Podtlakové houkačky.

Instalace : vzhledem k tomu, že obsah tohoto článku si nekladl za cíl popisovat vlastní instalaci se kterou si jistě poradí každý průměrně zdatný motorkář zmíním se o této pouze okrajově. Kompresory dodávané k podtlakovým houkačkám mívají výkon 300W - někdy i více. Je proto nezbytně nutné dodržet výrobcem předepsaný průřez kabelu vedeného ke kompresoru!!! Vzhledem k uvedenému je velice vhodné napájení kompresoru neprovádět z pojistkové skříně "máši". Bývá totiž pravidlem, že pojistka na kterou jsme kompresor umístily neudrží odebíraný proud a přepálí se. Pokud jí však vyměníte za silnější ohrozíte ostatní zařízení, které je na tuto pojistku napojeno. Proto volte přímé propojení s tím, že pojistku vřadíte přímo na kablík kompresoru. Vlastní kompresor bývá konstruován pro umístění pod kapotou vozidla, proto je velmi vhodné opatřit jej důstojným obalem, který kompresor ochrání před povětrnostními vlivy a dodá tomuto dílu náležitý design (viz snímek č.1) neboť v originálu se vesměs jedná o velmi hrubý hliníkový odlitek připomínající motorek stěračů.

   První problém : pokud jste nalezli to správné místo pro kompresor, vystavily na obdiv blyštící se trumpety (viz snímek č.2) a poprvé jste zaslechli zvuk třistawatových podtlaků, které nemají daleko od těch jimiž se chlubí každý solidní TIR, docela určitě budete na výsost spokojeni a dojdete (stejně jako já) k přesvědčení, že to byla investice sice ne malá ovšem stála za to. Jak dlouho budete mít z podtlaků radost nedokáži odhadnout. Mě vydržela pouhou sezónu. Chromem upravené plastové krytky na zádi vlastního korpusu membrán se totiž za pouhou sezónu oloupali a připomínali všechno možné jen ne ozdobné krytky. Vzhledem k tomu, že vlastní tělo korpusu membrán je pouze pozinkované není možné tuto

část ponechat bez ozdobného krytu. Proto, že můj bláhový nápad na zakoupení nových krytek (na prodejně kde jsem podtlaky zakoupil) ztroskotal, (bylo mi řečeno : prodáváme pouze komplet - pane) nezbylo nic jiného nežli zakoupit kus kvalitního duralu a navštívit šikovného soustružníka. Vzhledem k tomu, že se krytky vyráběli z kusu duralu bylo možné si navrhnout vlastní - libovolný tvar (viz snímek č.3). Po vysoustružení zbývalo krytky zrcadlově vyleštit, osadit ó kroužkem (do vnitřní drážky v konci krytky) a namáčknout na korpus membrán. Drážka pro ó kroužek musí být polohována tak, aby ó kroužek jakoby zaklapl za průměr. Tím pádem je zaručena správná poloha a nehrozí ztráta krytky. Po vyřešení tohoto problému jsem si myslel, že mám vystaráno. V pravdě bylo, ale pouze na jednu sezónu. Druhý problém : dá se říct, že hned při vjezdu do další sezóny jsem mohl konstatovat : houkačka nehouká a problém nebyl v kompresoru. Ten se snažil seč mohl leč libý zvuk z trumpet nevyloudil. Jelikož znám dost kluků kteří profesionálně řídí kamión konzultoval jsem celou věc s nimi. Vesměs se shodli na tom, že membrána v podtlakách bude poškozená. Vzhledem k tomu, že vlastní korpus membrány je nerozebíratelný (spojen pertlováním) o nějaké výměně nemohla být řeč. Ovšem nevzdal jsem to a začal jsem chladně uvažovat. Do poslední jízdy podtlaky "fachčily" sice o mnoho méně hlasitě, jak na jaře - ale přeci. Co se

č.2

tedy mohlo stát ? Jediné co mne napadlo byla povrchová oxidace a "přireznutí" membrány. Sejmul jsem tedy krytky a otvorem (je tam cca 2mm otvor pro přisávání vzduchu) v zadní části korpusu membrán jsem dovnitř nastříkal silikónový olej. Vše jsem nechal do druhého dne. Kdo si myslí, že ráno podtlaky troubily jako jelen v říji pak je na omylu. Nevyšel ani hlásek. No - jo, no. Co včíl. Jsem si takřka na sto procent jistý, že silikónem tomu neublížím takže jsem se rozhodl proces zopakovat - ale trochu jinou metodou. Sejmul jsem hadici z kompresoru a přímo do hadice jsem aplikoval silikón. Hadici jsem nenasadil zpět na motokompresor, ale na pistoly stacionárního kompresoru. Velmi opatrně jsem začal

zvyšovat tlak a to co se začalo ozývat mi silně připomnělo návštěvu kina, kdy právě v nejnapínavější scéně - kdosi snad jen tři řady přede mnou, zadržoval nezadržitelné až do té doby kdy se jím dušený zprvu nesmělý kvílivý zvuk probral v bohapusté usrá...... A zrovna nějak takto se probírali mé podtlaky "k životu". Po zprvu nesmělém, kvílivém zvuku se najednou z trumpet zaprášilo - rozprášený silikón následovali uschlé mouchy a táhlý kvílivý zvuk se probral v majestátné zatroubení. Ulevilo se mi - na rozdíl od dotyčného z kina, na duši. Celou akci jsem zopakoval, ale s tím rozdílem, že jsem střídavě vždy jednu trumpetu ucpal, aby se tlak "netříštil". Osadil jsem krytky a mohl konstatovat : houkačka houká !!!

A ponaučení na závěr ?   

1) zcela zjevně nebude na škodu při odstavením "máši" k zimnímu spánku nalít trochu silikonového oleje do vlastní hadice kompresoru a lehce ťuknout na tlačítko klaksonu, aby se silikón dostal na membránách a zakonzervoval je. 2) chystáš - li se do kina, nekonzumuj k večeři luštěniny.

Text a foto :

 Generál                                                           

Zpět do článků