|
|
|
|
Jak
Hada zachránil hasičský sbor České republiky |
Květen 2005 |
|
 |
|
|
|
| |
Jednoho
krásného dne hlava pomazaná náčelník naší divize usoudil, že dosti bylo
pochlebování severním natož jižním krajům a je třeba vyrazit směrem kde
vynalezli kapitalismus, tvrdou měnu a mašinu který namontovali válce
podivně do stran. Takže Vávro na Plzeň! S Lanďákovic smečkou jsem si dohodl
jako místo srazu JETku za Berounem, ješto se zde nachází nejen možnost
ukápnout trochu nechutně drahé pohonné tekutiny do neustále prázdné
nádržky ale dát si i něco nechutného do naší věčně hladové držky.Jako
obvykle jsme dorazili s baťohem PRVNÍ, což mohlo dopadnout úplně jinak,
jelikož jako ještě nevycepovaný baťožik , mi chtěla v garáži pomoc při
dolévání benzinu, což ji šlechtí, ale to cigáro v ruce si mohla alespoň
odklepnout.No nic, po úderu francouzákem a následném vyplísnění za zpěvu
osmiocasé kočky si to jistě bude |
|
|
|
|
pamatovat, ale vraťme se na JETku. Po nějaké
době čekání kterou jsem si krátil ornitologií v nosních dutinách, se
počali ozývat z dáli nám všem libé zvuky a na přemostění se objevil Lanďák
a jeho sqadra azura v nečekaném počtu.Naďa, Lála, Kuny a dokonce i náš
Leon, kterémuž došli v práci trubky a tak co se dalo dělat, vyrazil s námi |
|
Pěkně si tak stojím u zaparkované mašiny a
jen tak, prohazuji k Hadičce(bať.), dívej jak zaparkujou jinde, no vždyť
je znám a vím jakého jsou schopni podlého jednání. Jak jinak než, že
všichni Lanďákovi muži profrčeli kolem a zaparkovali u KFC a to i včetně
Nadi a to si říká, křehká a chápavá žena. Nejsem konflichtní typ a tak
jsme se v klidu a míru přesunuli za většinou, i když jsem někde slyšel,
že s nadvládou proletariátu je konec, ale jeden nikdy neví. Naše grůpa
zokupovala poslední prázdný stolík, jen o židle byla trochu tahanice z okolesedícími,
jenžto se dovolávali práva prvopříchodících a nechtěli se spokojit
s vyhřátou zemí. A to jsme prý zocelený národ. Museli však ustoupit
našim argumentům které hovořili
|
 |
|
foto
č.1 |
|
jasnou řečí. Tedy spíše Leon se začal
ochomítat kolem jejich nezletilých dcerušek a tak raději vyklidili pole
než by nechali v plen svá nebohá dítka. Leon se ještě dlouho olizoval, leč
nezbylo mu než si nechat zajít chuť na mladé masíčko a nahradit ho masem
kuřecím. |
|
 |
Všichni jsme si užívali pohody a klidu u umělohmotné kávy
v umělohmotném kelímku s umělým sladidlem a mlékem, které vidělo krávu
leda z parníku, když jsme uslyšeli, uviděli a možná i ucítili
přiřítivšího se Zuzi a jeho dcerušku jako batožinu.Jelikož už děvče
dosáhlo let rozpuku, dostal Leon náhubek a vodítko. Takže jsme konečně
byli vši a po nějaké té degustaci jsme se mohli vydat vstříc zážitkům
příštím. Vystřelili jsme směrem nach stará plzeňská a dál a dál a
dál.Samozřejmě museli probíhat nikotinové cvrkpouzy při kterých se
nacvičuje připravenost naší divize jako divize první reakce.Tedy spíše
nás cvičí divizní. Dvacet minutek se pokuřuje, plká a nic nenasvědčuje
tomu že by se v nejbližších třech hodinách mělo |
|
foto č.2 |
|
|
něco dít. Když tu načalníkovi cosi kmitne
v očích, narazí si blembák, s rozběhem naskočí na Trioše a jedééééééém
jedééééém honéééééém honééééééém bando líná. |
|
Kardiakům při takovém odjezdu selhávají baterie ve stimulátorech a my
ostatní si můžem leda vzpomenout na doby minulé kdy cosi podobného nám
prováděli naši laskaví a milí nadřízení mazáci.Kurva a to byla buzerace.Je
třeba říct, že přeci jen demokracie a lidská práva překročila i naše
západní hranice a tím pádem nás Lanďák nepopohání zabořením svého
střevíčku mezi naše půlky a kartáčkem na zuby nemusíme drhnout kachličky
v kuchyni u paní vedoucí divizní Naděnky. No, ale kdoví co nás ještě čeká,
jeden člověk v evropský unii a u nás v divizi nikdy neví. Cestou necestou
jsme se dostali kamsi kde to Landis vohnul do lesa jakože manévrů a
offroudu není nikdy dost. Naštěstí ukápli silničáři na lesníí pěšinu
trochu asfaltu a tak jsme se přeci jen prodírali skrzeva porost, když tu
mě přejel Leon a hulákáááááá že mi něco upadlo a s tím zmizel mezi
jedlemi, borovicemi, smrky a nudly, samozřejmě zbytek divize s ním.
Zastavím, shodím batožin a hledám co kde schází. Jak jsem řekl baťoh byl
pořád na svým místě, no nemůže být vždycky svátek a kdo by mi pak zahříval
lože a ulovil něco k večeři. Svým ostřížím jsem odhalil volně plandající
blinkr. Což znamenalo, že šrůb je v perdeli pane hrábě a izolačky nemaje,
poraď si Hadice.Nakonec jsem vytrhl Hadičce ruku z ramene a tak mohla
držet blinkr než dojedem ostatní. Může si zato sama, krátký ruce už
nefrčí. Po bojové hře, kdy jsme s buzolou hledali zbytky rozprášené divize
a přitom se snažili netrefit nějaký strom, jsme dorazili na mýtinku kde se
pásla srnečka a chechtající se banda říkající si kamarádi. Takykamári
pomohli Hadičce podržet blinkr, ta sesedla nahodila si úderem o strom
rameno zpátky kam patří, dala si cígo a nějakého chlapa. Prostě nevozím
žádný béčko. My ostatní jsme se věnovali problematice upevnění blinkru. Po
zhodnocení, že je to pěkně narovno a že se na to můžem pěkně vysrat,
vytáhl odněkud kouzelník Zuzi nějaké příhodné šroubky a i trocha nářadí se
objevila mezi námi. |
|
Bohužel spojovací materiál neměl ty
správné rozměry a tak skončil Zuzi u mučednického kůlu.Nikdo však
k všeobecnému překvapení ho neměl chuť skalpovat. Spíš to bylo tím, že si
nikdo nechtěl zaflákat rybičku a tak jsme ho pustili. Všem se vařil mozek
jak zapeklitou situaci vyřešit až tu někdo objevil hasičský auto. Byl to
opravdu výkon stálo od nás asi pět metrů, ale není třeba na všem hledat
chybičky. Hasiči, hasiči hurá moje záchrana, jistě chrabří záchranáři
našeho majetku a životů najdou u sebe i nějaký ten šroubeček který
zachrání mně a mou mašinu. Po dotazu u pořadatele, teď mi dochází že jsem
vám opomněl sdělit, že na mýtince kromě srnečky, takykamarádů byl též
sraz, ale to jen tak mimoděk. |
|
Takže po dotazu u pořadatele, kde že by
jsem našel ty chrabré muže v hasičských přilbách, se mi dostalo odpovědi.
Jo hasiči, tak ty jsou všichni totálně vožralý, ale kdybys něco chtěl tak
tamhle je jejich velitel, ale ten už nemůže ani mluvit. Po těchto
optimistických slovech jsem se odebral hledat alespoň někoho kdo ještě
rozezná ženskou od stříkačky. Jak se říká kdo hledá najde a i mně přálo
štěstí. U baru jsem našel jinocha ve slušivém hasičském overalu, který
sice vykazoval příznaky otupělosti smyslů a dvě piva před ním svědčila o
tom, že otupovat se hodlá dál a v tom jsem mu musel zabránit, jinak by
jsem si bliknu mohl strčit leda no řekněme si přímo do řiti. Pod záminkou,
že mi hoří termín odjezdu a ve vzduchu doutná odjezd mých spolubojovníků
se nechal dobrým slovem a příslibem další rundy ukecat k odchodu. Po cestě
jsem ho přeci jen musel korigovat a za použití nějakého toho chvatu a
hmatu se nám podařilo dorazit k hasičskému vozu ve vcelku dobrém čase. S
vidinou dalšího chlastu zdarma se vrhl do útrob vozu a po chvíli se
vynořil s krabicí ve které byla hromada čehosi rezavého. Po promnutí očí
jsem rozeznal, že se jedná o sloučeninu, šroubů, hřebíků, matek a rzi. Ale
bída naučila i Dalibora housti a tak jsme začal lovit zda by se v této
skrumáži nenašlo něco použitelného. Mé překvapení neznalo mezí ale našlo.
Odběhnul jsem tedy k mašině abych zjistil, že všechno je omyl. |
|
Bohužel hasičského jinocha jsem si
nepřivázal k autu a ten nevydržel pětiminutový apsťák a zdrhnul. A zase
v prdeli. Ovšem nesložili jsme zbraně a hledali pomocnou ruku dál. V lese
jsme objevili další zamaskovaný hasičský vůz, jenžto však vykazoval nějaké
pohyby. Oni tam jebů, byla naše první leč mylná myšlenka. Někteří jedinci
pomyslí někdy i na jinou činnost než je chlast a sex, což je nám
nepochopitelné ale musíme se z touto skutečností smířit. A opravdu. Dva
hasiči se snažili rozpohybovat svůj samohyb. Nepřetékali zrovna nadšením,
že se musejí odpoutat od své blahobytné činnosti, ale nějaké šrouby našli.
A podložky by nebyli? Zněl lesem můj podlézavý hlásek. Ne! Ty došly! Sami
máme málo! S brekem a soplem u nosu jsem se vrátil do náruče kamarádů,
kteří vyzkoušeli šroubky a jeden byl jak ulitý, jen ta podložka mu
k dokonalosti chyběla. Tak a došlo na nejhorší. Vyslal jsem Hadičku na
průzkum bojem. Ta nahodila své přednosti výše k nebesům a zmizela
k hasičům. Co se dálo dál si můžeme jen domýšlet a snad to nechceme ani
vědět co se událo onen den v inkriminovanou dobu na inkriminovaném místě,
ale baťoh se mi vrátil s plnou náručí podložek. Člověk musí občas něco
obětovat. |
|
Blinkr držel jak přivařený a bylo
třeba popojet o dům dál, jenžto se ozýval třídní nepřítel hlad a na srazu
bylo již vše vyžrané. Tentokrát jako navigátor a vůdce smečky byl určen
Kuna alias Lasička alias Bobr, kterýžto nám sliboval nevídané hody a
obžerství za příjemnou cenu a obsluhou nahoře bez. Nejdříve jsme mysleli ,
že nás Kuny zve k sobě domu, ale brzy nás z toho vyvedl směr kterým se
vydal a to neustále na západ. Přesun jsme zvládli snad jen s jednou
vychcanpouzou a pro změnu jsme se vnořili do lesních hvozdů snad
šumavských, protože kde jsme a co tam budeme dělat věděl opravdu jen Kuny
no a možná lední medvěd. Kde se vzal tu se vzal, vynořil se mezi kozy,
tedy lesy, středa až zítra, tak tedy se vynořil mezi |
 |
|
foto
č.3 |
| lesy
kemp, nutno podotknouti prázdný kemp. Tak to je to sídlo obžerství a
neřesti co nám kuny sliboval, kde lítají ptáci do huby, ne takhle to
nejde, středa je za dveřmi ale hormony se bouří. Všem je jasné, že do huby
mohli létat leda pečení holuby, ale opravdu jenom mohli, kde lepá obsluha
nám bude podstrkovat vychlazený mok a svoje obnažené vnady? Pravda jak
v Las Vegas to nevypadalo, ale kdesi v dáli jsme zahlédli terásku, na ní
židle a stoly a světe div se, i otevřené dveře do výčepu. |
|
Jelikož nás hlad trýznil opravdu už dosti dlouhou dobu, nechali jsme si
nechat zajít na radovánky a vyrazili za zdrojem sacharidů, vitamínů,
nějakého toho emulgátoru, něco Eček, prostě žvanec. Na parkovisku napadl
Naďu místní obranář, trhač, chvíli jsme měli strach i o její zdraví,
jelikož psisko vydávalo neuvěřitelný řev, pak až jsme si všimli, že mu
chudákovi stojí na krku. Po našem upozornění si i Naďa všimla, zvedla
nožku a domobranec velikosti menšího králíka odcupital do dáli. Chvíli
jsme frfňali, že ho neměla pouštět, dovíjaká bude nabídka kuchyně a
v nejhorším by i jako králík ze slaninou nebyl špatnej. Byli jsme
okřiknuti, že jen myslíme na žvanec a klidně by jsme obětovali nejlepšího
přítele člověka. Sama se však hrnula za zdrojem živin jako první. A tak to
u nás v divizi chodí. Naštěstí jídelní lístek neobsahoval jen báje o jídle
které už sežral někdo jiný, ale i realitu která se nacházela dosud mimo
číkoli trávící trakt. Hojně jsme si objednali, jako obvykle hodinku
posečkali a nakonec se dobře nepapinkali. Dobu čekání nám Kuny, krátil
předváděním svých trenýrek se zimním motivem, Santa a jeho sobí spřežení.
Pravda pod tíhou tohoto nedostižného uměleckého díla jsme ho zapomněli i
kamenovat za vnady které nám nasliboval a zatím jsme viděli jen kuchařův
pupek v mastném triku. Tož pojedli jsme, popili jsme, poklábosili a nastal
čas myslet na návrat k domovu. Trasu jsme zvolili nejkratší, jelikož se
začali kupiti mračna a nevěstili nic dobrého. Co vám budu |
| vážení
spolubojovníci vyprávět, nakonec jsem sprchu dostal akorát já z Hadičkou.
A stála za to! Tomu říkám Pragocentralismus, když chčije tak jedině
v Praze. |
 |
|
| 1 - Srocení před
Berounskou JETkou |
| 2 - Náš mlsoun
Leon |
| 3 - Cikpauze v
našich luzích a hájích |
| 4 - Kuna nás
neuspokojil rychlou obsluhou, tak přišli na řadu trenky |
|
| Mějte
fajn a příště se těšte na Mazánkovu exhbici. |
foto
č.4 |
|
|
|
|
|
|
Spojení na autora článku : |
 |
|
Foto : |
účastníci vyjížďky |
|
|
|
|
 |
|
Zpět do sekce : Napsal život |
|
|
|
|
|
|
|
