Bylo nebylo, aneb “jak jsem se stal motorkářem“.

12.03.2016

 

   Bylo nebylo, aneb “jak jsem se stal motorkářem“. Vše začalo před více než třemi lety, kdy se ve mně (možná v souvislosti s přicházející krizí středního věku) začala klubat z temnoty dlouho potlačovaná myšlenka- koupím si pořádnou mašinu!! Znáte to: dvacátá léta- nějaké peníze by byly a skoro žádný čas a jiné zájmy. Třicátá léta- ani peníze ani čas (děti). Naštěstí konečně udeřila čtyřicítka a s ní asi i ta správná doba. Tato konstelace byla ještě umocněna sdílením pracoviště s motorkářem (pardon motocyklistou) Dannem a jeho pravidelnými a dobře mířenými dotazy kolik už mám pohromadě a kdy teda pro mášu jedem. Díky Dane.

     S tím souvisí i výběr motorky. S naivitou sobě vlastní jsem si tehdy myslel že mašina je prostě mašina, všechny jsou tak nějak stejně velké a liší se snad jen obsahem motoru a že něco kolem 6-700ccm bude stačit. Jak mi ale kolega vysvětlil, na čemkoliv menším než 1400-1500 by mých 190cm a 
cca 110kg moudrosti a svalů vypadalo přinejmenším divně. Padlo také pro
mě tehdy neznámé rčení o berouskově medvědu na fichtlu. Nakonec se ke mně přijel podívat Dan s Broňasem jenž tehdy sedlal VL1500 a bylo rozhodnuto! Mašina mi učarovala, na téhle jako kašpar určitě vypadat nebudu!
   První inzeráty na netu jsem si prohlížel s posvátnou úctou. Můj dosavadní kontakt s motorkami “většího“ obsahu se v podstatě omezil jen na asi 2 hodiny jízdy na Jawě 350 v rámci předvojenského řidičáku. Zkušenost cca 23 let stará. No ale kurňa šak co, plavat a jezdit na kole člověk taky nezapomíná!! Navíc jsem asi před 12 lety piloval své motorkářské schopnosti při cestách do práce na Jawě 207 Babetta. Skoro 1,5kw dělalo divy a s větrem ve vlasech jsem měl kolikrát pocit že to docela jede.
   Při představě asi 30 Babet spojených v jeden ďábelsky silný stroj mě trošku jímala hrůza,
ale postupem času jsem si zvyknul a pilně sledoval inzeráty. Konečně bylo vybráno! Stroj Jawa 207
stál sice přes 400km daleko, naštěstí je ale K1400 “rozlezlá“ po celé republice a na místo byla vyslána rychlá a zkušená spojka za účelem prozkoumání poměru cena/ výkon, (děkuju Víťo). Po schválení investice, snad tři- čtyři dny po silvestru 2013 udeřila ta správná hodina a brzy ráno jsme se s Danem vydali na cestu. O nějakých 6-7 hodin později si už ten báječný stroj hověl pevně přikurtován na vozíku. V rádiu zněla Rihanna a její Diamond in the sky si budu pamatovat celý život.
   Mášu jsme vykládali už za tmy. Původní obyvatel garáže musel chtě nechtě ven, Introškovi jsem popřál dobrou noc, poplácal ho po prdeli a šel nákup oslavit na volejbal a do hospůdky. Další den se konalo představení rodině. Manželka brala motku (aspoň tehdy) jako nutné zlo a navíc jsem musel slíbit koupi jezevčíka. Hned po mé maličkosti byla asi nejvíce nadšená dcera. Stejně jako mně ji učarovala krásná žluto- bílá kombinace a prohlásila, že motorka má báječnou kuřátkovou barvu. Celkem jsem s ní souhlasil a názor mi o několik let poději (už po prodeji) nezměnil ani nejmenovaný člen K1400 (ten pacholek Veverčák) který o Intruderovi prohlásil že vypadal jak “prchající průjem“.

   Co si budeme povídat- další tři a půl měsíce jsem kolem VéeLka jen mlsně obcházel a pozoroval sníh venku. Dnes už si ani nejsem jistý, jestli jsem chtěl aby to svinstvo konečně roztálo. Kruci!! Až to roztaje, budu na tu pekelnou bestii muset sednout a nedej bože někam jet!! VéeLko vypadalo prostě obrovsky a mé zkušenosti s Babetou která se mi zařezávala do zadku se najednou zdály nicotné.

  Co čert nechtěl, už v půlce dubna bylo po sněhu a nezbývalo než se takříkajíc odpanit. Pln odhodlání jsem si (ještě s nepřihlášenou a nepojištěnou mašinou) pečlivě naplánoval první

takhle to začalo

trip. Délka cca 2,7km, počet zatáček jedna (o 180 stupňů). Introš poslušně zaburácel a po
chvíli na zahřátí tam kopu jedničku a pomalu pouštím spojku. Jede to, ono to fakt jede! Po asi 15 metrech vjíždím na cestu a začínám svůj motorkářský život. První zádrhel přišel asi po 70 metrech, kdy už jsem tam drtil dvojku. Na cestě pitbull velikosti malého prasete! Jako na potvoru v protisměru autobus. Na to abych tomu tupému zvířeti hodil myšku, jsem se ještě necítil dostatečně vyježděný a jelikož mám psy rád, přejetí také nepřicházelo v úvahu. Zůstal jsem stát uprostřed pruhu a ta vrčící bestie se zastavila asi 30cm od mé levé nohy a začala slintat. Upřímně- první vyjížďku jsem si představoval trochu jinak! Patová situace trvala snad půl minuty, pak se naštěstí přihnal pánešek a obludu si odtáhl.
    No nic, jedeme dál. Zvedl jsem si zafuněné plexi, znovu dal za jedna a vyrazil. Po asi 500 metrech jsem zrovna začínal hledat v převodové skříni trojku, když v tom, kde se vzala tu se vzala ávie, řidič absolutně bez úcty k mému pekelnému stroji vyhodil blinkr a předjel mě. No připadal jsem si jak krmič v zoo, kterému právě prchly želvy. Nezbývalo než skousnout potupu a řítit se dál, první zatáčka mého nového motocyklového života se kvapem blížila. Parkoviště bylo v tuto roční dobu naštěstí úplně prázdné a široké snad 40 metrů. Naklopil jsem mašinu jak Sketíno Concordii a vykroužil báječný oblouk (vyšlo to tak tak). Zbývalo ujet asi 1300m domů. Ty už se naštěstí obešly bez zádrhelů a o chvíli později jsem parkoval Introška v garáži zpocený až na prdeli, ale s úžasným pocitem že „je to tam“!!.

a takhle to skončilo

   S VéeLkem jsem po té první jízdě strávil další tři sezóny.. Musím říct že až na občasné problémy se starty v první sezóně (pořešeno předěláním elektriky) byl Introšek báječná, hodná a pohodová mašina. Jen jsem si postupem času začínal uvědomovat, že výkon 30 Babet zas až tak bestiální není. 50kw a 114Nm sice na (se všema heblama ) skoro 350kg vážící mašinu vezoucí dva cestující a bágly stačí, ale při předjíždění, kór ve vyšších rychlostech, už člověk musí vidět hóodně daleko dopředu.
   Nastal proto čas udělat Intruderovi pá pá a poohlédnout se po něčem maličko výkonnějším. Přesto na něj nedám ani dnes dopustit, už jenom proto, že byl a navždy zůstane první.
  Alf
 

    zde je na mne spojení
foto : archiv K1400  

informace o bezplatném SKYPE volání naleznete zde - klikni -

   +420 731 883999

 

Zpět do článků : napsal Život :

       
 
Vaklaf (iol.cz) 11.03.2016 17:54
Dobrý, dobrý, dobrý! :-) Skok z Babetty na VL1500 tomu říkám pořádně sebevědomé rozhodnutí :-) Koukej pořádně vybírat a přeju při tom šťastnou ruku.
Alf (155.105) 12.03.2016 11:12
Tak ono už je dávno vybráno a místo Véelka parkuje v garáži Rodík (Roadliner 1900) :-)
Duňák (iol.cz) 12.03.2016 12:30
Pěkné počtení Alfe. Před takovými dobrodruhy ,co si sednou na pořádnou tryznu hned ze startu každého varuju,ale ty jsi jedna z mála vyjímek,který to zatím překonal v pohodě a ve zdraví :-))
Alf (155.105) 12.03.2016 13:57
Já myslím Duňáku, že to dost souvisí s tím věkem. Přece jenom po čtyřicítce už asi člověk není úplné pako a nemusí jezdit jak šílenec. Navíc s sebou často vozím ženu a doma čekají děcka a psi. Takže někde v podvědomí je zasunuto že by bylo dobré se vrátit :-).
Kouťas (ktkadan.cz) 13.03.2016 09:29
Perfektni pocteni pred sezonou. Diky Alfe a at nam to jezdi.
Zdendam (rychnov-city.cz) 16.03.2016 07:47
Alfe díky ! Prchající průjem, prchající želvy a Sketíno - to mi zvedlo náladu na celý den. Hezké počtení. Úplně Ti rozumím, stejné pocity jsem prožíval půl roku po Tobě (srpen 2013). Velký respekt a skoro nábožná úcta k objemu a krouťáku, na který jsem si troufl sednout.
Alf (155.105) 16.03.2016 15:16
Dík za pochvalu chlapi. Snad ten článek pomohl překonat netrpělivost s posledními (doufám) záchvěvy zimy :-)!!
Dann (siemens.de) 17.03.2016 06:48
... ještě aby ten článek nebyl dobrý, když si na to bral dva dny dovču. :-P anonym
   

zpět na úplný začátek WEBu

   
    Chopper a cruiser