03.02.2008

   Původně jsem chtěl psát příběh jak to všechno začalo i o tom jak jsem měl 12let pauzu, ale když si člověk projde K1400-kové stránky, tak už tady několik podobných příběhů je. Asi jsme na tom všichni tak nějak hodně podobně.

   Rád bych Vám tady povyprávěl svůj příběh, který řídil možná sám osud a dnes když si na něj vzpomenu, tak se mi nechce uvěřit, že je to všechno pravda.

   Ještě než začnu, tak Vám musím napsat několik důležitých indicíí, které budou mít v článku své místo. Mám jednu milovanou „ledvinku“, dva malé kluky, psa a rybičky. Jasně, že nemám jenom je, ale třeba i tchýni. Ta sem ale nepatří.

„ledvinka“ neoblomná, až nastal po několika měsících obrat a ona řekla „Tak si ji teda koupíme“. Asi už mě nemohla poslouchat. Myslíte, že bylo vyhráno?

   Druhý den ráno jsem okamžitě telefonoval do příslušného bazaru s tím, že mám vážný zájem. To co následovalo nemohu pojmenovat jinak než „velmi, velmi studená sprcha“. Představte si moje pocity, když mi bylo suchým hlasem oznámeno, že jen několik hodin  přede mnou (přesně 10) na NÍ byla složena záloha a že si ji nový majitel za týden vyzvedne. Následovalo ještě několik telefonických pokusů o zlomení prodávajícího s ujištěním, že já  jsem ve skutečnosti, ten komu by měla patřit. Marně. Byla ztracena. Prohrál jsem.

Ve čtvrtek před sobotou s velkým „S“ jsem jen ze zvědavosti zase zabrousil na nějaké stránky bazarů. Další rána. Nevěřil jsem vlastním očím, ale byla to zase ONA. Zase jako královna. Nečekal jsem ani minutu. Rychlý telefonát. Dohoda. A v sobotu se jelo namísto 250ti km celých 370km ze severu až na Moravu k Olomouci. Když jsme po 6ti hodinách cesty dorazili do cíle, tak jsme ji poprvé uviděli „naživo“. Byla skutečně nádherná i když bylo vidět, že se na ní ten rok beze mě trochu podepsal. Každopádně bylo jasno. Záloha propadla. Za týden jsem vyrazil a dovezl JI domů. A hádejte jak? Po vlastní ose. Poprvé v životě na sajdkáře a hned

   Od té doby už jen ty rybičky zůstávají doma. Naštěstí víme, že jim by se vyjížďka na čerstvém vzduchu zase tak moc nelíbila.

   A na závěr doufám, že i když mám o kolečko víc a vlastně se s mnohými ještě neznáme, tak můžu říkat, že sem patřím. Jste fajn parta už se těším na první vyjížďku s Vámi.