rok s Kawou

 

     Když mám psát o Kawě (Kawasaki VN 1600 Classic, ročník 2003 – je její plný titul) tak musím mluvit nejdřív o tom jak  a proč právě ji jsem koupil. Od mládí jsem rád jezdil, začal jsem jezdit na moped Stadion, byl to jeden z prvních vyrobených kusů. Následovalo několik motorek ČZ a Jawa. Po dokončení škol jsem si koupil první auto a do dneška jich už bylo hodně. Motorky jsem na dlouho opustil až v devadesátých letech jsem se k nim vrátil. Kdysi jsem jezdil proto, že nebylo na čem jiném a teď proto, že jízdu na motorce mám rád, hlavně není nad cestování s motorkou. Moje první  motorka v nové historii mého ježdění byla Honda Shadow 750 ale než jsem stačil zjistit, že 750 ccm je o něco víc než 250 ccm mojí poslední Jawy, tak mě jeden dobrodinec strčil autem na strom. Po cestě vrtulníkem do špitálu jsem se zařekl že už nikdy na motorku nesednu a tak jsem ji do týdne
prodal. Rameno srostlo, dráty jsem z něj vytahal a předsevzetí se někam ztratilo.
   Šel jsem v Brně kolem Yamahy a měli tam parádní "ojeté" Virago 535 (jen 120 km!) patřila jednomu nešťastníkovi který si ji koupil a jak ji dovezl domů tak ho rodina vyhnala i s motorkou, potřeboval ji hodně rychle prodat. Neváhal jsem a za velmi dobrý peníz jsem ji hned koupil a už jsem zase jezdil. Za krátký čas jsem se dojezdil k tomu, že to
chce o něco větší motorku.

   Tak jsem koupil Suzuki VS 1400 Intruder (Evropský model) a jezdil jsem s ním 4 sezony. Intruder mě spolehlivě povozil popořádném  kusu Evropy, ale to už jsem začal pošilhávat po něčem větším a víc ve stylu cruiser. Oblíbenou četbou se staly prospekty, internet, časopisy a studoval jsem co se dá koupit. Chvíli jsem váhal u Harleye ale pak jsem si řekl, potřebuji pořádný stroj na cestování a ne stroj pro předvádění. To co ušetřím na ceně raději dám do doplňků a do benzinu.
   Zvítězila Kawa, dnes je to jediný výrobce, mimo Harley, který dělá cruisery v klasické podobě jako silné a těžké cestovní stroje, ostatní jsou trošku někde jinde sportovnějším směrem. Chtěl jsem Kawu koupit na jaře a rozhodl jsem se Intrudera prodat, dokonce jsem měl už i kupce, ale když jsem ho leštil k prodeji tak mě ho bylo tak líto, že jsem pár
dní před prodejem řekl, přece mu to nemůžu udělat a prodat ho. A jezdili jsme spolu ještě celou sezonu 2003. Na podzim jsem byl u kamaráda, který také pokukoval po nové motorce a řekl mě, že v Brně na Vinohradech stojí Kawa a je možné si na ni sednout. Cesta domů vede kolem prodejny a tak jsem si řekl, mám čas, podívám se. Očumoval jsem, slovo dalo slovo a prodavač mě říká, jestli se na ní chcete projet tak na Kladně mámě předváděcí vzorek. Shodou okolností jsem za pár dní jel do Prahy, říkám si, za svezení nic nedám a vzal jsem to přes Kladno. Motorku jsme trošku složitě vystrkali z prodejny na ulici a jel jsem.  Kdo nezná

Kladno tak zabloudí a mě se to povedlo už cca po 1 km. Bloudil jsem po městě a než jsem se

VN 1600 Classic
 nějak dostal zpátky do prodejny najezdil jsem asi 10 km. Hned, jak jsem překonal respekt a ostych z více než 3 metráků železa jsem věděl - to je ona a už mě měla. Přijel jsem do Brna, s prodejcem dohodl cenu a za 3 dny byla doma. A začal jsem shánět kupce na Intrudera.
   Na podzim jsem ještě najel 600 km a začal se připravovat na jaro. Tady se musím přiznat, po 600 km na Kawě jsem sedl na Intrudera a připadal mě nějak malý. Kawu jsem v zásadě jenom doplnil o optické prvky a dostrojil jsem ji tak aby vyhovovala pro cestování na delší trasy. Přibyl padací rám, sedadlo spolujezdce jsem vyměnil nosič s opěrkou pro řidiče, namontoval jsem brašny a plexi. Kamarád mě poslal z Ameriky originální otáčkoměr montovaná na brejle řídítek. A ještě přibylo pár doplňků a drobných úprav
   Za sezónu jsem najezdil 12 000 km po České republice, Slovensku, Rakousku a Itálii. A jen jsem se utvrdil v tom, že je to motorka která mě sedne.

   Mnohému se může jevit na obrázku jako stroj trošku z padesátých let. Ale zdání klame, chce ji to vidět ve skutečnosti ve skutečnosti jak se povedla, vypadá o mnoho lépe. Velký motor s řadou chromovaných dílů dominuje a vůbec chrom má v designu motorky velký význam. Nádrž má velice povedené křivky a její objem je přes 20 litrů. Hluboké blatníky kryjí velké pneumatiky a podtrhují celkovou mohutnost stroje. Nic není z umělé hmoty, všechno je poctivé, kovové a masivní. Designeři zpracovali každý detail do vyváženého celku. Je to velký, pohodlný těžký stroj a když na něj kupuji jakýkoliv doplněk, tak vždy největší velikost.
   Studený motor i po několika měsících zimního spánku naskočí bez potíží. Elektronické vstřikování je velmi účinné, i za extrémních podmínek studeného startu v zimě není nutné používat přívěru sání, nevím proč tam je. Dvouválec do V vibruje, ale vibrace jsou dobře vyvážené, nízkých frekvencí a prakticky se vůbec nepřenášejí do řídítek , do plošinových stupaček nebo do sedla. Motor jen potvrzuje pravidlo, objem ničím nenahradíš - velký kroutící moment a plochá křivka výkonu, to funguje jak má. Motorka ochotně reaguje na přidání plynu plynulým nárůstem výkonu,
pořádně zabírá bez škubání a jede kopec nekopec. Řadit je zapotřebí jen podle rychlosti jízdy, kopec motor neutahá. Jen pro ilustraci, táhlá stoupání v Alpách jezdím 100 - 120 km/hod a na 4. – 5. rychlostní stupeň. V serpentinách je to požitek jak motor vytahuje naloženou motorku ze zatáčky. Motor má použitelný dobrý zátah už od 1500 ot/min. a běžně jezdím cca 2000 -2200 o/min. Při 5. rychlostním stupni 1000 ot/min odpovídá 40 km/hod takže 5. jede od 60 km do 170, rychleji jsem nejel. I v akceleraci se nedá motor zahanbit, není to sporťák, ale ve městě při odjezdu z křižovatky se dokáže předvést i hodně silným autům. Široký rozsah použitelných

otáček motoru je cítit i zde, na 1. rychlostní stupeň se rozběhne na 80, rychle 2., 3. a než se ostatní rozjedou jsem už pryč. Stejně tak při předjíždění, bez podřazení stačí jen pořádně přidat pořádně plyn a předjíždím s pořádným

zrychlením. Jako nutnost se ukázala montáž otáčkoměru, bez něj jsem jen těžko poznal jaký rychlostní stupeň mám zařazený. Zvuk dvouválce je pěkně bublavý a dává najevo sílu, i když si myslím, že je utlumený až trochu moc díky našim pánům poslancům a jejich limitům hlučnosti. Trošku by to chtělo přidat. Nejsem ale příznivcem otevřených výfuků, měl jsme je na 535 a po 100 km jsem měl pocit, že mám hlavu plnou mravenců a co potom po 300 km. Takže laďáky nebudou protože nevím kde najít výfuky, které by jenom upravily zvuk a neřvaly jako kráva. Závěr, naložená motorka má kolem 5 metráků a motor si s tím lehce poradí.
   Převodovka, co k ní napsat, mám ji a má 5 rychlostí. Je dobře odstupňovaná, není hlučná, řadí se dobře i když není občas úplně přesná při zařazení jedničky při rozjezdu. Má dobrou vlastnost, když stojím a z 1. chci dát 2. tak se místo toho automaticky zařadí neutrál. To stejné platí i o spojce, dobře pracuje za tepla i za studena. Vypínání spojky je hydraulické a nevyžaduje větší sílu a i po delší jízdě nebolí prsty. Díky hmotnosti stroje dostává určitě spojka zabrat a tak jsem zvědavý na její výdrž. Kardan je tichý, bez škubání a rázů i v nízkých otáčkách když už škube motor.
 

klikni pro pokračování článku :

 
   

zpět na úplný začátek WEBu
   
    Chopper a cruiser