|
|
|
D-A-CH-I-SLO-HU-SK -
2008 |
|
 |
|
|
|
|
Při plánování dovolené 2008 jsme stáli
před rozhodnutím: buď poslechnout, kam nás táhne srdce, a v tom případě
jet s Vladimírem a K1400kou do Treffenu nebo poslechnout rozum a jet
někam, kde jsme ještě nebyli. Jet dle srdce by znamenalo, že během
jediného roku budeme v Treffenu už potřetí, protože loni v létě jsme tam
byli ještě s "Korsičany". Zvítězil rozum a tím i sólo jízda do neznáma. V
Rakousku jsme toho projeli už celkem dost, a když nám Vladimír vyprávěl o
svých cestách po jihozápadních Alpách na italsko-rakousko-švýcarském
pomezí a o italských Dolomitech, bylo nám jasno, že to musíme vidět a
zažít. Takové Passo di Stelvio s 2757 m výšky je pojem jako Gross Glockner
nebo Albula ve Švýcarsku. Do Dolomit jsme zatím spíš jen |
|
|
|
|
nakoukli a věděli jsme, že tam musí být božsky. No a po
dvoutýdenním poježdění po horách by chtěla Zdeňka trochu relaxace v
termálních lázních - v jeskyních na východě Maďarska. |
|
Výzva tedy zněla: najít a zabukovat
ubytování v těchto oblastech za rozumnou cenu tak, abychom mohli denně
hvězdicově vyrážet z jedné základny. Usedl jsem k mapám a internetu a hle,
městečko Nauders v západním cípu Rakouska je přesně to, co hledáme. Trochu
"googlování" a penzion-haus Barbara, dvoulůžák se snídaní za 20 euro na
osobu a den je dokonce nad naše očekávání. S ubytováním v Dolomitech v
městečku Arabba jsem si starosti nedělal, jedeme mimo sezónu a bude volno.
S termálkami v Maďarsku v Miskolc-Tapolca to bylo horší, ne a ne najít na
internetu přímo ubytovatele. Vše jen přes zprostředkovatelskou slovenskou
firmu. Na jednu stranu bylo fajn, že se s nimi domluvím, na druhou pak
vědomí, že nás to ale bude stát dvakrát tolik. Dobrá, pojedeme tam jen na
tři noci a na dovče se až tak moc šetřit nemá. Zabukovat bydlení už dnes
opravdu není problém. Pár kliknutí do nabídek a rozbalovacích menu nebo
jen mejlnout. Možná se bude někomu hodit, jak jsem to se svou neumělou
němčinou udělal - a Burgi si při dalším čtení jen uhladí zježené vlasy na
hlavě. Napsal jsem tam hned poté, co jsem nalezl e-mail na zmíněný
Haus-Barbara - nějak takhle : |
Hallo, wir möchten gerne in Ihrer Penzion
übernachten (1 Doppelzimmer mit Frühstück). Und zwar von 13. 6. bis 17. 6.
2008 (4 Nächte). Wir sind ein Ehepaar mit einem Motorrad. Die Anzahlung
überweisen wir auf Ihr Bankkonto. Schicken Sie die Nummer per mein E-mail.
Danke Pavel Koutsky |
|
Odpovědí bylo toto : |
Sehr geehrter Herr Koutsky, Vielen Dank für Ihre
Anfrage. Gerne können Sie vom 13.06. bis 17. 06.2008 ein Doppelzimmer mit
Dusche /WC, Balkon, TV-Sat buchen. Der Preis pro Person und Tag beträgt
20,-? inklusive Frühstücksbüfett, Kurtaxe und Garagenbenützung. Sie können
Vorort bezahlen. Wir würden uns freuen wenn Sie sich für uns entscheiden
Mit freundlichen grußen aus Nauders
Helene Patscheider |
|
Po malé úpravě datumů a počtu osob by z
toho šla udělat skoro šablona, soudě dle toho, jak nám bylo odpovězeno a
nejspíš i rozuměno :o))) Jak vidno, nabídl jsem i zaplacení zálohy, kterou
naprosto skvělá majitelka paní Helene ve své okamžité odpovědi ani
nepožadovala. Její e-mail nás tedy uklidnil, ubytování je zajištěno, co si
přát víc? Toť plán, koukněme tedy, jak a zda se uskutečnil : |
čtvrtek 12.6. - 185 km, Kadaň, Plzeň,
Klatovy, Železná Ruda.
Poslední tři roky odjíždíme do Alp přes Železnou Rudu, známe tam útulný
pensionek paní Antošové a za nás oba chce i s báječnou domácí snídaní jen
pětikilo. Vždy když tam přijedeme na její (drůbeží trochu poznamenaný)
dvorek, rozzáří se a hned vzpomíná, jakou že měla také Hondu a se sajdou!
V místním sportbaru si dopřejeme posledních pár Gambrinusů. |
|
pátek 13.tého !?? - 479 km směr
Bavorsko, Mnichov, Garmisch, kolem nejvyšší hory Německa Zugspitze nahoru
na FernPass, Imst a konečně rakouské městečko na rozhraní tří států -
Nauders. Paní Helene nás krásně přivítala, ukázala nám náš velký pokoj s
balkonem a radost nám udělala i lednička hned vedle postele. To v hotelech
spíše nebývá. Motka v obrovské garáži i s jejich traktory a sekačkami.
Honem nakoupit tašku piva v plechu a naplánovat výjezdy. Tak tohle vyšlo.
|
|
Při plánování jsem vycházel i z této
klikací mapy Alpine-roads |
sobota 14.6. - 354 km Průsmykům se v
Itálii říká Passa, takže: di Reschia, di Stelvio (2757 výška nad mořem),
di Gavia (2621), di Tomale, MendolaPass a přes Bolzano, Merano zpět do
Nauders.
Na Stelvio jsem byl natěšený, ze severní strany jde o 44 tornanti (vracečky),
které mi hlavně v počáteční, ještě lesnaté části daly zabrat, protože jde
o neskutečně rozbitou a úzkou silnici s dírami, jakou už jsme nikde jinde
neviděli. Nahoře začal padat mokrý sníh a viditelnost nic moc. Jižní sjezd
už v pohodě, a protože se počasí dále zhoršovalo, zpět jsme se vrátili
obloukem přes zmíněná města. |
|
neděle 15.6. - 209 km Švýcarskem, Scuol,
Zernes, AlbulaPass (2312), Samnaun : |
 |
 |
 |
O švýcarské Albule jsem četl hodně, jde o
průsmyk, který spolu se silničkou překonává i železnice, a to po
spirálových viaduktech a tunelech. To musím vidět, plánuji ráno přejet
tam i zpět a odpoledne ještě i vlakem s návratem k motorce, kterou
ponecháme na nádraží v Samedanu. Plán byl dobrý, počasí ale už míň.
Průsmyk jsme přejeli už za deště a při návratu nás |
|
| Albula přivítala sněhovou vánicí,
mlhou a teplotou -2st. Namrzalo to a klouzalo tak, že jsem měl svěrač
sevřenější než jindy... Zastavil jsem, abych si vyčistil hledí a
napadlo mě strčit do helmy foťák a zdokumentovat co jsem asi tak
zrovna viděl. No, se štěstím jsme dojeli dolů a na nádraží pak uvítali
mile vytopenou a čistou čekárnu s dokonalým WC, rolemi papíru a
regálem s čistými froté ručníky. A nikde nikdo, žádný výpravčí, vše v
automatice, včetně výdeje lístků - samo že na bankovní karty nebo
cash. Sanice mi spadla úplně právem, přesvědčili jsme se znovu
|
 |
|
|
o dokonalosti švýcarských železnic. Zpáteční cestou
jsme se zastavili v bezcelní zóně Samnaun, kam se lze dostat jedinou a už
dlouho nespravovanou silničkou s mnoha tunely a hustým provozem. Ceny
benzínu o cca 15% nižší a alkohol asi jako u nás. |
|
pondělí 16.6. - 257 km Rakouskem přes
Landeck a Pians placenou (10,5 euro) HochAlpenStrasse na průsmyk Silvretta
po silnici č.188. |
|
Počasí se velmi zlepšilo a tahle vyjížďka
byla vyloženě na pohodu. Na Silvrettě nejsou žádné vracečky, stále se jede
kilem levá pravá až nahoru. Tam krásná příroda a mohutné protilavinové zdi
a také ještě šest metrů vysoké závěje sněhu. Tohle státní trojmezí Alp je
nádherné a bylo by mnoho míst kam ještě z Nauders jezdit, ale pět dní
uplynulo jak voda a Dolomity čekají.. |
|
úterý 17.6. - 181 km přejezd do italské
Arabby přes Merano, Bolzano, Castelrotto, Passo di Sella (2214), Passo di
Pordoi (2239) do města Arabba. |
|
Už jak se blížíme k masivu di Sella,
vidíme, že jedeme do modra. Slunko pálí, divoké strmé a rozeklané skály
Dolomit nás uchvacují svou nádherou, je to zcela jiný svět než Alpy. V
Arabbě parkujeme na náměstíčku a na informační tabuli vidíme kontakty na
desítky hotelů a pensionů - i s cenami, které jsou vyšší než v Rakousku.
Poptáváme se v okolí na momentální letní ceny a vybíráme pension Sport.
28éček za osobu a noc se snídaní neřešíme, němci v protějším hotelu to
mají za 33.
|
|
|
|
středa 18.6. - 182 km a Passa: di
Campolongo, di Varparolla (2192), Falzarego (2105) do Cortiny d'Ampezzo,
dále Passa: di Giau (2236), Duran a přes Agorgo zpět do Arraby. |
|
Skoro celý květen jsem trávil odpoledne u
televize při přímých přenosech z cyklistického Giro d'Italia. Právě proto,
že nejtěžší horské etapy se jely v Dolomitech zrovna tudy. Viděl jsem, jak
je tam krásně a zdejší nádherné silnice dojmy jen umocňují. Tento den jsme
měli opět modro, passa jsme jezdili v obou směrech, jsou totiž velmi
blízko u sebe a odpadají dlouhé Alpské kilometry v údolích, než se do
zatáčkovitých úseků dojede. Pět průsmyků za den a jedna forcella -
Staulanza (takový placatější průsmyk) je fakt zážitek. Je nutno ale i dost
stavět, valit oči a fotit. |
|
čtvrtek 19.6. - 272 km Passa: di Pordoi, di
Costalunga, Karrerpass, di Lavazé, Calavéze-Moena, di San Pelegrino, di
Rolle (!!!), di Cereda. |
|
Tak tohle byl výjezd jako z motorkářských
snů. Ty vykřičníky u di Rolle jsou proto, že se nekonají žádné vracečky,
ale v pravidelném rytmu táhlé zatáčky, kde se dá jet v úžasných náklonech
a to po celých 25km. Malinko ten den znesvětila ale Zdenička, víte, co v
jeho závěru řekla? ...to je pořád samá levá, pravá, nahoru, dolu - už mě
to s*re..... No co byste jí na to řekli ??? Pravda, už se těšila do
termálek na veget, a tak jsem následující den polevil a dopřál jí oddech.
Takže : |
|
pátek 20.6. - jen 96 km, Passa: di
Fedaia (2054), Marmolada, di Sella, di Gardena a di Campolongo. |
|
Část štreky jsme jeli podruhé, ale opačným
směrem. Na to se dost zapomíná, každý kopec je nějak jiný, jede-li se z
druhé strany. Marmoláda je nejvyšší hora v Itálii (3342), a když jsme
přijeli před hlavní kabinovou lanovku, že jako vyjedeme nahoru, tak ouha,
nedostatek turistů a od května zavřeno... Tak jsme alespoň popojeli nahoru
na průsmyk di Fedaia a na Marmoládu vyjeli lanovkou, která měla jakési
koše pro dva lidi, nezastavovala a muselo se za ní popoběhnout a zadem za
jízdy naskočit. Fešák pak běžíc za námi ještě zavřel jakási malá dvířka a
už se frčelo vestoje nahoru. Adrenalin jak sfiňa. Ale vše pojato jako
odpočinkový den, v závěru pak s točeným pivem, skvělou večeří a pokecem se
slovenskou servírkou, které se stýskalo po domově. Nám se bude zase
stýskat po Dolomitech.
|
|
|
|
sobota 21.6. - 258 km, přejezd do Alp
přes Passo di Falzarego, Cortinu, Toblach a v Rakousku po silniči č. 111
přes Villach a Treffen do pensionu Gerlitz. |
|
Při jízdě nahoru na Falzarego najednou
kolem nás profrčí auto-závoďák z dvacátých či třicátých let minulého
století. Hned za ním pak obrovský snad osmilitr Bugatti. A další a další.
Úžasná podívaná a hned i chuť si s nimi zazávodit. Mydlili to nahoru
velice svižně, takže jsme se nahoře zastavili a celou veteránskou ralye si
vychutnali. Paráda a nádherné stroje, které mají duši. Silnicí č. 111 jsme
v Rakousku ještě nejeli, vede podél jižní hranice od Silianu přes Hermagor
až do Villachu. Její západní polovina mě nenadchla, je to co do povrchu
snad nejhorší silnice, jakou jsme kdy v Rakousku jeli. Vynahrazuje to ale
lesnatá příroda s pěknými městečky a je pořád na co koukat. Tento den ráno
končila v Treffenu i K1400, a tak po příjezdu na Gerlitz v 32st. horku
přišel vhod bazén na zahradě. No a večer pak vychlazené pivečko s večeří
při pokecu s manželi Friedlovými dole na hotelu. |
|
neděle 22.6. - 0 km, modro, vedro,
bazén a odpočinkový den. |
|
pondělí 23.6. - 452 km, přes východní
Rakousko, severním Slovinskem do Maďarska. |
|
Přejezd brán spíše tak, abychom ve vedru
jeli na pohodu. Nížina a štreky v ní jsou dost nuda, takže fikaný objezd
kolem věčně ucpaného Mariboru a po okreskách přijíždíme do Maďarska. Vím,
že potřebuji na slavné maďarské dálnice jakousi "matrika vignete". Ok, ale
kde ji vzít? Jedeme tedy na přechod do Letenye. Velmi mladý a snědý celník
- néptudum. Dvakrát jde kolem uklízečka se smetákem a kýblem, a když jde
potřetí, nevydrží to a cosi peprného na něj řve a ukazuje na kancelář
IBUSZ. Áááá, ígen ! No, ale to už chápu i já a nečekám, až si to spolu
dořeší. Koupě probíhá takto: úřednice za okénkem mi podá papírek, na který
napíšu svou CZ značku. Ona ji přepíše na dotykový displej, pak ještě na
klávesnici do PC, vyjede účtenka na 765 forintů. Kartou platit nelze.
Odcházím tedy do směnárny asi 100m daleko. Po návratu a zaplacení vyjede
účtenka ve formátu A4. Šťastni, jak jsme vše zvládli, se těšíme na
dálnici. Mám fungl novou mapu, která říká, že po dálnici dojedeme až na
východ do Miskolc-Tapolca. Ouha, dálnice ale po 16km končí a skoro až do
Siofóku na Balatonu jedeme po šílených okreskách. No, hlavně, že jsme
zaplatili. Balaton nemusíme, 300 metrů od břehu stojí plavci po pás ve
vodě a po kolena v bahně. Nacházíme si bydlení za 2200 ft. (220 Kč) na
jednu noc a ráno vyrážíme dál : |
|
|
|
úterý 24.6. - 427 km přes Budapešť do
termálek v Miskolc-Tapolca. |
|
Na mapě jsou dálniční obchvaty (včetně
datumů jejich dokončení), ale realita u hlavního města je jiná, všude se
staví a nic hotovo. Zoufalci s GPS bloudí. Já ji nemám a je mi hej, páč
jedu spíše instinktem a podle sluníčka. Nekufrujeme, jedu do centra,
nalézám starou dobrou M31 a vzápětí i čerstvou dálnici na východ a brzy
odpoledne už jsme ubytováni v objednaném a stinném pensionu. Hurá do lázní
smýt prach a zlikvidovat pivní deficit. Lázně v jeskyních nemají chybu.
Všude se cachtáme v horké vodě a jedna jeskyně polokulovitého tvaru je
udělána jako planetárium. Nalepené hvězdy na černé kopuli tvoří souvězdí
severní oblohy a nasvícené to působí velice dobře. Venku jsou další bazény
s různě teplou vodou a všude sprchy a občerstvovací stánky. Ráj na zemi,
pokud není třeba jezdit na motorce. Relax trvá tři dny a uskutečnili jsme
jen malý pokus o motonávštěvu zdejších Bukových hor. Po 20 km se rádi
vracíme, tlumiče jsou mi milejší a domů je ještě daleko. |
|
Je tu lacino a naprostý veget nás posílil
- hlavně Zdeničku. K pobytu : pokud by měl někdo zájem vynechat
zprostředkovatelskou agenturu a ušetřit tak polovinu nákladů za ubytko v
této lokalitě, jsem na e-mailu k disposici. Jinak se lze k adrese na
ubytovatele dostat jen velmi těžko. |
|
pátek 27.6. - 371 km přejezd napříč
Slovenskem: Rimavská Sobota, Zvolen, B.Bystrica, Rožumberok, Trstená. |
|
Pozvání od známých na Slovensko je
využito, skvělé večerní grilování a poklábosení ve skoro mateřském jazyce
nás vrací do reality domova. V SK silnice spíše nepěkné, snad jen v horách
ujdou. |
|
|
|
sobota 28.6. - 424 km ze Slovenska přes
Makov a Olomouc na Seč - na Fáfa sraz a Den Ražděnija. |
|
Tak z té Evropy jsme zase doma. Na Seči
K1400ka a s ní lidi, které máme rádi. Vladimírovi v rychlosti ukazuju na
mapách, kde všude jsme se vyskytovali. A hned mám další podněty kam
vyrazit, protože jeho přehled a zkušenosti z cest jsou nevyčerpatelné.
Rádi padáme do postele a zítra už snad budeme doma. |
|
neděle 29.6. - 278 km ze Seče na starou
Kolínskou, na Prahu a do Kadaně. |
|
Časně ráno vstáváme a mastíme domů. Za
skoro tři neděle jsme ujeli 4300 km. Naprosto bez problémů a jediné
závady. Naše Honda VTX 1300S má za tři a půl sezóny najeto 54000 km. Díky
pane Hondo! Dál už to takovým tempem nepůjde, vnoučata povyrostla a naše
víkendy patří jim. Však taky mladý pěkně kafrají : dědek s bábou lítají na
motorce po Evropě a kdo má broučkům kupovat zmrzliny, he?
|
|
Takže - zase někdy v sedlech !!! |
|
Kouťas, Kouťanda a Honďule
|
|
|
Foto : Kouťasovi |
 |
|
 |
|
|
|
 |
Spojení na autora článku : |
|
Zpět do sekce : Velký flám |
|
|
|
|
|
|
