Rakousko - září 2006

     Sestava : Bizon & Kawa EN450, Vendys & Intruder VS1400, Marek & Honda Shadow 1100, Maxa & Yamaha XV1100, Martin & Yamaha XV750 a Polis & Intruder VS1400
     V červnu 2006 jsme se s výjimkou Polise všichni zúčastnili Vladimírem velmi dobře připraveného a na počasí šťastného výletu do rakouských Alp. Protože jsme však ani zdaleka nestihli navštívit všechna zajímavá místa tohoto regionu a zároveň jsme chtěli vyrazit v poněkud mobilnější skupině (v červnu nás bylo téměř dvacet strojů), zrodil se ve Vendysově již trochu starší (leč poměrně zachovalé) hlavě nápad, abychom si - pokud to počasí dovolí - jízdu k našim jižním sousedům zopakovali někdy koncem léta. Volba nakonec padla na první polovinu září. Z důvodu pracovní vytíženosti jsme se dohodli, že vyrazíme bez Martina, který se k nám měl přidat až cestou.
   Dlužno říci, že Polis neměl v tomto okamžiku vůbec tušení, že se do Rakouska s námi podívá. Ale o tom až později. Společný sraz našeho předvoje byl určen na 11. září v objednaném penzionu na Šumavě. Přestože jsme se na místo přepravovali jednotlivě, všem se nám postupně podařilo zabloudit. Na začátek cesty po cizí zemi velmi slušné. Večer i noc proběhly bez větších problémů, až na to, že si Vendys v penzionu zapomněl tričko. Stejně jsme ho ovšem podezírali, že je to prostě jeho zvyk, protože po sobě rád zanechává stopy.
foto č.1
foto č.2
   V úterý jsme se probudili do mlhy (obrázek 1), která se však velmi rychle zvedla a cesta na Salzburg probíhala už s nebem bez mráčku a teplotou výrazně přesahující 20°C. Naším prvním cílem byl Berchtesgaden na pomezí Rakouska a Německa. Dorazili jsme v čase oběda a po menším jazykovém zápolení se slečnou v informačním centru, která zřejmě neměla na němčinu stejného profesora jako já, se mi podařilo zajistit bydlení v útulném penzionu nedaleko městečka samotného (obrázek 2). Po rychlém ubytování (no, v podstatě jsme naházeli všechny věci v pokoji na podlahu) jsme se vydali k místní atrakci číslo jedna, tedy horské víkendové haluzně Dolfiho Schickelgrubera, známějšího pod uměleckým pseudonymem Adolf Hitler. Po náročné cestě zahrnující motocykl, autobus a výtah jsme dorazili do Orlího hnízda s úžasným výhledem na okolní krajinu (obrázky 35).
   Tady jsme si dali nealkoholická piva respektive sodovku (na Moravě též sifón - obrázek 6) a já měl možnost si trochu oprášit polštinu při rozhovoru s obsluhou (v tu chvíli by se chudák Dolfík asi obracel v hrobě, kdyby nějaký měl - český untermensch se rozvaloval na jeho terase a polský jej obsluhoval a inkasoval). Po návratu zpět do hlubin přilehlého údolí jsme s potěšením kvitovali, že nám nikdo neodcizil helmy ani jiné předměty zanechané v brašnách, jak by se nepochybně stalo o několik desítek kilometrů směrem na severovýchod, a rozhodli se ještě zjistit, jak funguje provoz na nedalekém jezeře Königssee, které jsme zamýšleli navštívit následujícího dne. Po cestě do „našeho“ penzionu jsme se ještě zastavili u pumpy, abychom si obstarali nějaké pivo (ne, dokonce ani v Německu ještě neteče pivo z pumpy u studny, jak by se nám všem určitě líbilo - jednalo se o čerpací stanici). Pohodlně usazeni na balkóně a za zvuků cikád, cvrčků a otevíraných plechovek piva jsme pak podrobně probrali další cestovní program.
foto č.3 foto č.4
foto č.5 foto č.6
   Druhý den nás čekalo Königssee a jízda směrem na Glockner (k desátníkovi do Matrei), kde se k nám měl připojit Martin. Výlet na jezeře neměl chybu, protože se nám podařilo celkem úspěšně předhonit davy lidí, které se přivalily kolem 11 hodiny (obrázky 710). Na zpáteční cestě jsme měli dokonce loď téměř sami pro sebe (obrázek 11). Z motorkářského pohledu lze snad jedině dodat, že po jezeře se na motocyklu jezdit nedá. Ale to jsme v koutku duše stejně tušili, takže nás to tolik nepřekvapilo. Cesta do Matrei proběhla v klidu a stále za krásného počasí. Ubytovali jsme se u desátníka, aby nás Martin snadno nalezl (obrázek 12). Kluci se velmi těšili na jelení guláš, který zde nabízeli na vývěsním štítě (podařilo se mi je totiž přesvědčit, že slovo Hund znamená německy jelen). Báječně si pochutnali a vůbec jim nevadilo, že v jídle nalezli zlomek kovové známky a kousek obojku. Po slibném rozjezdu se bohužel obsluha zasekla a personál nás prostě ignoroval, protože chlastal ve výčepu s kamarády (a pak, že se tohle děje jenom u nás …). Proto jsme poměrně časně vyrazili na pokoje a čekali, až přijede Martin.
foto č.7
foto č.8
   Objevil se těsně před půlnocí, a když jsme ho odsekali od motorky a rozehřáli autogenem, divil se, že už nedostane žádné pivo. Nakonec si ale oblečen a v botách zalezl nejprve pod
deku a později i pod matraci a bez dalšího remcání usnul. Ještě před tím nám však stačil sdělit, že v Praze náhodou potkal Polise, který projevil zájem se k naší expedici přidat, a následujícího dne tudíž můžeme očekávat další přírůstek do party. Čtvrteční ráno již nebylo tak slunečné, jak jsme si za předchozí tři dny zvykli, a po nebi se honily nepříjemně vypadající mraky. Vendys, amatérský rosničkář, nás ovšem ujistil, že z nich nebude pršet. Téměř se strefil. Naším cílem byly tentokrát Dolomity na pomezí Rakouska, Itálie a Slovinska. Jízda to byla parádní, plná krásných zatáček, úchvatných výhledů a jedinečné scenérie (obrázky 13 a 14). K večeru se však začaly opravdu stahovat mraky a těsně po ubytování v penzionu v Kirchbachu začalo drobně pršet. Mezitím se ozval Polis, kterému nefungoval v zahraničí telefon a při pokusu zavolat z veřejné telefonní budky v ní uvízl. Nakonec se mu však podařilo budku ze sebe svléknout a s menším zpožděním se k nám připojit v místní restauraci.
foto č.9 foto č.10
foto č.11 foto č.12    Páteční ráno bylo ve znamení provazů deště a mlhy valící se z hor
kolem nás. Abychom oddálili rozhodnutí o dalším postupu, dlouho jsme snídali. Když jsme však již snědli i příbory a talíře a Polis začal okusovat dubový stůl, bylo jasné, že nastal okamžik pravdy (obrázek 15). Původní trasa směrem na jihovýchod se nejevila jako reálná, neboť právě odtud se na nás valila slota. Když jsme se v informačním středisku dozvěděli, že v Salzburgu je sice pod mrakem ale sucho, rozhodli jsme se proto vydat směrem na sever. Prvních zhruba sto kilometrů sice ještě vydatně pršelo, ale nakonec se déšť umoudřil a
foto č.13 foto č.14
my si mohli konečně sundat nepromoky (obrázek 16 a 17). S optimismem, jenž se bohužel ukázal jako poněkud předčasný, jsme vyrazili směr Bad Ischl, kde jsme si chtěli udělat výlet kolem místních jezer. Déšť nás však dohonil ještě u oběda (obrázek 18), takže projížďka kolem jezer se scvrkla na hledání pokud možno suchého místa pro přespání. Tento úkol se ukázal těžším nežli se zdálo, protože veškeré ubytování, jehož tarify by nepřipomínaly ceny menších rodinných domů v okolí Prahy, bylo obsazeno. Případně majitel nestál o šest mokrých a nepříliš čistých motorkářů rochnících se v jeho navoněném povlečení jen jedinou noc. Když se nám konečně podařilo nalézt vhodné místo, nálada poloviny výpravy klesla těsně nad bod mrazu (obrázek 19). Vyhlídka na další den strávený jízdou v dešti se nám ani trochu nezamlouvala. Protože byla šance, že pokud budeme pokračovat směrem na Prahu, dešti ujedeme, rozhodli jsme se s Martinem a Polisem dát vale Rakousku a směrovat domů.
foto č.15 foto č.16
foto č.17 foto č.18    Maxa s Markem a Vendysem se rozhodli zůstat a zkusit štěstí
následujícího dne. Jak se ukázalo, bylo to správné rozhodnutí. My jsme sice opravdu dešti ujeli a prakticky od Lince už jeli po suchých a poměrně prázdných silnicích, ale připravili jsme se o jeden den putování po Rakousku. Kluci totiž
foto č.19 foto č.20 foto č.21 foto č.22
měli štěstí, protože se počasí umoudřilo, a v sobotu ještě najeli pár příjemných kilometrů kolem vody (obrázky 2022), nežli se také vydali ke svým domovům. Největší obdiv zřejmě patří Polisovi, který si v podstatě zajel nějakých sedm set kilometrů na pivo s námi a na druhý den jel domů. Každopádně i když nám počasí nevyšlo úplně přesně, rozhodně jsme si výlet užili a už 

plánujeme příští sezónu.

Bizon

Foto  : účastníci zájezdu

Spojení na autora článku :

Zpět do sekce : Velký flám

 
     
Jarouš (34.118) 29.09.2006 07:37
Tak kókám, kókám a nikde nevidím komentář k fotu č.21, asi vaše fotografka, když jinde není :-)
Marek (iol.cz) 29.09.2006 09:00
To je nová Vendysova přítelkyně :-) Tak vážně, při projíždění kolem jezera Attersee jsme si dali kávu v jedné hospůdce kde obsluhovala sympatická slečna ze Slovenska (a v kuchyni vařil její bratr). Bylo to příjemné setkání na závěr našeho výletu.
Vendys (iol.cz) 29.09.2006 21:43
Jaróšu, nemáš kókat ale máš jezdit s náma. Pak by ti to nemuselo vrtat hlavó.
Fáfa (upc.cz) 02.10.2006 10:03
Hoši super akcička a Bizone, super se to čte
Libor (eurotel.cz) 29.10.2006 17:48
moc pěkná akce,rád bych příště vyrazil s váma
 
   

zpět na úplný začátek WEBu

   
    Chopper a cruiser