|
|
|
UA 2010 |
|
 |
|
|
|
| |
1. den - pátek 30.
7.
|
| |
Je hodně škaredé ráno, venku
mírně prší a je zataženo tak na týden deště, ale přesto vyrážíme. Po pár
kilometrech oblékáme na benzínce nepromoky. Před námi je týden volna a
velká neznámá v podobě cesty po Ukrajině, Moldávii, Rumunsku, Maďarsku a
Slovensku. Za Uherským Brodem se setkáváme se Želvou a Yoskinem. Jsou to
jediní, kdo po roku plánování zbyli a jedou s námi.Teď už prší vytrvale.
Přesto pokračujeme směrem na Slovensko. Po přejetí hranic najíždíme na
dálnici a míříme nahoru k Tatrám. Cesta ubíhá dobře. Míjíme siluetu Tater,
za Popradem přestává pršet a vysvítá slunce. Blížíme se k hranicím z UA.
Ještě na Slovensku se stavujeme na obědě-posledním v civilizaci, říkáme si
s úsměvem. Poté se provoz stále zmenšuje a ustává téměř úplně.
|
|
|
|
|
Míjíme poslední Slovenskou vesnici Ublju
(viz. úvodní foto). Silnice je kupodivu stále dobrá a tak zakrátko
přijíždíme na hranice. Odbavení probíhá kupodivu rychle a bez zbytečných
průtahů. Po cca 20 minutách je hotovo. Rovnou na hranicích si měníme eura
za hřivny. Také zde potkáváme dva motorkáře z Prahy,jedou na jawkách a
varují nás před |
|
policií. Platili 40eur téměř za nic.
Přijímáme rady děkujeme, loučíme se a pokračujeme. Po další kontrole,
která je cca 50metrů od hraničního přechodu nám už nic nebrání v cestě.
Cesta ubíhá dobře, silnice jsou ještě celkem OK. Projíždíme pár vesnic,
městeček a jsme v Užhorodu. To byl náš první cíl ale ještě je dost času a
tak pokračujeme dál. Přijíždíme k Mukačevu (viz. Foto č.2), silnice je
široká dva pruhy v každém směru. Objíždíme žigula a najíždíme na
dvouproudovku do levého pruhu. Chyba lávky! Z domku na pravé straně vybíhá
tlupa policajtů a okamžitě nás zatavují. Rozbíhá se několik na sobě
nezávislých dialogů. |
 |
|
Já a Yoskin jsme odvlečeni na bengárnu.
Vyjednáváme o výši pokuty za to že jsme odbočili |
Obr. 02 |
|
do levého místo do pravého pruhu! Nakonec
se to řeší pokutou 40eur. Policisté se po předání peněz hádají, kdo kolik
dostane. Nás už si nikdo nevšímá. Odjíždíme do centra Mukačeva.Už je
celkem pozdě a při blouděním centrem narážíme na slušný hotýlek. Motky
parkujeme na dvoře, kde je hlídá ochranka. Následuje večeře, pivko,
pohoda. Najeto cca 630 km. |
|
|
|
č.3), je to památník nějaké bitvy, kde Ukrajinci
bojovali kdysi za nezávislost. Děláme fotky a pokračujeme. Teď už jedem
pohořím Karpaty (viz. Foto č.4). Je to nádhera, silnice se klikatí mezi
horami, poté okolo řeky na jejímž druhém břehu je Rumunsko.V jednom bodě
se při zpáteční cestě budeme pohybovat hned naproti, na druhém břehu
v Rumunsku. Stavujeme se na obědě a potom se cesta stáčí od Rumunských
hranic do vnitrozemí Ukrajiny. Přejíždíme horské sedlo (viz. Foto č.5) na
jehož vrcholu končí Zakarpatská oblast a začíná Ivanofrankovská. Sjíždíme
z hor do nížiny, krajina se mění, rovina kam až oko dohlédne. Přijíždíme
do městečka Rogatin, kde nacházíme slušný motel. Motky nám jeden pán
ochotně zamyká na noc do garáží pro náklaďáky zcela grátis. Najeto cca
400 km. |
|
3. den - neděle 1.8. |
|
Následující den vyrážíme
z cílem dojet do Kyjeva. Cesta je OK, projíždíme několik měst rozlohou
asi velikosti Brna. Jedeme po silnici, před námi cca 3plechovky cizinců.
Silnice je dvouproudá a my odbočujeme doprava za plechovkami. Za zatáčkou
je policie a zastavuje nás i plechovky. Opět stejná písnička, odbočili
jste špatně “davajte děngy“! Mě si polda odvádí s sebou do auta. Hádáme se
asi 20 minut. Prvně kvůli odbočení, potom kvůli naší jízdě ve formaci.
Odolávám a začínám zuřit. Polda nakonec rezignuje a nechává nás odjet bez
pokuty. Němec z jedné plechovky je velice slušný a nehádá se, odhaduji, že
zalepil tak 100éček. Za Žitomyrem najíždíme na dálnici na Kyjev. Míjíme
náklaďák, který veze snad rozsekané zbytky zvířat, no smrad jak sviňa. Asi
20 km před Kyjevem začíná zácpa a jedeme krokem. Na dálnici jsou přechody
pro chodce, zastávky autobusů a v koloně mě míjí frajer na kole! Čumím,
jak vydra. Konečně se to trochu rozjíždí a jsme v Kyjevě. Je to obrovské
město. Projíždíme ho a podařilo se nám trefit dálnici na Oděsu. Asi 30km
od Kyjeva sjíždíme k motelu. Domlouvá se ubytko, nezbytná ochranka pro
hlídání parkoviště. Najeto cca 580 km.
|
|
4. den
- pondělí 2.8.
|
|
|
|
Ráno se vracíme na dálnici, před námi je dálnice Kyjev-Oděsa, 500km bez
zatáček a jen rovná dálnice. Nuda jak sviňa, cca 70km od Kyjeva jsme u
Bílé Cerkve. Zde je náš hlavní cíl, památník postavený motorkáři pro
motorkáře (viz. Foto č.6). Fotíme se, zapalujeme svíčku, která svítí
mrtvým kamarádům na poslední cestě. Poté zajíždíme do městečka. Hledáme
servis pro Želvíka, její blatník nevydržel a praskl. Daří se a ochotný
kluk zavařuje prasklinu. Bere si |
 |
 |
|
Obr.
06 |
Obr.
07 |
|
|
v přepočtu 70 Kč.
Loučíme se a hledáme banku, kde se dají směnit Eura. Není to problém, tak
najíždíme na dálnici a pokračujeme směrem na Oděsu. Dojíždí nás maník na
cestovní motce. Na sobě má tenisky, rifle, tričko a sluneční brýle. Jede
vedle mě a tak se ho ptám, kde má helmu ukazuje na nebe a říká žarka.
Potom se dozvídám, že bydlí někde před Oděsou. Jede s námi cca 150 km a
potom se odpojuje a míří kdoví kam. Na pumpě potkáváme prvního čopráka. Je
to Rus jede sám a míří na Krym. Podáváme si ruce a přejeme navzájem hodně
štěstí na cestě. Konečně přijíždíme do Oděsy. Je to ohromné město. Vidíme
v dálce moře. Navigace nás vede neomylně do centra. Bloudíme ulicemi
Oděsy. Čert, aby vzal Garmin. Konečně jsme se vymotali směrem, který
potřebujeme. Je tma a my jedem neznámou krajinou. Konečně nacházíme ve
vesnici Zatoka ubytko (viz. Foto č.7). Je to pěkný chlív, všude pavouci,
WC je kadibudka, druhá podobná budka slouží jako sprcha. Nedá se, ale nic
dělat, už je tma jako v pytli. Jdeme se podívat k moři, voda byla jak
kafe. U hospody obcházíme maníka, co leží ksichtem v písku, v ruce má
flašku a nehýbe se. Nu što, to je tady asi normálka. Najeto cca 530 km.
|
|
5. den
- úterý 3.8. |
|
Další
den se jen koupeme a vegetíme u moře. Máme za sebou 2200 km a jsme
zhruba v polovině. |
|
6. den
- středa 4.8.
|
|
Je krásné slunečné
ráno, balíme a vyrážíme směr Moldávie (viz. Foto č.8). Silnice se horší,
mění se i krajina.Tady spíše připomíná step, všude je prach. V jednom
místě nás dojíždí žigul plný cigošů, něco na mě křičí a mávají něčím
lesklým. Zastavuji se špatným pocitem, vyskakují z auta a dávají mi moji
SPZetku! Jel jsem poslední a tak sem si ani nevšiml, že mě upadla. Děkuji
jim a montuji ji zpátky na motku, bez ní bych se přes hranice nedostal.
Silnice se mění v polňačku a Zuzce se zastavuje motka, problém je
v elektrice. Rozebíráme půl motky a konečně nalézáme drát, který je
prodřený a jde na kostru. Poté už bez problémů přijíždíme na hranice. Je
to v klidu, jen na Moldavské straně platíme poplatek za „ekologii“. Je to
jen pár korun a vjíždíme do Moldávie. Je to velmi chudá země, alespoň to
tak vypadá. Projíždíme Moldávií napříč a cca po 100km jsme u hranic
z Rumunskem. Hranice opět projíždíme bez problémů. Jsme na východě
Rumunska, ale i tak si už připadáme jako doma. Zlatá EU to se nedá s UA
vůbec srovnat. Míříme na sever a u městečka Adjud se ubytováváme v motelu.
Motky nám slečna recepční zamyká na noc do myčky. Pohoda, dnes najeto
cca 490 km. |
|
|
|
nakonec se zadaří. Paní nám pronajímá celé jedno patro domu. Je to za
minutu dvanáct, protože sotva odnosíme věci z motek začíná prudká bouře.
Najeto cca 380 km. |
|
8. den
– pátek 6.8. |
|
Další den vyrážíme směrem k Maďarským hranicím. Bohužel, když projíždíme
jedním městečkem v Rumunsku stane se mě se Zuzkou nehoda. Naštěstí nic
vážného jen pár modřin. Za pomoci ochotného chlapíka, který zde má
autoservis dáváme do kupy vše, co se rozbilo a pokračujeme dál. Přejíždíme
hranice a jsme v Maďarsku. Padá návrh přejet Maďarsko na zátah. Času je
navzdory všemu dost a tak jsme pro. Začíná se kazit počasí, ale jedeme
dál. K Budapešti přijíždíme za deště a potmě. Netrefujeme obchvat a
bloudíme po Budapešti. Zasraná maďarská hatmatilka. Konečně asi 30 km za
Budapeští najíždíme na dálnici a přijíždíme do Bratislavy. Je noc, ale
přesto to vidíme optimisticky. Do Brna kousek a tak pokračujeme nonstop až
domů. Cca 920 km na zátah z Rumunska, z toho polovinu v dešti a
potmě. Domů přijíždíme zhruba ve 2:30 v noci. Jsme unavení, ale doma je
doma. Suma sumárum jsme najeli cca 4000 km za 7 dnů. Projeli jsme 5 států.
Já osobně hluboce smekám před holkami, protože to nesly statečně a všechno
vydržely. Jo a díky všem, co to dočetli až sem. Do budoucna plánuji další
cestu na UA tentokrát na místo apokalypsy-Černobylu a snad někdy i na Krym
na sraz Night Wolves, největší motorkářskou událost na Ukrajině. |
|
|
|
Text : Vlk |
spojení na
autora článku |
|
Foto : účastníci flámu |
|
 |
|
|
|
|
 |
606 137666 |
|
|
 |
|
Zpět do sekce :
velký flám |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
