|
Pár tahů pilou....
|
|
|
|
|
|
|
Článek vypráví o mích prvních větších úpravách VS
1400. Přestože jsem jej psal již v roce 2001 pro zcela jiný WEB
neboť o vlastních stránkách nově vznikající K1400 se ještě ani
nepřemýšlelo myslím si, že i dnes může mnohým posloužit coby
inspirace a tak jej zařazuji v prakticky nezměněné podobě (pouze
v závěru je doplněno aktuální foto a video) ...... jakže to tedy
tenkrát bylo? |
|
|
19.11.2001 |
|
V úvodu tohoto článku mi dovolte
krátké vysvětlení důvodu, které mě vedl k úpravám mého choppra. Použil jsem záměrně slovo – úpravám, neboť
se v žádném případě nejedná o přestavbu. |
|
Vždy jsem si přál mít velkou, ale
opravdu velkou motorku. Říká se sice, že tímto komplexem trpí hlavně
lidé o hlavu větší jak kropicí konev a přestože má postava je spíše
|
|
|
střední, touha po velké motorce byla obrovská. Možná
někoho napadne proč jsem si tedy nepořídil na místo choppra – cruiser. Odpověď je jednoduší
nežli se může zdát. Zatímco na choppru se zatáčka nechá projet ve
velmi solidním náklonu - většina klasických cruisru takovýto náklon neumožňuje ("díky" nízké
a dlouhé stavbě). Stálo přede mnou tedy dilema : prodloužit másu a vzdát se
nádherného pocitu ve velkých náklonech projíždět zatáčky, anebo se vzdát
touhy po velké mašině. Protože jsem se nechtěl vzdát ani
jednoho, přistoupil jsem k úpravě,
|
kterou bych vám chtěl tímto článkem přiblížit.
|
|
Jak jsem již podotkl za
žádnou cenu jsem nechtěl slevit z jízdních vlastností Vetřelce a proto se má
snaha o prodloužení stroje soustředila na optický vjem. Zvažovaným úpravám
napomohlo i jedno staré české přísloví které říká: „Sousedova kráva je
vždycky větší“. Můžete mi věřit a potvrdí to všichni co mě znají - nejsem
člověk nikterak závistivý, ale pokaždé, když jsem byl někde na srazu zdálo
se mi na mém Introši tak nějak málo chromu a jako hlavní důvod jsem
spatřoval v té skutečnosti, že velmi kvalitní a pěkné brašny z dílny Petra
Svobody |
(Prostějov) zakrývají líbivé a chromem oplývající zadní
tlumiče. |
před úpravou |
Po ukončení sezóny 2000 jsem tedy strávil
nějaký čas u počítače prohlížením fotek a za pomoci programu jsem si nasimuloval různé varianty. Jako
nejoptimálnější mi vyšla varianta prodloužení podsedadlových chromových
trubek a posunutí brašen k zadnímu okraji blatníku. Se ví, že se mi dvakrát
nechtělo na svého miláčka vyrukovat s rozbruskou v ruce, ale jak si
jednou něco umanu...... S trochou obavy a pilkou skrytou za zády (abych Vetřelce
nevyděsil) jsem v dílně na svého Introše kývl povzbudivě hlavou a šlo se
na věc. Vždyť na počítači to nevypadá až tak složitě...... |
|
Dříve narození si možná vzpomenou na písničku ve které se zpívá :
Pár tahů pilou jemně né silou …… Můžete mi věřit, že těch tahů
pilou bylo opravdu jenom pár a nad tím co zbylo by uronil slzu i
otrlý frontový voják. Zato tahy pilníkem o kterém se mi ke konci i
zdálo, by nikdo nespočítal. Naštěstí
s konečnou úpravou pod chrom (leštění) vypomohl kamarád Roman a
svou práci odvedl tak dokonale, že v galvanizovně, kam jsem díly
přinesl pochromovat považovali součástky za již nachromované. Ale
to jsem trochu dost přeskočil sled událostí. Vrátím se proto k vlastní
výrobě dalších součástek. |
rozřezané je to hned |
|
Vzhledem k tomu, že prodlouženým podsedadlovým trubkám „stály v cestě“ stávající |
|
bilnkry, bylo třeba vymyslet uchycení nových tak, aby
toto uchycení nenarušilo
nově pojatý design. Ačkoli se to nezdá byl tento díl velmi náročný
na přesnost výroby a to vzhledem k tomu, že bylo nutné udržet
nejen poměrně přesnou rozteč čepů, které zapadají do protiotvorů v
podsedadlových trubkách a dále pak ještě v opěrce, ale bylo
nevyhnutelné udržet i středovou kolmost vůči vnitřnímu rádiusu.
Díky tomu, že se o nutnosti dodržení těchto rozměrů vědělo předem
(nasimulováno v počítači) povedly se tyto náročné díly vyrobit napoprvé a bezchybně. |
|
|
|
|
prodloužené podsedadlovy |
držáky blinkrů |
madlo |
madlo - již na stroji |
|
Mazácky je pak vyřešeno fixování tohoto mezikusu na kterém jsou
zevnitř přišroubované blinkry. Jak jsem již řekl, delší dutý čep
(vede v něm kablík k blinkrům) je kolmo veden podsedadlovou
trubkou (tato má v sobě kvůli pevnosti zavařenu přesnou vodicí
trubičku) až do rámu opěrky. Ze spodní části opěrky je pak celý
díl fixován proti vysunutí závitovým čepem. Náhodný pozorovatel
tak nemá šanci spatřit žádný upevňovací šroub ani kablíky nezbytné
pro oživení blinkrů a diod brzdového světla které jsem umístnil do
zadního madla. Pokud jsem již zmínil zadní madlo pak vzniklo
vlastně až díky počítačové simulaci, neboť v mých původních
plánech nebylo. Když jsem však na PC provedl prodloužení
podsedadlových trubek a přesunul jsem brašny, zdála se mi celá
tato partie neukončená. Proto vzniklo madlo designově
zachovávající daný tvar rámu opěrky. Vzhledem k tomu, že přivedení
elektřiny do vnitřku podsedadlových trubek bylo již díky blinkrům
vyřešeno nebylo nikterak od věci zasadit do madla 2x sedm
červených diod, které kryté bílím sklíčkem duplují funkci
brzdového světla. |
|
|
|
|
z dílny Petra Svobody |
podsedadlová část |
obrácená kapsa |
osazení na stroji |
|
Středové červené sklíčko plní funkci odrazky, které je jinak na
tomto US modelu přichyceno na zadní část opěrky, kam jsem umístnil
rolku. Rolka sice zakryla originální odrazku, ale rozhodně je to
lepší než aby vpředu zakrývala přístup vzduchu k olejovému
chladiči. Nosiče brašen jsem sice musel vyrobit rovněž nové, neboť
bylo nutné změnit nejen jejich rozteč, ale i boční tvarování.
Podsedadlové trubky jsou totiž nyní v zadní části blíže k sobě a
to z důvodu, aby nevznikla velká mezera mezi nimi a blatníkem.
Samotné držáky však zachovávají koncepci uchycení vlastních brašen
na kterých je našitá obrácená kapsa - kterou se prostě na vlastní
držáky pouze nasunou. |
Zdálo by se, že s takto opticky prodlouženou zadní částí by měla
být má touha po opravdu velké motorce uspokojena. Jenomže je tu
jenomže. Pokud poměrně podstatně opticky zvětšíte pouze část
určitého celku ostatní pak působí nicotně. Ale jak se říká - kdo
je připraven není napaden. Bylo mi proto již před začátkem úprav jasné, že
se |
bude muset rovněž provést i úpravy stávajících koncovek
výfuků. Originální, byť mají průměr 100mm by ve spojení s touto úpravou
vypadali jako Hořické trubičky. Vzhledem k tomu, že úprava stávajících
nepadala v úvahu spočítal, nakreslil a navrhl jsem si koncovky vlastní
konstrukce které jsem pracovně nazval: „Maxcalibry“. Koncovky jsou
konstruovány jako kompletní dvouplášť. V praxi to znamená, že mezi vnitřním
a vnějším pláštěm je vždy tolik prostoru, že se venkovní plášť nemá šanci
ohřát na teplotu přesahující 60°C. |
|
Ke zhotovení těchto 140mm koncovek bylo
použito výhradně antikoro !!! Vzhledem k tomu, |
že bych rád tento článek pojal pouze jako
popis designových úprav nebudu se pouštět do |
po
úpravě |
bližšího technického popisu detailů. Za zmínku ale v
každém případě stojí, že i tyto koncovky jsem si navrhoval na PC. Byl bych
však neseriózní, kdybych nepřiznal, že jsem po celou dobu výroby – až do
první jízdy dost špatně spal z obav, zda koncovky nebudou při průjezdu
zatáček dřít o asfalt. Je sice pravda, že jejich spodní okraj je o 8cm výše
nežli originální, na druhou stranu jsou však podstatně dále od středové osy
motocyklu a mají podstatně větší průměr. |
První jízda... |
Netrpělivě očekávaná první jízda se konečně
přiblížila a je jasné, že v okruhu mého bydliště nemůže být lepší testovací
úsek nežli je cesta z Týna směrem na Písek přes Tálín. Vteřina od položení
palce na startér po zaznění nádherně hlubokého hlasu nadčtvercového véčka se
mi zdála tak neskutečně dlouhá jako čekání prvňáčka na stromeček a zrovna
tak jako když zmíněný prvňáček uvidí dárky se mi zajiskřilo v očích, když
jsem zaslechl tento jedinečný zvuk který předčil mé sny. Netrpělivě usedám
za řidítka a řadím za jedna. Mírné vrknutí plynem a řadím 2,3,4,5….. Můžu
říct, že mi ten pocit není cizí a každý mi jistě potvrdí, že po zimě se mu
zdá jakoby v mašině byl nějaký ten koník navíc. To - co se děje - již
vlastně od volnoběhu se dá přirovnat k raketovému startu.
|
Tohle nemůže být pouze zimní absťák. Za těch třicet sezón již bezpečně vím
jak rychle absťák vyprchá a mašina, která se na chvilku zdála, že bude trhat
dlažební kostky po krátkém čase připadá tak trochu omačkaná jakoby se ty
jarní koně nějak rychle unavily. Ne ne - za ty roky v sedle Introše vím, že
1až4 je okamžitě ve výkonu, ale pětka se rozjíždí – pokud vám ovšem neklouže
spojka. V takovém případě jde i pětka mrknutím oka do plných a hledáte
šestku která není. Jenže i tento pocit - klouzající spojky znám. To co se
děje pod taktovkou brutálních „Maxcalibrů“ se nedá popsat. Opravdu takřka od
volnoběhu každým bouchnutím pístu v horní úvrati je cítit obrovský nárůst
výkonu, který mě přinutí přeřadit o stupeň výš. Ale pomohl jsem si opravdu
sotva na půl vteřiny a motor mě plným zátahem opět nutí řadit. Na vteřinu mi
oko padlo na ručičku rychloměru a nevěřím vlastním očím. Ručička tachometru
se pohybuje po své dráze tak neuvěřitelně rychle jako by se jednalo o
ručičku otáčkoměru jenom s tím rozdílem, že při dalším přeřazení v
půlsekundovém intervalu opět doslova poposkočí. Řekl-li jsem, že zvuk „Maxcalibrů“
předčil veškerá má očekávání, pak to jak dokázaly upravit křivku průběh
kroutícího momentu doslova bere dech. |
Ten pocit je tak nádherně opojný, že mi na krátkou chvíli dává zapomenout na
fakt, že jsem účastníkem silničního provozu. Tento pocit ještě umocní rychle
se blížící velmi přehledné a chronicky známé stoosmdesáti stupňové „esko“ |
s
nádherně rovným asfaltem. Za intenzivního brždění sesypu o dva převodové
stupně dolu a při podřazování si neodpustím efektní meziplyn. Pravou zatáčku
se nesnažím nikterak říznout. Naopak přesně ve velkém náklonu pod mírným
plynem který zvolna přidávám kopíruji její rádius. Při výjezdu z pravé
dotahuji plyn a úmyslně se nechávám vynést ke středu silnice do bodu
začínajícího rádiusu levé. Levá je ostřejší a tak s meziplynem sesypu ještě
jednou dolu. Ostrý náklon a nastražené všechny smysly – tak a teď se ukáže.
Orel nebo pana? Výfuk nebo pohotovostní stojánek? V takovémto stokrát
ověřeném náklonu se již musí – zákonitě, za |
|
mnou objevit gejzír jisker. Přestože mám – již stabilně,
zadní tlumiče na nejtvrdším nastavení, již dvakrát se mi podařilo ubrousit háček
pružiny na pohotovostním stojánku. Toto vše mi v nekonečných setinách vteřiny
letí hlavou. |
Výfuk nebo pohotovostní stojánek? Okamžik pravdy
se neodvratně blíží a já si znovu vybavuji nablýskanou krásu
|
„Maxcalibrů“. Orel nebo pana? Třetí možnost není. V náklonu
dotahuji plynovou rukojeť
|
ilustrační foto-video |
a společně s obrovským zátahem cítím jak se Vetřelec
neodvratně přitahuje k asfaltu.
|
|
Přestože zadní stoosmdesátka Pirella je již dostatečně zahřátá a drží skvěle
cítím lehoučké sunutí zadního kola v elegantním smyku pod plynem. Efekt je
umocněn gejzírem jisker a do majestátného zvuku „Maxcalibrů“ se vtírá ne
příliš lahodný, ale dobře známí zvuk pohotovostního stojánku, který za sebou
v černém asfaltu zanechává bílou čáru. K prasknutí nastražené smysly se s
raketovým výjezdem ze zatáčky uvolňují až k euforii podobné vítěznému
projetí cíle závodu. Zvolna ubírám a ohlížím se za svá záda za kterými
zůstal
|
úspěšně složený závěrečný test „Maxcalibrů“.............
|
wmv : 66,7 MB |
S krásným pocitem a vědomím, že sezóna teprve začíná se pohodovou jízdou
vydávám k blíže neurčenému cíly. |
|
|
|
V závěru mi dovolte, abych poděkoval všem i v článku nejmenovaným, kteří mi
pomáhali v uskutečnění této úpravy a Vám všem bych chtěl popřát, nejen v
moto-sezóně 2002, |
mnoho šťastných a nevšedních
zážitků. |
podzim 2000 |
jaro 2001 |
léto 2006 |
|
Takže asi takto se to v
roce 2001 odehrálo. Od té doby jsem udělal ještě celou řadu úprav
(které jsou poměrně podrobně zachyceny na fotografiích v mé os. prezentaci),
ale ta zde popsané patří dodnes (co se designu týká)
|
k těm nejvýraznějším |
|
|
|
zde je na
mne spojení |
foto
: archiv K1400 |
|
|
|
|
video : Čistič + Vlaďka |
informace o bezplatném
SKYPE volání naleznete zde
- klikni - |
volací SKYPE znak : |
k1400cz |
+420 777
812288 |
|
pokud máš SKYPE stačí kliknout na symbol |
|
|
|
Zpět do sekce
:
moje "MÁŠA" |
|
|
|