Jede se za Paštikou

Léto - 2005

     Jednoho krásného dne zadrnčel u Lanďáků  telefon a z něho začali linout sprosťárny, různé oplzlosti a nechutnosti, no prostě volal Paštitika. Kdo je Paštika? Paštika je náš kamarád z Jihočeského kraje který se nám vždy postará o dobrou zábavu, plné pupky a cirhozu jater.Tentokrát nás lákal na 1. ročník srázku který konala grupa jeho přátel, možná i nepřátel ale o těch se nezmiňoval. Jelikož na předchozí akci organizovanou Paštikou vzpomínáme všichni s nostalgií, slzou v oku a někteří i výmazem mozkových buněk, pozvání bylo jednomyslně přijato, jen Leon zase někde v Českých luzích a hájích zavětřil pach bobra a odmítl z tohoto důvodu s námi vyrazit.Jo pořád mu ještě voní víc bobr než kamarádi.V sobotu jsme se srazili u Lanďáků a dokonce i Jasánek dorazil v časovém limitu, což tedy je už co říct. Srazili jsme se v nepřílišném počtu, Lanďákovic klan, Lála,
Jasánek a já se svou batožinou Hadičkou.Po krátkém velitelském rozdělení při kterém byla vytyčena trasa, rozděleny bojové úkoly,vybrané poplatky za známky SSM a vychlastáno kafe, jsme natočili stroje a vydali se vstříc nové cestě na kterou nám mávali dělníci a rolníci,matky s dětmi, jen pracují inteligence na nás prděla. No nevadí vždyť mi jí ukážeme tvrdou ruku pracující třídy!
foto č.01 foto č.02
foto č.03 foto č.04
   Svištěli jsme si to pěkně přes Beroun, Příbram a samozřejmě jsme skončili u Příbramský motobenziny, kde jsme pečení vaření a vedoucí si nás plete s personálem. Do žil jsme si napumpovali další dávku kofejnu, něco drobného v podobě celodenní produkce Příbramské pekárny jsme vložili do trávícího traktu a pak to začlo. Naďa pod záminkou přehřátí organismu začala  odhazovat své svršky a kdyby Lanďák nezasáhl, možná by skončila jak jí pámbů stvořil,  což by okolo projíždějící turisté jistě ocenili
a nám by přibyl nějaký ten groš na benzin.Škoda. Této aktivity se okamžitě chytil Lála, toho jsme pro změnu museli krotit my ostatní, jelikož za jeho exhibici by jsme neobdrželi žádný finanční obnos, ale naopak by jsme obdrželi vyhazov a hlavně plot na věčné časy. No, ale jelikož vedro bylo opravdu festovní za chvíli naše skupina vypadala jako trenkoví klauni, což okolí nekvitovalo zrovna s povděkem, což nechápu vzhledem k našim atletickým tělesným proporcím, pravda někde jsem slyšel poznámku jako hroší farma a podobně což mi hlava nebere. Ale nadalo se nic dělat a tak jsme po dvou hodinách, což je běžný čas naší minizastávky, nakonec vypadli a hurá na Tábor. Prdíme si to cestou necestou s jednou mezizastávečkou u Žďákovskýho mostečku na obídek a už je tady Knížecí rybník. Dáváme levou a zastavujeme před vjezdovou brankou borců, kde se na nás vrhá sličný mladík a urostlá dívčina s požadavkem zaplacení vlezného. Kdyby svůj požadavek podpořili, nějakou ukázkou z programu, třebas lehkým obnažením děvy, tak nikdo nezaváhá a vysolí 150 a ani nemrkne, ale to oni ne.Hned nám cpali propagační materiály, samolepky, vázali nám nějaký plast na ruku, no kdo je na to zvědavej, my jsme po náročné cestě chtěli sex, no tak alespoň náznak.A zas prd, kam ty srazy dneska spějou?! Jasánek s Lálou ukecali slevu, jelikož se chystali, že s padnoucím soumrakem vezmou čáru k domovu, alespoň tak nám to prezentovali, ale kdoví co měli hošani ten večer za lubem.
   Po složení vězdného jsme zaparkovali pod lesním porostem a začali nahánět Paštiku. Ten se po nějaké době přikodrcal ve svém žlutém korábu pouště, Feldě Picup které byla záhy přejmenována na Papamobil, k čemuž přispěl Lanďák kterýžto se nechal odvést na výběr našeho budoucího obydlí a pohled na spojení Lanďáka s Feldou nás okamžitě inspirovalo. Po vítězném tažení při kterém Landis objel celý kemp jsme si vybrali chatku proti které jsme parkovali, což je normální, jen jsme byli nazváni rozcapenými parchanty, kteří nevědí kam by samou rozcapeností svoje prdele složili.A jako, že on Lanďák vůdce smečky se na to může vysrat, lítat po kempu a my si pak lehnem kde stojíme.Že se na to může vysrat nám předvedl zcela názorně, tedy ne on, ale jeho Trioš pod kterým se našlo hovno rozlohou zvící menšího okresního města.Jo někomu teče alespoň z mašiny olej, ale někomu z ní padaj i hovna.Jak to ty Angláni dělaj? Chajda patřila k té lepší sortě našich ubytovacích zařízení, dokonce se našlo i okno a čtyři pelestě které nevykazovali známky nájezdu našich bývalých dederonských spolubojovníků. V sousedství jsme objevili i sprchu, která byla však jen pro movité a technicky zdatné jedince. Přístup k ní byl možný jen z obnosem 20 korun českých, záměrně říkám k ní, jelikož po vhození tohoto obnosu začalo losování, které sprcha signalizovala blikáním různě barevných diod a když se štěstěna na tebe usmála byl si jako výherce vpuštěn dovnitř, v opačném případě ti bylo odměnou právě ta hra různě barevných diod a mohl jsi si jít pro další prašule nebo zůstat dál spoceným smrdutým kojotem.Tím ale výčet vymožeností tohoto výdobytku technické revoluce nekončí.Po možném vítězství v losovací soutěži bylo radno rozrazit dveře s razancí příslušníků URNy a očekávat chod věcí příštích.Což většinou dopadlo tak, že za předehry chrochtajících trubek se vám dostalo odměny v podobě vlažňoučké vody, Temelín asi v té době nejel na plný výkon, která při dobré vůli vydržela zurčit tak dvě minuty po kterých vám bylo přerušovaným rozstřikem naznačeno, že radovánek za váš mrzký peníz bylo již dosti a v co nejkratším čase vypadněte.Co by jsme chtěli za naši měkkou měnu.V mezihře mezi ubytováním a hygienou nám Jasánek předvedl svůj program který by jistě přivítal nejeden gayclub a Modrá ústřice by jej okamžitě angažovali.S přiložené fotodokumentace si neodvozujte o Jasánkovi špatné závěry o jeho orientaci, ženu doma má a po nás ostatních zatím nevyjel.No, možná nejsme jeho typy. Všichni jsme z menšími či většími obtížemi oblafli sprchu a tak vymydlení a upraveni jsme byli konečně schopni důstojně reprezentovat mezi ostatní motorkářskou zběří.
foto č.05 foto č.06
foto č.07 foto č.08
   Pivo točili chutné i klobáska potěšila naše chuťové buňky a tak jsme v pohodičce ukryti pod slunečníkem sledovali probíhající program.Nejzajímavější byli pokusy jízdy na pinckovi u kterého však bylo řízení trochu stíženo, fikaností která zapříčinila, že jste řídidla otočil doprava, ale sviňa kolo zatočilo doleva.Bezva zlepšovák.Rozbitých úst nebylo naštěstí mnoho, i když  držkopády vypadali nejmíň na práci chirurgického týmu neli havranů. O další atrakci se postaral místní borec, kterýž to si přisedl k našemu stolu již v dosti použitém stavu, cosi nám vtloukal do hlavy, mezi tím zpracoval ještě pár piv pak nasedl na svého drakouše a odfrčel do dály. Jo tak toho potkáme leda při pokládání věnců, jsme si svorně hovořili, když jsme viděli jeho problémy s rovnováhou.Jaké bylo však naše překvapení když se večer mezi stany vyvrávoral náš starý známý, ve stavu ještě pokročilejší bezvládnosti ale celý a zdravý. Takže zas nad
někým držel ochranou ruku náš dobrý známý anděl strážný. A pak už přišel večer a nastoupili kapely.Rozložili jsme se stranou podia, přímo před jsme si netroufli, přeci jen tancechtivá mládež nezná bratra a na úctu k stáří by jsem rozhodně nezpoléhal.Muzika hřímala krajinou, pěnice a místní občané drželi hubu a kde se vzal tu se vzal jako batožina se z noci vynořil Paštika.Křepce seskočil z oře z batohu vysypal hromadu lahví s chlastem a nám bylo jasné, že se schyluje k průseru. Jo, Paštika a kořka, to je nebezpečné spojení, hlavně pro útroby jeho bližních. Kdo nezažil neuvěří. A jak řekli tak udělali.Za chvíli už kroužila vhííííííísky mezi námi a jen silná osobnost Naďa nepodlehla Paštikovic násilí a drželi si flašku od těla. Nám ostatním bylo blaze po těle i po duši a některým obzvláště a na to dojde později. Do této pohody a klidu duší zazněl song který oblažil a rozehřál naše již tak blažené duševno k výškám nebeským.Řekněte sami, tak něžná a láskyplná slova písně jako ZABILI KAMILA REZAVÝM GRANÁTEM nemohou nechat jedno oko suché.Jinak pro vysvětlenou náš oblíbený a milovaný kamarád Leon je v civilu Kakamil, takže jistě chápete naše rozněžněné duševní pochody.Krev řídla ředěna lihovinou, Lanďák přidal i nějakou tu taneční kreaci a když Lebedínoho ozera bylo dosti zmizel ve tmě. Je to velkej kluk, občanku má, Naďu taky bát se o něj nemusíme, jsme si bláhově mysleli, ale to zvíře se po chvíli vynořilo ze tmy a v ruce dřímal urvanou čtvrtku prasete. Barbar jeden zabyl nebohého čuníka aby uspokojil své zvrhlé, nenasytné pudy, fuj, hamba mu, co by řekli Greenpíč , Marta Kubišová a Srstka! Serem na ně a lačně jsme se vrhli na vepříka. Jo, pudy ničím nenahradíš.
Po tomto hrůzném činu nám nebylo již ničeho třeba a blaženě jsme se rozvalili do trávy, pozorovali hvězdy, větřík nám čechral skráně a do ouška nám ševelila píseň KURVA JEDNA ROHOTÁ. Prostě letní idilka. Noc se naklonila k svému závěru a tak jsme se z Hadičkou odebrali do lůna našeho příbytku.Tedy odebrali.Paštikům dvojboj, pivo a kořka zanechal na Hadičce nesmazatelné stopy a tak jsem ji táhl k domovu jak cirkusového medvěda.A to jsem ještě netušil co nám předvede za večerní představení.Tak si tak vesele pochrupuju na pelesti, když tu mě probudí nějaké šramocení a podivné mumlání.Protřu oko a vidím podivně se pohybující Hadičku v koutě chatky. Silně mi připomínala autíčko na klíček které se zarazilo v rohu a neví kudy kam jen to její já chci ven, kde to jsem, ji od mechanické hračky odlišovalo.Jako vzorný vodič pilot se v nouzi o svůj baťoh starám a tak jsem vylezl z pod peřiny, vzal batožinu, vyvlékl před ubikaci, kde se mi se slovy jéééé já nejsem doma vysmekla a s holou řiťkou odcválala k jezeru.Jen varovný výstřel a slova Káčo blbá je tam voda, ji rozjasnila mysl a ve smyku se zarazila na hrázi. Místní kapři přišli o krmení, bulvární tisk o senzaci a mně ubyla starost jak vysvětlit sirotkům po Hadičce,
foto č.09
foto č.10

že jejich maminka při jízdě na motocyklu utonula. Tu noc se už nic zásadního neodehrálo, jen se ztratil Lanďák který zuby nehty zvládal úkol garde dámy Paštiky, který tož se zařekl, že tento večer se neposkvrní žádnou plytkou ženštinou a ať ho Landis hlídá. Dle vyjádření našeho náčelníka to bylo horší než uhlídat naší socialistickou hranici před vpádem krvežíznivých revanšistů. Ráno bylo nádherné a snídaně na břehu jezera nám dodala nových tvůrčích sil pro cestu domů.Jen někteří si stěžovali, že jim Paštika vygumoval půlku mozku ale ono se to stejně nepozná. K domovu jsme se odebrali organizovaně a spořádaně, podpořeni kofejnovými zastávkami a nikotinovým inhalováním.Kurva, ale bylo takový vedro, že náš Hadí klan odpadl na benzíně u Tábora, kde jsme se váleli až do večerního ochladnutí.Není nad to, trávit romantické chvíle v benzínových výparech a smradu z přilehlých toalet.Takže, Paštiko díky a příště nás čekej ZAS!

Had alias Hadice
Text k fotu :  
01 - Příbramská Motobenzinka- a slunce pálí jen 06 - Jasánek a krásná mladá těla u krásných strojů
02 - Lá-La hledá cosi v trendirkách 07 - Skupinový příjezd z večeře
03 - Ten chlapec je náš kamarád Paštika 08 - Pod dohledem statného ošetřovatele
04 - Vůdce a jeho papamobil 09 - Ó Aláhu dej nám chlastu, Lanďákova večerní modlidba
05 - V pozadí, ožratý dragstárista se svým strojem 10 - V Pacově na zahrádce tam je nejlépe

 

 

  

Spojení na autora článku :

Foto  :

 účastníci vyjížďky

Zpět do článků : Napsal život
     
 
   

zpět na úplný začátek WEBu
   
    Chopper a cruiser