|
Cestou
necestou |
|
|
|
|
|
Kam se dalo v dobách
dávných cestovat.Všude! Když vás soudruh za odměnu vypustil a nebo tu byla
druhá možnost zúčastnit se braného závodu v pohraničním pásmu, kdy se vám
snažil Šarik zahryznout do konce zad a zdatný vojín za vámi posílal jednu
včelku za druhou. Pak stačilo jen přehopknout nějaký ten ostňák a dovolená
mohla začít. Jenže tahle varianta nebyla nejvhodnější a tak díky tomuto
faktu jsme alespoň poznali krásy |
|
|
|
|
naší vlasti. A po
pravdě musím říct - stálo to za to. |
Ilustrační foto |
|
Již od prvních
výstřelů na víc dní se nám osvědčila takzvaná vícekolá technika, čemuž se
dnes odborně říká doprovodné vozidlo. Mělo to a dodnes má tu výhodu, že
není nutné |
|
|
vláčet
veškeré batožiny, proviant a velkou večerní toaletu sebou na mašinách a
dělat z nich mastodontí monstra omezená jen na pohyb vpřed.
Nevýhodou zůstává, že bohužel tuto vícekolku musí i v dnešní době vyspělé
elektroniky, někdo řídit. Což se stávalo kamenem úrazu a to doslova,
jelikož při výběru kandidáta na tuto funkci docházelo často i k fyzickému
napadení, jehož úmyslem byla demolice určeného jedince do té míry, že by
jízdu v jedné stopě nezvládl a byl rád že může využít alespoň čtyřkolí
povoz. |
|
První
místo které jsme si vybrali jako cílovou oblast byli rybníky u Písku.
Jižní Čechy, slunce, |
voda, lepé děvy,
komáři co si přát víc.Většinou přeprava k tomuto cíli proběhla z důvodu
jeho
|
Písek + Jawa
500 |
vzdálenosti bez
nějakých problémů a jen zastávka na něco drobného na zub, v motorestu
Haldy, se vždy zvrhla v časově a množstevně neomezenou žranici, čímž se
časový iterinář narušil do té míry, že jsme doráželi k cíli v temné noci
a pro velkou radost již ubytovaných táborníků, jsme jim svou neohrabanou
snahou zabivakovat, vytrhávali stanové kolíky, po kteréž to činnosti
vylézali místo hadů a štírů, z děr nasupení spáči a jen díky otevřené
lahvi |
|
|
s lihovinou a
pozvání k její konzumaci, nedocházelo k naší tělesné devastaci. Ráno jen
co slunce vykouklo nad obzor a první pěnice spustila svůj pozdrav
novému dni, jsme kolem desáté i my protřeli oční bulvy a s pocitem vakua
v žaludečních prostorách, jsme přiměli své oře k pohybu a vzhůru do Písku!
Na náměstí! Do mlíčňáku! Ano zní to zvrhle ale byli jsme mladí, mnozí
ještě ve vývinu a jako nezkušení jsme podléhali propagandě, která
hlásala, že bez výrobků od kravky se nedá dospět v pravého muže.
|
Těchto ranních nájezdů jsme se
zúčastňovali většinou všichni, za prvé jsme se chtěli projet a
|
Karel a Beri |
za druhé jsme nedůvěřovali svým soudruhům, že by
cestou nesežrali proviant pro ostatní. Jen jednou jsme vyslali spojku
pro gáblíček a dopadlo to neblaze.
|
|
Ranní mlha trochu zvlhčila barvu jenž
vyznačuje koridor, v němž se mají pohybovat stařenky které by rády
zkontrolovali Tatře s návěsem podvozek. A jak dobře víme, tahle fajn
věc, neboli zebra, po navlhnutí, nemaje onu věc s křidélky, nezůstane
bohužel suchá ale naopak se stane velice kluzkou. Na což doplatilo naše
zásobovací komando. Ustlali si. Bohužel do přepravovaných lahví, které
nápor nevydrželi, proměnili se ve střepy které následně vnikli do
|
boku jednoho z pilotů. Řeknu vám nic moc zážitek a to
jsem jenom čekal v čekárně. Stačilo když se jednou vynořila sestra
z ordinace dřímajíc v ruce kleště, které by lehce překousli drát do
betonu. No a tímhle se snažil Písecký Mengele dostat střepy z našeho
chrabrého druha. Vše dopadlo dobře a na celou historku zůstala jen
drobná
|
památka. Jizva přes celý bůček. Jo - to je život.
|
Jawa 500 |
Poježděníčko po jihočeské provienci je
vždy zážitek který většina z nás zná a kdo nezná ať se zeptá. Prostě
lábuš a popisovat jak jsme si při tom chrochtali blahem nemá asi význam,
jelikož každý si jistě zachrochtá rád sám. Za zmínku snad už jen stojí
naše družba s místními domorodci, které pravda předcházeli dva monokly
na obou stranách válčící linie. Ale jako správní potomci Jana Žižky a
Bivoje, zpili jsme se úplně do němoty a tím utužili bratrství mezi
našimi kraji.
|
|
A příště vzhůru na jihovýchod.
|
|
OldSnake |
|
|
|
|
|