|
|
|
Very Good Vary Kadlovi |
Léto - 2005 |
|
|
 |
|
|
|
| |
Kdyby mi má sklerosa a vakum v dutině lebeční dovolilo
vzpomněl bych si kdy jsem poprvé byl ve Varech na Hooper party. Takhle jedinym
orientačním bodem je, že mně na místo činu dopravilo moje staré dobré Turbo 650,
takže je to opravdu dávno. Náš divizní vševědoucí byl tak vychytralý, že
pro tento rok zamluvil ubytovací prostory již z řádným předstihem a tak
nebyl důvod mít obavy, že v případě nepřízně počasí, budeme trpět chladem,
zimou a jiným hnusem fialovým. Pravda očekávali jsme ubytování které by bylo hodno našeho
stavu,hodnosti a postavení, takže presidentské apartmá v Puppu by možná
vyhovovalo, jenže přeci jen náčelník nás drží zkrátka a nějaké roztahování mezi
změkčilou smetánkou nám netrpí, takže holoto alou na ubikace. Nakonec jsme díky
povětrnostním podmínkám byli rádi za lino a spacák místo promoklé matičky
země a i |
|
|
|
|
naše hubená konta nezažila takový šok jako kdybychom se
rozvalovali v nechutně načechraných lůžkovinách. Ale to jsem vlastně
přeskočil celý den, který nebyl nejbohatší na množství pohybu, ale jinak
zážitky stáli za to. |
|
Většina osazenstva
vyrazila již v pátek, což se mi díky pracovnímu nasazení nezdařilo, ale již
druhý den jsme s vypětím všech sil vyrazili již brzo ráno za kuropění. Hodiny
sice ukazovali zmateně desátou, ale kdo by se zabýval takovým detailem. Do Varů
jsme si to připrděli kolem dvanáctý, kdy se akorát všichni vraceli z vyjížďky.
Tož jsme se těch deset metrů svezli s nimi a můžeme říct, TAKY JSME SE PROJELI.
Naši drazí, milí, mladí a krásní kamarádi, no to jsem trochu ulít ale dobrá
lichotka neublíží a snad mi někdo koupí tatranku, prostě ta naše Kladenská svoloč nás přivítala s otevřenou náručí a hlavně volným místem pod
občerstvovacím stanem, což s pozdějším příchodem vodní nadílky nám zachránilo
prdel v suchu. |
|
Po bratrském lámání zápěstí a zulíbání ženské části osazenstva
nám Leon na přivítanou předvedl své nové číslo budovatelskou báseň na
přivítanou, KOUPÍM TI PAPUČE PIČOOO !!! To není název to je celé! Ale na
vyjádření pocitů a nálad našeho Leona je to zcela dostačující. Jak jsme se
později dozvěděli, nebyl to jeho výtvor, ale předešlého večera s tímto sloganem
slavil úspěch náš kamarád Stochovský čagan Vasil Veliký značně upraven a
dezorientován místní kořkou, přičemž poléval své druhy vším co teklo, jen svůj
měchýřek prý chodil vyprazdňovat z jejich dosahu. Pochcat Lanďáka rána by se asi
nedožil. Leč naštěstí trocha pudu sebezáchovy v něm přeci jen zbyla a tak
i nás mohl druhý den oblažovat svou přítomností. |
|
|
 |
 |
|
|
|
foto č.01 |
foto č.02 |
|
|
 |
 |
|
|
|
foto č.03 |
foto č.04 |
|
|
|
|
Jak vždy v hnusném počasí prohlašuji,
díky bohu za chlast a žranici, protože co by jsme v těch těžkých dobách, kdy chčije,
je zima a místo |
|
zelené travičky je všude bahno, dělali to nevím.Sic
některé ženské prohlašují, že souložili, ale přec jen jsme chlapci cudní
diváctvo nevyhledávaje a hlavně pochybuji, že hamižný dav by za
představení přispěl nějakou tou korunou natož eurem. Nic, nic holenkové to
si raději ožerem držky. |
|
A jak řekli tak udělali! Pravda mezitím ještě proběhla epizoda ze seriálu
Po našich luzích a restauracích aneb kde roste nasranější personál. No, jinak.
Prostě k večeru nás už začali ze sezení bolet prdele a hlavně jsme chtěli změnit
jídelníček z místního trojboje flákota z pipiny, flákota z čuníka, klobása.
Někteří jedinci se naši rozežranost snažili zastřít rouškou pohybu ku zdraví,
ale všichni víme o co jde a jak říká lékař amatér v nažraném těle zdravý duch.
Tož jsme tedy zvedli své lemrovské zadky a jali se hledat hospůdku kde by nás
oblažili dobrou krmí a mokem. Po náročné túře která nás stále poslední zbytky
sil, při které některým musela být podána infuse, ostatním jednorázové nakopání,
tak po té dvacetiminutové túře jsme dorazili do místní restaurační záchranné
stanice. KDE BYLO PLNO! No, naštěstí někteří místní štamgasti, při pohledu do
našich krví podlitých očích, to si mysleli oni, pravda je taková, že |
|
|
 |
 |
|
|
|
foto č.05 |
foto č.06 |
|
|
 |
 |
|
|
|
foto č.07 |
foto č.08 |
|
většina z nás jsou alergici, ale na co jim to
vymlouvat, tak při pohledu do našich krví podlitých očí jim došlo o co by
tu mohlo jít, tedy že by zas museli nějaký zasraný motorkáře vypráskat z
hospody, ale pro dnešek toho bylo dost a vyklidili pole. |
|
S úlevou jsme dosedli na sesle a vyhlíželi personál a jídelní lístek.
Personál ve složení vedoucí a její podkoní kolem nás kroužil v širokých kruzích,
leč jídelák se nám zdál v nedohlednu. Jako správně vychovaní strávníci jsme
začali pokřikovat cože je to za samoobsluhu a že hlad je nejlepší kuchař ale
toho jejich asi brzy taky sežerem a když Leon začal očichávat místního hafana a
hovořit s ním o báječném česnekovém pelíšku, tu se prolomili ledy a jídelák
přistál na našem stole. Pravda obsahově nepatřil k nejoblíbenějším šlágrům a i
počtem listů se řadil spíše mezi propagační letáky než mezi mnohastránkové
encyklopedie. Ale co by jsme |
|
|
chtěli, guláš a řízek se na jednu stránku vešel a
neměli jsme alespoň dilema co z bohatého výběru požít. Naďa se sice drze
zeptala zdali nemají i něco jiného avšak dostalo se jí odpovědi zdali umí
číst, že na jídeláku nic jiného není. |
|
Není nad dobré mezilidské vztahy. Při představě, že nasraný kuchta nám obalí postarší utěrku v lepším případě vložku i s křidélky,
jsme si svorně dali guláš. Nevím proč místní Žerik začal výt když se začlo nosit
na stůl, asi poznal svého druha, ale hlad je hlad a tak jsme asi sežrali
nejlepšího přítele člověka. Tentokrát jsme však vyklidili pole vcelku rychle,
neb představa další tahanice o žvanec či mok nás nenaplňovala nejlepšími
pocity. Proto jsme se raději odkolébali zpátky do víru rozkoší a bodrého
obsluhujícího personálu. Muzička nám vyhrávala do oušek, pivo a jiné moky tekli
přiměřeným proudem a náladu nám nezkazil ani přijdivší chcanec. |
|
No a pak, zazněla
vzduchem Laňdákova píšťala a povel PARCHANTI SPÁT! Trochu jsme pyskovali, ale
slovo velitele je neotřesitelné a když je umocněno železnou paží jen těžko se
člověk vzpouzí otrokářskému řádu. Zlatej socik! Dokonce u některých jedinců
proběhla i osobní hygiena a Leon pod příslibem erotických hrátek strávil na
umývarce neuvěřitelných deset minut, pak mu sice sklaplo když jsme se mu s
Hadičkou nakvartýrovali do pokoje, ale při pohledu na jeho stanující trencle
jsme raději zase sebrali svoje sakypaky a nastěhovali se ke zbytku výpravy. Sice
nás bylo v těsném pokojíku privela, ale lepší než zažít naživo porno s Leonem v
hlavní roli. |
|
Vyspali jsme se pěkně, sice mě Lanďák v noci málem pochcal, s tím že
toaleta je daleko a vlastně hajzl jako hajzl. Naštěstí uznal, že hadi sice prděj
ale chcát se na ně nemá a tak jsem uchránil svůj spacák v suchém stavu.Ráno nás
|
|
jako obvykle probralo LEMRI VZTÁVAT!!! Na což se strhla slovní přesřelka na téma
bezmozků a jiným oblíbených živočichů. Sbaleno jsme měli coby dup a jali jsme se
kochat se ranní přírodou. Ke zpestření nás přišli pozdravit místní ovce, které
se vesele popásali mezi mašinami a my jen děkovali bohu, že je nezaujala
elektroinstalace či jiné báječné kaučukové výrobky. Jedna nešťastnice, tedy ovce
se vypotácela i z přilehlého stanu, |
|
|
 |
 |
|
|
|
foto č.09 |
foto č.10 |
|
|
|
|
co v něm chuděrka prožila za peklo se můžeme jen
domnívat ale naštěstí |
|
se v blízkosti nenacházela žádná pobočka Greenpees a
tak nebyl majitel stanu ukamenován a hnán před rameno spravedlnosti za
zneužití nezletilé. |
|
No a pak to přišlo.Povel KE STROJUM, nasedám, mačkám červený čudl a
….NIC. Sesedám, nabíjím svou osmatřicítku a odcházím potupně do houští. Naštěstí
nejsou kamarádi takový hajzlové jak jsem si myslel a nenechali mě bídně zhynout
vlastní rukou, nepodělili si můj skromný majetek a nepožádali Hadičkou mou. Jen
se mi potupně vysmáli a přiložili ruku k dílu, tedy k tlačení. Naštěstí většina
kempu byla ještě v rauši a nevnímala potupné tlačení mého drahého chcíplého
stroje. Ani svažitý terén nedopřál mi tu slast uslyšet zahřmění spalované směsi
i když to bylo jen tak tak. Ale naděje umírá poslední a anděl strážným se ten
den neflákal. Pod kopcem v penzionu kde byla ubytovaná německá svoloč, jsem
zahlédl obraz který mi zahřál srdce až jsme se z toho málem…. Ano, posral. |
|
Několik stejně postižených germánských přátel a kolem nich poskakující manik,
světe div se, s kabelama od nabíječky. HEURÉKA!!! Zařadil jsem se do fronty na
kabel a s pocitem, že dnes domu nepojedu MHD jsme si dal cigáro. Zbytek výpravy
se dokodrcal po chvíli a s jízlivými poznámkami odkvačili na kafe, které nám i
když bylo zavřeno chápající obsluha podala s úsměvem na rtech. Pánové Volt a
Ampér udělali své a mašina si toho dne poprvé radostně zavrněla.Takže podruhé
nasedat a tradá k domovu. |
|
Po cestě jsme dojeli pacholky ze Stochova, tož
proběhla mezizastávka na kávu, tatranku a společné focení. Přeci jen se
nesrazíme tak často a společné vzpomínky před příchodem hnusné zimy potěší.No a
pak už jen cesta na vodě která občas padala i ze shora. Tak kamarádi držte se a
snad tu zimu přežijem. |
|
|
|
|
|
|
|
Had alias Hadice |
|
|
|
|
|
Text k
fotu : |
|
|
01 - Všude dobře pod stanem
nejlíp |
06 - Návrat z občerstvovny |
|
02 - Tři gracie a chlast |
07 - Naše Šípková Růženka |
|
03 - Změna Leona na Máňu |
08 - Lanďák Jednooký |
|
04 - Večerní stanové veselí |
09 - Vasil Stochovský Čagan |
|
05 - Naval jídelák!!! |
10 - Kladenskostochovské
společenstvo |
|
|
|
|
|
Spojení na autora článku : |
 |
|
Foto : |
účastníci vyjížďky |
|
|
|
|
 |
|
Zpět do článků : Velký flám |
|
|
|
|
|
|
