Erbalunga na severu ostrova, lodní lístky i ubytování na trase. Naplánovali jsme pohodlný přesun z domova až na ostrov tak, abychom se zbytečně nehonili a i cestu tam a zpět si pořádně vychutnali. Cesta na Korsiku probíhala následovně:
   1. den                                        
   V půl jedenácté vyjíždíme směr Rozvadov po D5, pak dolů na jih po A93 k Mnichovu, dále na Kufstein, Innsbruck. Ubytování máme zajištěno pod Brenerem (Mühlbachl), celkem 535 km. Na německých dálnicích udržujeme tempo mírně nad 140 km/h. Plně naložený motocykl při vysoké rychlosti má docela žízeň, spotřebu mám asi o 2 až 2,5 litru vyšší než je obvyklé, takže dojezd na nádrž je slabých 230 km. Večer pivko, nějaké to jídlo a pohoda pod Alpami.
   2. den                                        
   Snídaně je domluvena na devátou. Dnes nás čeká jen krátká etapa, takže spěchat nikam nemusíme. Vyrážíme po staré brenerské na Jaufenalm - Passo Giovo (Passo Giovo doporučuji vaší pozornosti, krásná projížďka, asi 40 km zatáček, hodně výhledů do krajiny), dále na Merano, Bolzano, kde najíždíme na A22, míjíme Trento, u obce Marko opouštíme dálnici a jedeme směrem na Nago – Torbole u jezera Lago di Garda. Pokračujeme podél východního pobřeží do obce Assenza, kde máme druhý nocleh. Celkem 256 km. Večerní koupání, relax, jídlo v pizzerii s jídelníčkem v češtině, neboť jak posléze zjišťujeme, manželka majitele je původem Češka, obsluhuje nás její neteř, jež tam vypomáhá formou prázdninové brigády.

   3. den                                        
   Vyrážíme před devátou podél pobřeží směrem na jih. V obci Garda opouštíme jezero a stáčíme to na Costermano, Castello, kde najíždíme na A22 a pokračujeme na Modenu, dále nás čeká nejnudnější úsek cesty, přecpaná dálnice A1 fádní krajinou, kterou opouštíme kousek za Parmou nájezdem na dálnici A15 procházející malebným Toskánskem. A15-ka je příjemný úsek cesty a jízda po ní nás docela baví. Pořád je co okukovat, po nudě na A1 hotový balzám. Mezi Piano Di Vezzano a Santo Stefano Di Marga najíždíme konečně na poslední úsek cesty, dálnici A12 jež nás dovede do přístavního města Livorno, kde přenocujeme. Druhý den ráno (08:15) nám z přístavu odplouvá trajekt směr Korsika. Celkem 383 km.
   Ještě k trase ČR - Livorno. Cesta do Livorna se dá zvládnout ve dvou dnech, bez nějakých extrémních dramat. Od nás to představovalo 1174 km. Zpáteční cestu jsme volili nejkratším možným způsobem, to jest po dálnici k Lago di Garda, tam ubytování, pár dní lenošení u jezera a pokračování nejrychlejší cestou (dálnice) v jednom dni až domů.
   4. den                                        
   Vstáváme za svítání, je 15 minut po páté. Rychle zabalit, vystrojit motocykly a do přístavu. Naloďujeme do trajektu plavební společnosti Corsica Ferries a záhy vyplouváme směr Korsika, přístav Bastia.
   Plavba trajektem, pokud plujete poprvé, je zajímavá zkušenost. K trajektu musíte dorazit s dostatečným časovým předstihem, minimálně 1 hodinu před vyplutím, raději však dvě. Samozřejmě s platným lodním lístkem. Na molu se tvoří dlouhé fronty pasažérů, tedy přesněji jejich aut i motocyklů. V Livornu bylo příjemné, že motocykly měly přednost, takže jsme všechny předjeli a naloďovali se jako první. V Bastii, při zpáteční cestě, tomu ale bylo obráceně, motocykly se naloďovaly až jako poslední. Po najetí do útrob trajektu zaparkujete motocykl u boku lodi, a jediné, čím je fixován, je jedno nejvýše dvě lana ledabyle uvázána k motocyklu. Tato bezpečnostní opatření snad zabrání pádu motocyklu do útrob lodi, ale nezabrání jeho otloukání o její bok. Naštěstí, pokud je moře relativně klidné, jsou motocykly v pohodě a nijak se tam nemelou. Nezažil jsem jediný padlý či potlučený stroj. Kotvení motocyklů za vás udělají zřízenci, nebo si to můžete udělat sami, oni to stejně předělají. Nejlepší je, když jedno lano uvážou okolo výfuků Vemte si všechny cenné věci, peněženky, fotoaparáty, GPS, doklady a vše co můžete na lodi potřebovat, neboť podpalubí se před vyplutím hermeticky uzavře a nemáte do něho přístup. Než se tak stane, operuje v podpalubí bez vašeho dozoru, vlastně bez dozoru kohokoliv, obslužný personál různých etnik, morálních kvalit a sociálního postavení. Moje chvilkové opomenutí mne stálo doklady i peněženku, které jsem nechal v brašničce na nádrži. Jakmile máte ustájeno, honem pryč na palubu, zabrat si místa, o která je veliká bitva. V podpalubí je však vždy velká restaurace, kde můžete posedět a něco popít i zakousnout, případně můžete utrácet zbytečné peníze v lodním butiku. Vemte si sebou něco na sebe (bundu), neboť na volném moři to na palubě pořádně fouká. Lepší je strana na pravoboku, tam to tolik nefičí. Levobok je pod náporem silných větrů, alespoň za nás tomu tak bylo. Omrkněte, kde jsou záchranné čluny . Však pozor na fototechniku, slanou vodní tříšť zanese vítr až na nahoru, na palubu. Vše je pak obaleno drobounkými, lepkavými krystalky soli a po zaschnutí se to čistí dost špatně.

   Plavba je romantika sama, ale samozřejmě, jakmile pevnina zmizí z dohledu a ocitnete se uprostřed moře, je to trochu fádní. Chvilku se bavíte pohledem jak loď rozráží vlny, jež zpěněné obtékají čáru ponoru a mizí v nekonečnu, chvilku okukujete vybavení lodi, spolucestující, občas zahlédnete jinou loď a vytržení z letargie způsobí až míjení ostrova Isola Di Capraia, nedaleko korsických břehů. A pak už jen sledujete, jak vám Korsika roste před očima a než se nadějete, mažete do podpalubí a čekáte, až vám otevřou dveře a půjdete uvolnit svůj motocykl. Vrata se otevírají, lodníci pracují a pak konečně pokyn, můžeme vyrazit. Nějaký opozdilec v plechovce však blokuje výjezd. Horko k zalknutí, cítím čůrky potu jak mi stékají nejen po zádech. Konečně sjíždíme z útrob lodi a dotýkáme se korsické pevniny.
 

     

klikni pro pokračování článku :

přejít přímo na list číslo číslo :

  
01. 02. 03. 04. klikni na číslo stránky
 
 
   

zpět na úplný začátek WEBu
   
    Chopper a cruiser