|
|
|
Z deníku
šíleného motorkáře |
26.08.2008 |
|
 |
|
|
|
| |
Je pátek 13. a přes cestu mi právě
přeběhla černá kočka. Ideální začátek týdenní cesty k italským jezerům.
Ještě, že nejsem pověrčivý. Pro jistotu to ale zaklepu na dřevo a z
šuplíku vyndávám svou králičí tlapku pro štěstí. Předpověď počasí vypadá
skvěle. V Itálii, kde obvykle touto dobou chodí už všechny příslušnice
něžného pohlaví oděny pouze do záclon, prší a je na místní poměry taková
zima, že se slabší povahy stěhují na Sicílii a mění si jméno na Don Luigi.
Ale co naplat, ubytování je již dohodnuto, dovolené nahlášeny a kromě toho
nám naše typická mužská ješitnost nedovolí cuknout |
| |
Den první - pátek
: Dnešní den je pouze ve znamení přesunu na startovní čáru, konkrétně
do nejmenovaných západočeských lázní s mariánskou tradicí. Vyjíždíme
z Prahy s Martinem a už v Rudné začíná hustě pršet. |
|
|
|
|
Za sebou máme pěkných 8 km za sucha.
Schováváme se pod střechou benzínky a doufáme, že zde nebudeme nocovat.
Naštěstí po cca 45 minutách přestává a vydáváme se na cestu. Zbytek trasy
absolvujeme bez deště. Ve Stříbře se pro jistotu zastavujeme
v supermarketu a kupujeme něco tvrdého alkoholu pro tvrdé motorkáře
s měknoucími mozky. U Vendysů už nás kromě pána domu očekává i Dráža a
především čerstvě usmažené řízky a další mňamky. Svět hned vypadá
růžovější (do slova a do písmene - obrázek č. 1). |
 |
|
Po deváté konečně doráží
Maxa. Cestou z Brna si užíval krásného počasí, ale nakonec se
|
|
mu přeci jen podařilo zmoknout, a to
těsně před cílem. Ale dalo to práci. V této fázi jsme
|
foto č.1 |
|
kompletní a po krátké synchronizaci dvou
navigací můžeme jít spát.
|
|
Den druhý - sobota
: Probouzíme se do slunečného i když poněkud chladného rána. Dnes nás
čeká něco kolem 700km. Cílem cesty je Lago di Garda. V rámci davového
šílenství myjeme a leštíme motorky zasviněné z předchozího dne. Na jak
dlouho? Tankujeme a vyrážíme směrem k hranicím. Čeká nás dost nezáživná
cesta po německých dálnicích. Jak se ale brzy ukazuje, nudit se tak docela
nebudu. Někde u Ambergu najednou zjišťuji, že mi nefunguje zadní brzda.
Šlapu a šlapu a nic se neděje. Bezva. U pumpy se na to budu muset mrknout.
Když tam konečně dorazíme a natankujeme, brzda samozřejmě brzdí jako nová.
Mrcha. Kontrola neodhaluje průsak ani poškození. Srdce mi zaplesá, ale
hlava mne staví zpět nohama na zem. Závady málokdy mizí samy od sebe. Spíš
mají tendenci se znovu objevit v ten nejméně vhodný okamžik. Což se také
děje. U Mnichova sjíždíme z dálnice a skrze předměstí hledáme cestu na
Garmisch. Na světlech zjišťuji, že brzda teď naopak brzdí pořád. Není kde
zastavit, tak prostě
|
|
 |
doufám,
že se za jízdy uvolní, aniž by se disk rozpálil jako tál u kamen. A
skutečně, za několik dalších kilometrů se uvolňuje. Už zase nebrzdí
vůbec. Přestávám se tím zabývat. Ještě že krouťák motoru by ubrzdil i
tank. Stoupáme na Brenner po staré silnici. Nádherný výhled a krásná
silnice. Za chvíli jsme už v Itálii. Máme čas, a proto jedeme mimo
dálnice a obdivujeme vinohrady a ovocné sady na strmých terasách i
nevšední tvary skal. Pak krajina mění pomalu ráz a my sjíždíme z hor k
jezeru. Riva del Garda. Náš domov pro nadcházející dvě noci. To ještě
netušíme, že se náš pobyt v tomto resortu poněkud prodlouží. Dáváme si
sprchu a otevíráme pivo. La dolce vita! |
|
foto č.2 |
|
|
Den
třetí - neděle : Mára posílá SMS, že právě vyrazil z Olomouce a je
na cestě za námi. Vstávám a jdu rozebírat brzdič. Zatímco se všichni
ostatní povalují v posteli, hraji si na mechanika. Chvíli mi trvá, než
přijdu na to, jak se vlastně zadní brzdič u Introše sundává, aniž bych
musel demontovat kolo. Nakonec se mi to podaří a ani nemusím přeříznout
kyvkuJ. Pečlivě vyčistím pístky a všechno kolem a doufám, že to bude
stačit a že nejsou poškozené manžety. Naším dnešním cílem je Monte Grappa,
památník z 1. světové války (obrázek č. 2).
|
 |
|
Když dorážíme na vrchol,
zjišťujeme, že Mára poslal další SMS, že právě znovu vyrazil
|
|
z Olomouce a je na cestě za námi. Moc
tomu nerozumíme, ale říkáme si, že nám to jistě
|
foto č.3 |
|
večer vysvětlí. Vyhlídkovou trasou se
vracíme zpět na základnu. Myšlenka na pivo v lednici působí magickou mocí.
Večer sedíme, popíjíme pivo a čekáme na Máru. Jsme trochu nervózní,
protože už je tma. Konečně je tady. Neváháme a hned mu poskytujeme první
pomoc (obrázek č. 3). |
|
Mára se dává do řeči a můj
problém s brzdou se okamžitě zdá být malicherný: Ukazuje se, že ráno
vyrazil na čas a za chvíli si to uháněl po dálnici na Vyškov. Bohužel však
nedojel daleko, když mu začíná škytat motor. Ne, že by byl po opici
(motor), ale naopak je na suchu. No, tohle se už stalo každému z nás, ne?
Naštěstí se našel ochotný motorkář, který mu přivezl pár kapek šťávy od
nejbližší pumpy. Trochu zpoždění, ale den je ještě mladý, takže Mára znovu
startuje, u první pumpy tankuje plnou a pokračuje směrem na Brno. Po
chvíli se mu zdá zvuk jeho již tak VELMI hlučného stroje trochu hlasitý,
zastaví proto u krajnice a kontroluje. Všechno se zdá být v pořádku až na
to, že mu chybí asi metr výfuku - jedna koncovka je fuč! Na nejbližším
výjezdu sjíždí tedy z dálnice, obrací, jede zpět k místu, kde mu původně
došel benzín, a pak se pomalu sune v odstavném pruhu na Brno a kouká,
jestli náhodou neuvidí kus chromované lešenářské trubkyJ. Je to
neuvěřitelné, ale koncovka se skutečně válí hned u krajnice - je sice
trochu podřená, ale jinak funkční … jen šrouby chybí. Následuje cesta zpět
domů a trocha veselého skotačení v garáži s nářadím. Je poledne a Mára je
stále/opět doma. Ale protože synky z Moravy jen tak něco neporazí, nakonec
se značným zpožděním vyráží za námi. Dlužno říci, že velkou část cesty mu
zpestřily přeháňky, a aby toho nebylo málo, nějakých 40 km od cíle za
soumraku zjistil, že mu nesvítí světla. Naštěstí byla závada jen
v pojistce, ale i tak si výměnu v mokru a tmě celkem užil. Trochu se
vzpamatoval a unaven zalehl do postele s tím, že se bude těšit na příjemné
poježdění následujícího dne. Netušil, že marně.
|
|
Den čtvrtý - pondělí
: Probouzím se, otevírám jedno oko, nastavuji ucho a slyším
nezaměnitelné ťukání kapek vody na sklo. Napadají mne jen dvě možnosti:
buď nám někdo stříká hadicí na balkónové dveře v 1. patře, nebo venku leje.
Kdo by tipoval první možnost, nestal by se milionářem ani s pomocí přítele
na telefonu. Nakouknu ven a vidím šeď, šeď, šeď a šeď, místy pro změnu
proloženou trochou šedi. Terasa se změnila v brouzdaliště a namísto jachet
se dnes na hladině jezera povalují jen bójky. Snažím se myslet na něco
pozitivního. Chvíli to trvá, ale pak mi to dochází: je všední den,
s nákupem piva nebude dnes problém! Hned je na světě lépe. Celý den sedíme
u stolu, otevíráme a mačkáme plechovky, hrajeme karty a snažíme se
v televizi zjistit, jaká je předpověď na další dny (obrázek č. 4).
V zásadě je dost překvapující, jak i tak čas docela letí. Najednou je tu
večer a my si v opileckém rozjaření slibujeme, že zítra vyrážíme bez
ohledu na počasí.
|
|
 |
Den pátý - úterý
: Ani dneska není počasí zrovna ideální - mraky leží dost nízko a
je mokro. Ale aspoň neprší. Jdeme balit - zůstat tu ještě další den,
tak už nikdy nikam nevyjedeme a skončíme jako alkoholici. V 10 hodin
máme osedláno a za odměnu na nás vykukuje sluníčko. Protože máme den
zpoždění, čeká nás dnes jen dlouhý přesun po dálnici. Přesto si
užíváme asi 40km kochačky kolem jezera. Když dojíždíme na dálnici,
zase se zatahuje a velmi lehce mží. Podle předpovědi se má však už
k večeru vyjasňovat, takže zatínáme zuby, plomby a zubní protézy a
valíme na západ. Cesta ubíhá celkem v klidu, sem tam nepříjemný
náklaďák a občas trochu komplikovaná orientace (obrázek č. 5).
Aby nás |
|
foto č.4 |
|
|
trochu pobavil, předvádí Vendys komický
výstup u mýtné brány. Pobíhá kolem a snaží se ukrást lístek Italovi vedle.
Na večer už jsme v příjemném prostředí rodinného penziónu. Jdeme se
občerstvit do místní pizzerie u jezera Mergozzo. Je teplo a my se těšíme
na další den. Čeká nás cesta kolem jezera a výlet do Švýcarska. Vzpomínáme
na Vladimíra
|
|
a spol., zda mají nějakých 600 kilometrů
na východ také hezky.
|
 |
|
Den šestý - středa
: Probouzíme se do nádherně slunečného rána. Na nebi není ani
obláček. Hned toho využíváme a děláme fotky, které dokazují, že jsme
nestrávili celý týden jen u piva a v dešti (viz foto č. 6).
Směřujeme na Lago Maggiore. Scenérie je typicky středomořská. Palmy,
blankytně modrá voda a ulice lemované kavárnami a restauracemi (obrázek
č. 7). Proháníme se po pobřežní silnici, po jedné straně se
zvedají vysoké hory, po druhé se na hladině povalují plachetnice. Horní
část jezera leží ve Švýcarsku, ale navzdory
|
|
tomu, že se právě koná šampionát ve
fotbale, na nás celníci jen mávnou - zřejmě
|
foto č.5 |
|
nevypadáme dost jako hooligans. Pálky na
baseball s sebou sice nemáme, ale Mára by klidně mohl mlátit fanoušky svou
vyndavací koncovkou výfukuJ.
Naštěstí to nikdo neví. Odpoledne zamíříme na východ k dalšímu velkému
jezeru - na Lago di Como. Je tu pěkně, ale poměrně silný provoz a spousta
vesnic, člověk si jízdu moc neužije. Proto nám ani nevadí, že za nějakou
dobu míříme na sever do kopců, kde máme zamluvené další ubytování.
Tentokrát máme pro sebe celé apartmá, majitel je bývalý motorkář, který
byl se svou Guzzinou byl až v Portugalsku a na severním výběžku Norska.
Anglicky sice moc neumí, ale o to víc má chuť se bavitJ.
Večer plánujeme cestu na další den - doufáme, že bude hezky, protože nás
čeká proslulé Passo dello Stelvio. Chytit počasí se rovná téměř výhře ve
sportce. Uvidíme. |
|
 |
 |
Den sedmý -
čtvrtek : Už jsme na cestě týden, ale zatím nás to pořád ještě
baví. Ráno se loučíme s majitelem penzionu - je na něm vidět, že by
jel hned s námi (obrázek č. 8). Na Stelvio to máme
nějakých 150 km. Počasí drží - mráčky jsou vysoko, snad budeme mít
štěstí. V Bormiu, posledním městečku před horským sedlem, plníme
nádrže. Protože jsme však v Itálii, kde dopoledne pracují jenom
zoufalci a odpoledne jenom šílenci, musíme se poprat s místním
systémem obsluhy. V podstatě je třeba nejprve |
|
foto č.6 |
foto č.7 |
|
|
do automatu vložit bankovky, poté zvolit
stojan a pak tankovat. Ne každý stojan je však propojen s automatem,
některé akceptují pouze speciální přeplacené karty. Vendys má dnes svůj
velký tankovací denJ. Nejprve láduje do |
|
automatu 15 Euro a zlostně při tom vrčí
(musím uznat, že systému nikdo z nás nepřišel na chuť, včetně mne, který
jsem o několik dní dříve z neznalosti přišel o 5 Euro). Má už přistavenou
motorku u stojanu a otevřenou nádrž. V tom zjišťuje, že si pochopitelně
zvolil stojan, který není propojen s automatem. Mačká tedy jiné číslo
s tím, že si ke stojanu přejede. Mezi stojany je však středový ostrůvek,
takže si nakonec ke stojanu najíždí z opačné strany. Obchází jej a bere si
pistoli. Vrací se zpět k motorce a strká pistoli do otvoru nádrže. Už, už
se chystá tankovat, když si Martin všimne, že pistole má černou barvu.
Dokonce i v Itálii to znamená, že z něho teče nafta. Uf, to bylo na
poslední chvíli, jinak jsme místo Stelvia
|
 |
|
foto č.8 |
|
rozebírali motku a čistili nádrž. Vendys
vrací černou pistoli zpět do stojanu a bere si zelenou. Mačká a mačká a …
nic. Ani kapka. Zato z automatu na placení vylézá malý papírek. Je na něm
napsáno, že má hodnotu 15 Euro, které majiteli vydá obsluha pumpy. Ta je
samozřejmě v háji a podle otevírací doby (na kterou se dá spolehnout asi
jako na zásadovost KDU-ČSL) bude v háji minimálně další tří hodiny. Vendys
je vzteky bez sebe. Kdyby mohl, určitě by |
|
 |
srovnal se zemí celé Bormio. Naštěstí
však nevelí tankové brigádě ani letce těžkých bombardérů. Nakonec ho
trochu pacifikuje skutečnost, že je krásně a na Stelviu bude určitě
slunečno. Je to tak. Užíváme si krásnou cestu vzhůru plnou zatáček,
kolem vodopádů a příkrých srázů. Konečně jsme nahoře. Všechny strasti
jsou zapomenuty. Monumentální výhled a krásná cesta dolů před námi (obrázek
č. 9). Fotíme a fotíme, až se nám kouří z aparátů. Ani se
nám nechce pokračovat, ale spát tu asi nebudeme, takže nakonec
s těžkým srdcem vyrážíme. Dnes chceme spát poblíž Innsbrucku,
ale poprvé za celou cestu nemáme předjednané ubytování, takže
musíme dorazit včas. Kolem sedmé |
|
foto č.9 |
|
|
večer jsme na místě, ve vesnickém
penzionu vysoko v kopcích nad Innsbruckem. Za chvíli sedíme na terase a
popíjíme pivo. Svět je krásný
J |
|
Den osmý - pátek :
Další slunečný den. Pomalu se přesouváme směrem k domovu. Jako správný
pachatel se vracíme na místo činu a projíždíme Sautens, kde jsme se o dva
roky dříve všichni poznali. Tankujeme u staré známé
|
|
pumpy a stoupáme znovu směrem do hor do
míst, kde mě při výpravě s Vladimírem došel benzín. Cesta přes Kühtai je
stejně pěkná jako tehdy. Jsou místa, která svůj půvab prostě neztrácejí
(obrázek č. 10). Pokračujeme v cestě a užíváme si výhled na
vysoké hory se zasněženými vrcholky všude kolem nás. Čeká nás poslední
přespání před návratem domů. Volba padá na oblast kolem Kitzbühelu, kde by
mělo být dostatek příležitostí k ubytování. V místním informačním centru
nám nacházejí vhodné místo i s garáží a zdrojem piva. Sedíme na terase a
pochvalujeme si, jak nám letošní jízda pěkně vyšla (obrázek č. 11).
Ten jeden deštivý den už je dávno zapomenut.
|
 |
|
foto č.10 |
|
Den devátý - sobota
: Je čas vrátit se domů. Se slzou v oku naposledy nakládáme svých pár
švestek na motorky. První se od nás odpojuje Vendys, který míří na Mnichov
a pak domů do lázní. U Salzburgu se zbytek naší skupiny |
|
 |
 |
rozděluje. Moraváci valí směrem na
Vídeň, my s Martinem se rozhodujeme pro trasu přes Passau a Strakonice
do Prahy. Jedeme svižně po rychlostní silnici, která se v podstatě až
do Pasova vyhýbá vesnicím. Asi po 130 kilometrech si dáváme pauzičku a
jdeme si prohlédnout hrad Neuburg (obrázek č. 12).
Provoz je minimální, Rakušáci asi luxují zahrady a chodníky a
parfémují kopky hnoje, aby nezapáchaly. Cestou se mi ještě trochu
orosí záda, když za každou cenu chci dojet do Čech a |
|
foto č.11 |
foto č.12 |
|
|
tankovat až za kačky, protože mi budík na
Introši ukazuje 200 ujetých kilometrů a pumpa pořád nikde. Jsem
přesvědčen, že jsem musel nechat přepnuto na rezervu a že mi každou chvíli
dojde benzín. Nakonec se v dáli konečně objeví státní hranice a hned za ní
pumpa. Sesedám, na tachometru 208 kilometrů, a kohout není přepnutý na
rezervu!! Když doplním nádrž, ukazuje počítadlo na stojanu 10,8 litru …
neuvěřitelné.
|
|
K večeru jsme v Praze.
S radostí uléhám do své vlastní postele a uvažuji, |
|
kam vyrazíme příště..... |
|
|
|
|
|
Foto :
účastníci zájezdu |
 |
|
 |
|
|
|
 |
Spojení na autora článku : |
|
Zpět do sekce : Velký flám |
|
|
|
|
|
|
