|
|
| Chachaři
na cestách aneb KORSIKA 2014 |
srpen
- 2014 |
|
|
 |
|
|
|
| |
ve složení: Alda + Suzuki M 1500; Eda + Royalstar Venture;
Naki + VTX 1300; Raduzzo + VTX 1300 a Pitris + Royalstar Venture. |
| |
Letošní motodovču jsem původně plánoval do
italských Dolomit. Ovšem po dohodnutí termínu 19-29. června, samosebou
že u piva, dal jsem klukům za pravdu, že to tam na vestu asi ještě
nebude, a tak jsme se rozhodli pro Korsiku. Tak jsem se chopil mapy,
cestopisů a internetu a četl, googlil, plánoval, měnil a cestoval prstem
po mapě. No, dopadlo to následovně: 2 dny na přesun k trajektu, 6 dní
kochačky po Korsice a 2 dny na cestu zpět. |
|
1. den: Podivín – Benátky, cca 700 km |
|
Po přespání u kámoše v Podivíně, vyrážíme v 9 hodin směr |
|
|
|
Rakousko a Itálie (1). Po nezbytném
zakoupení desetidenní viněty |
|
na první rakouské pumpě najíždíme na
dálnici a po A2 rubem směr Vídeň, Graz, Klagenfurt, Villach a
Makaronsko. Asi 100 km před Klagenfurtem první problém.
Raduzzovi se během jízdy uvolnil a vypadl maličký zkurwený šroubeček
držící plego na blembaku. Zastavujeme a servisujeme(2). Ztracený
šroubeček k plné spokojenosti nahradila malá stahovací elektropáska a za
chvilu rubeme dál. |
 |
 |
 |
 |
| foto č. 2 |
foto č. 3 |
foto č. 4 |
foto č. 5 |
|
|
Asi 50 km před hranicí sjíždíme z A2 na 83, která se
v Itálii přejmenuje na SS13. Ta kopíruje italskou dálnici, vede
krásnými horami a dolinami (3) a hlavně není zpoplatněná (bo každé Ečko
co ušetřeno jest, v pivo nutně se obrátí). Tedy valime kolem Tarvisia,
Udine, Pordenone a za Portogruarem najíždíme na SS14,
která nás dovede kolem Benátek do tranzitního kempu Fužina,
kde máme zabukovaný nocleh(4). Po ubytování vyrážíme do místní
kempové občerstvovny, kde papkáme pizzu a vychutnáváme si čepované pivko
(5). Dáme si 3 a valime do chatky na slivku a spinkat. |
|
2. den: Benátky – Genova, cca 510
km |
|
Dnes nás čeká přesun do Janova, odkud nám v 22 hod. vyplouvá
trajekt směr Bastia. Protože máme času habakuk, sereme na dálnice
a valíme po státních silnicích označených SS…. kolem Padovy, Ferrary,
Bologny do Modeny, kde nás Eda zavádí do muzea Alfreda Ferrariho
(6). Po čumendě v muzeu vyrážíme směr Aulla a La Spezia přes
nádherný Parco Nazionale Del Apenino a tady si to doslova užíváme
– furt levá, pravá, přední, zadní…. a to fše na bezvadném asfaltu
v překrásných horách (7). Řekl bych, že tady nám začal ten správný
kochací a užívací drive. Naše cesta měla dle itineráře pokračovat přes
Parco Cinque Terre, ale z důvodu mocné kochačky jsme nabrali
zpoždění a tak to rubeme podél pobřeží na Chiavari a Janov, kde
přijiždíme tak akorát na trajekt. Čeká nás 10-hodinová plavba na
Korsiku, proto po ustájení našich hřebců vyhledáme v šestém patře
trajektu na podlaze v zadní části restaurace každý svůj pelíšek,
roztáhneme karimatky a spacáky a hurá do piva (8), slivovice, hruškovice
a posléze do lodního baru. |
 |
 |
 |
 |
| foto č. 6 |
foto č. 7 |
foto č. 8 |
foto č. 9 |
|
|
3. den: Bastia – Calvi, cca 250
km |
|
Náš první Korsický drive. A musím podotknout, že velice krásný. Tento den
mám v plánu poznávání severu Korsiky, tzv. ukazováčku neboli Cape De
Corse (9). Z přístavu Bastie tedy vyrážíme po panoramatické
D31 (10), ze které sjedeme na okružní D80 podél pobřeží.
Ta nás provede přes Centuri (maják) a Nonzu (zde si na
náměstíčku dáváme pizzu a čumíme jak najatí na zdejší pláže z tmavého
vápence) do Patrimonia, odkud vyrážíme do hor směr San Michele
De Murato (jedna z nejmalebnějších korsických vesniček) (11).
Nemusím podotýkat, že každou chvíli stojíme, mládenci fotí (12, 13), já
kameruju. Napojíme se na D81 a po ní sjedeme z hor na N197
a dál podél pobřeží až do Calvi. Po ubytku v kempu hurá do moře.
Po moři hurá do restauračního zařízení. Po restauračním zařízení hurá do
chatky (14) spálit chrobáka a pak hurá do hajan.
|
 |
 |
 |
 |
| foto č.10 |
foto č.11 |
foto č.12 |
foto č.13 |
|
|
4. den: Calvi – Solenzara, cca
250 km |
|
Dnes je neděle – v neděli se nedělá a kdo nic nedělá nic nezkurví. Pro
nás to ale neplatí. Na dnešek jsem naplánoval přejezd z Calvi na
východní pobřeží. Pochopitelně přes vnitrozemské hory, neboť hory, to je
pro nás to pravé ořechové, to, kde zažíváme, jak řekl Naki, ten pravý
motoorgasmus, spočívající v úzké klikatici s bezvadným povrchem, kterou
lemuje na jedné straně krása a ohromnost vysokých horských štítů a na
straně druhé nebezpečnost hlubokých roklin, průrv a kaňonů. A to všechno
lehce a někdy těžce okořeněno volně se pasoucím, potulujícím se a všude
seroucím zvířectvem (15) ve formě kravek, býků, chlupatých rohatých koz
a prasat.
|
 |
 |
 |
 |
| foto č.14 |
foto č.15 |
foto č.16 |
foto č.17 |
|
|
Ráno tedy střízlivíme, po umytí a vykakání vaříme polévku, kafe, čaj a
vyrážíme po horské D151 do malebné vesničky zvící se Sant
Antonino (16). Po nezbytném focení a kamerování se točíme a vracíme
zpět na stoupající (17) panoramatickou D71 a přes Speloncato
(malinká vesnička vybudovaná na skále – v místní restauraci dáváme
kafejo (18) a telefonujeme domů rodinám) směr Belqodere (19) kde
najíždíme na N197. To je jedna z hlavních tepen ostrova, pro nás
nezvykle široká a nezajímavá. Proto z ní po pár kilometrech prcháme a po
úzké horské D547 valime přes Castifao směr Ponte Leccia
a dál po D71 (20, 21) na východní pobřeží. V podvečer řádně
splaveni sluncem a celkem znaveni překrásnou horskou jízdou najíždíme na
pobřežní N198 a vůbec nám nevadí, že je rovná a široká.
|
 |
 |
 |
 |
| foto č.18 |
foto č.19 |
foto č. 20 |
foto č. 21 |
|
|
Po delší době to oroštujem a svižnou jízdou míříme přes Alériu do
Solenzary, tam najíždíme na horskou D268 a po ujetí asi 10
km míříme do kempu U Rosumarina, který jsem si doma vyhlédl a
vybral k přenocování. Všechno v poho, místa pro stany hafo, ale dva
balkónoví odkojenci nejsou spokojeni se stanem a chtějí spinkat
v bungalovu. Nebudu jmenovat – jeden je z Ostravy Radvanic (prý bývalý
tramp…) a ten druhý z Českého Těšína (tady nebudu vůbec komentovat…). A
není to Naki J.
Vracíme se tedy do Solenzary, nacházíme kemp u moře, pronajímáme
(22) si apartmán, (balkoňáci konečně spokojeni) a rychle na koupačku do
moříčka. Večer vytahujeme něco k snědku, pálíme chrobáky ropákem, a
zapíjíme to místním plechovkovým pivem zn. Pietra (23) o příjemné
voltáži 6% a holandským Bavaria o voltáži 7,9 a 8,6 %. Věřte nebo ne,
pár panáků ropáka a 3-4 plechy a jsme na plech. Celkem rychlá opička.
|
 |
 |
 |
 |
| foto č. 22 |
foto č. 23 |
foto č. 24 |
foto č. 25 |
|
|
5. den: Solenzara – Bonifacio,
cca 110 km |
|
Dnešní etapa měla podle itineráře měřit zase kolem 250 km a končit u moře
pod Ajacciem, ale museli jsme ji operativně zkrátit, neb Edánek
zhobloval zadní brzdové desky na kov a bylo třeba v Portu Vecchiu koupit
nové. Ráno
tedy dáváme mořskou koupel a po vydatné snídaničce vyrážíme po krásné
D268 do kopců a to přesně do nejvýše položeného Korsického sedla
Col De Bavella. Opět se kocháme (24) jak pan Hrušínský ve Vesničce
střediskové. Cestou zastavujeme u stezky vedoucí k profláklým vodopádům
zvaným Cascades De Polischellu a potkáváme tu moraváky – důchodce
odněkud z Ostravska (25). Milé setkání s krajany. Ve finále na kaskády
sereme, neb mám v záloze ještě jiné, ne tak prosycené turisty. Někdy
před polednem dosahujeme vrcholu sedla (26) i blaha. Dáváme lehkou
svačku a občerstvujeme se vynikající studenou vodou, vyvěrající z místní
studny. Při pořizování nezbytné fotodokumentace přichází mrak záchranář
a na nás spadne prvních a zároveň posledních dvacet korsických kapek.
|
 |
 |
 |
 |
| foto č. 26 |
foto č. 27 |
foto č. 28 |
foto č. 29 |
|
|
Cestou dolů ze sedla,
za městem Zonza najíždíme na D368 a zastavujeme v Bocca
D Illaratta, což bych popsal jako neskutečně krásnou kamennou
krajinu (27). Tak trochu nám to připomíná seskupení několika stovek
bludných kamenů. Zaparkujeme u jedné kamenné skupiny (28), kde nikdo
nestojí neb je to zakázáno, fotíme a čekáme místního frantíka, který nás
pojebe a vyžene. Ovšem nikdo nepřichází, tak leháme do travičky, Raduzzo
vytahuje vařič a vaříme kafejko. No pohoda džez. Po D368 sjíždíme
do Porto – Vecchia, zkoukneme přístav a hrneme k servisu Yamahy,
kde Eda kupuje nové desky (29) a já v supermarketu paměťovku do kamery,
bo točím jak najatý. Po N198 to rubeme do překrásného města
Bonifacia, jehož stará část je postavena na nádherných útesech
(30-34) z bílého vápence, kde podnikáme procházku a v jedné úzké uličce
starého města si dáváme sqvělou zmrzku. Mňam.
|
 |
 |
 |
 |
| foto č. 30 |
foto č. 31 |
foto č. 32 |
foto č. 33 |
|
S příchodem podvečera
opouštíme Bonifacio, zhruba po pěti kilometrech směrem na
Sarténe nacházíme kempík, gde ke spokojenosti balkoňáků pronajímáme
bungalov (35) a potkáváme motorkáře z Česka, kteří jedou skoro tu samou
trasu jako my, ovšem v opačném gardu. Já s Raduzzem se vracíme do
Bonifacia a na jeho kraji vykoupíme na pumpě veškeré chlazené
plechy. A opět jako každý večer trochu povečeříme a trochu více
popijeme. Je to dobré, krom pivek eště furt máme pálenku z domoviny.
Ropák chválabohu došel. Jo, Naki, letos byl obzvlášť vydařený, že kluci
 |
 |
 |
 |
 |
| foto č.34 |
foto č.35 |
foto č.36 |
foto č.37 |
|
|
6.den: Bonifacio – Corte, cca 235
km |
|
Po celkem odpočinkovém fčerejšku nás čeká delší přesun do vnitrozemí k
městu Corte. Ráno se loučíme s kempíkem a po nepříliš záživné
N196 rubeme přes Sarténe, Propriano směr Ajaccio. Před
Casalabrivem sjíždíme vlevo na D57 a po ní míříme do
prehistorické Filitosy, gde chceme projít a shlédnout menhiry
(36,37). Ve 45° Celsiových na slunku si užíváme asi hodinovou procházku
historickým areálem, zpoceni jak chlevove vrata i na kulach a řiti. Kuwa
to je pažák… Po prohlídce nadrženě a rychle sedáme na motorky a vyrážíme
do našich milovaných hor, s výhledem aspoň částečného ochlazení horským
vichrem a koupelí někde v potoku nebo řece. Tedy zpět na nezáživku
N196 a za Caurem točíme prudce doprava na horskou D3.
Konečně. Všichni hážem rohlíky, neboli kip smajlink. Sice horko jak cyp,
ale aspoň úzká stoupající klikatice, po které dorazíme k jezeru Lac
De Tolla.
|
 |
 |
 |
 |
| foto č.38 |
foto č.39 |
foto č. 40 |
foto č. 41 |
|
|
Teda vlastně nad jezero, protože ono leží
nějakých 200 metrů pod námi (38) a nám se nikomu nechce skočit dolů a
zaplavat si. Asi máme bobky. U místního prodejce si ve stánku kupujeme
vynikající med z květů kaštanu jedlého a valime přes Bastelicu na
Bocognano (39), neboť mám v rukávu tajný trumf, spočívající
v koupeli ve vodopádu zvaném Cascades Du Voile De La Mariée,
který je nejvyšším vodopádem Korsiky. Asi 4 km za Bocognanem na
něj narážíme. Parkujeme dole u potoka, a co čert nechce, nahoru
k vodopádu je to 15 min pěšky fest do kopce. Mládenci skáčou do potoka
(40), že vodopád můžou tak akorát jebat. Já to prostě nevzdávám a v hicu
jak cyp lezu v plavkách do výšin. Jsem za to odměněn jedním z divů světa
(41), který se mi už navždy co budu živ, zaryje do srdce a mozku. Asi
v jeho první čtvrtině výšky na malé terásce vidím sedět turisty – kluka
a holku, jinak ani noha. Na kameni nastavím kameru tak, aby mě zachytila
a lezu pod vodopád nechat si studenou a osvěžující padající vodou
promasírovat záda, ramena, nohy, ruce no prostě celého člověka. Asi po
hodinovém relaxíku sejdu dolů za klukama a v kameře kokotům ukazuju, o
co přišli. Eda s Nakim se vydávají nahoru k vodopádu, Raduzzo s Aldou na
to serou. Po zpáteční cestě do Bocognana se zastavujem v Pizzerii
u kruháče a chceme pizzu. Číšník a servírka – mladí studenti ze
Slovenska nám pizzu odmítají udělat, bo je doba siesty, ale jestli
chceme, Ferko nám urobí hambáč. Chceme. Zatímco prubujeme čepovaného
Pietra, hambáč v housce s hranolkama a se zeleninou je na stole (42).
Bolšój burger + fajne pivko = příjemné posezení, po kterém s plnýma
batorama osedláme a valíme do hor (43) směr Corte. 8 km před
Corte nacházíme horský kempík a v něm, opět dle zaběhnuté rovnice
balkoňáci = hlavně ne stan, volný bungalovek. Po ubytku samozřejmě
následují na pumpě zakoupené chlazené plechy a v podvečer posezení
v místním restauračním zařízení, proložené ochutnávkou vínka a pizzy.
|
 |
 |
 |
 |
| foto č. 42 |
foto č. 43 |
foto č. 44 |
foto č. 45 |
|
|
7. den: Corte –
Sagone, cca 180 km |
|
Na dnešní den mám naplánovaný asi nejhustější drive,
spočívající v projetí nádherné soutěsky, pokračující po úžasné horské
klikatici D84, přes NP Piana, na západní pobřeží. Ale
pěkně popořádku. |
 |
 |
 |
 |
| foto č. 46 |
foto č. 47 |
foto č. 48 |
foto č. 49 |
|
|
Jako každé ráno i dnes
se loučíme s příjemným kempem a z vršku hor sjíždíme po N193 do
Corte, postaveného na skále a patřícího mezi nejkrásnější města
ostrova (44). Na pumpě napojíme své miláčky a valime po D623
úchvatnou soutěskou Gorges De La Restonica.
No valime. Spíš jedeme krokem, bo jinak se ani moc nedá. Co chvíli
stojíme, nevěřícně čumíme jak postižení a dokumentujeme (45-48). A
věřte, že je co. Jednu malou chybku to ale má – asi ve druhé třetině
cesty nás nekompromisně staví a otáčí místní frantík s tím, že údajně o
200 metrů dál kamenná lavina zavalila komunikaci a ta je neprůjezdná. A
že jestli chceme, můžeme za mírný poplatek zaparkovat stroje a jít
pěškobusem asi hodinku na vrchní konec soutěsky a hodinku zpět.
Nechceme. I tak to stálo za to. Sjíždíme zpět do Corte, za
ním kousek po D18, a za Castirlou konečně doleva, na všemi
cestopisy a průvodci vychvalovanou D84 - Scala Di Santa Regina.
Tak se jmenuje v místím nářečí a já pouze podotknu, že je to ohromující
silnice v rozeklané soutěsce. Není třeba slov, opět se ocitáme v jiné
galaxii, opět fotíme (49-58), opět kamerujeme, opět nechápeme.
|
 |
 |
 |
 |
| foto č.50 |
foto č.51 |
foto č.52 |
foto č.53 |
|
 |
 |
 |
 |
| foto č.54 |
foto č.55 |
foto č.56 |
foto č.57 |
|
|
Jízdou a kochačkou
po silnici strávíme drtivou část dne. V hodně pozdním odpoledni nás
kolem jezera Calacuccia (místní přehrada) a přes druhé nejvýše
položené sedlo ostrova Col De Verghio (59-60), kde potkáváme
několik volně a divoce žijících prasat (61), přivádí (62-63) na západní
pobřeží do města Porto. V přístavu robime pauzu, opět
dokumentujeme. Porto, původně malá rybářská osada, dnes menší
městečko (64-66), leží v Portském zálivu, na okraji Národního parku
Piana. Piana = nádherná červená skaliska (67-71) protnutá
silničkou D81, kde v některých zatáčkách má problém projet
autobus, o kamionu ani nehovořím. Pro nás bikery opět orgastický stav.
V podvečer projíždíme Cargese a kousek za Sagone nacházíme
kemp a pronajímáme si chatku.
|
 |
 |
 |
 |
| foto č.58 |
foto č.59 |
foto č. 60 |
foto č. 61 |
|
 |
 |
 |
 |
| foto č. 62 |
foto č. 63 |
foto č. 64 |
foto č. 65 |
|
 |
 |
 |
 |
| foto č. 66 |
foto č. 67 |
foto č. 68 |
foto č. 69 |
|
Ani poslední Korsickou
noc nám balkoňáci nedopřejí spánek pod stanem. Takže jako obvykle.
Koupačka v moříčku (72), po zpáteční cestě zastávka v supermarketu pro
chlazené plechy a něco z místních specialit na véču, dopití posledních
zbytků domoviny a smutný spánek. Tak jako všechno jednou skončí,
zítřejší korsický den, je pro nás dnem posledním
 .
Ach jo.
|
 |
 |
 |
 |
| foto č.70 |
foto č.71 |
foto č.72 |
foto č.73 |
|
|
8.
den: Sagone – Calvi, cca 130 km |
|
Dnes nás čeká lehko-odpočínkovo-kochací-koupací drive do
Calvi, ze kterého nám ve 21 hod. vyplouvá trajekt směr
Savona. Ráno v klidečku posnídáme, vykakáme, sbalíme a vracíme se
zpět po D81 přes Pianu (ta se prostě musí vidět dvakrát)
do Porta, kde nakoupíme pár drobností domů. Poslední
dokumentování místních krás a rubeme po D81 podél pobřeží na
sever. Projíždíme Partinellem a před Galérií, za mostem
přes skoro vyschlou řeku Fango, točíme doleva, na D81B.
Tato silnice má v celé své délce (mimo posledních asi 8 km) povrch
určený spíše pro cestovní endura, ne pro naše parníky. Však taky po
ujetí pěti kilometrů zastavujeme a v děsném horku rokujeme, zdali v dál
nebo zpět (73-74). Nebýt těch nádherných rozhledů a panoramat (75-76),
otočili bychom to. Navíc mám pro kluky kousek před Calvi schované
poslední překvapení. Jedeme dál (77). Sice pomalu, ale o tom kochačka
přece je! Po levici panoramata na moře, po pravici na skály a tak často
zastavujeme a dokumentujeme. Tak to trvá až do místa zvaného Baie De
Nichiareto.
|
 |
 |
 |
 |
| foto č.74 |
foto č.75 |
foto č.76 |
foto č.77 |
|
 |
 |
 |
 |
| foto č.78 |
foto č.79 |
foto č. 80 |
foto č. 81 |
|
|
Tam Eda k úlevě nás ostatních zastaví a zavelí. Sjedeme skoro až na pláž,
zaparkujeme stroje pod olivovník a hurá do moříčka (78,79). Och jaká
paparáda
 .
Po řádném vyrochnění potahujeme asi 10 km a přichází můj slibovaný
poslední trumfík letošní Korsiky. Vyjíždíme ke kapli zvané Notre-Dame
De La Serra (80). Je to kaple zasvěcená Madonně de La Serra,
odkud jsou nádherné panoramatické výhledy do všech světových stran
(81-84). Pod námi se rozprostírá Calvi v celé své kráse,
otočíš-li se doleva – nekonečné moře, doprava a dozadu – vrcholky hor
korsického vnitrozemí, které ve mně už nafurt a doufám, že i v klucích,
hluboko zaťalo drápy. A tak se loučíme s Korsikou. Zatlačím slzu v levém
i pravém oku a sjíždíme dolů (85) do Calvi, do přístavu na
trajekt, odkud pro nás protentokrát není návratu (86).
|
 |
 |
 |
 |
| foto č. 82 |
foto č. 83 |
foto č. 84 |
foto č. 85 |
|
|
AU REVOIR LES BELLES
KORSE - sbohem překrásná Korsiko
Určo se vrátíme
|
|
9.den:
Savona – Bovec, cca 650
|
|
Do Padovy to bušíme po dálnicích, pak sjezd a po
státních SS… kolem Trevisa, Portogruara, Udine až do
Slovinského Bovce, kde mám zabukovaný nocleh v prvním patře
apartmánu na místním náměstíčku. Dole v přízemí, k naši velké
Nelibosti se nachází restaurační zařízení a v něm svatá dobroto pivo
točeno iba len za 2 (ano slovy dvě) Ečka. Tak se do toho po hlavě vrháme
a jako třešničku na dortu si poručíme místní čevapčiči. Nemá to chybu,
bo z těch korsických plechů už pomalu šílíme.
|
 |
 |
 |
 |
| foto č. 66 |
foto č. 87 |
foto č. 88 |
foto č. 89 |
|
|
10.
den: Bovec – Podivín, cca 520 km |
|
Sobotní ráno vyrážíme Slovinskou Alpenstrasse 206 nahoru do
Vršického sedla a pak dolů přes Krajnskou Goru do Rakous.
Samo, že i tady si děláme kochací zastávky, bo jinak to ani nejde
(87-89). V jednom místě postavíme z bílých kamínků logo K 1400, aby tu i
na nás zbyla památka. Noc si střihnem opět v Podivíně a v nedělu ráno až
do Hranic na Moravě jedem spolu. Tam si padneme kolek krků a pak každý
dodom.
|
|
Co říct závěrem? |
|
Tato dovča u mě spadá k TOP motozážitkům. Fšem, co
jsou aspoň trochu bajkeři, ze srdce doporučuju.
|
|
Pravda, pro našince trochu z ruky, trochu draho, ale vše
vyváženo unikátní krajinou.
|
|
Najeli jsme od chalupy do chalupy cca 3800 – 3900 km. Jak gdo.
Spali jsme vždy v kempu, kde nebylo problémem si najmout nějakou chatku
či co (už nebudu rozvádět…), přesto, že jsme si vezli stany + spacák +
karimošku. No a počasí nám tedy vyšlo luxusně. Krom těch zhruba dvaceti
dešťových kapek na Col De Bavellu, furt slunko a hic, někdy až
přespříliš. |
|
A co se týče nákladů
– litr benzínu: 1,6-1,9 E; pizza, burger: 10-15 E; káva: 2-6 E; pivo
točené: 6-8 E, plechovka: 1,8-2,5 E; ubytko v kempu pro osobu+stan+moto:
11-15 E (v našem případě osoba+moto+chatka: 12-18 E). |
|
To je asi tak vše. |
|
Tento cestopis jsem pojal jako milou vzpomínku pro nás zúčastněné a pro
ty, co tam nebyli, jako možnou inspiraci.
|
|
Ahoj v sedlech a snad i na Korsice |
|
|
|
chachar Pitris
alias
Komarek |
|
|
Foto : účastníci zájezdu |
 |
|
 |
|
|
|
 |
Spojení na autora článku : |
|
Zpět do sekce : Velký flám |
|
|
|
|
|
|
