14.05.2013

Vztah k motocyklům ve mne uzrál už v raném dětství. Když mi byli tři roky, svezl jsem se poprvé na mopedu Stadion a tátu to hned stálo pokutu, snad deset korun. Později, jako malý kluk jsem s tátou brázdil naši vlast na skůtru Manet (měli jsme model S125, tedy se „silnějším“ motorem o objemu 123 ccm a výkonu 7 koní). Pamatuji to vnímání nočního chladu, jak mne táta často vycpával novinami, speciální motocyklové oblečení tehdy nebylo, termo-prádlo už vůbec ne.

vůní, tepla či chladu, prostě ten bezprostřední kontakt s okolím. Pamatuji, jak jsme kolikrát zalehli, rukojeť na plný plyn, a snažili se z toho krásného stroje vymáčknout z kopce i 85. Často jsem se motal v garáži (ta tehdy byla společná pro

celý vchod našeho činžáku), kde táta motocykl různě opečovával. Umaštěný pucvol, dřevěná bedna plná nářadí, vůně oleje a benzinu. Někdy se jen leštilo a čistilo, jindy byl stroj rozebrán na součástky a prováděla se dokonalá generálka. Dvoutakt byl snadný na údržbu a domácí opravy. Fascinovala mne také ta alchymie kolem. Různé oleje na polici, dolévání benzinu (nádrž byla pod sedlem), nebo dekarbonizace tlumiče výfuku. Sundal se doutník, z něho se vyjmula tlumící vložka, jež byla plná úsad a uniklých zbytků oleje. Dalo se to do kovové vany, polilo benzinem a nechalo vyhořet. Skůtr startoval pootočením klíčku v zapalování. To bylo

každý preferuje něco jiného, každému vyhovuje něco jiného, každý má kapsu jinak hlubokou, prostě nic proti „malorážkám“.

   Často jsem chodil ze školy k babičce, jejíž soused v dřevěné boudě na dvorku leštil a věčně spravoval něco nádherného. Totiž motocykl Indian. Dodnes si pamatuji bílé kožené brašny s třásněmi a velký reflektor. A ten zvuk, když nastartoval. To se nedalo s ničím srovnat. Sedl jsem si na bobek a koukal na toho pána, on se věnoval svému motocyklu a snad mne ani nevnímal. Snil jsem, že jednou řekne: „Chceš svést“? No, nikdy to neřekl. Ale mohl jsem se alespoň dívat. Tohle nebyl náš skůtr, to bylo něco jiného. Nikdy jsem takový motocykl neviděl. Já znal mopedy, motocykly Jawy, Čezety, ale tohle bylo jako z jiného světa. Tohle byla

Amerika. Jako dítě jsem žil v zajetí svých fantazií, a i když doba nebyla snadná, vnímal jsem tu zvláštní symbiózu lidí. Malý dvorek za domem se 4 byty, nebo šesti? Už přesně nevím, na něm zeleně natřená dřevěná bouda s motocyklovým klenotem, v tehdejší ČSSR nevídaným, vedle vrzající vrátka do malinké zahrádky, kde měl děda další dřevěnou boudu – králíkárnu. Tady na tom plácku se odbýval život této malé různorodé pospolitosti. Klepaly se koberce, spravoval motocykl, sušilo prádlo, zabíjeli králíci. Probralo se vše. Kdo vytírá schody a kdo ne, kdo s kým a kde, kdo o kom co řekl a neřekl, kdo se vdává a kdo rozvádí, kdo se narodil a kdo umřel, kdo co chystá na nedělní oběd, a čas tak nějak plynul v bezbřehé nekonečnosti.

   Nejen na lokomotivu jsem nosil pivo. V neděli po rodinném obědě jsem vyfasoval džbán a šel do některé z okolních hospod. Na Železné, Na Hradčanech a kdo ví jak se všechny jmenovaly.  Často jsem cestou či u výčepu potkával i jiné kamarády, nebo děti ze sousedství. Někdo se džbánem, jiný s bandaskou. Za rohem si dal vždy pár doušků toho zlatého moku. Alkoholik se ze mne nestal, snad právě proto, a nevzpomínám na to, jako na selhání rodičovské výchovy. Naopak. V mysli mám hodně pestrých (a mnohdy veselých) obrázků z hospod té doby, i prožitých dobrodružství při těchto cestách. Dnes poslat dítě pro pivo, tak vás sociálka zbaví rodičovských práv. 

   Ale posuňme se v čase. Malá epizoda na Jawě Mustang při dojíždění do práce. V té době byla Hanka proklatě zkušenější jezdec jak já a dávala mi tak lekce zvládnutí tohoto malého motocyklu.

   Jako kluk blížící se pubertě jsem snil o magnetofonu Pluto, jako puberťák o malém motocyklu Pionýr. Ani jedno jsem nakonec neměl. A pak to trvalo nepočítaně let. Nebyl čas pro motocykl, byly jiné starosti. Až konečně přišel ten rok s velkým R a moje první motocyklová sezóna. Se ženou jsme zvažovali koupi Harleye nebo dvou Yamah – Dragstarů.

   Zvítězil rozum a v garáži se tak objevil napřed jeden a za pár dnů druhý motocykl Dragstar Classic XVS1100A o objemu 1100 kubíků. Jeden jsem sedlal já a druhý Hanka

   Jaký byl Dragstar?

   Benevolentní. Motocykl si nechá hodně líbit. Prostě takové ty občasné chyby začátečníka bez problému toleruje. Chybné zařazení,  necitlivou práci s plynem, spojkou,  nezvládnutý cit pro brzdění. Zelenáče prostě podrží.

   Náročný. Vyžádá si vaše plné soustředění. Dejte mu svoji duši a on se vám odvděčí. Ano, do zatáčky jej musíte trochu nutit, nechce se mu, chce jet rovně. Večer, po první delší jarní vyjížďce, ucítíte namožené svaly (tedy pokud jste zrovna netrávili zimu v posilovně) jak se s ním v každé zatáčce přetahujete. Ne, během jízdy si to ani neuvědomíte, ale je to fakt.

   Brzdí. Obstojně. Tedy vyměnil jsem originální brzdové hadičky za pancéřované. Ale chce to cit. Při nějaké krizové situaci můžete snadno blokovat a spadnout. Takže cvičte krizové brzdění. V Alpách jsem ale jednou při sjezdu plném zatáček brzdy ohřál tak, že zvadly. Řešil jsem to tedy tím, že jsem chvilku brzdil jen přední, chvilku jen zadní, abych dal čas kotoučům, brzdovému obložení, a hlavně brzdové kapalině, vychladnout. A ono to nakonec v takové situaci brzdí i jen na tu jednu, nemusíte hned brát za obě brzdy najednou.

   Pohodlný. Sedí se na něm dobře, tedy pokud si přizpůsobíte pozici svému vzrůstu. Já vyměnil originální risery za delší. Posez mírně v předklonu není na dlouhé cestování, mně tedy nevyhovoval. Mám raději uvolněnější a vzpřímenější sezení.  Sedlo je poctivé, poměrně komfortní, bohatě polstrované, žádná tenká skořepinka, která vám spočítá každou jamku, každý kamínek na silnici.

   Ovladatelný. Když se rozjedete, jede to samo. Nevnímáte hmotnost stroje. Na místě a v malé rychlosti je jeho ovladatelnost problematičtější. Při vytočení řídítek do krajních mezí má v nižší rychlosti tendenci padat. Takže nohy vždy na zem. Stupačky mají vratné pružiny a zespodu vyměnitelné botky, které ubrušujete, pokud se trochu více položíte do nějaké vracečky či prudší zatáčky. Když jsem si škrtnul o asfalt poprvé, málem jsem leknutím spadl. Pak už jsem škrtal rád

   Jezdí dobře. Slušně zpřevodovaný, jen ta jednička by mohla být delší. Výkon tak akorát, uveze 85-ti kilového chlapa v plné polní pro 14-ti denní dovolenou, aniž by motor jakkoliv strádal. I za takové situace cítíte malou výkonovou rezervu. Na dálnici si lebedí tak někde okolo 120 km/h. Jinak je mu dobře (na pětku) někde mezi  osmdesátkou a stovkou. Pokud potřebujete rychlý přesun, dopřeje  vám 140 km/h prakticky kdykoliv.  Vyšší rychlosti už nejsou pro něho, i když to umí ještě o cca 20 km rychleji. Spotřeba je přijatelná, záleží na stylu jízdy a zátěži. Jezdíte tak okolo 4,5-4,8 l/100 km, při svižné jízdě na dálnici a plné zátěži si ale vezme i 7 litrů. Na dálnicích tak doporučuji tankovat raději po 200 km. Při normálním okreskovém provozu se stačí  rozhlížet po pumpě po ujetí tak 250 - 270 km. Bezpečný dojezd mimo dálnici je asi 320 km při klidné kochací jízdě.

   Technické údaje Dragstar Classic XVS1100A

·Celková dálka 2460 mm

·Vrtání zdvih 95 x 75 mm, kompresní poměr 8,3:1

·2 x Karburátor MIKUNI, typ BSR37

   Dragstar vás chce celého. Podejte se mu a budete spokojení. K motocyklu jsem si vytvořil silný vztah. Nedovedl jsem si představit, že jej jednou nahradím. Začalo však vítězit srdce a tak jsem si řekl, že až mi bude padesát, zaparkuji v garáži přeci jen vysněného Harleye. No, nepodařilo se. Až v závěru motocyklové sezóny roku 2012 moji garáž obohatil HD Fat Boy Special (v USA označovaný jako FB Lo), který jsem si vysnil. Najel jsem s ním už jen několik málo tisíc km v závěru sezóny a přišla zima. A jaký je ten tolik vysněný Harley? Nelituji? Šel bych do toho znovu? Vyplatí se to?

   Jaký je Fat Boy Special?

Najel jsem na novém motocyklu příliš málo, než abych mohl cokoliv kvalifikovaně posuzovat. A jaké jsou tedy ty první dojmy? Splnil se mi sen. Ano, motocykl je kusem poctivého železa. Jeden čas jsem pod vlivem tendenčních článků a diskuzí k problematice HD začal sám pochybovat, zda neblbnu a nebudu zklamaný. Prostě za hodně peněz málo muziky. Že si kupuji vlastně jen drahou placku s logem legendárního výrobce na stroji, který mi radost neudělá. Že to je nafouknutá reklama, že Harley je za zenitem. Ale musím říci, že po pár kilometrech jsem musel tyto názory hned odmítnout. Vše je dobře provedené, nikde nic odbytého, je to kus nádherného stroje, který se netváří být něčím, čím není. Kouzlu této značky jeden rychle propadne, ani neví jak.

   Ano, dnes je možná technika Yamahy a jiných nejen japončíků snad dál (říká se to), ale seděl jsem na Midnight Staru (XV1900A) a bylo jasné, že tento stroj si nikdy nekoupím. Pro mne to nemělo duši i když je to technicky dobře udělaný stroj a opravdu velký křižník. Snad žiju v zajetí toho Indiana, snad žiju v zajetí hřmotícího nízkoobrátkového nemotorného stroje bez příkras, snad proto dávám přednost výhradně vzduchem chlazeným V-twinnům. FB Special je pro mne právě ta krásná vzpomínka na minulost v tom nejlepším slova smyslu.

s Dragstarem hotový balzám. Motocykl je asi o 40 kg těžší, než byl můj původní a přesto máte pocit zcela opačný. Zvednout ze stojánku Dragstara chce někdy poněkud napnout svaly. FB zvednete jako nic. Poprvé jsem ho málem překlopil na opačnou stranu. Byl jsem prostě zvyklý pořádně zabrat. A zatáčky? Jako by četl vaše myšlenky. Ochotně se pokládá do zatáček, řízení je velice příjemné. Nevím, jak to ti kluci v Milwaukee dělají, ale asi to dělají dobře. Vím, těžiště je nízko, má to o něco menší rozvor, ale tím se také vše vysvětlit nedá. Ovládá se nádherně, jízda je návyková. Nu a pak je tu ten charakteristický harleyovský zvuk motoru. Měl jsem zatím jen originální výfuky, takže jsem řadil spíše podle kontrolek či paměti, než sluchu, neboť motor za jízdy není, v tom aerodynamickém hluku a svištění větru, téměř slyšet. To je ale v nadcházející sezóně minulostí a zplodiny spalování od 8.5.2013 odvádějí laufy Screaming Eagle. Krásně hrají, není to však žádný brutal. Jsou přesně tak, jak jsem chtěl. Že máte pod zadkem pořádné kladivo, jež musíte taky účinně chladit, bezpečně pocítíte při stání někde na červenou.  Dragstar hřál, tohle přímo peče

   Technické údaje Fat Boy Special, model 2011

·Výška sedla 680 mm

·Pohotovostní hmotnost 330 kg

·Vrtání zdvih 95,3 x 111,25 mm, kompresní poměr 9,2:1

   Motocykl je osazen motorem Twin Cam 96B o obsahu 1584 cm3 (od sezóny 2012 je v nabídce už  s motorem Twin Cam 103B - 1690 cm3). Ale tady, proti Drag Staru, nevnímám moc velký rozdíl. Lepší zátah, zde se prosazuje výrazně vyšší kroutící moment proti Drag Staru, akcelerace tedy o něco svižnější, ale jinak se žádné velké drama nekoná,  pro mne spíše zklamání. Vždyť to má o půl litru větší objem! Čekal jsem více. Proč tomu tak je prozrazuje jen nepatrně vyšší výkon na 1 kg hmotnosti (jen o cca 5%) než má Dragstar. V průběhu výkonu je ale méně slabších (hluchých) míst, výkon motoru s ohledem na otáčky se mi zdá vyrovnanější než u Yamahy.  Co oceňuji, je delší jednička. Takže se dá plynule rozjet třeba při odbočování „za roh“ a teprve po dokončení odbočovacího manévru v klidu řadit na dvě. Šestka je balzám pro delší jízdy na dálnici. Motor si klidně brumlá, a přesto lze předjíždět bez podřazování. Přiměřený výkon tu je. Převodovka je tvrdší, ale přesná. Když řadíte za jedna, ví o tom i na druhém konci města. Prásk, kladivem na kovadlinu a jedem. Prostě HD. Stupačky jsou proklatě nízko. Tady škrtám i na menším kruháči, už ne jen ve vracečkách či v prudké zatáčce. Plotny nemají zpětné pružiny (prostě je doklapnete nohou, pokud po škrtnutí o asfalt nespadnou samy), nemají ani žádné patky, natož výměnné, takže získávají tu správnou patinu. Tady to je takové naturalistické, bez příkras. Ale možná i to je právě na tom stroji to krásné. Tolik zatím k prvním několika málo tisícům km v sedle HD.

   Závěr

   Po dopsání koukám, že jen několik odstavců sleduje název článku a ostatní jsou vzpomínky na minulost. Snad Vás i tak toto malé zamyšlení nenudilo. Tak tedy koupil bych si po zkušenostech znovu Dragstara? Ano. Kdo chce vnímat, že řídí křižník a ne člun, kdo chce jezdit a vědět, že dojede, kdo nehoní každé deci obsahu, kdo hledá spíše klasický design motocyklu typu cruiser, kdo chce za relativně málo peněz hodně muziky, bude naprosto spokojený. A tak se naskýtá druhá otázka, zda bych si koupil i nyní Fat Boye? Jednoznačně. Měl jsem to udělat už dávno.

spojení na autora článku

Marconi.k1400

Zpět do sekce : moje Máša