|
|
| Kterak
jsem se královsky obdaroval - II. |
|
|
|
 |
|
|
|
| |
Nápad půjčit si ve Státech Harleye ve mně
uzrál už před nějakou dobou. Už jsem tam párkrát na různých místech byl a
běhal mi mráz po zádech, když jsem viděl ty bandy, které se tam prohánějí
na nekonečných dálnicích. Řekl jsem si prostě, tohle si dám jako dárek ke
„40“. Upřímně řečeno, nedělal jsem žádné velké přípravy, prostě jsem
šáhnul na internet a našel firmu
- eaglerider -
nebo spíš
- eagleriderdallas - , protože jsem samozřejmě hledal něco v
místě, kde zrovna budu. |
| |
Když se člověk podívá na web, při dnešním
kurzu dolaru kolem 22,- Kč za kus (pamatuju i 40,- Kč za kus před 7 lety)
je to docela snesitelné. Denní sazba za půjčení velkého Harleye je cca 139
doláčů je pro všechny „big twins“ včetně Gold Wingů, ale pozor, samozřejmě
neobsahuje pojištění, které považuji za naprosto nezbytné, na tom se
prostě šetřit |
|
|
|
|
nesmí! Navíc, pokud si člověk sjedná pojištění,
půjčovna si zablokuje „jenom“ 1000 USD jako depozit, bez pojistky už si
blokuje 3000,- USD a to je taky znát. Depozit je samozřejmě po vrácení
motorky uvolněn, ale prostě ho musíte někde mít k dispozici. Takže abych
to zkrátil, 4 dny mě stály cca 420 USD včetně plného pojištění a přilby. |
|
Tím se dostávám k dalšímu a sice co je k
půjčení vlastně potřeba. Rozhodně je potřeba řidičák, ideálně ten úplně
poslední ve formě pevné karty, kde je prostě obrázek motorky a označení,
že člověk na tom smí jezdit. Amíci nemají občanky a řidičák je pro ně
nejběžnější ID (aj-dý) takže řidičák je potřeba mít pořád po ruce. Další
nezbytností je kreditní karta. Nechci dělat moc chytrého, ale asi je
vhodné zopakovat, že není karta jako karta. Určitě máte všichni tzv.
debetní platební karty k vašemu běžnému účtu, ale tu bych teda pro tyto
účely rozhodně nepoužíval, protože vlastně dáváte svoji hotovost z ruky,
maník se někde uklepne o nulu a podojí vám účet. Než to dáte doma do
pořádku, budete za velkou louží bez dolaru.
|
|
Takže, pro všechny podobné aktivity
doporučuji zřídit si kartu kreditní, ke které nemusíte mít založený účet a
kde vám banka v podstatě poskytne úvěr mezi 30 až 100 tis i víc až na 50
dní bez úroků a provede za vás všechny platby a vy jí to pak zaplatíte
převodem podle výpisu. Pokud je na výpisu něco špatně, tak to prostě
reklamujete. Jak jsem už říkal, podstatné je, že vám nikdo „nehrabe“ přímo
na účet, obzvláště v situaci, kdy je tam požadovaný ten depozit. |
|
Takže rekapitulace: motorku vám nepůjčí
pokud je vám méně než 21 let, musíte mít řidičák na motorku, ze kterého se
to dá poznat a musí se platit kartou, přičemž doporučuji kartu kreditní.
Kolem půjčování je samozřejmě pár papírů. Vzhledem k tomu, že motorky
většinou půjčují docela zajímavý pokérovaný týpci, nečekejte, že se s Vámi
budou bavit nějací trénovaný prodejci jak v autosalonu Lexus. Prostě něco
zahuhlaj, řeknou si o kartu a řidičák a pak už musíte dávat trochu pozor
co podepisujete, chce to prostě alespoň nějakou angličtinu. Helma je v
ceně, takže co podstatné, není potřeba jí tahat s sebou, nicméně jsem s
sebou tahal kompletní „kůži“ včetně pořádných bot. Koupil jsem si tam
nakonec kalhoty nové (viz foto), protože za těch 70 babek se to prostě
nedalo nekoupit (tady by stály 2x tolik), ale doporučuji si vzít svoje
věci, na který jste navyklý, než tam pak někde experimentovat. Jak vidíte
na fotkách, hodně lidí jezdí jenom v šátcích. Nikdo vás za to nebude
pokutovat, je to váš problém a policajta to začne zajímat až když se něco
stane, proto, přilbu rozhodně ano, samozřejmě krom nějakého mazáckého
popojíždění. |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
č -
2 |
č -
3 |
č -
4 |
č -
5 |
č -
6 |
č -
7 |
|
|
|
|
|
|
|
|
V půjčovně je většinou k mání 10-15
motorek. Byl jsem sice rozhodnutý, že si motorku budu rezervovat přes
internet, ale pak jsem si řekl, něco se semele a já přijdu o 400 babek,
protože v tomto případě je platba nevratná. Tak jsem to tedy risknul,
napsal jsem jim alespoň e-mail, že přijedu, oni mi napsali ať si to
rezervuju on-line, ale nakonec bylo z čeho vybírat a byl jsem rád, že jsem
to nechal až na místě. Stroje jsou většinou mírně jeté (kolem 5-10 tis
mil) a v dobrém stavu. Součástí půjčovny je i prodejna nových strojů a
servis, takže je i na co koukat. Při půjčení je stroj umytý, natankovaný a
dostanete k němu minimálně blok na kotoučovou brzdu. Podle toho, co jsem
viděl si sice nedovedu představit, že by někdo ukradl motorku, ale je
lepší to s ohledem na pojistku používat. Kamarádi ve Státech to mají
vesměs jednodušší, protože prostě stroj odstaví někde u „knajpy“ nechají
tam přilbu i bundu a jdou na steak nebo na pivo a můžou být v klidu, ale
to už by bylo na jinou diskusi. |
|
Takže, máte Harleye, papíry, vybavení a
plnou nádrž a může se jet! Jenže kam? Fakt doporučuji alespoň letmo si
naplánovat okruh podle času který máte. Nemá smysl to rvát a trávit celé
dny v sedle, je potřeba si to také užít a pokoukat se. Takže kupte mapu a
koukněte se na její měřítko! To myslím vážně, protože když se podíváte na
mapu v Čechách a řeknete se jedu do Budějovic, tak víte už na první pohled
kolik to je, jenže mapa, kterou budete mít pravděpodobně v ruce tam, bude
ve stejném formátu ukazovat 10 x větší vzdálenost, a to díky jinému
měřítku. Texas je například 10 v větší než celá ČR, takže to pánové bude
chtít malou násobilku. Potom taky pozor na míle, což je cca 1,6x víc než 1
km. Nevěřili byste ovšem, jak velký rozdíl je 10km a 10 mil, když vám v
noci za jízdy svítí rezerva a nikde žádná pumpa. Takže bych neplánoval víc
než nějakých 200-250 mil denně a už to je pěkná šichta, to můžu potvrdit a
u toho pečlivě a včas tankovat. Na druhou stranu silnice jsou tam
perfektní a to včetně těch „okresek“ které jsem s chutí vyhledával a
ujížděl jsem z velkých dálnic.
|
|
Co se týká tankování, cen benzinu a
placení. U amerických pump je zvláštní minimálně jedna věc, a sice to, že
je jedno, odkud ke stojanu přijedete! Není to jako u nás, že tam jsou
pruhy a cedule jako pro ovce. Tam je prostě všude dost místa, takže si ke
stojanu zajedete zepředu, zezadu, zleva zprava jak se vám zachce a proto
je taky potřeba dávat pozor na to, abyste Haryka neopřeli o chromované
roury nějakého rodinného dvoutunového pick-upa s osmi hrnci pod kapotou.
Tankování je tam hrozně „easy“. Do stojanu stačí zastrčit kartu, hned jí
zase vytáhnout a pak už jenom zmáčknete tlačítko, kolik chcete oktanů a
vrazit to pistoli nádrže, nemusíte se bát, že tam bude diesel, protože na
ten v Americe jezdí v podstatě jen trucky a je i na zvláštních stojanech.
Zatímco tankujete, tak se vám na některých stojanech spustí malá LCD
obrazovka s upoutávkou na například nějaký nový film, abyste tam jen tak
zbůhdarma nečuměli. Když máte natankováno, pistoli vrátíte zpět, vezmete
si účtenku a odjíždíte. Člověk se prostě nemusí hnout od mašiny a nebo se
někde dohadovat na pumpě. Nicméně je to další pádný důvod proto mít
kreditní kartu. Ceny jsou pro nás opravdu mírné. Galon (cca 4l) stojí cca
2,50 USD a malou násobilkou podle kurzu se dostanete k ceně za litr, která
je v porovnání poloviční než v Čechách, takže tohle rozhodně není brzda v
rozletu! |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
č -
8 |
č -
9 |
č -
10 |
č -
11 |
č -
12 |
č -
13 |
|
|
|
|
|
|
|
|
Takže do sedla a hurá na jih. Brašny má
RoadKing pořádné - vešli nějaké ty svršky a spodky + něco k pití a trochu
té hygieny,ale na takovém výletu fakt není potřeba se holit. Je dobrý si
motorku trochu osahat, jak brzdí, jak zrychluje, jak se chová v zatáčkách
a co se stane, když se trefí nějaká ta nerovnost. Musím říct, že v tomto
směru jsou víc než tři metráky dobrým argumentem, Road King sedí jak
přibitý, na to jak je velký se s ním skvěle manévruje a motor táhne pěkně
odspoda, takže stačí tam nakopat kvalty a držet se až do večera na pětce.
Systém amerických dálnic je na první pohled pro Evropana nepochopitelný,
ale po nějaké době zjistíte, že je naopak zcela jednoduchý a logický.
Amíci nepotřebují ukazatele na každé křižovatce do kterého města ta či ona
dálnice vede, protože se to tak úplně ani nedá udělat, například
Interstate 10 vede od západního pobřeží na východní, takže těžko někdo
bude psát všechna města kam vede. Prostě najedete na „desítku“ a jedete
dokud nenarazíte na „junction“ , která vás napojí třeba na nějakou
vedlejší nebo spojovací dálnici. Logika je v tom, že velké dálnice jsou
číslovány od jihu na sever a od západu na východ, takže pořád člověk tak
nějak tuší kde je. Je to podobné jako s číslováním ulic ve městech.
|
No tak já jsem najel na Interstate dálnici
č. 35 směrem na jih, abych se vymotal z Dallasu a pak jsem plánoval mírně
uhnout na západ a najít si nějakou vedlejší okresku se žlutým pruhem
uprostřed. Americké dálnice mají širší pruhy, těch pruhů mívají pět až
šest a mají také mnohem větší poloměry zatáček (pokud vůbec nějaké jsou) a
dálničních nájezdů. Výsledkem je to, že každá významnější křižovatka
zabírá obrovskou plochu, aby se na nájezdech „ohnuly“ i velké trucky a
šestimetrové cadillac-ky, řízené zralými důchodkyněmi
Jakmile pochopíte systém, je všechno relativně jednoduché, pak už zbývá
čas na kochání. Dalším neevropským zvykem je to, že se na dálnicích v
podstatě praktikuje souběžná jízda. Jinými slovy, vyberte si pruh, zapněte
tempovat a ostatní vám můžou vlézt na záda. Budete si asi říkat, že jsem
pako, ale ten Road King má tempomat taky a já jsem ho nakonec začal
používat, protože občas z toho prostě bolí ruka
Nervózní evropské blikání dálkovými světly s rypákem na nárazníku tady
neznají, respektive, pokud to nějaký nervózní němec s pronajatým bavorákem
zkusí, je to jeho problém, nikdo mu stejně neuhne. Oblíbená hláška silného
Čecha s vytuněnou Octávii TDi (nechci nikoho urazit
) je, že amíci jezdí pomalu jako baby, i když mají pětilitrové motory a
široké dálnice. Omyl! Ono totiž když jedete 75 mil za hodinu POŘÁD,
ujedete samozřejmě víc, než když na D1 třikrát zaparkujete na půl hodiny v
koloně za převráceným kamionem a mezitím jedete rádoby rychle. Americká
města samozřejmě znají „traffic“ tedy pořádné a široké kolony, ale dálnice
prostě jezdí. Moje oblíbená značka, kterou jsem zahlédl v Kalifornii říká
něco jako „ Okamžitě odstraňte havarované vozy z jízdních pruhů“ to je
totiž ten hlavní problém! U nás se čeká až přijedou po dvou hodinách „fíci“
a začnou složitě vyšetřovat uražené zrcátko, nebo odřený nárazník, je jim
úplně putna, že se za hodinu udělá kolona z Barrandova až na Černý most.
Viděl jsem na vlastní oči situaci, kdy americká dálniční patrola, tedy
jeden polda vystoupil z auta a jedním pohybem zastavil provoz na
pětiproudé dálnici, kde se zastavil nějaký líný starý Buick. Polda nelenil
a hrazdou umístěnou na předku jeho auta odstrkal Bucka na krajnici. Potom
mávnul znovu a všechno se dalo během pár minut zase do pohybu. Bohužel
jsem na to vejral tak toporně, že jsem to ani nevyfotil.
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
č - 14 |
č - 15 |
č - 16 |
č - 17 |
č - 18 |
č - 19 |
|
|
|
|
|
|
|
|
Takže potom už nezbývá než se pohodlně
usadit, vybrat si pruh a najít horizont. Je potřeba dávat pozor na trucky.
Jsou to opravdová monstra vepředu s obrovskými motory, které ústí do rour
za kabinou většinou velikosti nerezového komína na rodinném domku. Kabina
řidiče je sama o sobě zážitek, maximální pohodlí při jízdě, navigace,
vysílačky, kafíčko a automatické převodovky i tady. Za kabinou je „obývák“
.Přesně tak, přejet od západního na východní pobřeží a zpět není žádná
sranda a zastavovat v motelech je blbost. Řidiči trucků jsou tvrdý
chlapíci a mám někdy pocit, že vlastně ani nikde jinde nebydlí. Vjel jsem
jednou omylem autem na místo, které se jmenuje Truck Stop. Najednou jsem
stál uprostřed stovek seřazených kamiónů, které hučeli jak elektrárna. Na
takovém místě si řidiči odpočinou, vyperou si, dají sprchu, projedou
myčkou a neotravují někde na odstavných pruzích ve městech jako v Čechách,
kde bohužel takové truck stopy nemáme. Takže v čem pozor na kamiony? Jak
jsem už psal, mají všichni vysílačky a domlouvají se na policejních
hlídkách nebo letadlech (ano, přesně tak, někde v poušti vás spíše změří z
letadla a pak už dostanete jenom pozvánku k pokladně) takže se vyplatí se
kamiónů držet, protože oni jezdí občas i kilo a tím myslím kilo v mílích
(!) což je teda hukot. Problém je v tom, že oni jedou třeba v prostředním
pruhu a rozhodně se nezabývají myšlenkou že by někam uhnuly, není to totiž
moc jednoduché. V tomto případě je lepší jim rozhodně uhnout, nejlépe
doleva,. Ano čtete správně uhnete do rychlého pruhu, protože v tom pravém
jsou jiné kamiony a tento rozjetý pětadvacetimetrový kolos vás vezme
zprava hákem a je lepší uhnout hned protože ta natlakovaná vzduchová
houkačka, která na vás míří, by vás mohla sfouknout ze silnice i s tím
tučným Harykem. To je zážitek! V této situaci je dobré ještě říct, že
Harley má docela inteligentní systém blinkrů, určitě znáte sami, že občas
zapomenete jako správný amatéři vypnout blinkr. Harley pozná (a fakt nevím
jak), že jste dokončili odbočovací manévr a blinkr sám vypne. Myslel jsem
si, že je tam časovač, ale pokud jsem stál na křižovatce v pruhu, tak furt
blikal, jakmile jsem odbočil, blinkr zhasnul, asi je to náklonem, nebo
jiným bazmekem, ale fakt jsem na to nepřišel. |
|
Po dlouhé cestě bodne kafe nebo něco k
pití a k jídlu. Možností je hodně, pokud vynecháme fast foody a blafy od
McDonalds apod., je tam spousta autentických mexických podniků, kde se
rozhodně budete v okovaných botách cítit lépe. Ceny jsou docela lidové,
najíte se klidně za 3-4 doláče, nebo v levné restauraci za 8-10 babek a
můžete vyrazit dál. Jak už jsem říkal, jel jsem víceméně „zvoleje“ a to je
dobré mít na paměti velikost nádrže, jednou jsem se už seriózně chystal na
nocleh mezi dobytkem, ale nakonec se štěstí usmálo a dojel jsem k pumpě.
Harley má překvapivě velkou rezervu, asi ví proč. Těšil jsem se na
americké motely. Je to totiž skvělý pocit, když přijedete v podvečer do
nějakého Innu ve tvaru podkovy, zaparkujete si miláčka přímo před dveře,
dáte si pivo na terase a koukáte pak z okna jak se vám blýskají roury.
Noclehy se dají sehnat taky za rozumnou cenu. Většinou něco mezi 60-100
dolarů, což už je slušnější bydlení s klimatizací a TV, ale většinou bez
snídaně.Zase je nezbytná kreditka a pozor na další věc. Všechny ceny ve
Státech jsou bez jejich „tax“ (kromě benzinu) . Ty si určuje každý stát
sám a nesmíte se divit, když pak vždycky platíte o nějakých 8% víc, než
bylo na cenovce, to platí i pro ubytování, ke kterému navíc nabíhají jiné
přiblblé taxy určované lokálními úředníky. V případě nejistoty se prostě
zeptejte jaká bude konečná cena včetně tax. Probuzení bývá skvělé, dát si
k němu pak kafe a kovbojskou omeletu byla opravdová extáze, člověk už pak
celý klepe na další jízdu. Sjížděl jsem z dálnic na „okresky“ které ovšem
mnohdy mají také dva pruhy v jednom směru. Americké dálnice se nedrží tak
striktně pohromadě v obou pruzích, může se stát, že se oddělí lesem nebo
nějakým údolím a pak se člověk lekne, jestli nejde v protisměru, ale to je
většinou dobře ošetřené. Amíci jsou v tomto směru trochu natvrdlí a je
potřeba jim jasně říct „tudy ne“ čili „Wrong way“ Většina značek je
textových, kde je napsáno že například že „pravá lajna musí uhnout vpravo“
nebo že v tomto pruhu může jet ve špičce jenom auto, kde sedí více než dva
lidi, to je docela chytré. Našel jsem i pěkné unikátní kousky, (viz foto)
jak už jsem říkal, většinou je to jednoduché a chytré, stejně dobrý nápad
mi připadá to, že semafory jsou na druhé straně křižovatky, takže na ně
krásně vidíte a nemusíte občas vykukovat z okénka přes autobus, jestli
máte zelenou. Zajímavá je i křižovatka typu „4 xSTOP“ tam jede první ten,
kdo první přijede, zdálo se mi to nemožné, ale perfektně to funguje,
prostě přijedete ke křižovatce, rychle zkouknete kdo tam je a kdo přijíždí
a podle toho prostě chytnete pořadí kdy pojedete. Nevím ovšem jak by to
fungovalo v Čechách, kde se pár odolných jedinců ještě pořád nenaučilo ani
pravidlo zipu… |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
č -
20 |
č -
21 |
č -
22 |
č -
23 |
č -
24 |
mapa |
|
|
|
|
|
|
|
|
Jak už jsem psal ve svém úvodním článku,
projel jsem přes Austin, San Antonio a zpět do Dallasu (viz mapa), a to
většinou vedlejšími silnicemi a dálnicemi. Najel jsem skoro tisíc mil za
necelé 4 dny, což je docela slušná dávka, když chce člověk ještě něco
vidět. Byla to první zkušenost, ale rozhodně ne poslední. Asi bych si
ještě lépe cestu naplánoval, abych neztrácel čas, ale na druhou stranu byl
to fakt relax a ten pocit, že nevím kde budu spát, co budu jíst a jestli
někam vůbec dojedu, mě prostě bere. Pokud si to někdo chcete zkusit, vřele
vám to doporučuji. Asi bych do žádosti o vízum neuváděl, že se jedete užít
volnost na Harleyi, ale naplánoval bych to jako dovolenou s konkrétní
trasou, nebo třeba jako cestu do jazykové školy, stačí si vytisknout
nějaký registrační formulář z webu a přiložit ho k žádosti. Pokud člověk
není kriminálních podle ksichtu, tak to úředníci většinou rychle vyřídí. |
|
To je ode mne asi vše, pokud někdo máte
nějaké speciální otázky, víte kde mě hledat.
|
|
|
Takže brzo nazdar v sedle! |
|
|
|
|
|
Text :
Vaklaf |
spojení na autora článku |
|
|
Foto :
Vaklaf |
|
|
 |
+420
602 362834 |
|
|
|
|
 |
 |
vaklaf800 |
|
|
 |
|
|
Zpět do sekce : Velký flám |
 |
|
|
|
|
|
|
