|
|
|
Opravdu Velký flám -
Pyreneje 2006 |
|
 |
|
|
|
| |
Část druhá – Millau, Andorra,
Pyreneje
|
|
|
Sete je typické plážové
městečko s přístavem pro turistické plachetnice a velké trajekty (i
do Afriky). |
|
Po pěti dnech na cestě jsme se rozhodli v tomto prostředí zůstat dvě
noci, trochu se porozhlédnout po okolí a udělat plánovaný výlet na
most v Millau. Také jsme poprvé na cestě zapochybovali,
jestli jsme si nevzali příliš velké sousto. Za námi bylo 2700 km,
před náni ještě cca 3300. Po jednodenním odpočinku se nám už vrátil
optimismus a |
|
|
|
|
|
|
|
dalo najít nájezd na dálnici, pak se
zjistilo, že nájezd ještě není hotový (v mapě ale byl). Nakonec ale vše
dopadlo OK, zaplatili jsme 7,5 Euro a projeli asi 15km po dálnici včetně
toho mostu. |
 |
 |
Zpátky jsme do kempu dojížděli za kýčovitého západu slunce a
s očekáváním, jestli ještě na cestě potkáme něco krásnějšího, než
údolí s mostem u Millau. Také jsem si v ten okamžik vzpomenul na
Generálovu myšlenku jet do Millau na otočku - tak už jen kvůli té
kráse kolem, bych to na otočku nikdy nejel – nehledě na obrovskou
únavu. |
|
No
a teprve, když opouštíme Sete, začíná hlavní část naší cesty. Makáme
do Carcassonne, což je nádherné historické město, jehož |
|
|
dominantou je
historická část s hradem. Srovnal bych to snad jen se San Marinem. Dále
plujeme směr Quillan a
|
|
nocujeme na Col de
Perche, pod hlavním hřebenem Pyrenejí.
|
 |
|
Další den začíná trochou
deště, po 30 km svítí slunko. Pohybujeme se v cca 1600 m.n.m. Začíná před
námi to, kvůli čemu jsem tu jel – miliony zatáček v desítkách průsmyků – a
budu toho mít na konci cesty i já „plnou prdel“.
|
|
Andora
je před námi. Malé hlavní město je
sevřeno mezi vysokými srázy a na šířku má cca 600m a táhhne se údolím asi
3km. Po té nás vítá Španělsko, což znamená levný benzín – 1.9 Euro a drahé
ubytování – 40 Euro se snídaní. Sem tam potkáváme motorkáře – jen zřídka,
|
|
provoz je tak malý, že se cítíme až
stísněně. Jen jakási parta Švýcarů nás potkává pravidelně asi tři dny po
sobě, protože mají podobnou trasu ale jiné pořadí cílů.Sjíždíme z Andorry
dolů do La Seu de Urgel, pak na Sort a zpátky do kopců směr Francie.
V horách máme ubytování. Další den pak pokračujeme na hranici , kterou
překračujeme přes průsmyk Col de Portilion. Tady začínají trasy
Tour de France a podobných cyklistických závodů – asfalt je tu počmáraný
pokynama cyklistům. |
|
V průsmyku Col de
Peyrosourde je nádherná vyhlídka. Pak cesta padá ve stovkách zatáček
dolů do Arreau, aby zase mohla šplhat na Col de Aspin. Potkáváme
stále častěji cyklisty (asi 4 za půl hodiny) než auta. Motorky nikde,
počasí azuro s kýčovitými obláčky.
|
|
|
|
A jako
na houpačce zase valíme dolů do Ste Marie de Campan, kde odbočujeme doleva
na Col de Tourmalet, což je Mekka znalců Tour de France. Z Tourmaletu
sjíždíme velice opatrně (v zatáčkách je štěrk) a v nižších polohách
|
|
|
|
zase dáváme pozor na „kušajse“.
(Kolegové motorkáři v protisměru na nás to slovo řvali, ale Robert,
přestože umí dobře německy pochopil, až najel ..). To bylo první
setkání s hovnem (kravským) na silnici. Dorazili jsme do Argeles-Gazost
(jižně od Lourdes), kde jsme složili hlavy přes noc a ráno pak jsme se
dali doleva a přes další dva průsmyky dojeji k Eaux Bones na cestu N134,
vedoucí z Francie opět do Španiel. Průsmykem Col de Pourtalet jsme
vjeli do |
|
Španělska. Necháváme za zády vrcholky Pyrenejí – sjíždíme až pod
úpatí. Zde odbočujeme na N330 (směr Jaca) a pak dále jedeme na N240
(směr Pamplona). Po cca 15 km za Jacou jsme si odskočili na
kulturně-historický výlet do Monastiru San Chuan de La Peňa.
Tam jsou dva monastiry – nový, opravený s peněz EU, a starý, vyhrabaný
do skály. Zdejší skály a vlastně celý masív je velmi zajímavý – geolog
by si zgustnul. |
 |
 |
|
|
Po návratu na hlavní cestu
pokračujeme na cestě k jezeru Yasa, kde v kempu dostáváme bungalov a
v hospodě potkáváme německou skupinu na Baworácích. Večer v jedenáct se
pak všichni museli jít podívat, co to je za divnou motorku F6C – nemohli
pochopit, že někdo jiný vyrábí boxery a dokonce šestiválce, byli v údivu (
a také trochu |
 |
 |
nametení
z těch piv). |
|
Ráno jsme nabrali opět přísně severní směr a pelášíme opět do Francie
po NA 137 až na Pic de Orhy. Při průjezdu údolím jsme pozorovali na
cestě drobné kamínky, bylo jich čím dál více. Byly divné – neprskaly
pod kolama – bylo to druhé setkání s hovnem, tentokrát ovčím. |
|
Tady při výjezdu na Pic de Orhy jsem prožil „svoji cestu do
nebe“. |
|
|
Tak krásný výjezd
jsem ještě neabsolvoval. Nyní si jej přehrávám na videu, jelikož celé
Pyreneje byly snímány videokamerou se stativem na řidítkách – a je se na
co koukat. Nádherně jsem si užíval posledních pár zatáček před vrcholem,
docela jsem držel plyn naplno. Před vrcholem krátký tunel, přes který
zářilo proti mně slunko. Výjezd z tunelu velmi ostrou vlevo, ještě pár
zatáček a parkoviště, pod kterým pluly mraky. Ukázka videa je na konci
článku. |
|
|
|
Baskickem jsme již projeli velmi rychle a
spěchali jsme do Biarritz a hledali nějaký kemp na pobřeží Atlantiku. Ceny
však nás zahnaly dále (asi 5km) do vnitrozemí. Tam jsme dva dny
odpočívali a nabírali sílu na odpornou a nudnou
|
|
cestu domů po
francouzských, švýcarských a rakouských dálnicích.
|
|
|
Cíle bylo dosaženo, bylo to náááádherné a jel bych to znova. Doporučuji
všem, byl to zážitek na celý život. |
|
|
|
|
|
Foto : Robert |
