|
|
|
BMW R1100S |
27.02.2014 |
|
 |
|
|
|
| |
Varování ! |
|
Tohle všechno tady napsané je potřeba brát s rezervou . Možná je
všechno jinak , ale já to vidím takhle :-) |
|
JINÝ STYL POTŘETÍ A SNAD
NAPOSLED.
|
|
Tady
- KLIK
- jsem kdysi hrdopyšně
prohlašoval něco v tom smyslu, že XF 650 doma zůstane ať se děje co
se děje. Jenže, člověk míní, osud mění. Po pěti letech a čtyřiceti
tisících s Freewindem jsem totiž zase náhodou při šmejdění po netu
|
|
narazil na to, že v nějakém bazaru v
exdederónské lokalitě nabízí jednoho superkrasavce BMW R1100S za cenu o
které mě zprvu napadlo že je to překlep. Nebyl. A i když rozhodně |
|
|
|
nepatřím mezi ty co si cvrknou blahem do
gatí když uvidí ve znaku tu roztočenou modrobílou vrtulku, protože tahle
značka ať už v autech nebo motorkách není zrovna moje vysněná parketa,
napadlo mě, proč to nezkusit. Řekl jsem si, že když už jezdím s Intruderem
který má Vtwin, což je motor který zrovna neoplývá nějakou velkou logikou,
motor který nedává ani 50 koní na litr a přesto chlastá stejně jako Kalousek
se Zemanem dohromady, proč bych nemohl zkusit jezdit i s jiným technickým
nesmyslem. Možná v tom sehrála roli i moje lakota nebo závist , že by po tom
za ty prachy skočil někdo jiný. Asi nemá cenu podotýkat že se moje
rozhodnutí do toho jít doma nesetkalo zrovna se stejným nadšením jako u
mně, ale mám tu nejlepší ženskou na světě a tak se stalo že mě ten Bavorák
začal říkat pane. |
|
BMW je takový zvláštní výrobce.
Tvrdošíjně trvá na svém tradičním řešení i když je už prokázané že není,
decentně řečeno, zrovna z nejlepších. A tak jako u aut trvá na zadním náhonu
od kterého už pomalu upouští i jeho věčný rival Mercedes, tak silnější
motorky zase vybavuje svým klasickým boxerem. Tahle koncepce motoru má sice
kvůli vyvážení dvouválcového čtyřtaktu logiku, použít ho ale na motorce je
totální minela. Možná to bylo odůvodnitelné někdy ve třicátých letech
minulého století kdy podvozek, pneumatiky a kvalita cest umožňovaly motorkám
v zatáčkách spíš jen takový symbolický náklon. To se tenkrát vychvalovalo
hlavně nízko položené těžiště. Jenže, doba se změnila a dnes ty motorky
nakláníme o pár čísel víc. V Mnichově na to zareagovali tak, že motor
přestěhovali do prvního patra a do uvolněného místa v přízemí šoupli
kvaltovnu. Prostě, obrátili to celé vzhůru nohama aby ty válce trochu
zvedli, aby se s nimi v zatáčkách nedřelo o zem. No a když k tomu
připočítáme ještě 18 litrů benzínu umístěných v té nejvyšší možné výšce, tak
to hlavní, to vychvalované nízko položené těžiště prostě odešlo do hajzlu.
Takové manévrování s motorkou která váží blbých 220 kilo když stojíme vedle
ní je dost problém. Musím ji stále držet téměř kolmo abych ji udržel, aby mě
nespadla. A aby se s ní manévrovalo ještě hůř, tak ji Němci ještě navíc
vybavili i hodně malým rejdem. Zlatý můj třistačtyřicetikilový parník. |
|
|
|
Jestliže každý výrobce motorek vyvíjí nový typ
jako konkrétní model, tak ti v těch kožených kraťasech s padacím mostem
místo puntu šli i tady jinou cestou. Vzali ten svůj univerzální letitý, i
když modernizovaný motor, našroubovali ho do nějakého svého univerzálního
rámu a z toho všeho udělali několik typů motorek podle toho, do jak velkého
množství umělé hmoty se to všechno obleče. A tak máme v řadě R fůru typů.
Stejné motorky, jiná šolna. Možná je to ale jako u Hondy v případě Valkýrky
a Goldwinga. Třeba to Rko také vyrábí zrovna v tom provedení na jaké jim
včera dovezli plasty. Všechny typy R mají proti ostatním běžným motorkám tři
zásadní odlišnosti. Kromě toho zmíněného kontroverzního boxeru ještě
zavěšení předního a zadního kola. To přední je zavěšeno na vidlici Telelever,
patentu BMW. Vyznačuje se tím, že propojka kluzáků nad blatníkem je spojena
kulovým čepem s podélným rozvidleným ramenem, vzadu zeširoka uchycenému k
nosné části motorky. Protože se ale tím pádem při propérování mění úhel
sklonu vidlice, tak klasický "krk" nahrazuje druhý kulový čep. Takže péra
nehledejme jak jsme zvyklí v těch trubkách co vedou ke kolu, je to totiž
odpružený pouze jednou centrální pružinou umístěnou mezi tím ramenem a
rámem. Díky tomu ale může nad nádrž trčet hliníkové kolečko připomínající
ventil jak od nějakého parovodu, kterým si můžeme dokonce i za jízdy
poštelovat tvrdost odpružení. No a zadnímu zavěšení kola BMW zase říká
paralever. Zřejmě proto, že to letmo uložené kolo visí na něčem co vzdáleně
připomíná paralelogram. Jeho horní část tvoří na dvou místech se ohýbající
futrál na kardan, dolní jen tenká těhlice. To vše ze stejného materiálu jako
byl Holzmanův ztracený klíček |
|
|
|
|
|
|
|
-
KLIK - A stejně jako v případě předního odpružení, tak
tady taky můžeme i za jízdy sáhnout tentokrát pod svůj zadek na jiné kolečko
od jiného parovodu a jeho otáčením si upravit jak velký natřásání bude
vyhovovat naší prcce. |
|
Dost ale techniky a pojďme si motorku
prohlédnout, sednout si na ni a projet se. R 1100 S je z celé té Rkové řady
zabaleno do toho menšího množství bakelitů. A přiznejme skopčákům že se jim
podařilo je opravdu krásně natvarovat. Motorka ze všech čtyř stran působí
tvarově vyváženým dojmem který neskrývá i trochu oprávněné agresivity.
Jakoby ten tvar naznačoval že ji těch 100 koní popožene až k 230ti a stovku
zvládne za tři a půl. Mě se však nejvíc líbí z levé strany. Díky tomu že v
zadní části je motorka postavená tak nějak naruby, myslím tím to že
uprostřed jsou výfuky a teprve kolem nich zbytek motorky, tak nic neruší ve
výhledu a to letmo uložené kolo je vidět v celé své kráse. Jako by byla
odmontovaná vidlice a to kolo tam bylo jen tak opřené. Když jsem motorku
kupoval a uviděl vzadu ty neoriginální trpajzlíky Kellermann místo blinkrů,
řekl jsem si že je kvůli své bezpečnosti raději co nejdříve vyměním. Svůj
názor jsem ale změnil hned jak jsem je pustil a šel je dozadu zkontrolovat.
Nevím jestli ti pidižvíci vysílají luxy, lumeny nebo kandely, ale ty prdy
jakýma to z nich jde ven jsou úžasný. |
| Nasedání na motorku je
činnost, která patří mezi mé asi nejméně oblíbené. Sedlo je sice stejně
vysoko jako u Freewinda, ale díky tomu zmíněnému vysoko umístěnému těžišti
se ji snažím při tom držet opravdu svisle. Nepřišel jsem totiž na to kterému
náklonu mám dát přednost protože nevím co by byla pro škodolibé přihlížející
větší sranda. Jestli kdybych při tom nasedání spadl já přes motorku, nebo
ona na mně. Po usednutí je asi logický pohled na palubní desku. Ten ale na
tomto provedení Rka doporučuji vynechat. Na to, že je to vyrobeno na začátku
jednadvacátého století to rozhodně není nic čím by se dalo chlubit. Množství
kontrolek které jsou navíc idiotsky a nepřehledně roztroušené, některé na
panelu jiné v budíku a klasický otáčkoměr a tachometr, který až na
dvojnásobné čísla na stupnici připomíná péráka. Žádný digitál , ale
otáčející se kolečka s čísly. A stejně jak u toho péráka, tak taky žádný
palivoměr. Já si už bohužel nepamatuju kdy jsem na tom jel, kdy jsem
tankoval, kolik jsem pak ujel a tím pádem ani netuším kolik by tam toho
benzínu tak ještě mohlo být. U Čízy jsem před pětačtyřiceti lety otevřel
nádrž, zatřepal s motorkou a byl jsem v obraze. Teď otevřu, zatřepu ..... a
vím prd. Zaplať pánbu že to má aspoň kotrolku rezervy. Disajnér ji ale musel
navrhovat v době Octoberfestu když měl 2 promile, protože ji namaloval
nazeleno. Myslím si že u motorky této cenové kategorie (v době výroby 450
000,-) by měl být palivoměr stejnou samozřejmostí jako čepičky na
ventilkách. Pochvalu si na druhé straně zaslouží všechny ty tlačítka a
čudlíky na řídítkách. Všechny jsou v dosahu prstů a všechny cvakají tak jak
by měly. Dokonce jsem přišel na chuť i tomu "hádéčkovýmu" ovládání blinkrů.
Obě tlačítka jsou cenťák od palců a nemusíme tím pádem ten levý palec
vyvracet směrem vzhůru aby jsme pak jeho krčením a narovnáváním plýtvali
silou posouváním nějaké páčky. Do seriové výbavy motorky patří i vyhřívané
hefty. Naprd. Vždy když mě byla zima na ruce tak vždycky jen na konečky
prstů a nikdy na dlaň. Na pumpě ukradené tankovací rukavice jsou proti té
zimě účinější. |
|
|
| Posaz? Auauau. Není to
sice taková hrůza jak na nějaké Ninje nebo Hayabusi, ale přece jenom já si
pohodlí představuju trošku jinak. Ty řídítka ti blbouni fakt mohli dát
trochu výš. Navíc ten posaz je koncipován spíš pro ženský. Protože díky tomu
že se sedlo dozadu poměrně příkře zvedá, sjíždí po něm člověk dopředu a
tlačí kulama na nádrž. Myslím si že některé části těla je potřeba spíš
šetřit, než je opotřebovávat způsobem pro který nejsou určeny. |
| Spojka (suchá,
jednolamelová jak u aut) a šestikvalt, tady není co vytknout. Takhle si
představuju že by ty věci měly pracovat. Obdivovatelé značky by určitě
řekli: jó to je ta německá dokonalost. Já zase říkám: každému se občas něco
povede. Motor? Tak teď bych měl asi k motorce pokleknout, sepnout ruce a
odprosit ho za to, že jsem ho ze začátku tak trošku poplival. Přestože točí
stejně jako Freewind do osmi tisíc, tak to že volnoběh motá pouze
přijatelnou tisícovku dává tušit že použitelný rozsah otáček bude zespodu
větší. A taky je. Jde krásně odspodu, od tří tisíc se už snaží pochlubit tím
co dovede a netrváme li na nějakým velkým zrychlení, tak i na šestku
neprotestuje ani při dvou tisících. Už když jsem se jen tak na jedničku,
pokoušel v lednu projet v práci po dvoře zjistil jsem, že s tím plynem asi
budu muset zacházet o něco opatrněji než jsem zvyklý. To jsem ale ještě
netušil že to pak na silnici až postrčím ručičku otáčkoměru do té druhé
poloviny stupnice, tak že to bude ještě mnohem horší. A platí to už při
rozjezdu kdy chci, nebo potřebuji z místa takzvaně vystřelit. Musím si
opravdu dávat velký pozor na to aby motorka neodjela beze mně, a já nešel na
krovky. Takže jsou asi jenom dvě věci který se dají celému hnacímu agragátu
vytknout. Tou první je to co se line z výfuků. Žádný brutál který by
odpovídal tomu jak se motor snaží, ale něco co připomíná MZetu z doby kdy
jsme poroučeli větru a dešti. A tou druhou jsou ty rány které se občas
ozývají z kardanu. Naštěstí jsem ale o nich četl ještě dřív než jsem je
uslyšel, protože jinak bych se určitě rozbrečel že ten ranec který jsem
ušetřil při koupi budu muset vypláznout za opravu. |
| Svezení. Jako člověk
odkojený socialistickými výrobky nějak podvědomě očekávám že všude kde se
něco hýbe musí být zákonitě vůle. A to jsem čekal i v tom letmo uloženém
zadním kole. Předpokládal jsem že kromě toho že bude pérovat nahoru a dolů,
tak že bude pérovat i ze strany na stranu. Naštěstí tomu tak není. Motorka
drží perfektně stopu a na žádným povrchu není ani náznak po nějakým vlnění.
Řezat s ní zatáčky je prostě radost. Vždy když mě napadne že by motorka
nebyla proti tomu zkusit to ještě o číslo rychleji, podívám se pod sebe na
ty do boku trčející válce. A představa o kolik by se vyprázdnila peněženka
kdyby jsme lehli, tak ta funguje mnohem účiněji než nějaký omezovač.
Rozhodně nepatřím mezi ty co by mohli potvrdit tvrzení některých, že je
dobré obložit ty ventilová víka kevlarem aby se o ten asfalt v zatáčkách
neošoupaly. Mám li se ale vrátit ke své realitě, tak musím říct že motorka
je hodně tvrdá. I když ty parovodní ventily nastavím na co nejvíce soft, mám
pocit že jsem je otočil na hard. Jestliže Freewindu bylo jedno po čem jede,
tak Bavorák se snaží tvážit jako nóbl pán který chce jen to nejlepší. Moje
pokusy dostat ho na špatnou silnici nebo polňačku mě znepříjemňuje takovým
způsobem, že se mu raději snažím vyhovět. V Mnichově mysleli i na to že je
občas potřeba motorku zpomalit nebo dokonce i zastavit. Tady ale nevymýšleli
nějaké své nové řešení a použili na to součástky z dovozu. 3x kotouč, 3x
čtyřpístek. K tomuto tématu jsou ale asi slova zbytečná, protože o tom jak
to funguje určitě nejvýstižněji vypovídají nápisy Brembo na brzdičích. Tato
moje devátá motorka v pořadí úplně změnila můj pohled na brzdy na motorce.
Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že jenom takový něžný pohlazení brzdové
páčky dovede takový divy. Ta dávka tlaku kterou do těch čtyřpístků pustíme
udělá s neuvěřitelným komfortem přesně to co chceme. Oni i ti Taliáni
nevyrábí jenom samý šunty. A jak to Brembo funguje ve spojitosti s ABS?
Bohužel, tady nemůžu sloužit. V autě to vyzkouším jednoduše. Vyřadím, dupnu
na brzdu a uvidím co se z toho vyvrbí. Ale na motorce? Nevím. Pořád mám
nějaký psychický šprajc za tu brzdu pořádně zabrat. Fakt se bojím toho, že
by ty volty nebo ampéry na tom tištěném spoji řídící jednotky mohly zrovna
zabloudit a já bych si ustlal. K R1100S všude přidávají nálepku sporttourer.
Jenže tourer, tedy cestovní, podle mě znamená že na tom budou jezdit dva. A
tak jsem poprosil kamaráda aby mě na tom kousek svezl. No a pro mě jako pro
spolujezdce stačila opravdu jen chvilka abych pochopil jaký to asi bylo na
inkvizičním právu útrpném. Sezení vysoko na úzkém bobku bez jakékoliv opěrky
s kolenama kousek pod bradou, to už je snad lepší sedět na lavici
obžalovaných. Takže hovno sporttourer. Možná vše ostatní, ale rozhodně ne
žádný tourer. Bavorák má ještě jednu vlastnost o které ale nevím jestli je
kladná nebo záporná. Sice tu, že snobští zakomplexovaní strupi kteří kvůli
tomu aby neutrpělo jejich ego zatracují "rejži", se na mě nedívají jak na
boveráka. |
| A tak ..... mám li to
všechno tady napsaný nějak shrnout, tak musím říct že je až s podivem, že
BMW R1100S vymysleli a vyrábí tady takoví
- KLIK
- Ona to rozhodně není špatná motorka, možná patří ve své
třídě mezi ty lepší. Ale na to, aby vyvolala nějaký samovolný orgasmus to
rozhodně není. |
|
Čus někde. Ale s Intruderem.
Petr Brno |
|
|
spojení na autora článku |
|
Text : Petr Brno |
|
|
 |
+420 604 200 888 |
|
Foto : Petr Brno |
|
|
 |
 |
petrbrnointruder |
|
|
 |
|
|
Zpět do sekce :
moje máša
|
 |
|
|
|
|
|
|
|
