|
|
|
Moje dlouhá cesta k VS
1400 |
|
|
 |
|
|
|
| |
Když nebudu
počítat nějaký to svezení na půjčeným Pionýru, tak poprvé jsem sám
jel na velké motorce v mých asi 12ti letech. Shodou okolností to
hned byla v té době ta skoro nejsilnější, kývačka Jawa 350. Jezdíval
jsem v té době na prázdniny do jedné malé vesničky v podhůří
Orlických hor a dost času jsem trávil na polích v traktoru s mým
starším kámošem traktoristou Frantou Štěpánem. Jednou byl nucen
kvůli nějaké závadě nechat traktor i se mnou na poli a vrátil se s
náhradním dílem na své Jawě 350. Celé odpoledne jsem pak přemýšlel,
jak to vyřeší, když bude muset odvézt traktor i motorku. Nakonec to
dopadlo tak, jak jsem si netroufnul doufat ani v těch nejtajnějších
představách. Poslal mě večer zpět do JZD na motorce….. Vzpomínám si,
že jsem se rozjel a přes vytočenou jedničku jsem vůbec nerozuměl, co
na mne huláká. Až po dlouhé době mi došlo, že chtěl, abych hned
přeřadil na |
| |
|
|
dvojku. Jednička byla u
té 350ky dost krátká. Ale všechno dobře dopadlo, těch 4 – 5 km jsem v pohodě
ujel a na dvoře se mi dokonce podařilo motorku postavit na stojánek. |
|
Pak už to začalo legálně. V 15ti letech moped Stadion S-22, na kterém jsem
podnikal s kolektivem vrstevníků i zahraniční cesty o prázdninách (tenkrát
samozřejmě pouze příhraniční oblasti Polska). Následovala hned v 17ti letech
ČZ 150 C. Tu mi půjčil jako nepojízdnou tehdejší náčelník sportovního
letiště Jaroměř (kde jsem podnikal své první letecké kroky), když zjistil,
že mu po nocích místo hlídání (střídali jsme se ve službách) proháním po
letišti jeho generálkovaného péráka Jawa 250. U čízy stačilo vymlátit karbon
z výfuků, vyčistit karburátor a vyměnit svíčku a sloužila mi další 2 roky.
Když si vzpomenu, v čem jsme tehdy |
 |
|
v chladném počasí
jezdili! Plechovky jsme neměli, takže se jezdilo i v zimě. Na sobě různý
|
pouze
ilustrační foto |
|
huberťáky , vaťáky,
filcový boty, na hlavě všelijaký kulichy a kukly, na ksichtě „nefuk“. Škoda,
že se tenkrát ještě moc nefotilo. To bychom se dnes na našich setkáních
nasmáli! |
|
Pořádná (na tu dobu) motorka přišla až po vojně a to ojetá kývačka Jawa
250. V té době jsem začal učit v Autoškole. Jako každý začátečník v této
profesi, než jsem se usadil do „pohodlí“ sedaček Škoda 1000MB a Praga V3S,
tak jsem trávil první 2 roky na zadním sedadle cvičných motocyklů. Musím
říci, že k pocitu bezpečí a jistoty to mělo rozhodně dost daleko. Navíc se
v té době jezdilo snad až do půlky prosince a vzpomínám si, že jsem pak doma
|
|
 |
ani po dvou hodinách
v horké vodě nemohl rozehřát kolena. Dodnes se divím, že mi ještě teď
drží pohromadě. |
|
Pak začalo
dlouhé období různých plechovek, i když motorky jsem sledoval z povzdálí
po celou tu dobu. Nakrátko jsem se k nim vrátil někdy v roce 1992, kdy
jsem část sezony jezdil na polokapotované Suzuki, tuším GSF 600, ale už
tehdy jsem cítil, že to není to pravé ořechové. Pak zase dlouho nic,
bylo potřeba se s přibývajícím věkem postarat o slušný bydlení. Po
vyřešení tohoto úkolu jsem už na nic nečekal a vloni na jaře (2005) jsem
si pořídil XVS 650. |
|
XVS 650 |
Možná
to trochu počkat chtělo, protože jsem vzal první, kterou jsem uviděl a
dal jsem za ni |
|
|
zbytečně moc. No ale
pomohla mi k tomu, znovu si oživit všechny polozapomenuté návyky a naučit se
jízdu v tomto stylu si opravdu vychutnávat. Avšak hned v první sezoně, po
cca 5.000 km, se mi začala zdát slabá. Poučen z první chyby jsem si další
stroj opravdu pečlivě vybíral. A jak jsem tak získával přehled, stále více
mi nejlépe podle mých představ vycházel Intruder VS 1400. Už jsem se v té
době na několika byl i podívat, avšak nechtěl jsem znovu udělat chybu a tak,
když se naskytla dobrá koupě XVS 1100, vzal jsem ji. |
 |
|
Pořád jsem
ale musel sám sebe přesvědčovat, že jsem udělal dobře, protože z koutku mé
|
|
duše se na mne stále
vyčítavě koukal Intruder. S velkým Drakoušem jsem byl opravdu |
XVS
1100 |
 |
 |
spokojený. Trochu
jsem ho i vylepšil laďákama, padákem, pancéřkama apod., ale nechtěl jsem
do něj investovat příliš moc, protože mi bylo už jasný, že nějaká změna
ještě bude. Měl jsem sice představu, že až tak po dvou sezonách, ale
toho Introše, kterého jsem objevil v bazaru na našich stránkách letos
v létě, jsem nemohl nechat nikomu jinýmu. Koupen v roce 2002 jako nový u
Generála, tam i servisovaný, 9.500 km, naleštěnej jak z fabriky bez
jediného škrábance, barevná kombinace přesně podle mých představ.
|
|
VS 1400 - krátce po zakoupení |
|
|
Různí
rádcové mi ho sice rozmlouvali. Že prý nesedí v zatáčkách, kroutí se,
odskakuje, těžko se seřizují karburátory a už nevím co všechno ještě. Ale
všechny ty řeči šly jen kolem mne. Když jsem ho však po koupi odvážel asi
100 km domů, málem jsem jim začal dávat za pravdu. Do zatáček jsem ho musel
nutit a s tou stabilitou to bylo taky trochu |
|
jiný, než u Drakouše. |
 |
|
Ale stačilo
místo původních ojetých gum osadit nové Metzelery a trochu zvednout řídítka
a byla to úplně jiná motorka. Od té doby nedám na Introše dopustit. A začaly
úpravy u Generála. Nosič, „kočičí oko“, laďáky, předkopy a pár dalších
drobností je hotovo a přes zimu se bude pokračovat: Pancéřky, otáčkoměr
s teploměrem, výměna řídítek, heftů a zrcátek, kryty hlav válců a určitě
ještě na něco přijdeme |
|
Říká se „nikdy neříkej nikdy“, tak to tedy říkat nebudu. Ale myslím si, že ho
fakt už
|
|
nevyměním. |
po prvních úpravách |
|
A
co na závěr? Snad jen tolik, že trochu závidím všem mladším, že si toho
báječného pocitu z pohodový jízdy na silných motorkách budou užívat podstatně
déle, než já. Přesto jsem ale hodně rád, že se mi aspoň na starý kolena podařilo
splnit si dávné přání. Pořídit si pořádnou motorku a navíc být součástí tak
skvělý
|
|
party, jako je k1400.
|
|
|
|
|
spojení na autora článku |
|
Foto : Vendys + Internet |
|
 |
+420
608
030360 |
|
Zpět do sekce :
moje máša
|
 |
 |
 |
klikni |
|
|
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
