|
|
| Vidět
Matterhorn a... |
červen - 2006 |
|
|
 |
|
|
|
| |
Kdo a s čím: Kouťas, Zdeňka a Honda
VTX 1300 S |
| |
O Švýcarsku a jeho nejkrásnější hoře
Matterhornu jsem snil už jako kluk. Pak ještě o pořádné motorce a vida,
sny se zhmotnily! Pravda, trvalo to trochu, ale kdo si počká, ten se
dočká, ne?. V Alpách jsme byli s Vladimírem a 14ti dalšími stroji z K1400
už celý týden, byla sobota dopoledne a všichni už odjížděli z Rakouského
Sautens domů. My měli před sebou další týden dovolené - ale už sólo. Plán
byl vcelku jasný, nikdy jsme ve Švajcu nebyli, střihneme to do centrálního
Švýcarska k Curišskému jezeru, poblíž přespíme, další den na jih a už ten
můj sen uvidíme. |
| |
Rozloučili jsme se s posledními kamarády a
ejhle, po týdnu azurové oblohy mraky a pěkný slejvák. Naštěstí za dvě
hodiny bylo modro a my vyrazili na opačnou stranu než ostatní. |
|
|
|
|
Na švýcarských hranicích v nádherném kaňonu se vynořila
celnice a u závory švarná mladá Švýcarka. Poradila, kde koupit dálniční
známku (na pumpě), protože cesta je daleká, vidět jsme toho chtěli víc a
časově jsme to měli tak tak. O tom, kolik stojí, jsem věděl, ale že to je
pálka! Skoro 40 švýcarských frantíků! Představa, že známka na motorku
stojí úplně stejně jako na plechovku, mě dojala, co na tom, že platí po
celý rok, když my ji potřebovali tak na čtyři dny. Ale dobrá, na dovče
přece na sobě nebudeme šetřit. Takže koupeno, nalepeno a mastíme si to k
jezeru u Curichu. |
 |
 |
 |
Když se za ohybem cesty jezero vynořilo, vyrazilo nám
dech svou rozlehlostí a zelenou průzračnou vodou. Už podél severního
břehu jsme zastavovali u hotelů, penzionů a vůbec "zimmer frei" jenže i Švýcaři
byli nadržení dostat se po dlouhé zimě a vůbec prvním krásném týdnu k vodě
a všechno bylo plné. Dojeli jsme skoro až do centra a pořád |
|
|
žádný nocleh. Ulice vyžhavené sluncem, vůbec žádný
provoz, jen břehy jezera obsypané naháči. Už jsem se smiřoval s myšlenkou,
že to seknem někam do parku,
počkáme až bude tma, natáhnem se na trávník a nějak to dopadne. Zdeňka
byla trochu posmutnělá, přece jen ten týden v přepychovém penzionu v
Rakousku jí malinko zhýčkal. |
|
Jak tak v Curichu bloumáme od semaforu k
semaforu, u jednoho jsem zastavil a svěsil ruce ze řídítek. Naskočila
zelená a já nic, nejedu, přemýšlím co dál, nikde nikdo. Další střídání
světel a zprava od jezera přijíždí litrová Yamaha R1. Přijela až k nám,
přední kola se téměř dotýkají a pokyn hlavy jezdce - proč nejedete?
Otvírám helmu a ukazuju ať jede. Otvírá taky helmu a hele, ona je to
ženská! Ptá se, proč nejedem, a já na to, že nevím vlastně kam a že jsme
za |
|
|
|
stroje a ženeme se za ní přes celý Curich kamsi až na
severní okraj. Bydlí ve velkém podkrovním bytě, který si sami s přítelem
(toho času na surfařské dovolené v Řecku) rekonstruovali. Zdenička padá do
vany a já s Gabi ještě jedeme zaparkovat motorky do sto metrů vzdálených
podzemních garáží. Šeří se a Gabi nám připravuje po koupeli skvělou
večeři. Přemlouvá nás, abychom zůstali do pondělka, že nám v neděli
jakožto rodilá "curišanda" ukáže Curich a v pondělí doprovodí kus k
Matterhornu. Všude že jsou uzavírky a bez jejich znalosti si párkrát
zajedeme, protože se |
 |
 |
 |
značením to není nic moc. Tady na moment odbočím : |
|
Měl jsem vždycky představu, že Švýcaři
jsou národ bankéřů a hodinářů. Omyl přátelé, je to národ cestářů. Nebylo
celistvého úseku, aby na něm někdo něco nespravoval. Snad po každých
dvaceti kilometrech jsme stáli u nějakého semaforu na řízeném úseku a
dokonce
|
|
|
jsme ty cestáře občas (ve všední den) i viděli při
jejich laxní práci. Kdyby to alespoň bylo na těch silnicích vidět, ale
hrůza hrůzoucí. Miluju, když mi kamínky na čerstvém asfaltu bubnují všude.
Jejich hodně frekventovaný Gothardský tunel (18,9km), který jsme chtěli
použít, byl po celou sezónu uzavřen! Ano, Gabi nám tutově poslal sám Pán
Bůh...
|
|
Ale vraťme se k tomu, co následovalo po
večeři. Na Gábino naléhání jsem byl neoblomný, trval jsem na tom, že ráno
v půl osmé vyrážíme, že mě sebekrásnější velkoměsta nezajímají, páč já
jsem ve švajcu přece kvůli Matterhornu, ne? Takže přišlo náhlé rozhodnutí:
Zvedat se, obléci do šortek, jedeme se podívat na noční život Curichu,
zavelela
|
|
|
|
Hergot, řekli jsme si přece, že prašule
počítat nebudeme, takže hurá do internetové kavárny a to si pište, že jsem
s hrdostí najel nejdříve na K1400kovou adresu! Nasvícené historické jádro
Curichu kolem jezera bylo nádherné, výletní lodě jezdily i kolem půlnoci.
Uondaní z celého toho denního maratónu jsme pak zalehli a já se začal
zabývat myšlenkou - zítra HO uvidím!!!
|
|
Ráno jsme vstali, zašli pro motky, stavěli
se hned na Shellce, naplnil jsem po okraj i Gábiny R1, cválnul to kartou
(panečku, to je výhoda!) a vyrážíme na jih za mou vysněnou. Gabi kupodivu
dodržuje veškeré předpisy a tak, když v |
 |
 |
 |
serpentinách stoupáme na Grimmsel
Pass, předjíždím ji a značkou předepsanou sedmdesátku trochu - no, spíš
víc - jaksi nedodržuju. Nahoře se mi dostalo od Gabi pokárání. Kdyby nás
policie chytila, jí by to stálo dvě třetiny měsíčníhoplatu. Výše pokuty je
tam dána výší daňového přiznámí. Uf. Pak už jsem se nedivil, že všichni
opravdu vše |
|
|
dodržují. Jen cizinci jim tam dělají bordel. Ale jen do
odchytu... Když k NĚMU zbývalo asi 80 km, rozloučili jsme se s Gabinou,
mnohokrát poděkovali a za každou zatáčkou jsme HO vyhlíželi. |
|
Dojeli jsme až do Tasche. Zde spalovací
motory všeho druhu končí a dál nahoru už se smí jen elektrickým vlakem.
Železnice vůbec je asi švýcarská chlouba. Vedou skoro všude a nejsou
drahé. Scenerie úžasná, viadukty do oblouků, tunely taky, kochačka. Po
příjezdu do Zermattu se divíme dvoujazyčným nabídkám, které jsou všude.
Nebylo by to nic divného, kdyby... kdyby jeden z těch jazyků nebyla
japonština! A taky že jo. Šikmoocí zde převažují v poměru tak 4:1, staří,
mladí a pořád se usmívající. Popošli jsme ještě asi kilometr městem se
skanzenem a pak se konečně vynořil. MATTERHORN. Je fakt nádhernej.
Seděli jsme na verandě pizzerie a jen zírali. Škoda, že nebyl čas popojít
ještě blíž a výš. Rozloučení s NÍM a honem vlakem zpět za opuštěnou
Hondou. Poježdění po švýcarských Alpách bylo
|
|
|
|
líznutí po okraji a pokračování dál k nám jsme skoro
250 km nenarazili na pumpu? Je to tak, takže najednou prdprd a přepínám na rezervu. Hned pryč z dálnice a v
Landau u našich hranic konečně spása v podobě pumpy. Byla už tma, takže do
penzionku a úleva s bavorským točeným pivečkem v ruce. Domů už to byl
skok, ale protože bylo stále nádherně, přenocovali jsme v Železné Rudě a
pěšky (!) jsme se vydali k Černému a Čertovu jezeru. Doma je taky hezky.
Každý flám se šťastným návratem je moc fajn. |
|
|
|
|
|
Foto : Kouťasovi |
 |
|
 |
|
|
|
 |
Spojení na autora článku : |
|
Zpět do sekce : Velký flám |
|
|
|
|
|
|
