18.08.2004 - Cesta do Chorvatska

břehu Svratky a jali se jídlem (Polis nejedl jen pil vodu) zkrátit čekání na opozdilce. Kolem deváté jsme je po mírném telefonickém navedení přivítali na zahrádce oné restaurace. Oni si taky dali něco posledního dobrého českého (ehmmm, vlastně moravského) do žaludku a jelo se k Leošovi do kanclu zkompletovat a doložit auta a motorky.

   Po zaparkování strojů na dočasném parkovišti, jsme usoudili, že bude nejlepší dát stroje co možná na dohled od domku. Jenže tam byl krpál s dost prašnou cestou plnou šutrů… Moc se nám do toho nikomu nechtělo, tak jsem nakonec sedl na motorku a vyjel tam nahoru jako první. Zvládl jsem to a za mnou už jel Leoš na své GSX… Savo také nezaváhal, jen Ontar a JirkaW se nějak se svými miláčky, vážícími přes 300kg zdráhali… Nakonec i Ontar vyhoupl navrch, ale Jirka W se slovy: „na to seru, nechám jí tady dole“ předal žezlo Savovi a ten mu s tím parním válcem nakonec nahoru vyjel… Po nekonečném děkování se i JirkaW začal vybalovat a zjišťovat, že bude spát se mnou na manželské posteli a nad námi v podkroví bude spát Ontar.

   Po nutném vybalení jsme se rozhodli, že se vydáme rovnou, bez nějakého zdržování, na pláž. Byli jsme zpocení z té cesty a také jsme se těšili do moře. Vzhledem k tomu, že dům Savového dědečka stojí skutečné nedaleko, ale za to vysoko nad mořem, jsme zvolili pro nás motorkáře nepohodlnou přemísťovačku auty blíž na parkoviště pod silnicí. Odtud to bylo ještě cca.250m po schodech dolů k moři. Pláž oblázková (co jiného u kamenolomu, který se táhne kolem celého chorvatského pobřeží???) ale jinak celkem dobrý. Akorát pro zhýčkanější motorkáře, zvyklé z teplých rovníkových moří, bylo toto chorvatské poněkud studenější. Po vykoupání probíhaly obvyklé debatyy o how.. ale jinak prostě pohodička. Dokonce i místní pokrmy v plážové restauraci se dali jíst… dal jsem si boloňské špagety a JirkaW taky…

   První noc jsme se ani nějak moc nerozproudili s večerní siestou a šli jsme brzy spát. Ontar druhý den ráno, tj. v pátek 20.8. neskutečně brzy vstával s tím, že je zvyklý a nechápal, když jsme s JirkouW vylezli až kolem deváté… Po vydatné snídani, kdy jsem k nepochopení JirkyW vypil celý 1litr mléka a zajedl to povidlovou buchtou, přijel Savo konečně se snídaní, kterou jel nakoupit :-) Trošku pozdě, ale přece… Sbalili jsme saki paky, loď nafukovaci, motor k lodi, dva chladící boxy jeden s pivem a druhej s ovocem a vyrazili zase k moři obvyklým způsobem-tedy auty. Tady den u moře probíhal tak, že jsme se chodili koupat (kvůli našemu minimálnímu pohybu ve vodě a jistému zkoprnění na jednom místě nám tj.Polisovi, JirkoviW a Ontarovi začali říkat CHALUHY). Savo s Brťou nafoukli ten člun a jali se ukotvit ho u bojky. Oběd proběhl v plážové restauraci. Tady započala Tour de la Spaghette Bolognese pro JirkuW, který už včera zjistil, že se dají tyhle špagety celkem jíst…. Co jsme pili?? ŠPECICOLU!!! To je Fanta napůl s Coca Colou a dá se to celkem pít, ani sladké ani kyselé… Po proflákaném odpoledni u moře, kdy se dařilo při šnorchlování některým z nás vidět i mořské kozy (spousta dam se koupala nahoře bez…) Jinak se opravdu pod vodou kromě kamení a bordelu nic neuvidí… ale holt nejsme ani v rudém moři, ani v Indickém oceánu, a měli bychom sami slevit ze svých požadavků… vždyť ony nakonec ty mořské kozy taky někdy stály zato!!!

   Odpoledne jsme uspořádali vyjížďku do nedalekého města Omiše, kde jsme se chtěli pořádně najíst. Po tom, kdy jsme pod velením Sava prochodili celé starobylé centrum města, a žádná dobrá restaurace nebyla prázdná, jsme si sedli v jedné takové podivně vyhlížející restauraci. Slečna, co tam obsluhovala se nás marně snažila odehnat kyselými ksichty, a tak jsme se tam poskládali ke třem stolům a začali vybírat v jídelním lístku co si dáme. Já, přesvědčený, že dnes budu jíst stoprocentně rybu, se jal vybírat ryze v rybím lístku, přičemž jsem si uvědomil, že zřejmě někteří chorvatští podnikatelé v pohostinství předběhli, co se cen týče, i leckteré vyhlášené gurmánské národy… Zůstal jsem u PRŽENÝCH RYBIC, což jsou malé rybky usmažené celé tak jak je chytili. JirkaW zůstal kamarádem a šel do nich také, Ontar vybral sépiové kroužky smažené… Když nám to přinesli, začli jsme s Ontarem normálně jíst, zatímco JirkaW se jal komentovat to, co viděl u sebe na talíři a společně s vedle u stolu sedícím českým tůristou alias tátou Homolkou, začal nad skupenstvím rybek na svém talíři ohrnovat nos. Nicméně pár rybek okusil a po chvíli s tím, že mu uvízla ploutev v krku, talíř odsunul a nechal mě to dojíst. Ontar pak ještě zkusil mušle, a to už ale JirkaW ani nedýchal…

   Jakmile i vedlejší dva stoly dojedli a vyhnuli se skoro všichni(kromě místního Sava) okradení od „půvabné“ servírky, která nemohla neustále pochopit, že si ještě pamatujeme, kolik sklenic limonády jsme u ní vypili… nasedli jsme po procházce na mašiny a jeli se projet ještě kousek na Split a pak zpátky. Po již tradičních patáliích JirkyW s výjezdem kamenného vršku, jsme se uklidnili a sešli se před domem. Večer se dařilo kecat a popíjet na zápraží kamenného domu, kdy přišlo vhod naše české pivo. Spát se šlo až po půlnoci.

   Posledním dnem, který strávila naše první skupina v Chorvatsku, byla sobota 21.8. Jakoby vzpomínka na bouřlivé dny Pražského jara 68 dala zapravdu pomalu se blížícím a hrozícím mračnům. My jsme ale opět ráno společně s JirkouW byli vytaženi z postele Ontarem, který za neustálého povykování nám dával najevo, že pro nás prázdniny už dááávno skončili, a tím pádem máme už ale honem vstávat z postele. Já ještě kolem šesté ranní zkusil JirkoviW nahrát jeho chrápání, aby mi věřil, že nejen já jsem tímto smyslem vybaven…ale neuznal to po dobrém, tak jsem mu to musel ráno pustit a by uznal, že je také docela slušně vybaven chrapovýtvorem.

   Tento den jsme opět jeli na pláž, a jaké bylo mé překvapení, že poté, co mi ostatní dvě CHALUHY (Ontar a JirkaW) utekli z vody, zatímco jsem se (a to marně) snažil vydrápat do nafukovacího člunu oni se vyvalovali na plastových lehátkách. Prej jim je za 10 Kun pronajal ten hodnej pán, co tam dole má takový malý domek. Ihned jsem se vydal pro poslední lehátko, které tam zbylo a zalehl jsem vedle zbylých Chaluh a na svůj pupek vystavil dvě 5-ti Kuny aby si je chlapík vzal. My tři, kteří jsme se dnes chystali na odjezd(pracovně:CHALUHY) jsme se rozhodli den proflákat a prodřímat… Naštěstí pro mě a JirkuW usnul i Ontar a předvedl nám, že nejen my můžeme na mistrovství Evropy v chrápání. Oběd proběhl jak jistě tušíte tak, že si JirkaW dal pro změnu špagety Bolognese a my ostatní taky něco podobného a už jsme jen sledovali blížící se mraky. Po 17.hodině jsme se vydali z pláže do chalupy a už bylo víceméně jasné, že pršet bude. Ti, co tam zůstávali se nám posmívali, že jakmile odjedeme začnou hned grilovat. My jsme ale s tímto počítali a naplánovali odjezd až na 22.00hod. Takže kolem sedmé se začalo připravovat maso s grilem a roztápělo se uhlí. Po několika pokusech o rozhoření uhlí, jsem to nevydržel, a jal se grilování obsloužit osobně. Dařilo se mi o něco lépe, a tak kolem 20.hodiny jsem začal podávat první ugrilované maso a špekáčky. Myslím, že nikomu ani nevadilo, že jsme se kvůli dešti přesunuli do černé kuchyně a grilovali s tím, že nad námi na nebi právě bouřila celkem slušná bouřka. Pršet přestalo před 21.hodinou a tak jsme po předchozích úvahách, že dnes už nevyjedeme, prohlásili, že JEDEM! Od 21.30 jsme začali balit a ve 23.00hodin, tedy jen pouhou hodinu později, než byl původní plán odjezdu, jsme skutečně vyrazili.

 Zpáteční cestu nechali Ontar s JirkouW na mě. Takže jsem nás vyvedl z Omiše do Splitu, dále jsme jeli směrem na ten Knín a pak po nové dálnici na Záhřeb. Po výjezdu z jednoho dálničního tunelu, jsem si všiml, že poněkud silněji fouká boční vítr. Jen s vypětím skoro všech sil jsem udržel motorku na silnici, a to hlavně na mostech. V zrcátkách jsem viděl, jak se oba jezdci za mnou taky pěkně vlní, a tak jsem zpomalil. Po dalším tunelu nás čekala mokrá vozovka, a tak jsme celkem zvolnili. Přes veškeré nástrahy, které nám noční cesta zpět připravila, jsme v sedm hodin(tedy dle plánu) přijeli do Záhřebu. Tady jsme natankovali a jeli směrem na Slovinsko. Po ujetí 20KM jsme zastavili na kafe a čaj u benzínky a trochu si odfrkli. Začalo ale svítit sluníčko, a tak se nám jelo podstatně pohodověji, než v noci v horách s větrem a mokrým asfaltem.

   Přejetím chorvatsko-slovinských hranic začalo holé šílenství. Všude 60KM/hod. Šílená silnice (pamatujete, jak jsem psal o Slovinsku zezačátku???). No hrůza! Já nadával, a při dojetí do města Maribor, jsme se zastavili na pumpě a dali si kafe. Musel jsem se vyřvat, protože debilita těhle rádobyřidičů je opravdu šílená. Ontar s JirkouW se mi smáli, ať prej to beru s humorem, ale myslím, že sami byli nasraní až až…

   Rakousko jsme profrčeli s tím, že jsme se stavili na jedné benzínce i na jídle(wurst mit pommes) a za dalších 20KM jsme zastavili na odpočívadle a museli si dát dvacet. Dohodli jsme se, že se Ontar od nás dvou ve Vídni odpojí a pojede směr Břeclav a my směr Hatě. Sice se tak stalo, ale trošku se nám v té Vídni prý zamotal a tak si poměrně jednoduchou trasu ještě trošku okořenil. Dojel prý v pořádku a to je hlavní.

   Nás po přejetí české hranice čekala ještě štreka Znojmo-Jihlava-Praha. Po objížďce, kterou jsme museli minout Želetavu, jsme se konečně za Jihlavou napojili na D1. Jenže to už bylo kolem 17.30hodin a z Brna se šinuly davy motorkářů a návštěvníků Velké ceny. Takže jsme si to dali jako zpestření a pod každým mostem jsme mávali čumilům, kteří se přišli k dálnici podívat na motorky. Před Prahou jsme ještě tankovali na Shelce a pak jeli každý sám do svých domovů….

   Co dodat? JirkaW a Ontar zvládli pod mým velením dojet z té řitě zpátky domů bez jediného zaváhání, a tak už teď chystáme další společnou dovolenou… Tentokrát ale letecky a do Thajska!!

Nakonec malá rekapitulace :

   JirkaW, který jel nejdál z nás tří měl ujeto přes 2450KM!!!! A kromě mé výměny zadní dvouvláknovky jsme nic nepotřebovali opravovat.

Pro Vás, co jste nejeli s námi cestu popsal

POLIS

Ohlasy na tento "flám" jsou v diskusním fóru - sekce : velký flám / Chorvatsko se Savem a u Sava

Text :

Spojení na autora článku :  

        Foto :

Zpět do sekce Velký flám :