|
|
|
Rumunsko 2008 |
28.08.2008 |
|
 |
|
|
|
| |
Před pár měsíci se na Webu
K1400 objevil nápad strávit týden v Rumunsku. Cestovat na motorkách do
vzdáleného Rumunska a zpět byl dost zajímavý a odvážný počin, jak se
později ukázalo. Na Web to tehdy připravil Pavell. Přihlásilo se asi deset
cestovatelů. Pro podobný projekt, tak akorát. |
| |
Čas běžel a den odjezdu se přiblížil.
Dohodli jsme se, že vyrazíme ráno 16.7. 2008 z Brna. Pár nás přespalo u
Vlka a než jsme přejeli slovenské hranice,tak jsme se sjeli všichni. Počet
účastníků se nakonec ustálil na osmi kouscích a osmi motorkách, ostatně to
dá rozum, že. Kdo by to chtěl běžet bez motorky... |
|
Cesta
přes Slovensko a Maďarsko ubíhala svižně a bez zbytečného zdržování. Vedla
po dálnicích a my jsme chtěli |
|
|
|
|
do
rumunského Banátu dorazit ještě ten samý den. Malinko nás zdržel déšť, na
který to celý den vypadalo a kterému jsme se až na tuto asi půlhodinovou
přepršku statečně vyhýbali. No, malinko jsme zmokli. V tom nevětším lijáku
Yoskin, svým cvičeným okem zjistil, že Baddymu uniká olej. Deště nedbaje
se chopil nářadí a během pikosekundy závadu na motorce odstranil. Sám
promokl na kost. Jako mávnutím proutku déšť ustal a vyšlo slunce, které
by nás určitě doprovázelo až na místo našeho domluveného noclehu -
vesničky Gernik, ovšem kdyby....... kdyby tam vedla alespoň trochu slušná
cesta.
|
|
|
|
Bylo nám divné, že to
do cíle máme slabých sto kilometrů a navigace ukazuje, že na to bude
potřeba 3 - 4 hodiny času. Ale to víte, navigace - těm se nedá úplně věřit
a tak jsme nad tím mávali rukou. A pak to přišlo. Už se stmívalo, takže
zapadlo i to slunce, do Gerniku něco přes 30km a.... a skončil asfalt.
Nejdříve silnice jen tak nenápadně přešla v jámy a v nepřetržité oraniště,
z kterého se pomalu vytratil i zbylý asfalt. Setmělo se a na hledání jiné
cesty nebyl čas. Tak se nás osm statečných mužů, sedících na osmi zprvu
naleštěných krasavicích, začalo prodírat bahnem, kamením a lesními
cestami na kterých se objevovali louže velikosti brněnského Prýglu. Ta
cesta byla dlouhá ,,jen“ třicet kilometrů. Třicet kilometrů ,,enduro“-
vložky, jak jsme tento dojezd do Gerniku nakonec nazvali.
|
|
|
|
Něco málo
před půlnocí jsme dorazili na místo pobytu. V lese ukrytá vesnice, kde
svítila sem tam elektrická lampa. Okolo malého náměstíčka byl položen
slibovaný asfalt. Ticho, tma. První, kdo s námi v Gerniku prohodil slovo,
byl houf místních dětí, které seděli na mostku a osm bublajících strojů je
dost překvapilo a zároveň přilákalo. Dovedli nás do místní otevřené
hospody a za panem řídícím, který nám měl ukázat dojednané ubytování.
Ouha, jako na potvoru, prý celý den pršelo a tak je naše objednaná
chaloupka ještě obsazená, protože ubytovaná skupina dětí chce ještě zítra
na výlet, který kvůli tomu dnešnímu dešti nestihla. Pro Pavlla, jako
hlavního organizátora, jen drobný zádrhel. Neuběhla ani čtvrthodinka a my
ujížděli nocí na jiné domluvené místo noclehu. Jasně, že jsme si
v otevřené hospodě dali jedno pivko, to dá rozum po takové cestě.
|
|
Ta radost, že máme kde
složit hlavy. Bylo nám úplně jedno, že chaloupka sotva stojí, že na
zahradě je jen kadibudka, že sprcha je v kuchyni (hlavně, že je) a že
příjezd na dvorek je pokračování naší ,,enduro“ vložky. S chutí jsme si
dali panáka a s úlevou ulehli do našich osmi postýlek. Tak hvězdnatou
oblohu, jako tu noc v Gerníku u nás vidět není . |
 |
|
Je ráno. Poprvé vidíme
okolní krajinu a náš příbytek za denního světla. Je tu krásně, okolní
příroda je divočejší, lesy hlubší, cesty rozbitější a chalupy opuštěnější.
Spousty domků jsou na prodej, hodně místních se přestěhovalo do Čech a na
Moravu, kde každý má nějakého svého příbuzného. |
|
Dnešní den jsme se
rozhodli prozkoumat Gernik, seznámit se a místním obyvatelstvem a pofoukat
drobné bolístky našich již zase odbahněných plnokrevníků. Mimochodem bylo
to potřeba, protože pohled na těch osm bahenních koulí, byl dost
deprimující. |
 |
Nejdříve jsme zašli do
centra vesnice, kde jsme navštívili místní školu, pozdravili jsme pana
řídícího, seznámili se s panem školníkem a zhlédli při práci zdejší
paní učitelku. Poradili nám co vidět a co nevidět. Rozlučka a šupem do
hospody na dobrou snídani. Mimochodem otvíračka hospody byla úžasná,
my ji neviděli za celou dobu zavřenou. Sortiment, pravda omezenější,
ale stačil nám bohatě. Menu měli jednotvárnější, v podstatě nabízeli
jen klobásu a olejovky. Tak jsme si nechali jídelníček vždy zpestřit
místním pekařem, který nabízel večeře, obědy a bůh ví co ještě. Po
zdroji pokrmu jsme se raději nepídili. Moc věřit se mu nedalo,
|
|
|
přezdívali jsme ho Krkovička. Měl super dceru, pořád se
na nás smála a tu jsme zase pojmenovali Pína. |
|
Aby měl den nějakou náplň,
tak ta sportovnější část přesvědčila tu méně zdatnou, že by se mělo jít
alespoň na malou procházku. Jelikož všechny místní pamětihodnosti a krásy
přírody jsou desítky km vzdáleny, zvolili jsme nejbližší přírodní
anomálii. Tureckou díru, která byla ,,jen“ sedm kilometrů daleko. Jaksi
nám v místní škole neřekli, že cesta vede přes pořádný kopec a po cestě,
která neměla daleko ke „kravské sjezdovce“. Yoskin, Mirečák a Vlk zmizeli
v dáli a zbytek se pomalu vlekl do kopce za nimi. Nebudu popisovat celou
cestu, každý se s ní vypořádal po svém. Pro někoho to byla prima procházka
a pro jiného bahenní |
 |
|
strastiplný zrychlený přesun. |
|
Všichni jsme byli rádi, že jsme zpátky v
místní hospodě, kde bylo příjemně až do hluboké noci. |
|
Dnešní den, není zbytí,
musíme prozkoumat cestu, vedoucí na nejbližší asfaltovou silnici, která je
ovšem vzdálena dvacet kilometrů po sice zpevněné, ale pořád jen polní a
lesní cestě. Jen co jsme triumfálně opustili vesnici, všichni |
 |
místní mávali a vybíhali na cestu,
tak Pavell hlásí defekt zadního kola. Jak je dobré míti s sebou našeho
Yoskina. Bez zbytečného prodlení chopil se potřebného náčiní. My
ostatní jsme vyhouply trubkový rám Volusie na kámen dovalený z lesa a
než kohout třikrát zakokrhal, kolo bylo opět na svém místě a opravené.
Na asfaltku jsme dorazili již bez problémů, natankovali potřebné
pohonné hmoty a chtěli pokračovat do cíle dnešního výletu - lázní Baye
Herkulaneum. Ale ouha, Františkova Kawa, byla proti, ani ne tak Kawa,
jako její nosič brašen, který nevydržel nápor nezpevněných polňaček a
polámal se. František se rozhodl provést |
|
|
opravu svépomocí a poslal nás dál samotné. |
|
Cesta byla super. Nový asfalt podél Dunaje
byla odměna za dva předešlé dny strávené v bahně a vodě. Žádná radost, ale
nevydrží dlouho, během okamžiku se hlaďounký šedočerný asfalt vytratil a
nahradila ho šotolina, po které tu projelo jen nákladní auto, sem tam se
šinul buldozer a tu a tam nás za nohavici tahal potulný rafan. Mimochodem
, potulných psů je tu jak naprdíno. Jsou všude a bez nejmenšího pudu
sebezáchovy se vrhají pod přední kola našich motorek. Trochu na ně platily
Yoskinovy laďáky a Pavllova houkačka. |
 |
|
Ta rozbitá cesta se táhla přes třicet
kilometrů, pak se pod kola motorek vrátil asfalt, který |
|
nezmizel až do Herkulanea. Zaprášení a unavení jsme se
s chutí ponořili do teplých smradlavých termálních vod. Pivo a steak
přišli vhod, rožnili hned vedle bazénu. Neuběhla ani hodina a už jsme
uháněli zpátky, majíce domluvenu prima večeři s pekařem Krkovičkou. |
|
Zpátky se jelo dobře i tu šotolinu jsme
zvládali s větším nadhledem, ale na rychlost místních jsme neměli. Oni s
nejnovějšími BMW, Audi a Mercedesy letí po těch rozbitých cestách jakoby
ani rozbité nebyly. Létají po nich i se |
 |
svými Daciemi, kterých
je na silnicích přeci jen mnohem více. |
| Do naší
chalupy jsme dorazili po jiné cestě, sice kratší, ale opět s ,,enduro“
vložkou. Posledních pár kilometrů před cílem nás zase přepadl déšť.
Tak jak jsme promočení přijížděli, a v každém z nás, v někom více, v
někom méně, zrálo zásadní rozhodnutí. Není možné každý den absolvovat
dvacet kilometrů bahnem, cestou necestou, abychom se dostali na
použitelné cesty. A tak ..... pojedeme do Transylvanie za Drakulou.
Shodli jsme se téměř beze slova a to jinak mezi námi bylo spousta
individualit, ale toto rozhodnutí bylo přece jen jednomyslné.
|
|
|
Lehce nás pozdržel vložený servisní den,
který naše motorky po tom to motokrosu potřebovaly. Opravili jsme světla,
startování, odstranili jsme znovu bahno z našich strojů a celý den jsme se
jen slunili a popíjeli. Dokonalá příprava na dlouhou cestu do Transylvanie. |
|
Mirečák, Yoskin a Vlk se rozhodli ještě
navštívit kravské pohřebiště o kterém nám vyprávěl Krkovička. Jo
Krkovička, ten toho napovídá. Kluci nic nenašli, asi nás jen vodil za nos,
ale co, jiný kraj jiný mrav. |
|
Večer jsme popili a pojedli ryby u
Krkovičky, zalaškovali s Pínou a šli spát. Zítra nás čeká dlouhá cesta. |
|
|
|
Opět triumfální odjezd. Celá vesnice mává,
holky vybíhají na cestu, krávy uhýbají z cesty, psi štěkají a snaží se
zakousnout do laďáků, slunce svítí, prostě super ráno. Čekalo nás 450km a
to po rumunských cestách. Moc jsme netušili jaké cesty nás vlastně čekají.
Jelo se prima, malinko civilizovanější sever, lepší cesty, taky více aut.
Po celodenní jízdě zastavujeme u penzionu na úpatí pohoří Fagaraš. Mirečák
domlouvá super cenu za nocleh a tak zůstáváme. Pořádná večeře, pivko,
někdo limo a usínáme. |
 |
|
Ráno budem brzo vstávat, máme naplánovánu
královskou etapu přes pohoří Fagaraš po |
|
Transfagarašán, což je cesta, která postupně vystoupá
do 2050m.n.m. a zase zpátky. Těšíme se. |
|
Ráno, sluníčko, kafe, snídaně, super. Jen
ten čas nám trochu nevyšel, ale to je všem celkem jedno. Vyrážíme. Silnice
je to nádherná, krajina připomíná rakouské Alpy, jen hory nejsou tak
vysoké, ale jsou divočejší, bez zákazů, dá se stanovat a spát všude, oheň
nikdo neřeší a také odpadky bohužel nikdo neřeší. Silnice v dobrém stavu a
jízda od stupačky ke stupačce. Užíváme si to. Nakupujeme i nějaký místní
sýr a salám. Není tu ani moc lidí, další výhoda. Osm motorek vzbuzuje
celkem rozruch. Moc motorek se tu nepohybuje a když, tak zaprášená endura,
nebo cesťáky. Na choppery a cruisery nejsou zdejší moc zvyklí. Místní se
fotí na našich motorkách, okukují je, mávají, je to prima den. Čas letí,
ale moc rychle. Mineme přehradu, která zalévá údolí hned vedle
Transfagarašánu, oběd v Drákulově Campu, pár fotografií před hradem Bran,
ale už je pozdě. Brašov jen míjíme, honí nás opět déšť. Za tmy dojíždíme
do našeho motýlku a do prázdného žaloudečků padá večeře za večeří. Je
prima večer, ale je poslední společný. Zítra se vydáme na zpáteční cestu.
Máme to domů všichni hezky daleko. Někdo i 1500km a to je pěkná štreka.
Jdeme
|
 |
postupně spát. |
| Počasí nám
přeje. Ráno je jako vymalované, pojídáme včera nakoupený sýr a salám,
popíjíme kafe a probíráme cestu která nás čeká. Alf s Láďou se
chystají, že dnes dorazí na Balaton, kde přespí, později se k nim
přidává i Vlk. Vyrážíme a podle plánu se ještě na rumunském území
dělíme na dvě skupiny. Jedna míří na již zmíněný Balaton a druhá se
vydává severněji na Zemplínskou Šíravu. Měli jsme trochu obavu, jestli
je v našich silách dojet až na Slovensko na jeden zátah, ale jakmile
jsme opustili Rumunské silnice, cesta se narovnává a |
|
|
ubíhá rychleji. Na Slovensko dorážíme okolo osmé večer
a tak máme i malou rezervu. Mirečák se rozhoduje cestu natáhnout až do
Bešeňové a zbytek Yoskin, František, Pavell a já, jedeme podle plánu na
Šíravu. Ubytování je středně progresivní. Motorky pod okny a pospícháme do
hospody na jídlo a pití. Bylo nám tam příjemně, spousta pěkných a veselých
děvčat. Pavell málem porazil místní borce v páce. Jen jeden měl o pár
bodíků více. Pojedli jsme, popili, ale do pokoje jsme se dostat nemohli.
Všude bylo zamčeno. Nakonec jsme se vyšplhali do prvního patra po
balkonech a probudili Frantu, který šel naštěstí spát dříve a tak nám
odemkl. Trocha slivovičky byla nám všem odměnou. Byl to hezký večer. |
|
Poslední den. Opět slunce. Vyrážíme na
cestu, projíždíme Prešovem a za Prešovem snídáme u letadla, ňamina. Cesta
ubíhá, pár fotografií pod Spišským hradem a už jsme pod Vysokými Tatrami.
Jak se blížíme, táhne nás to k domovu čím dál tím víc. Projedeme pod
Tatrami a místo oběda v Bešeňové si dáváme rozchod na dálnici u
Liptovského Mikuláše. Loučíme se a každý míří k domovu. |
 |
|
Na cestě jsme strávili týden. Týden plný
spousty nových zážitků, týden, na který ani jeden z nás nikdy nezapomene.
A o to, si myslím, šlo. Díky Pavllovi za organizaci a přípravu celého
|
|
týdne. Díky Yoskinovi za servisní pomoc během celého
týdne. Díky Mirečákovi za plánování cest a vyjížděk. Díky Vlkovi, Láďovi,
Alfovi a Frantovi za to že byli a že byla legrace, no a Já jsem se pokusil
natočit pár roztřesených obrázků a napsat část našich zážitků. |
|
|
|
Celkem jsme ujeli po cestách, necestách
cca 3500km, projeli jsme čtyřmi státy a v bahně jsme všichni najeli tolik
kilometrů, kolik jich nejspíš hodně |
|
dlouho nenajedeme. |
|
|
|
|
|
Foto :
účastníci zájezdu |
 |
|
 |
|
|
|
 |
Spojení na autora článku : |
|
Zpět do sekce : Velký flám |
|
|
|
|
|
|
