"Pohádka" o pojišťovně

V Praze dne 19.11.2003

Za devatero horami, devatero lesy, devatero řekami, žila byla … Česká Pojišťovna. Možná si řeknete, proč takový začátek? Je to proto, že následující věty by vám možná mohly připadat jako neuvěřitelné, prostě jako pohádka. Ve skutečnosti ale je vše pravda, což je asi nejhorší. Rozhodl jsem se napsat tento článek, aby pro všechny byl poučením a hlavně varováním před jednáním pojišťoven.

   Stalo se to 26.6.03. Byl to pro mne běžný pracovní den plný veselí, protože jsem se po městě přibližoval pomocí své motorky. Zastávka v jednom obchodu v Praze na Vinohradské ulici se mi však stala „osudnou“, resp. mému Marauderu. Protože svůj motocykl mám pečlivě zabezpečen snad všemi možnými čidly, včetně pageru, neobával jsem se ho chvíli nechat stát na ulici před obchodem. Vždyť koupím jen pár konektorů a hned zas jdu. Čekám ve frontě a najednou něco pípá v mé kapse. Chvíli hledám po kapsách a není to mobil, ale pager. V tom okamžiku jako když střelí do hejna vos okamžitě probíhám prodejnou ven na ulici. Stihl jsem však zahlídnout jen chlápka nasedajícího do auta, které rychle zmizelo v dáli. Naštěstí mi poznávací značka auta ulpěla v paměti. Nepřikládám tomu příliš velkou váhu, ale pro jistotu však zaznamenávám poznávací značku pro „strýčka příhodu“. Vrátím se do prodejny a v klidu dokončím nákup. Pak nasedám na motorku startuji a vydávám se na další cestu. Jaké bylo moje překvapení, když zhruba po dvou ujetých metrech při vyparkování, jsem sebou málem „křísnul“ na zem. Otočím řidítky a motorka nějak jede jinam než chci. Když jedu rovně, musím držet řidítka stočené doprava. Říkám si, že se asi něco hnulo ve vidlích, nebo nějaká jiná drobnost. Můj předpoklad, že když onen pán vyparkovával, tak strčil autem do mého miláčka a pak odjel se potvrdil.

   A tak zastavuji a volám na policii. Protože znám řešení podobných dopravních nehod, tak odvolávám zbylé schůzky na celý den. Běžná hodina či dvě, které člověk běžně promarní při čekání na policii se však zkrátili přibližně na 10 minut. To se mi zdálo skoro až neuvěřitelné. Rovněž ochota a přístup obou strážníků byl výtečný. Sdělil jsem jim všechny potřebné údaje, včetně SPZ vozidla, které vepsali do protokolu. Udělali si pár fotek a odjeli. Vše bylo vyřízeno do cca 45 minut. „Jó kdyby to takhle chodilo vždycky“ říkal sem si v duchu. Protože zbytek dne už byl celý můj plán odvolán, jel jsem domů. Zhruba tak po 2,5 hodinách nejednou zvoní mobil. Jaké bylo mé udivení, když se v telefonu ozval policista, který se mnou sepisoval protokol, a že prý mají viníka a jsou u něj doma. Viník se prý přiznal, a že pokud potřebuji protokol o dopravní nehodě, tak se můžu stavit na stanici. Všechno mají prý hotové. Neváhám a běžím na Policii.

   Druhý den hurá na pojišťovnu, vyzbrojen potřebnými doklady, nahlásit pojistnou událost. Po hodině čekání na pojišťováka, jsme sepsali protokol pro pojišťovnu. Předal jsem mu všechny podklady, včetně protokolu, udělal si pár fotek a doporučil mi abych si nechal proměřit rám. Jedu tedy do servisu, objednávám měření a nechávám si vyčíslit předběžnou částku opravy. Za dva dny mám podklady od servisu a tak je osobně předávám na pojišťovnu.

   Po týdnu volám na pojišťovnu, zda už to mají uzavřené. Prý ne, prý se to ještě prošetřuje, ať si zavolám za týden. Za týden volám a stále nic. Odpověď je stále stejná – za týden. Za pár dní mi domu přijde upozornění, že nedostali ode mne řidičák a že ještě nemají protokol od policie. Bílý papír, bez jakékoliv kontaktní osoby, podpisu a navíc jen mizerná kopie z kopírky. Vím, že podklady mají, vždyť sem je já sám osobně předával. Znovu tedy volám a podávám první stížnost. Po dalším týdnu stále nic. A tak se střídaly dny a každý 2-3 den volám a stěžuji si, když se z pojišťovny nikdo neozývá a řešení není žádné. Po čase začínám být obezřetnější a telefonické hovory (po předchozím upozornění volající protistrany) nahrávám. Ze začátku jsem se nemohl dovolat žádné zodpovědné osoby, či telefonního čísla. Na mou otázku, zda mi slečna na druhé straně telefonu může sdělit své jméno zaznělo: „Toto vám bohužel nemohu říci“. Stejnou odpověď jsem dostal i na podobné otázky typu: „A jméno vašeho nadřízeného?“, nebo „Kdo mou pojistnou událost řeší?“. Později však všechna potřebná jména získám, avšak od zodpovědných pracovníků dostávám obvyklou informaci – za týden…

   Po zhruba 3-4 týdnech jsem si našel na internetu jméno Centrály ředitele České Pojišťovny a hurá pěkně nabroušený za ním. Na centrále na recepci mi sdělila slečna, že pan ředitel nemá čas, že má jednání. Nenechal jsem se odbýt, se slovy: „Počkám tedy až mu jednání skončí“. A slečna opět, že má potom další jednání. A já na to, že pauza 10 minut mezi jednáními až půjde třeba na toaletu mi bude stačit. Pak mi recepční řekla, že mi zkusí tedy zavolat někoho kompetentního. Po 5 minutách jsem se seznámil s tiskovou mluvčí, která slíbila, že se o celou záležitost postará a bude mě informovat. Druhý den však nezavolala a tak opět volám opět já. V podstatě mi nesdělila nic nového, než že se vše prošetřuje a příští týden by to mělo být dořešeno. A tak zase utíkají dny a týdny a já volám a volám.

   Mé rozhodnutí bylo jasné – k soudu s nimi. Dnes již mám vyhotovený posudek ze servisu a rovněž tak od soudního znalce k vzniklé dopravní nehodě a v teple domova čekám na soud. Doufám nakonec, že zdravý rozum zvítězí nad nepochopitelným postojem pojišťovny.

   Poučení je následující (tedy alespoň pro mne). Nikdy se nepojišťovat u České Pojišťovny. Při nehodě si zajistit svědky, jakékoliv i třeba kolemjdoucí lidi. Vždy si zdokumentovat předávání jakýchkoliv podkladů pojišťovně. A i jednat s pojišťovnou v přítomnosti svědka, nebo nějakého nahrávacího zařízení. Prostě jednat již od začátku tak jako kdyby se rovnou vše řešilo soudní cestou a nespoléhat na nějaké „čestné“ jednání pojišťovny.

Zdeněk VZ800

Text  :

Spojení na autora článku :

Foto :

Zpět do sekce : Články