První vyjetí aneb Vávro na Poděbrady

 

   Staré pořekadlo praví, duben ještě tam budem. Jenže staří Čechové nepočítali s globálním oteplením a nadržeností svých potomků, konečně už prohnat své vyleštěné,vymydlené, vypulírované a vyhýčkané koně. A tak zatímco v dobách minulých kdy
  jediným potěšením v měsíci zvaném duben, bylo vyhlížet z chatrče zda příroda nepřeladí na komerčně úspěšnější program pod názvem jaro, my chrabří potomci Horymíra, sv.Václava, Jana Žižky a Františka Šťastného, jsme bláhově nepodlehli zaříkávačům přírodních jevů, kteří slibovali, pro zemědělce tak důležitou vláhu a nebojácně jsme stiskli červený čudl v horším případě poskakovali po nakopávačce. Pak nastal ten slastný okamžik, zahřměli hromy,

z laufů vylétli pavouci a sousedka si cmrdla do kaťat. Pak už jen zařadit a Vávro na Poděbrady! Počasíčko bylo skvělé matka příroda odhodila tmavé, nacucané bombarďáky a odhalila se nám v plné jarní, prosluněné kráse. Vyrazil jsem trochu později a už byl natěšenej na bratry a sestry ve zbroji, na stádo splašených kobyl a zdvižené končetiny na pozdrav při setkání se s jinou jednostopkou.
   No a aby nebylo všechno tak růžové,dostal jsem hned v Hočopočo studenou sprchu. Potkávám první shluk lidí v kožených oblečcích. Automaticky zvedám ruku na pozdrav a …........ NIC! Říkám si asi nějací sadomaso kteří se zapomněli převléci do civilu a frčim dál. A znovu letí ruka nahoru a …….......... NIC! Že by změna v silničním zákonu, trestající mávání rukou za jízdy? A pak jsem to zahlédl. Hrdý emblém na nádrži projíždějících strojů. Haric! V tu chvíli se má nervová soustava uklidnila a věděl jsem, že je vše jak má být. Halt někdo má a někdo nemá! Sice to nechápu a nikdy chápat nebudu, jsem opravdu Old a zdravím i dědu na babetě, no senilita co by jste čekali. S klidem v duši jsem tedy opustil Prague a mastil dál.
   Jízda skvělá, slunce pere, vítr sviští a u krajnice stojí Savage. U něj člobrda, který kroutí lebkou a rozhazuje rukama. Brzda, krajnice, slez. Po dotazu co je za problém se mi dostává zlověstné odpovědi o vyhořelé hlavní pojistce. Ale klidně mám jet, kámoš se už vrací a opravdu za chvíli se z protisměru přiřítila zelená Maguša s dalším sympaťákem.
   Odjet a nechat nemocnou mášu bez pomoci? Nikdy! Tři hlavy už snad na něco přijdou. Vytahujeme hlavní nářadí, cigára a zapalovač! Po základní konzultaci jsme došli k závěru, že pojistek nemaje, bude třeba vyrobit nějakou náhradu. Jo genialita se nezapře! V dobách kdy jsem vlastnil starší stroje, vozil jsem sebou tolik materiálu, že by velkosklad Mototechny blednul závistí. Dnes však ukolébán spolehlivostí a ročníkem výroby svého oře jsem podlehl sebeklamu a všechno nechal doma. Jak bláhové! Jsem snad mladej nebo …. méně chytrý?! Takže kde vzít drát mezi poli? Po rekognoskaci okolí a zjištění že v dáli ani v blízkosti není
žádné lepé děvy, která by ke zkrocení své bujné kštice použila sponky či kancelářské svorky, jsme použili oplet palivové hadice. A najednou jsme měli pojistek do alelujá. Ovšem co jsem viděl pak, to předčilo i exkurzi ve Vítkovických železárnách z dob pionýrského odboje. Drát jsme řádně vytvarovali a zasunuli do patřičných děr, což bylo doprovázeno pubertálními poznámkami, na téma žena a život. Po té nastal okamžik pravdy, klíč ve spínačce se otočil a drahá pojistka se rozsvítila jak vlákno v žárovce zvící 200W, bohužel její životnost trvala asi sekunda, takže nebylo možno toto zařízení u pana Suzuki patentovat jako přídavné osvětlení či vyhřívání pozadí. Pro velký úspěch jsme chtěli toto představení opakovat, avšak majitel Savage byl proti a poukazoval na skutečnost, že jeho stroj jej má dopravit do Poděbrad a to nejlépe ještě dnes a ne sloužit pro naše přiblblé radovánky. Dobrá, jako starý zkušený harcovní jsem navrhl zda by nebylo dobré se juknout pod sedlo kde se svazek kabelů od pojistek ztrácel.Sedlo šlo dolu a pod ním nás čekalo překvapení v podobě čehosi co připomínalo chumel čehosi odporného, lepkavého a barevného.Což byla elektroinstalace. Co s tím?! Když není jiné cesty, nastává varianta brod. Což v podstatě znamená, že se různě táhá za dráty a ono to prostě něco udělá.Skvělá technika! A jako vždy, tedy skoro vždy, slavila úspěch. Po chvíli tahání nám zůstal v ruce slepý kabel který na svém konci jevil příznaky značné škvařivosti. Chirurgický zákrok, za který by se nemusel stydět ani doktor Strossmayer, udělal tomuto produktu zkratu, radikální konec a bylo možno přistoupit k novému testu odolnosti pojistky samodomo. Podařilo se!!! Vážení dokonce i motor si vrčel a naše dílo drželo. Neuvěřitelné, ale bylo to tak! Rychle do sedel a tradá na Poděbrady. Savage byl tak unešen, výhrou nad technikou, že dostal křeč do pravé ruky a letěl svých plnejch obec neobec.
   V cílové pásce jsem se divil, nad šlendriánem naší police která nebyla na naše průjezdy připravena a neohřála nás na mikrovele, tedy díkybohu! V Poděbrátkách byl takový nátřesk, že najít si místečko na zaparkování, byl skoro neřešitelný problém, ale povedlo se a konečně jsme mohli vychutnat atmosféru prvního sletu. Bylo to skvělé a až na bojovku kam s přefiltrovanou vodou, neměla akce chybu.
   Všem Vám přeji v této sezóně, kterou jsme tak skvěle zahájili, moře ujetých kilometrů a jen báječné zážitky v sedlech našich strojů.
OldSnake
Další fotografie mého stroje jsou zde :
     

 

 

 

Spojení na autora článku :

Text a foto  :

OldSnake

Zpět do sekce : Napsal život

     
 
   

zpět na úplný začátek WEBu

   
    Chopper a cruiser