|
|
|
Den „D“ |
|
|
 |
|
|
|
| |
Mám za sebou první den, nebo spíše pozdní
odpoledne se svým novým Intruderem C800 čili Volusii VL800.
Chtěl bych se s Vámi podělit o pár dojmů, které z takového prvního „odblaňovacího“
setkání mám, protože Volusie měla najeto 0 km a věřte, že to je prima pocit
být první. Nenašel jsem na K1400 žádné dojmy ze setkání z Volusii, tak jsem
si říkal, že by Vás mohli zajímat. |
| |
Skok z „big
single“ na „V-twin“ |
| |
Na úvod bych rád relativizoval všechny svoje
dojmy, a to tím, že jsem plynule přesedlal ze svého prvního stroje,
jednoválcového krále Suzuki Savage, čili „jednobucha“ nebo taky „big single“
nebo jak se mu to ještě za těch pár let, co existuje říkalo a říká. |
|
|
|
Budu možná jen opakovat staré pravdy, které
jste již mnozí z Vás prožili na vlastní kůži, ale nakonec, kvůli těm pocitům
ty krásné stoje nakonec sedláme! |
 |
|
Dva roky na
jednobuchu |
|
Savage jsem sedlal necelé dva roky, byla to
moje vůbec první motorka, když nepočítám malý stroj postavený na bantamech
vybavený nádrží z minimaxu a poháněný, nebo spíše nakopávaný motorem z Jawy
50.Ten mi vyrobil můj táta, když mi bylo 12 let a určitě doplním alespoň
černobílé foto, až ho vylovím z rodinného archivu. Prošel jsem si pak pár
let se svou |
|
 |
Jawou Mustangem 50, který byl ovšem
modrý, čímž otevřel cestu k mé oblíbené motobarvě. Tím jsem na dvacet
let skončil a zapomněl na to, že mám řidičák. Když mě onehdá políbila
motomůza v motosnu a rozhodl jsem se ze dne na den a do týdne měl nového
Savage, který mi připomněl mou lásku ke klasickým motorkám. Užil jsme si
s ním dva roky, ale už v polovině cyklu mi došlo, že to bude potřeba
hodně brzo vyměnit a při poslechu projíždějících V-twins jsem se jenom
utvrzoval v tom, že to nemůže dlouho trvat a něco s tím udělám. |
|
Změna je život |
|
|
No a to něco jsem udělal před 14 dny,
rozhodl jsem se, že Savage půjde protiúčetem do světa a já budu „upgradovat“
protože jsem se fakt za řidítky sám před sebou osvědčil a nalezl v tom
neskonalé zalíbení. Volusii jsem si poprvé omrknul na Motocyklu 2005 protože
to byl první a na dlouho jediný kus, který se dovozci podařilo v této barvě
dovézt. Trochu mi tekly nervy když jsem viděl jak návštěvníci rajtujou po
„mé“ Máše, ale nakonec jsem si ji po skončení znovu překontroloval u
Suzuki dealera a v klidu jsem uznal že je OK a že ji teda beru. Trochu jsem
se ještě nervoval když jsem zjistil, za kolik bych mohl Volusii koupit za
levné |
 |
|
dolárky za Velkou louží a jak levně se prodávají díky
poklesu kurzu euro doplňky v Německu, protože Suzuki CZ si prostě zafixuje
kurz na rok dopředu a mastí si kapsy na rozdílech. Něco jsem usmlouval, ale
uznávám, že na motorce
|
|
 |
se nemá šetřit.
|
|
První dojmy
|
|
No a tak jsem dneska prohnal svoje kobyly na
čtyřech kolech, abych si co nejdříve osedlal ty co bublají ve dvou
válcích na dvou kolech. Především, Volusia je skutečně obrovská, je to velký stroj a když
jsem si sedal do sedla, hledal jsem třmeny s pocitem, že si sedám na koně,
řidítka jsou v porovnání se Savage úplně jiné kategorie a nově osazené
plošiny namísto |
|
|
stupaček jsou prostě famózní. Když jsem se dnes se Savage
obřadně loučil a naposledy jsem ho pevně osedlal, měl jsem najednou pocit,
jako když jsme si sedl na dětskou tříkolku, ale to už asi všichni znáte.
|
|
Po startu
|
 |
|
První překvapení pro mě nastalo hned po otočení klíčkem
(na poněkud neobvyklém místě na sloupku řízení) a sice zvuk palivového
čerpadla, které zásobuje na vstřikování přeškolený dvouválec. Start je
nádherný, kultivovaný a rychlý. Světlo zhasne, startér lehce vyběhne a pak
se to rozvine v plné kráse. Zvuk dvouválce pod zadkem je pro mě nová věc, a
proto si tady na ní znovu smlsnu. Vím, všude čtu a slyším, že sériové výfuky
se prostě musí doladit, ale pro mě je ten zvuk naprosto orgastický a dostalo
mě to. Trochu jsem je protočil, aby mi nezlátly roury |
|
a pak už stačilo jen lehce vrazit jedničku na své místo,
což je provázeno nádherně zdravým klapnutím a kopnutím, jak to všechno sedne
tam kam to patří a může se dát hřídeli pokyn : roztoč to! |
|
Za sklem |
|
Nová věc je pro mě i štít, na Savage jsem ho
nedával, protože mi prostě připadal na takové doplňky moc malý a hlavně
stylově jinak laděný. Na Volusii štít patří, a proto jsem ho tam chtěl hned
mít, stejně jako opěrku pro |
|
 |
spolujezdce. Motor se lehce opřel a poslušně poslal
kruťák na hřídel a já jsem se mohl začít kochat. Nízký posez a široká
řidítka dělají své. Jízda je klidná, motor táhne od spodu a kvalty tam
člověk může pouštět hned zkraje, bez toho, že by se klika zbytečně rychle
točila. Brzdy reaguji přesně a podle očekávání. Jak jsem předpokládal,
metrák navíc v suchém stavu oproti Savage je znát, se vším se musí s
rozvahou a s respektem k urostlé a vyzrálé dámě Volusii, která očekává
gentlemanské chování. Teplota se nezvedla nad 7 stupňů, takže ledový
průvan pod štítem přilby mi brzo zavřel hubu a mohl jsem se kochat tím,
jak lehce si pětka poradí s |
|
|
kopcem a zadní buben v pohodě dostane těch tři a půl
metráku (včetně mě) do klidu. |
 |
|
Večerka |
|
Pánové jsem spokojen. Ten stroj naprosto
splnil moje očekávání, po těch stovkách kilometrů denně za volantem ve fofru
mě to uvedlo do úplného klidu a vůbec, cítím se s takovou klasikou na stejné
vlně. Volusia už je v garáži a já procházím plánované akce a přemýšlím, jak
to všechno stihnout. |
|
|
|
|
|
|
|
Foto : Vaklaf |
|
spojení na autora článku |
|
Zpět do článků :
napsal Život :
|
 |
|
 |
|
|
|
|
