|
|
|
Tranzit Tour de France
2012
|
09.02.2013 |
|
 |
|
|
|
|
Už
pěknou řádku let pravidelně několikrát do roka vyrážíme na pár dní někam
za západní hranice (nejen všedních dnů). Nejoblíbenější destinací je
samozřejmě Rakousko a Německo. Podívali jsme se i do severní Itálie,
jihovýchodní Francie a Švýcarska. Systém je obvykle podobný: co
nejrychleji prosvištět ven z republiky, případně přes příhraniční
oblasti, po dálnici, a pak sjet na vedlejší silnice a kochat se. Nic
převratného, dělá to tak skoro každý. Dříve či později ale člověk narazí
na dvě věci: jednak začne mít „bližší“ okolí ČR docela dost projeté, a
jednak zjistí, že za osm dní prostě do Antarktidy a zpátky nedojede.
Rozhodně ne na Introši. No, přiznám se, že Antarktidu bych oželel, ale
zatoužil jsem se podívat do Pyrenejí a do jihozápadní Francie. Viděl
jsem fotky, byly krásný. Míň |
|
|
|
|
|
krásný je ale to, že
Pyreneje jsou z Prahy skoro dva tisíce kilometrů. Naše obvyklá parta se
na to z rozličných důvodů moc netvářila, tak jsem to začal probírat
s Ivet, která se docela i tvářila (i když zpočátku spíš zděšeně). Jenže:
pro chlapa na Introši je to lán cesty, pro holku na Virážce dokonce lány
celýho JZD. Prostě na chopperech bez plexi a brašen to není úplně ono,
pokud na to nemáte dva měsíce a zlatou kreditku. Nakonec jsme se
rozhodli pro alternativu „motky na vozejk, vozejk za auto, my do auta“.
Nechci s nikým polemizovat o tom, nakolik je nebo není motorkářské
dovézt si někam mašinu na vleku, nebo s moudry typu „kam jsem nedojel po
vlastní ose, tam jako bych nebyl“. Podle mne je to na úrovni diskuse
například |
 |
|
foto č.1 |
|
o
tom, jestli na chopper plégo, integrálku nebo textilní hadry atd.
Racionální argumenty hovoří jasně, proti iracionálním nikdo nic nezmůže.
|
|
 |
Rozhodl jsem se kluky ještě jednou oťuknout a ukázalo se, že budeme
mít přeci jen společnost: Jarýse se Soňkou a Máru. Slovo dalo slovo
a naši skupinku doplnil Paľo, jenž projevil nejen nadšení, ale také
ochotu zapůjčit si od rodičů Ford Tranzit. Tím se spousta věcí
značně usnadnila a taky zlevnila. Ukázalo se, že do jeho auta
dokážeme naložit dvě motorky (i když to nejprve trochu připomínalo
ježka v kleci) a veškerá zavazadla, a ještě zapřáhnout vozík půjčený
od kamaráda se zbylými dvěma motorkami (foto č.1). Jarýsovi
z časových důvodů přijeli až o několik dní později, navíc měli svůj
vlastní (dětský) Tranzit.
|
|
foto č.2 |
Nastal čas plánování. Když jsem
zjistil, na kolik by nás přišlo ubytování po penzionech,
|
|
|
trochu mi to vzalo křídla, nepomohl ani Red Bull. Pod stanem se nám spát
nechtělo, možností byly chatky v kempech. Nakonec se ukázalo, že v
kempech jsou relativně dobrou a levnější alternativou zaparkované obytné
přívěsy. Naštěstí nikoli vajíčka, která za sebou dýchavičně tahaly
trabanty soudruhů z NDR po cestě k Balatonu, ale velké přívěsy s
koupelnou, záchodem, kuchyní a samostatnými ložnicemi. Po zkušenostech
je mohu doporučit, obvykle nás ubytování stálo 10 éček na osobu a noc.
Polku si v nich nezatančíte (oplodňovák ano), ale celkem pohodlně se
vyspíte, uvaříte si a najíte se. Kromě toho se v nich vysprchujete a
klidně i usušíte mokré věci a pivo si dáte do lednice (foto č.2).
Některé mají i klimatizaci. Pozor: ne všechny kempy pronajímají přívěsy
na dobu kratší než týden (většinou od neděle do soboty). Minimální pobyt
činí obvykle dva dny. Podmínky jsou vždy na webu. My chtěli v každém ze
tří zvolených kempů, ze kterých budeme podnikat vyjížďky, strávit 5 dní.
Pobyt jsem zamlouval předem, většinou se požaduje záloha ve výši 30%,
zaplatit se dá kartou pomocí zabezpečeného protokolu na internetu.
Komunikace v angličtině je veselá, Francouzi anglicky moc nemluví, zato
milují Google Translator (nejspíš proto, že s ním neumějí pořádně
zacházet). Základní francouzština byla docela požehnání. Po zkušenostech
ovšem mohu říci, že rezervace v první půlce června není třeba (naopak o
prázdninách je nutností), stačí si zjistit, které kempy pronajímají
přívěsy i na kratší dobu, a pak jet na blind. K vyhledávání kempů jsou
nejlepší Googlemaps. Zadáte si „camping“ a příslušné město a zobrazí se
vše, od veřejných tábořišť až po plně vybavené téměř luxusní kempy, v
okolí cca 50 km. |
|
Naše první základna byla v podhůří Pyrenejí, kousek od Pau.
Nádherná krajina. Pyreneje nejsou tak vysoké jako Alpy, nejvyšší
vrcholky mají něco přes tři tisíce metrů, ale jsou neméně krásné. A
především tu není zdaleka tak velký provoz. Motorek a aut jsme moc
nepotkali. Doporučuji si na ně nechat aspoň pět dní čistého času. My
měli tři a půl a bylo to vlastně málo. Určitě stojí zato si přejet co
nejvíce pasů do Španělska a zpátky a pojezdit i na španělské straně
(foto č. 3 až 6). Silnice jsou slušné, i když ne tak kvalitní jako v
Rakousku. Za návštěvu stojí světoznámé Lurdy, nejlépe za tmy, kdy je
celý areál osvícený. |
 |
|
Další kemp, ve kterém jsme zakotvili, se nachází u města
Rodez, asi 50 km západně od
|
foto č.3 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
foto č.4 |
foto č.5 |
foto č.6 |
foto č.7 |
foto č.8 |
|
|
|
|
proslulého mostu u Millau. Cestou jsme si prohlédli
Carcassone (foto č 7+8). Navzdory tomu, co se říká v průvodcích,
na prohlídku stačí s přehledem tři hodiny. Město je to impozantní, ale
upřímně řečeno u nás máme zachovalých gotických památek taky docela
dost. Z Rodez jsme vyráželi na různé světové strany, projeli jsme
například Gorges du Tarn (foto č. 9 až 11) nebo národní park
Causses du Quercy (foto č.12 až 14). Jednou jsme vyjeli na celý
den i autem, protože lilo jako z konve. Prohlédli jsme si aspoň zámek
(těch je i na jihu Francie docela dost, mnohé jsou však soukromé a
nepřístupné foto č15) a okusili něco francouzské kuchyně. |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
foto č.9 |
foto č.10 |
foto č.11 |
foto č.12 |
foto č.13 |
|
|
|
|
Při přesunu do posledního kempu, jsme se zastavili na mostě u
Millau (foto č. 16). To je vážně nutnost. Naší poslední destinací
byl kaňon Verdon (foto č. 17). Asi není třeba ho zvlášť
představovat, většina z nás o něm ví, takže snad jen pár praktických
poznámek. Určitě se vyplatí objet celý úsek od Lac de Sainte-Croix až po
Point de Soleils z obou stran. Chce to minimálně jeden celý den. Když
budete mít dva, nudy se bát nemusíte. Některé úseky silnic kolem kaňonu
jsou dost mizerné. Díry a šotolina. Bohužel není na výběr. Kromě toho
jsme se podívali i do Gorges de Daluis (foto č. 18+19) a k moři.
Krásná cesta vede např. mezi Frejus a Cannes (foto č. 20). V
dosahu je i proslulé Saint Tropez. Po pobřeží doporučuji jezdit ve
všední den po poledni, kdy je nejslabší provoz. |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
foto č.14 |
foto č.15 |
foto č.16 |
foto č17 |
foto č18 |
|
|
|
|
Úmyslně tu nevypisuji podrobně, kde všude jsme byli. Pokud by
měl někdo zájem, mám v Googlemaps připravené trasy, které mohu poslat na
mail. Prakticky všechny jsme projeli a stály zato. |
|
Systém převozu motorek se
nám jednoznačně osvědčil, určitě ho ještě využijeme. Naše tři základny
se nacházely cca 400 km od sebe a při přejezdech jsme většinou
projížděli plochou krajinou plnou továren, kde nic nebylo kromě hustého
provozu. Francie (ale třeba i Německo) je tímhle charakteristická - je
tam spousta zajímavých míst, ale jsou daleko od sebe a mezi nimi není
nic k vidění. Je to samozřejmě dáno i tím, že jsou to velké země.
Základní výhody bych shrnul asi takto: |
|
 |
 |
1.
Úspora času.
Z Prahy až do Pau, cca 1 800 km, za necelých 20 hodin. Paľo nakonec
odřídil celou cestu sám (plus ještě dalších 300 km ze Senice do
Prahy), za což před ním smekám, ale pokud se řidiči střídají,
všichni se cestou prospí a po ubytování mohou hned klidně vyrazit na
vyjížďku. Nevím, jak na jiný motce, ale na Introši bych 1 800 km dal
možná za dva dny po dálnici, a to bych přijel naklepanej jako kosa
na začátku žní a rozlámanej jako sušenka (a Ivet by se
|
|
foto č.19 |
foto č.20 |
|
|
|
|
nejspíš někde cestou otočila a
vrátila domů).
|
|
2.
Úspora finanční. Paľo dokázal stlačit spotřebu paliva pod
deset litrů nafty na 100 km, což není ani 2,5 litru na hlavu. Motorka si
vezme (nejmíň) 5 až 6 benzínu. Mýto za 4 motorky je vždycky vyšší než za
auto s vlekem. V neposlední řadě kdybychom to samé absolvovali po
dálnici na motorkách, najeli bychom každý zbytečných 3 600 km (to je půl
servisního intervalu). |
|
3.
Zavazadlový prostor. Do auta se dá nacpat fakt spousta
věcí, od vercajku po slivovici, na Introše nebo Virážku bez brašen leda
tak kartáček na zuby, půl pasty a čtvrt mejdla. |
|
4.
Záchranné vozidlo.
I nová nebo skvěle udržovaná motorka se někdy porouchá. Stačí píchnout
(neřku-li lehnout). Dva tisíce kilometrů od domova je vlastní dodávka
prostě k nezaplacení. Navíc auto skýtá poměrně příjemnou možnost se
zajet někam v klidu podívat, i když celý den leje jako z konve (a že
aspoň jeden den bude, na to můžete vzít jed). |
|
A na závěr ještě několik praktických zkušeností pro plánování cesty
(nejen) do Francie: |
|
■
Cena ubytování ve Francii se dramaticky zvyšuje během prázdnin
(cca od 2. týdne v červenci do konce srpna), a poněkud méně dramaticky
ve druhé polovině června a v první polovině září. Rozdíly jsou až
dvojnásobné. Platí to pro kempy i penziony. Pokud můžete, jeďte na
začátku června. Ušetříte. Navíc v kempech bude téměř prázdno. Většinou
jsou rádi, že mají hosty, takže vám odpustí i případné extra poplatky.
|
|
■
Počítejte s tím, že ve venkovských oblastech je síť pump značně
řídká (kdo ujede na nádrž 300 kilometrů, řešit to nemusí, s Introšem je
lepší pro jistotu tankovat klidně i půl nádrže) a nespolehlivá.
Samostatných je pomálu, většinou najdete dva stojany u prodejny aut nebo
autoservisu, jejichž personál může být klidně dvě hodiny na gáblíku (a
nakonec se už ani nevrátit). |
|
■
Většina obchodů (včetně supermarketů a pump u supermarketů) má
větší či menší kus odpoledne zavřeno. A rozhodně to neznamená, že o to
dříve ráno otevřou a o to později večer zavřou. Prostě to mají na háku.
Nejspíš jedou na jednu směnu. Takže osm hodin dohromady, v sedm večer
padla a nekoupíte už ani rohlík. |
|
■
Pokud pojedete do Pyrenejí, ubytujte se raději ve Španělsku.
Dozvěděli jsme se, že je tam asi o 20% levněji než ve Francii. Platí to
pro ubytování i jídlo. Za benzín zaplatíte víceméně to samé. |
|
■
Při plánování používejte Google Street View. Velmi se nám to
osvědčilo. Mnoho silnic, které vedou v kopcích, vypadá na mapě dost
pochybně a podezřele, přesto jsou kvalitní, byť třeba úzké (a naopak).
Není na nich prakticky žádný provoz a obvykle nabízejí ty nejhezčí
pohledy do krajiny. Street View vám ukáže jejich povrch i okolí. |
|
|
|
|
|
Foto :
účastníci zájezdu |
 |
|
 |
|
|
|
 |
Spojení na autora článku : |
|
Zpět do sekce : Velký flám |
|
|
|
|
|
|
