|
|
|
II.
Tak to bylo |
|
|
 |
|
|
|
| |
Jak jsem
k Máše přišel jste už asi víte. Takže Vám povím něco o své první jízdě.
|
| |
Jelikož nikdo nevěděl že jsem si Mášu
pořídil, bylo jasnou volbou jet se s ní předvést. No jo, jenže komu?
Rozhodování bylo těžké ale nakonec zbylo jediné jméno z mého seznamu,
čítající jména dvě (to druhé byl bývalí kamarád Pepíček kterého jsem neviděl
od doby co jsem mu asi v sedmi letech vyrazil nějakej přední zub – už
tenkrát jsem byl „motorkář-kolař“ a tu perfektní myšku co jsem tenkrát
zvládl…- nějakej zub, pche, vždyť to byl stejně jen mlíčňák, ale jeho
maminka řekla na mé další pokusy o přátelskou vyjížďku ne...) No |
|
|
|
nebudu Vás napínat, vyhrála to moje mamča a
tak jsem se rozhodl se jí převést pěkně v sobotu kolem oběda. |
|
V sobotu
ráno jsem vyrazil na svou první opravdovou Jízdu. Nahodil jsem velestroj
(těch
|
ilustrační foto |
|
deset minut života o
které jsem přišel vinou sytiče vem čert) a pak asi ještě dvakrát než přestal
chcípat (dalších deset minut) a po zahřátí motoru (dalších deset minut) a
časové ztrátě půl hodiny jsem vyjel na cestu. Mašina jela skvěle a tak jsem
jakožto pravej profík asi po pěti minutách a trojím probliknutí
z kolemjedoucí plechovky (to koukaj na frajera na motorce…) vypnul pravý
blink |
 |
|
A už jsem
si to jel po Strakonickej, nájezd na Barrandovský most., jejda najednou
kdesevzala tusevzala kolona plechovek, s urputným vrávoráním ze strany na
stranu jsem jí
|
|
v klidu a smogu přečkal (frajer jsem byl ale abych si hned troufnul jí
projíždět, tak takovej zase ne – to dneska je to jiný kafe…). Motorka jela –
je to držák Sjel jsem z dálnice a zajel do uličky vedle mého bývalého domova
(plán byl pozvat jí na parkoviště a oslnit). Inu zastavil jsem, vypnul Mášu
abych se dopředu neprozradil a jal se telefonovat, po krátkém udiveném
rozhovoru co chci na parkovišti souhlasila že přijde. |
|
Počkal
jsem asi tři minuty (to správné načasování je v takovýchhle případech
potřeba), nasadil přilbu, zapnul vestu a zmáčkl startér. A ono nic! Co je
sakra pomyslel jsem si a zkusil to znovu. Nic. To budou pojistky řek jsem
si. Nebyly. Sakra. Motorka stále nestartuje ani nevydá hlásku a přitom
světla svítí – je to mrcha..Všechno je jak má být a motorka nejede, já
stojím ulici od místa neuskutečněné show a odpovídám na jeden a ten samej
telefonát dokola – kdy už přijedeš? Zdrcen a s nenávistí (prý je od lásky je
krůček k nenávisti) hledím na nepojízdnou Mášu a volám odtahovou službu.
Perfektní první jízda. Odtah mě stál 1600,- Kaček a pak ještě dalších 400
při přepravě do servisu. Tam mi po opravě řekli že to bylo jenom startovacím
čudlíkem, kde něco odešlo….Grrrr.. To něco stálo i s opravou jenom necelý
dvě stovky, ale ta doprava…Grr Grr. První vyjížďka dopadla hrozně, ale
neodradilo mě to. Navíc od té doby nic nekykslo. Dodneška na to vzpomínám a
kupodivu se směju, ale tenkrát…. |
|
Z toho
plyne ponaučení že první kyks se stane, je jen otázkou kdy, důležité je
nenechat se tím rozhodit a říci si že to brzo stejně zase pojede. (pesimista
by ještě dodal že až do druhého kyksu…) |
|
|
|
XII. Jak se
to stalo první díl článku |
|
XII. Tak to
bylo |
|
III.
Úpravy k obrazu svému |
|
|
