|
|
Sezona 2011.... |
07.12.2011 |
|
 |
|
|
|
|
Čágo lidi, |
| |
jak to tak vypadá, se sezonou 2011 je již
amen. Tedy alespoň dle předpovědi rosniček má od středy i u nás dole na
jihu již začít padat sníh a přestože se zcela jistě ještě pár solidních
dnů (kdy by se dala máša osedlat) najde, rozhodl jsem se (tuto neděli)
stroj
již definitivně odstavit neboť má jedno pravidlo : po tom co
cestáři nasolení silnice - již nejezdím a to zpravidla až do
prvních jarních slejváků, které sůl ze silnic opět smyjí. |
| |
Máše jsem tedy sundal brašny a pustil se
do díla které díky excelentnímu podzimu nedalo příliš práce. |
|
|
|
Při mytí stroje neušel mé pozornosti stav
vzorku na zadní pneu a chtě nechtě jsem si musel opět říct - jsi
huntýř neb novou jsem dával na konci července. A právě toto byl
moment kdy jsem se tak trochu zamyslel nad právě končící sezonou. |
 |
|
Zprvu to bylo zamyšlení jen letmé, avšak s
postupem času se uplynulá sezona začínala v mých vzpomínkách vybavovat
stále detailněji..... |
|
Jaká tedy byla sezona 2011 ? |
|
Odpovědět se nechá mnoha způsoby. Někdo
hodnotí sezonu dle toho kolik kilometrů najezdil. Druhý kolik míst
navštívil a třetí jaké panovalo v uplynulé sezoně počasí. Čtvrtý |
|
má kriteria pro zhodnocení sezony nastavená zcela
jinak. Zkrátka jak zhodnotit sezonu se může naprosto zásadně lišit a to
nejen od úhlu pohledu. |
|
 |
Pokud bych se měl
ohlédnout za počasím pak to letní v roce 2011 nestálo za nic ovšem
vynahradil nám to naprosto skvostný podzim. A když se kouknu na stav
najetých km pak mi počítadlo prozradí, že jsem najel 12.200 mil
(což je bratru 20.000 km). |
| Velmi mizerné léto -
skvělý podzim, najeté kilometry nikterak nevybočují z dlouholetého sezónního
průměru, tradičně zhoblované dvě sady pneu, navštíveno několik
skvělých míst a parádních akcí.......... Shrnuto a podtrženo naprosto
běžná, spíše průměrná sezona kterých již bylo něurekom. |
|
|
A tímto konstatováním bych mohl své
vyprávění skončit a vlastně bych si moc přál, abych zde mohl konstatováním
: další běžná - spíše průměrná sezona je za zády.... toto
vyprávění ukončit. Bohužel není to pravda neboť jsem v této sezoně přišel
o kamaráda po kterém zbylo
prázdné
sedlo..... |
 |
|
Nebojte se - nechci a ani nemám sílu na
nějaký sentiment neb je to za prvé stále ještě velmi živé a za druhé by si
to Špagi zcela jistě nepřál a proto nebo právě proto si tohoto chlapa a
skvělého kamaráda dovolím připomenout jednou červencovou příhodou,
která se stejně |
|
jako Špagi nesmazatelně vryla do mých vzpomínek. |
věnováno Špagimu |
|
Húlava |
|
Jak jsem již v úvodu článku uvedl -
letošní léto nestálo za nic a pokud se povedl pěkný den zákonitě to bylo
od pondělka do čtvrtka neboť celé víkendy (pátek až neděli) si pro
tuto sezonu ten foustej vyhradil na zalévání naší krásné zemičky.
Propršené víkendy byli již tak skličující, že kdo mohl začal podnikat
alespoň jednodenní jízdy (delší |
|
 |
dobu počasí zpravidla
nevydrželo) v
průběhu pracovního týdne. |
| Je polovina července a
rýsuje se velice pěkný den. Co na tom, že je středa a navíc
třináctého. Volno mám a pověrčivý nejsem takže mi nic nebrání zvednout
mobil a obvolat pár kamarádů kterým můj nápad - provětrat koně, nebude
cizí a tak se za nedlouho sjíždíme v Týně na Shellce. |
| Když je naše kvarteto
kompletní (Špagi, Pepíno, Koudy a já) vyrážíme k zatím
netušenému naprosto bláznivému dobrodružství, které překonalo vše co
jsem do tohoto dne na svém Introši zažil a dlužno říct, že nikterak
netoužím si tento zážitek zopakovat.... |
|
naplánovaná trasa |
Tedy pokud zopakovat, pak
snad jen touto
vzpomínkou...... |
|
|
Vzhledem k tomu že naše parta byla skutečně
komorní (dala se tedy předpokládat svižnější jízda) naplánoval jsem
(na to že jsme vyjížděli až okolo patnácté hodiny) relativně dost
dlouhou (cca 300km) trasu - viz mapka. Tato trasa je ale skutečně
skvostná a kdo má rád rychlejší přehledné zatáčky tak si jí neskutečně
užije neboť je zde několik úseků na kterých jsou dokonce klopené zatáčky
přes horizont, což je absolutní lahůdka. |
 |
|
Nádherný den je umocněn skvělou partou a
velice solidním asfaltem jenž umožňuje vychutnávat si jízdu plnými doušky
a tak není divu že jsme již v odpoledních hodinách |
|
dojeli do Horní Cerekve a proto, že je do soumraku ještě daleko,
zařadil jsem do cesty malou |
zatopený lom v
H.C. |
|
 |
cca 20ti minutovou zajížďku a to na
místní zatopený lom což se později ukázalo jako velmi chybné
rozhodnutí. |
| No nic je čas k
návratu a tak po zběžné prohlídce tohoto skvělého místa velím do sedel
a valíme přes Žirovnici na Kamenici. Ovšem jak se blížíme ke Kamenici
přestává se mi čím dál tím víc líbit to co vidím na horizontu a když
se vyhoupneme za Kamenici je mi jasné, že plánovanou trasu budu muset
(pokud nechceme pořádně promoknout) zkrátit a nabrat to
nejkratší cestou domu. |
| Bohužel s každým
kilometrem se z naprosto parádní jízdy stává závod s časem neboť |
|
zkrácená trasa |
to co se začíná tvořit na horizontu
není nepodobné exteriéru z hororovému filmu. |
|
|
V životě jsem nic podobného neviděl a již
navždy budu litovat, že jsem si pro tento den zapomněl fotoaparát strčit
do brašny. To co se začalo tvořit na obloze nedokáži slovy věrohodně
popsat a tak si vezmu na pomoc alespoň ilustrační foto (viz obrázek
vpravo). |
 |
|
Až později jsem se dozvěděl, že se tomuto
přírodnímu živlu říká húlava. Když jí vidíte "přicházet" působí to
na vás jako by jste viděli dvě nebe nad sebou. Jedno visí vysoko tedy
na svém místě ovšem to druhé, děsně tmavé, se válí jako v hororovém filmu
mezi ním a zemí. Húlava připomíná lištu kombajnu která kosí vše co se jí
postaví do cesty. Někde jsem četl, |
|
že húlava je vlastně tornádo "naležato" což je pro
nezasvěceného velmi výstižně řečeno. |
húlava |
|
Při naší zkrácené zpáteční cestě se na
krátko zastavujeme v Tučapech a letní vestičky jdou do brašen ze kterých
naopak vyndáváme křiváky. Při této kratičké zastávce pronesl Špagi při
oblékání křiváku větu kterou si budu pamatovat asi již navždy : "jestli
nás stihneš dovést zpět do osmi - tak jsme v pohodě" Mrknul jsem
na nebe a potom na hodinky. Bylo za deset minut osm !!! a nám zbývalo do
Bechyně cca 35km. "Špagi (odvětil jsem) do osmi to nestihnu ani kdybych
si prst v prdeli zlámal......" zhodnocuji stav našich nádrží a
vzhledem k tomu, že jsme na tom všichni stejně rozhoduji se improvizovat.
Dojedeme do Soběslavi a zde se "za pochodu" rozloučíme s Koudym který zde
bohužel natankovat musí a poté to vezme (již sám) rovnou na ČB. Ostatní tedy Špagi,
Pepíno a já se tankováním zdržovat nebudeme neb by nám to mělo vyjít.
|
|
Naděj umírá poslední |
|
S tím jak nám
Soběslav mizela za zády jsme se nezadržitelně blížili vstříc pravému peklu a
když jsme prosvištěli Vlastiboří tak se na rovince ke Svinkám (viz. maka č.1 -
modré šipky)
do nás z boku opřel vítr s takovou intenzitou, že jsme museli
kontrovat náklonem mašin jako v hodně velké zatáčce a jsem si
jist, že kdyby vichr náhle ustal - leželi by jsme jako podťatí. |
|
Jak se blížila obec Svinky (ve které se
dle změněného plánu odpojil Pepíno a pokračoval na Týn již sám) mi bylo čím
dál tím jasnější, že nás čeká doslova a do písmene přímo hororový scénář.
|
|
Při výjezdu z obce Svinky začnou padat
první kapky a v ten moment se potkají mé oči s hodinkami na řidítkách
které právě ukazují osm hodin a osm minut. Při tomto letmém pohledu na
aktuální čas si vzpomenu nejen na Špagiho památnou větu : "jestli nás
stihneš dovést zpět do osmi....... " ale také na návštěvu
zatopeného lomu která nás zdržela o tolik potřebných dvacet minut.
Padající první kapky se ani ne ve vteřině změnili na přívalový slejvák
doprovázený stále sílícím větrem. V půlce rovinky (dlouhé necelý 1km)
mezi Svinkama a rybníkem Rytíř si s máma dělá vichr co chce a pouze
díky tomu že nic nejede v protisměru jsme schopni udržet se na silnici.
|
|
V duchu si říkám že až vypadneme z této
rovinky která vede otevřenou krajinou a vjedeme u rybníka Rytíř do obory
|
|
budeme již alespoň trochu chráněny lesním porostem a
snad to nějak do Bechyně doválíme. |
 |
|
Opak byl pravdou - při vjezdu do obory si
s námi vichr již pohazoval po celé vozovce jak se mu zlíbilo a na rozdíl
od otevřené krajiny vzduchem začalo v oboře poletovat listí, jehličí,
větve a kdoví co ještě. Za moment nevidím prakticky nic a tak prudce
zvolňuji až na 60 km. Ve snaze abych alespoň něco uviděl zvedám hledí
helmy a v ten moment jsem dostal mokrou, velice přiléhavou ale vcelku
měkkou facku přes celou hubu. Jsem ochoten se vsadit že to musela být žába
kterou húlava vytáhla z rybníka a dala mi s ní facku jak z filmu. |
|
V jedné písni zpívá Oleg Gazmanov :
naděj umírá poslední
- KLIK - ovšem já to na daný |
mapka
č.1 |
|
moment vidím naprosto jinak : naděj již umřela a
začíná boj o přežití..... |
|
Existují nebouřkové húlavy
-
KLIK - ovšem ta naše skrze kterou jsme se se Špagim rozhodli
projet je doprovázena jednou z nejstrašnějších bouřek kterou jsem kdy ve
volném terénu zažil. Z vrchního nebe skrze húlavu proletuje s ohromujícím
rachotem jeden blesk za druhým a takto osvětlená húlava je doslova děsivá.
Hromy které tuto světelnou shov doprovázejí mají takovou intenzitu, že to i
přes helmu v uších vždy až zazvoní. Po silnici ale i vzduchem létají větve
silnější jak ruka a když jsem jednu z nich přejel zpomaluji na méně jak
čtyřicet neboť šedesátka, na kterou jsme (po obdržené žabí facce)
zpomalili se prostě ukočírovat nedala. |
|
Zvolna se prodíráme húlavou a v momentě
kdy jsem si již začínal myslet že to zmáknem je před nás na silnici mrštěn
strom (viz na mapce č.1 - bod X1)
který nenechává nikoho na pochybách, že jsme měli kliku jak prase neboť
kmen tohoto húlavou vyrvaného stromu by dospělí člověk stěží objal. |
|
Zastavujeme - slézáme z mašin a za stálého
bičování deště doprovázeného vichrem a blesky se pokoušíme strom ze
silnice odstranit. Naše snažení je však naprosto marné a tomu fousatému
tam nahoře je naše počínání dost možná k smíchu neb se rozhodl intenzitu svého snažení
ještě dále vystupňovat. Když jsme po několikerém pokuse zjistili, že
stromem nepohneme ani o píď bylo na čase vymyslet plán bé. |
|
 |
Ačkoli se mi moc
nechce (neboť benzínu je již opravdu poskromnu) jiná varianta
není a tak navrhuji Špagimu, že se vrátíme k rybníku Rytíř a zde
odbočíme na Hlavatce a dále na Vyhnanice čímž tento zátaras na silnici
objedeme - viz. mapka č.2 - červené šipky |
| Když jsme mašiny
otočily a vydali se na zpět k Rytíři byla cesta s húlavou v zádech
překvapivě snadná ovšem dost možní to bylo pro to abychom se nadechli
k dalšímu nelehkému boji s přírodními živly. Jakmile jsme u Rytíře
odbočili začala se do nás totiž húlava opírat z boku a po odbočce ve
Vyhnanicích jsme jí jeli opět v ústrety. |
| Noční cestování po
silnicích třetích tříd je při zhoršené viditelnosti velký oprsk neboť
|
|
mapka č.2 |
neježe krajnice nejsou olemovány,
ale patníky se rovněž nekonají a tak je mnohdy |
|
|
problém zjistit zda jsem ještě na "silnici" nebo již
někomu přeorávám pole. Náhlé osvětlování cesty blesky je sice na jednu
stranu fajn, ovšem na druhou stranu dokáží blesky nakrátko i oslepit a tak trasa z Vyhnanic ke golfovému zámečku
(kde jsme se měli napojit na původní trasu)
byl neskutečný očistec. |
|
Povedlo se a úleva je obrovská. V momentě
kdy se napojujeme na hlavní jsem si obrazně poklepal na rameno neboť
vidina domovské stáje začínala nabírat reálné obrysy. Lehce tedy dotahuji
plyn ovšem v takřka totožný moment nevěřím vlastním očím neboť bleskem
osvětleným vzduchem se ke mně neuvěřitelnou rychlostí blíží cosi velmi
podobného rogalu. Letí to přímo proti mojí hlavě kterou ve
zlomku vteřiny nořím mezi vlaštovky (řidítka) čímž jsem se zcela
jistě vyhnul smetení ze stroje. Jak se později ukázalo a Špagi jedoucí za
mnou dosvědčil - jednalo se o plot (asi čtyřmetrové pole zhotovené z
fortelní dřevěné půlkulatiny) který ohraničuje golfové hřiště. |
|
Zhluboka jsem si oddechla a původně
plánované přidání plynu jsem již raději nechal v poklidu. Nic méně naše
cesta měla po pár desítkách metrů opět skončit neboť na silnici ležel
kapitální smrk (viz na mapce č.2 - bod X2)
|
|
Co nyní? kladl jsem si otázku při pohledu
na TO co nám ten fousatej zase hodil přímo do cesty. Přirozeně -
šlo se opět vrátit do Vyhnanic a přes Malšice objet tento další zátaras
(viz mapka č.1). Ovšem je zde ovšem. Naše nádrž již začínala
chrastit jako ocas chřestýše. Zkrátka - na zbytek benzínu jenž máme v nádrži by se to přes Malšice objet zcela jistě nezvládlo. Navíc bylo velmi reálné, že i v tomto
směru bude nějaký zátaras. |
|
Nu což - rozhodli jsme se zjistit, zda by
se tento zátaras nedal objet lesem. Za neutuchajícího svitu blesků a
bičováni přívalovým deštěm jsme se pěšky vydali udělat rekognoskaci terénu
avšak museli jsme konstatovat - tudy cesta nevede. Vrátili jsme se tedy ke
strojům za které zvolna dojíždělo několik aut. Přestože nás u tohoto
zátarasu (viz na mapce č.2 - bod X2)
stálo již několik dospělých chlapů bylo více nežli jasné že bude nutná
hasičská jednotka. Špagi proto zvedá telefon a zjišťuje situaci. Kupodivu
se dovolává poměrně brzo avšak to co vyslechl nám příliš optimismu do žil
nenalilo. Prý stojíme na silnici druhé třídy a oni musí nejprve uvolnit
mezinárodní tahy, po nich silnice první třídy a teprve poté přijde řada
nás. Vzhledem k tomu, že je již po deváté večerní výhled nic moc. |
|
Když mi Špagi sděluje co mu řekl operační
důstojník slyší jej také jeden z řidičů aut stojící za námi. Vylézá z auta
a navrhuje nám abychom jeli za ním. Já jsem místní (řekl) a tak
vím, že se to nechá objet přes hájovnu Marunka. Když jsem namítl :
již nám dochází benzín uklidnil mně, že si zajedeme cca 5km. |
|
Přes hájovnu - to znám, namítl jsem. V
toto počasí se budeme brodit až po motor bahnem že. Neboj (uklidňuje mně
ten místní borec), po odbočení ze silnice je to asi kilák bez asfaltu,
ale pak již asfalt bude. Nu což, řekli jsme si, máme tu stát a čekat než dostaneme přes dršku
plotem který stále častěji poletoval vzduchem nebo se pokusit něco udělat.
Vydali jsme se tedy za místním borcem. Ovšem přátelé davová psychika umí své a
vzhledem k tomu, že stádo mělo svého vůdce - všichni, doslova všichni se za
ním bez okolků vydali. Náš konvoj který čítal šest aut (z toho |
|
jedna dodávka) a dvě mašiny se vydal na cestu spásy (viz na maka č.3 -
červené šipky) |
 |
|
Kolona vypadala následovně. První jel
autem místní, za ním my dva a pak zbytek aut. Cesta (dáli se tomu tak
říct) byla po odbočení do směru hájovny doslova tragická navíc
lemována snad metrovou talutou takže každé byť sebemenší naše zaváhání se
zcela jistě rovnalo utopení mašiny v hluboké škarpě plné vody a bláta.
Cesta to byla skutečně hrůzostrašná navíc se zdála nekonečná a tak když
jsem zahlédl blesky osvětlenou paseku mé srdce zajásalo neb jsem se
domníval, že již přijde ten slibovaný asfalt. Nepřišel. Na místo toho
místní borec na |
|
pasece s autem zapadl a bylo vyzvoněno (viz na mapce
č.3 - bod X3) No a co včíl. |
mapka
č.3 |
|
Vedoucí smečky je až po nápravu v blátě
takže dopředu to nepůjde. Dozadu ovšem také ne neboť na "cestě" za námi
stojí pět auťáku. Přátelé pokud jste viděli nějaký válečný film v němž
vojáci s neuvěřitelnou urputností tlačí (zabořeni až po kolena do
bahna) své děla rozbahněnou krajinou pak scéna která se odehrála v
několika následujících minutách byla ne nepodobná právě takovémuto
nasazení. Lidi vyskákali z aut a skutečně až po kolena zabořeni v bahně
otáčeli na této mýtině jedno auto za druhým až nakonec byla celá naše
kolona nachystána vydat se opačným (snad již správným) směrem. |
|
Po výjezdu na asfalt jsme pokračovali k
vytčenému cíli - tedy k hájovně Marunka a dlužno říci, že na cestě po
druhé odbočce (na kterou původně místní borec mířil, ale ve tmě odbočil
dříve) se již jet nechalo. Netrvalo tedy dlouho a hájovna Marunka byla
realitou (viz na mapce č.3 - bod X4)
U plotu hájenka místní borec zastavil a vzhledem k tom, že jedu těsně
za ním slyším hajného (který stál u plotu) jak na místním borci
vyzvídá : kam vedeš tu kolonu? Jóóó tak u golfového hřiště je
zátaras......... no a ty si myslíš, že jako tady není ? Jeden jó na tak
tady jich přímo na cestě leží šest a jeden větší jak druhý.... |
|
No tak to jsem zrovna slyšet nechtěl -
pomyslel jsem si a takřka v ten samí moment zaslechnu i přes neutuchající
bouřku nepravidelný chod motoru, Ano typujete správně - právě mi došel
benzín..... Tak jsme došli - ahoj babi.... |
|
No nic - zhodnotím naší situaci. Otočíme to a budeme u golfového
hřiště poslušně čekat až nás hasiči vyřežou ze zátarasu. Vydáváme se tedy
zpět (viz na maka č.3 - modré šipky)
ke golfovému hřišti neboť rezerva která v nádrži našich Introšů zbyla na
víc nevydá. Již při průjezdu kolem golfového hřiště mi při pohledu do
krajiny cosi nehraje. Jasně plot v délce cca 400 m je definitivně
minulostí. Některé oplocenky se válí po škarpách jiné
se zavěšené na stromech zlověstně pohupují v ustávajícím vichru. Ale plot
není tím co mou pozornost upoutalo. To co se zatím dalo jen tušit bylo o
kus dál. Krajinou totiž probleskával modrý majáček hasičského vozu, který v
době naši Marunkové anabáze dorazil na místo Špagim hlášeného zátarasu.
|
|
Hasiči svou práci odváděli naprosto
profesionálně - klobouk dolu a tak jme za další půlhodinu mohli
pokračovat v již proklestěné cestě na Bechyni. Necelých cca 6 km od
posledního zátarasu do stáje dávalo tušit dle pilin na silnici a
odstraněných polomů, že se hasiči k nám museli skutečně prorubat. |
|
 |
Vzhledem k tomu že se
húlava již vybouřila vjíždím se Špagim za zády a v poklidném tempu do
Bechyně. Pravdou však je že jsme spíše jak do rodného města vjížděli
do města duchů. V životě jsem takovou paseku neviděl. Silnice je
doslova pokrytá listím a polámanými větvemi navíc jsou na ní poházeny
kontejnery, popelnice a kdo ví co ještě.... Když na křižovatce odbočím
s tím, že se ještě mrknu na náměstí (udělat tradiční kolečko kterým
ukončuji jízdu) málem vjedu na plechovou střechu kterou húlava
urvala z některého domu. Tato děsivá scenérie je umocněna tím že je
celé město zahaleno ve tmě a svítí jen pouliční lampy. Nikde ani
živáček a půlnoc se již nachýlila....... Nu což pomyslel jsem si,
|
|
druhý
den.... |
uvidíme ráno a tak zamíříme ustájit
koně. |
|
|
Na křižovatce u rybníka si se Špagim
mávneme na pozdrav rukou a tento posunek nemůže znamenat nic jiného |
|
nežli : čágo a zítra se zastav..... |
|
Kurňa Špagi - chybíš mi víc nežli jsem si |
|
ochoten přiznat |
