Jak nás postihla živelná pohroma

Léto - 2005

     Nějak se tak zadařilo, že nám na pár dní spadl do klína taký malý, drobný, příjemný rančík v kraji rybníků, slunce a odborářského předsedy Jana Žižky. Jak jemu tak i nám,  se v okolí Píseckotáborska  zalíbilo a přítomnost nedalekého Temelína, nás naplňovala jistotou, že kdyby náhodou uhodila zima, malá porucha na reaktoru by nás všechny v širokém dalekém okolí zahřála dostatečně. Člověk je tvor nerozumný a často si neváží darů které mu jsou z hůry dány bez jeho přičinění. Co nám scházelo?! Slunce svítilo, ptáčci švitořili, jíst bylo co, pít bylo co, široko daleko žádný prudič, prostě jak by řekl Jan Neruda. Kurva, to je vegáč! No, leč neváživ si svého dobrého bydla, jsem si jednoho dne, držeje v jedné ruce kuřecí stehno, přičemž druhá zásobovala hrdlo dodávkou plzeňské
dvanáctky, kdy mi pěnice cvrlikali svůj něžný trilek do ouška, matně vzpomněl na své nebohé kamarády kteří se v potu tváře, s vypětím posledních sil, v kladenském smogu, pod dohledem finančního úřadu, pachtí za mrzkým mamonem, který vládne světem. V mé dobré a bezelstné duši se cosi pohnulo, seplo vyhořelé relé, zavrzali panty a já uronil slzu při vzpomínce na své zotročené přátelé.Toto hnutí mysli si dnes vysvětluji, jedině útlumem mozkových buněk zahlcených informacemi o dobré krmi, rozpoložením z nic nedělání a hlavně, že jsem ty pacholky dlouho neviděl.   
foto č.01 foto č.02
foto č.03 foto č.04
   MATKO, KAMARÁDI TRPÍ A DUŠEVNĚ STRÁDAJÍ, zvolal jsem. JEN JIM NASER, se ozvalo z kuchyně. Překvapilo mě, jak může být Hadička tak prostořeká když prošla klášterní výchovou.Naštěstí se ukázalo, že komentovala rozhlasovou hru, kde Mirek Dušín zval Bratrstvo kočičí pracka na piknik k usmíření.Je to jinak bodrá žena a tak představa, že bude kuchtit .
pro deset hladových krků ji nadchla natolik, že naštípala dříví a zorala pole lán. Bohužel fungovalo spojení a tak jsme se z Lanďákem domluvili, že se laskavě uvolí a přivleče tu svou bandu vyvrhelů.
foto č.05 foto č.06 foto č.07
foto č.08 foto č.09 foto č.10
   Potom co Hadička sepsala seznam, co máme nakoupit se o mně chvíli pokoušela mozková příhoda, chvíli epilepsie a skončilo to hadrem na hlavě. Ranám osudu musíme odolávat čelem a tak jsme obvolal peněžní ústavy zda by nám nedali hypotéku, či nemohli prolízovat žranici pro kamarády. Jeden obzvláště sdílný úředník mi sdělil, že nám může leda vylízat prdel. Jelikož jsem o takový druh finančního styku neměl zájem, rozbili jsme prasátko, sesbírali svoje poslední úspory, objednali kamion s přívěsem a vyrazili na pakůpky. Pravda po našem, nákupním nájezdu, zeli regály supermarketů dvou přilehlých okresů prázdnotou a na daném území byl vyhlášen stav ohrožení, jelikož hrozil hladomor, ale my jsme se vraceli z pocitem, že jsme materiálně připraveni na nájezd
kladenských nájezdníků. 
   Jo, faraon se taky vysmíval Mojžíšovi, když mu vyhrožoval kobylkama a pak splakal nad výdělkem. A tak i my jsme
s úsměvem na rtech vítali naše milé přátelé, kteří sice dorazili s osmi hodinovým zpožděním, ale život s nimi mně naučil, že půlden není žádná časová ztráta.Ale rádi jsme je po takové době zase viděli a přivítali je chlebem a solí, s nadějí že by jim to mohlo stačit. Nestačilo! Lanďák zavelel ke stolům a bylo po ptákách.Zatím co se ostatní, zaobírali otázkou co budou bumbat, Zuzanka se chopil úlohy ohněstrůjce a je třeba poznamenat, že Národní divadlo by se mělo před ním mít na pozoru, jelikož mu to blaflo napoprvé.Mlsní vlci se nenápadně plížili domem a hledali kdeže je ta flákota která  jim byla slibována.Nic naplat, Hadička musela nastoupit ke grilu, kde si pak pod dohledem Lá-Li a Zuzanky užívala výhod demonstranta obšťastněného slzotvorným dýmem. Chvílema na nás dělala posuňky, jako že se jí to moc líbí a že by ráda zůstala déle, tak jsme jí zkrátili řetěz a byl klid.Když se ozvalo HOTOVO, poprvé v životě jsme zažili nálet kobylek.
foto č.11 foto č.12
foto č.13 foto č.14
Občas se jen ozývalo, KDE JE MASO, MÁLO BRAMBOR, HAJZLE TO JE MOJE a AUU VOLE TO BYLA MOJE RUKA. Prostě pohoda jak v Alkronu.
foto č.15 foto č.16
   S mastnýma hubama a plnými těřichy, se odvalili na post kde měla být podávána káva, desert a dobré slovo.Většina zaujala polohu ležícího střelce, lempatala kafíčko, čadila cigárko a mněla kecy, že toho bylo málo. Zuzanka přilehl k Lanďákovi, že nám předvedou jak se páří hroši, ale pro přežranost z toho nakonec bylo jak se rochní hroši. Opravdu nezapomenutelný zážitek. A jak to tak v pohádkách bývá zazvonil zvonec a TAM JSME SE NAŽRALI, TAK MY ZASE POJEDEM. No, co by jste
čekali, KAMARÁDI. Takže pusu a šáteček. Nastartovali ty svoje hajtry  a zmizeli jak pára nad hrncem. Ale viděli jsme je rádi a bylo to takové příjemné, poetické odpoledne. Jak by řek mistr Hrušinský TENTO ZPŮSOB LÉTA ZDÁ SE MI PONĚKUD NEŠŤASTNÝM. 

Had alias Hadice

Text k fotu :  
01 - Přijíždí náčelník západního okruhu, maršal Malinovsky 09 - A tomu se říká vegáč
02 - Přijíždí Zuzanka s .... 10 - Leonovo zátiší
03 - Lá-La driftuje 11 - Leon a jeho nebezpečný otvírák
04 - Konečně Naďa 12 - Lanďák a jeho tlupa
05 - I Leon našel cestičku k domovu 13 - Zuzančino Lebedínoje ozero
06 - Neni nad vekovskou idilu 14 - Přípravy k odletu
07 - Lá-La se Zuzankou vyčkávají na žvanec 15 - Naďa mizí v dál
08 - A zase ten dlabanec 16 - Sbohem přátelé

 

 

 

Spojení na autora článku :

Foto  :

účastníci vyjížďky

Zpět do článků : Napsal život

     
 
   

zpět na úplný začátek WEBu

   
    Chopper a cruiser