|
|
|
Od
Stadionu 22 po K 1400
|
|
 |
|
|
|
| |
Když si můj
táta v roce 1961 koupil Stadion 22, začal jsem být za jedničky odměňován
tím, že za každou jsem mohl u babičky na chatě jet po lesní cestě jednou tam
a zpět. Když mě odměňovaly babičky a tetičky desetikorunou, dával jsem ji
mamince se slovy, to mi schovej na motorku. A tak jsem v sedmnácti letech
měl snězený menší počet zmrzlin a vykouřeno méně cigaret než moji
soukmenovci, ale na kontě dostatečný základ na koupi motorky. Rodina
pomohla se zbytkem lízingu a tak jsem si v září 1969 odvážel z Mototechny
funglovku ČZ 175 / 477 Sport s odděleným mazáním. První
motorka tohoto typu v Brně. Byl jsem frajer, všichni na mně čuměli a baby na
mně letěly. Pak jich, těch motorek, začalo v Brně přibývat a já začal
|
|
ilustrační
foto - Jawa Stadion 22 |
|
|
|
|
cítit potřebu se nějak
odlišit. Jiný světla, třásně, cvočky, padací rám, kuchaný lauf (tím jsem
se seznámil s většinou brněnských dopraváků),
tři brzdová světla, masivní chromované držáky blatníků a blatníček z kočárku
místo krytu krytu řetězu. |
 |
|
Samozřejmě
taky všechny zaručené úpravy na zvednutí výkonu. Motorka jela jak sviňa ale
taky se pořád srala. Jinak se to snad ani říct nedá. Nepamatuju cestu nad 50
kiláků od Brna abych něco nespravoval. Úspěchem bylo dojet po svých a
ne na náklaďáku. Tyto radosti trvaly čtyři roky. Táta mě přestal
odměňovat a místo toho jistou část roku ukazoval na |
|
teploměr s neustálými
narážkami na mé duševní zdraví. Zato desetikoruna od babičky se |
ilustrační foto -
ČZ 447 |
|
hodila. Stačila na 4 litry
benzínu. Fajn. Pak přišla svatba, syn, výměna motorky za auto a já, díky
dalším životním etapám, skládající se z rozvodů, svateb a alimentů, čekal
skoro třicet let na návrat na jednu stopu. |
 |
|
Známý v bazaru mi nabídl
za dvacku skútr Hondu padesátku ( foto 1 ) Rok mě spolehlivě vozil po Brně
svojí pětačtyřicítkou. Když se mě pak ale všichni ptali, co si přeji
k padesátinám, odpovídal jsem, motorku. Je to divný, ale nikdo mi ji nedal.
Musel jsem si tedy vystačit sám. Ale co si koupím? Že čopr, to jsem neřešil.
To byla jediná věc která byla jasná. Prdifuky jako |
|
Hyosung a jiný podobný
jsem taky zavrhl hned. Takže dilema. Něco jako pětikilo, nebo litr |
foto - č.1 |
 |
 |
a výš? Ne že bych
počítal, kolik stojí kubík vzduchu ve válci, ale řekl jsem si, že než
koupit něco většího, mít to holý a stále kontrolovat peněženku, jestli
tam po nákupu zbude na benzín, tak radši budu jezdit o to více na menší,
ale pěkné motorce. V dané cenové relaci byly čtyři typy : 535 Virago,
600 Shadow, 650 Savage a 500 Vulkan. A protože podle mého názoru čopr
musí mít špajchny , dva válce do V a nesmí mít řetěz , vypadlo z toho
Virago i když přiznávám , že řemen je asi, i když ne lepší tak přece
jenom hezčí než kardan. Poměrně silně jsem |
|
foto - č.2 |
foto - č.3 |
|
|
přispěl na konto
Telecomu šmejděním po všech možných www a na konci toho úsilí stála na
dvorku pěttřipětka 95 za 1700 Euro. Jako by zrovna teď vyjela z fabriky. Po
pár nesmělých pokusech ji vylepšit, jako nákupy blbinek u Louise ve Vídni,
jsem si vzpomněl na kamaráda, jehož životní krédo je nerez.
Dělá s ním v práci, dělá s ním doma. A tak
jsem se s jeho pomocí stal designérem a motorka se začala opravdu měnit (
foto 2 až 4 ). Dělal všechno. Držáky brašen, nosič, štítky, padák, opěrku,
zahrádku kolem blatníku, držáky světel a blinkrů i přepákování. O pečlivosti
jeho práce svědčí foto 5 až 7 s detaily přepáčka. Že by Highway Hawk? Ne.
Jen třetina ceny. Jenom ten úžasný kravál z taky nerezových výfuků vyrobil
někdo |
foto - č.4 |
|
 |
 |
 |
 |
jiný. Vím,
že motorka není ještě kompletní. Chybí třásně, rádio, repráky a fůra
jiných, strašně důležitých věcí. Je mi jasné, že někomu se bude zdát
přeplácaná a někomu zase holá. Já ji mám ale rád takovou jaká je. Dává mi totiž pocit volnosti a svobody
a jízda ve větru s nohama před sebou dává zapomenout všem denním
starostem, kterých máme všichni dost
|
|
foto - č.5 |
foto - č.6 |
foto - č.7 |
|
|
a dost. Znám jenom jeden lepší pocit. To když mi
moje vnučka skočí se sepnutýma rukama na klín a začne svoje Dedy posim
posim. Ale to už je o něčem úplně jiném. |
|
|
|
Petr Brno |
|
|
|
Text : Petr |
|
|
|
Foto : Petr a Internet |
|
spojení na autora článku |
|
Zpět do článků :
napsal Život :
|
 |
|
 |
|
|
|
|
