Pražáci, bacha na Valachy !!!  

   Zezadu se ozvalo zarvání gum, zablokovaných na asfaltu a pohledem do zrcátka jsem zjistil, že se mi do kufru chce vlepit už zepředu důkladně „otuněná Oktávka“ s Pražskou značkou. Tmavá skla, ohulené xenony a řev točeného motoru, jen - jen vystřelit. Lehkým dotekem na brzdový pedál jsem mu dal najevo, že hodlám zpomalit, ať mě muže předjet, když má tak napilno. Sundal jsem nohu z plynu, lehce přibrzdil a vysloužil si zato vzteklé troubení Octávie. V zápětí - bez blinkru či jiného varování následovala blesková akcelerace a schytal jsem takovou myšku, že jsem

tentokrát musel na brzdu fakt dupnout. Zanadával jsem si prase jedno Pražácký a jelo se dál. Vzápětí něco podobného řidič oktávie provedl i řidiči Felicie, co jela přede mnou. Vzteklé troubení, myška a jelo se dál. Před námi všemi jel extralongvehikl a toho si netroufl předjet ani "pražík", byl to i na něj dost nepřehledný úsek a vehikl navíc valil aspoň devadesát. Sešli jsme se tedy pospolu na křižovatce ve Vsetíně a co čert nechtěl, i na dolním malém rondlíku a poté na parkovištátku u kulturního domu -mimochodem přes silnici sídlí PČR.

   Co se dělo pak,mi musela zčásti doplnit manželka, protože já byl smíchy úplně grogy. Pražák z Oktávky, mladík cca dvacetiletý, oháklý v Bossu vystartoval z mašiny, kvokl centrál a vběhl přímo do náruče asi pětačtyricetiletého řidiče Felicie přede mnou, takto Valacha jak Radhošť. Slyšel jsem jen: Ááá, pocem ty  svino, ja ťa naučím, jak sa jezdí! a uvalil mu dvě takové, že se mladík i s Bossem váleli v prachu parkoviště. Mladík vřískal "pomóóc - přepadení", Valach si ho nevšímal, cosi ještě zavrčel a měl se k odchodu. Nato mladík vyskočil ze země jak čertík z krabičky,

přihnal se k Valachově Feldě a začal do ní zběsile kopat. Valach se otočil, Pražák poodskočil bokem, aby zas nějakou nechytil. Ten ďábelský výraz ve Valachových ocích si budu pamatovat nadosmrti. Pomalu přišel ke své okopané Felďe, odemkl kufr, vytáhl motorovou pilu Husqvarna tak velkou, že jsem tak velkou lištu snad ani neviděl,

nastartoval, ani nečekal až se zahřeje - možná jel z práce a zručně, bez škrábnutí okolí uřízl Pražákovi masivní zadní tuningové křídlo. Zhasl pilu, uložil do kufru a prohlásil: "Třeba ti to včíl tak rychlo nepojede - hňupe" a odešel. Pražák se složil na obrubník a viděli jsme to oba, já i žena, mám svědka brečel jak malé děcko, když se mu rozbije nejmilejší hračka. Dodnes, aniž by to okolí chápalo, se s ženou řehtáme jak blázni, když někde zaslechneme motorovou pilu...

   Jaké z toho plyne poučení či závěr? Nevím, ale to, co ten Valach udělal ač to bylo bezpečně mimo zákon, mi bylo velmi sympatické a možná by si Pražáci měli na Valašsku dávat většího majzla, Valašsko je surový, drsný kraj, kde to lidé nikdy neměli ani s prací, ani se živobytím moc jednoduché a i jejich reakce jsou takové přímočařejší.

Autor textu :

není znám                                                         

Ilustrační foto :

Zpět do sekce : Články