|
|
|
Zádušní jízda je vznešené gesto |
|
|
|
|
|
|
| |
Neuvěřitelné příběhy se šťastným koncem se
neodehrávají jen ve světě Ghost Riderů a podobných kluků, s nimiž se v sedle
nikdy nesetkáte. Jedno takové drama ve znamení motorkářských ideálů spatřilo
světlo světa na Sjællandu, dánském ostrově, na němž leží hlavní město Kodaň.
Když loni na podzim projel sedmatřicetiletý Dán se svým otcem coby
spolujezdcem půl ostrova Sjælland, bylo to klasifikováno jako porušení
zákona. |
| |
Otec byl totiž mrtvý a syn byl včera
odsouzen za nevhodné nakládání s mrtvolou. Soud ve Frederikssundu přesto
shledal, že nezvyklou jízdu inspirovaly vznešené pohnutky, a proto se
spokojil s trestem formou pokuty. |
|
Otec zemřel ve věku 86 let, ale hned den
poté se synovi povedlo ho propašovat z Frederikssundské nemocnice |
|
|
|
ven. Nejprve na otce navlékl černý kožený oblek a posléze
vysoké boty. Nakonec mu nasadil přilbu, ačkoli tatínek-motorista dával
přednost slamáku. |
|
„Taťkovi se šlo trochu ztěžka, tak ´sem ho
cestou k mašině musel přidržet,“ vysvětloval obviněný detaily dobrodružné
cesty. „ Ale váš otec přece nemohl jít,“ protestoval žalobce. „Ale jo. – On
mě držel kolem ramen a já jeho kolem pasu, takže pokaždé, když jsem udělal
krok, udělal ho i on. Cestou jsme potkali několik zřízenců a sestřiček,
ničeho si ale nevšimli.“ |
|
O pár minut později naopak personál v
márnici shledal, že zemřelý již není přítomen. V tom okamžiku byl totiž
sedmatřicetiletý obžalovaný už na své rozlůčkové cestě s otcem přilepeným k
zadnímu sedadlu svého Harley-Davidsonu. |
|
Cestu směřovali krajinou severního Sjællendu
na místa, jež měl otec zaživa rád. Zastavili se také v koloniálu v městečku
Ganløse, kde obžalovaný koupil tátovi pár piv a jedno mu hned otevřel. „Váš
mrtvý otec přece nemohl pít!“ hřímal zástupce obžaloby, jemuž zjevně
docházela trpělivost. „Ale jo, flaška byla vypitá, když jsme znovu
vyjížděli.“ „Vy jste vašemu zasnulému otci nalil pivo do úst?“ otázal se
nevěřícně žalobce. To obžalovaný popřel. S tatínkem na zadním sedadle se na
skok zastavilili i v Kodani. Po více než třech hodinách zavolal obžalovaný
domů matce a zjistil, že po něm policie vyhlásila pátrání. Proto se rozhodl
sám přihlásit na policejní stanici ve Frederikssundu, „aby poldové viděli
jak se taťkovi pěkně sedí.“ |
|
Policisté však jeho nadšení nesdíleli.
Stejné neporozumění projevilo i státní zastupitelství, jež pro provinilého
požadovalo dokonce trest odnětí svobody. „Zneuctil mrtvého tím, že ho tři a
půl hodiny vyvážel na veřejnosti,“ prohlásil u soudu žalobce Frede Brandt
Jensen. Obhájce Anders Boelskifte naopak mínil, že lze spíš hovořit o vzdání
poslední pocty – vznešeném gestu na památku otce a požadoval, aby jeho
mandant byl osvobozen. |
|
Když byl obžalovaný vyzván k pronesení
posledního slova na svou obranu, obrátil se na žalobce a řekl: „Ty ´seš fakt
trouba.“ Taková slova se soudci nelíbila a tak musel svou kritiku pozměnit.
„Domnívám se, že se mýlíte,“ pronesl obžalovaný, jenž jedním dechem přiznal,
že ho ani nenapadlo, že by se jeho podařený kousek mohl dostat na titulní
strany novin nebo dokonce k soudu. |
|
Soudce i členové soudního tribunálu se
shodli, že s motivem k neobvyklé vyjížďce je možné se ztotožnit: „Vycházíme
z toho, že jste tak učinil, neboť jste si velmi vážil svého otce a měl
potřebu se s ním osobně rozloučit. To shledáváme vznešenou pohnutkou. Přesto
je nutno způsob dopravy, jejž jste pro vaše rozloučení vybral, klasifikovat
jako více než neobvyklý. Soud ho shledává doslova nevhodným pro zesnulé
osoby,“ vysvětlila své rozhodnutí soudkyně Brigitte Holmberg Pedersen po
vyřknutí rozsudku, jenž zněl 2000 korun pokuty – nejnižší trest, jaký zákon
povoluje. Obžalovanému se po padnutí rozsudku viditelně ulevilo, ale přesto
si vyžádal lhůtu na rozmyšlenou do doby než opustí soud po svých. |
|
|
|
Nejmenovaný dánský deník, 15.ledna 1999 |
|
|
|
Volný překlad textu :
Profesor |
|
Ilustrační foto :
archiv
k1400 |
|
|
|
Zpět do článků :
napsal Život :
|
 |
|
|
|
|
|
|
